Kapitola 3
Ochrana autorskoprávní 3.1.Obecná charakteristika a současný vývoj autorského práva
Dříve, než budu věnována pozornost vymezení základních pojmů autorského práva, pokusím se stručně popsat vývoj a změny, ke kterým v autorskoprávní oblasti dochází. Popsání těchto změn je pro předmět této práce velmi důležité, a to zejména proto, že v důsledku jevu nazývaném jako „devalvování jedinečnosti autorských děl“187 dochází ke zvyšování pravděpodobnosti souběhu ochrany průmyslových vzorů s ochrannou autorskoprávní.
Autorské právo se historicky vyvinulo jako právo sloužící k ochraně předmětů spadajících do oblasti (oboru) umělecké tvorby. Původně dokonce autoři vůbec chráněni nebyli a práva (privilegia) příslušela nakladatelům.188 V 19. století byla autorským právem chráněna zejména díla hudební, díla literární či díla výtvarná (dílo malířské, grafické a sochařské). Na konci 19. století se autorskoprávní ochrana rozšířila i na díla fotografická, na začátku 20. století přibyla díla kinematografická. Rozhodujícím kriteriem bylo, že se jednalo o „výtvory z oboru krásné a vědecké literatury a umění, nehledíc k jejich rozsahu, účelu anebo stupni hodnoty“.189 Důležité tedy bylo, že se jednalo o jedinečné výsledky tvůrčí duševní činnosti autora a že současně cílem autorovy tvorby bylo vytvořit originální výtvor, jehož účelem bylo působit na lidský krasocit. Autorská díla tak původně nebyla vytvářena primárně s účelem člověka pobavit, přestože i v té době existovali autoři, a nutno podotknout, že velmi populární, kteří se úspěšně živili psaním tzv. „brakové literatury“ (jednalo se o rodokapsy, krváky, dívčí romány apod.) nebo psaním frašek či lehkých komedií.
Teprve v průběhu 20. století došlo k zásadní změně v pojímání autorských děl, neboť se postupně začal rozšiřovat počet předmětů ochrany (a začal se tedy rozšiřovat rozsah pojmu autorské dílo). Požadavky na jedinečnost autorského díla se postupně snižovaly tak, aby bylo možno prostřednictvím autorského práva chránit i díla užitého umění, nebo díla, která jen minimálním způsobem dosahují uměleckých kvalit (jedná se o díla, jejichž prvotním cílem není působit na lidský krasocit, ale uspokojovat potřebu zábavy, agrese, sexu, sentimentu apod.) Trend snižování požadavků „jedinečnosti“ a „uměleckého charakteru“ autorských děl je patrný především v současné době, kdy se za autorská díla považují rovněž počítačové programy či fotografie, pokud splňují požadavek původnosti ve smyslu vlastního výtvoru autora.190
Lze usuzovat, že postupně dochází k opuštění tradičního vnímání autorského práva, jakožto práva v prvé řadě osobnostního.191 Do popředí se dostává, mj. i díky ekonomické převaze Spojených států amerických a globálnímu propojování trhů, pojetí autorského práva, jakožto práva založeného na „exchange theory“, resp. doktríně „skill and labour“192 Autorské právo se na jedné straně více přibližuje ekonomické realitě,193 na druhé straně se však autorské právo blíží spíše ochraně „investice“ ve smyslu práva na ochranu proti nekalé soutěži.194
Díky změnám v pojetí autorskoprávní ochrany, jakož i díky tlakům majoritních „majitelů“ autorských práv, kteří tlačí na ochranu svých investic, došlo k posunu vnímání jednotlivých režimů ochrany a hovoří se o sbližování právních režimů (convergence).195
Vývoj autorskoprávní ochrany je dále významným způsobem poznamenán rozvojem kopírovací techniky, jakož i způsobů sdělování děl veřejnosti. Zatímco dříve bylo autorské právo technologicky neutrální (nezáleželo tedy na způsobu, jakým dochází ke sdělování díla veřejnosti), v dnešní době je tato zásada v některých případech prolomena.196
Přestože dochází k proměně pojmu autorské dílo (a tím i pojímání autorského práva) ve výše uvedeném smyslu, zaměřím se dále na právně pozitivní vymezení autorských děl tak, jak vyplývá zejména z Bernské úmluvy, Dohody TRIPS a kontinentální koncepce autorského díla (a autorských práv), kterou reflektuje i český autorský zákon. Nejdříve však pro srovnání bude metodologicky vhodné uvést zásadní rozdíly mezi kontinentálním a angloamerickým pojetím autorského práva.
3.2 Rozdíly v kontinentálním a angloamerickém pojetí autorského práva
Angloamerická doktrína (copyright) narozdíl od kontinentálního (francouzského) pojetí (droit d´auteur) klade větší důraz na ochranu užití díla
(v ekonomickém slova smyslu), zatímco kontinentální pojetí chrání spíše autorovu osobnost (důraz na osobnostní práva). Dalšími rozdíly v pojetí obou základních koncepcí jsou zejména:197
pojetí autorství - v kontinentálním pojetí může být autorem pouze fyzická osoba (individual), zatímco v angloamerickém pojetí může být originárním nositelem autorských práv i osoba právnická (legal person);
rozsah osobnostních práv (moral rights) - je daleko širší v kontinentálních systémech než v právu angloamerickém;
požadavek zachycení díla v hmotné podobě - v kontinentálním pojetí je možné chránit i tzv. efemérní díla (přednáška, kázání, přednes apod.), přestože nedošlo k zachycení na hmotný nosič a dílo bylo „zhmotněno“ pouze v podobě zvukových vln. Angloamerická koncepce naopak vyžaduje pro poskytnutí ochrany zachycení díla na hmotný nosič;198
problematika zaměstnaneckých děl (ownership of rights in employees´ works) - v angloamerickém pojetí je oprávněn s právy disponovat zaměstnavatel, zatímco v kontinentálním pojetí (důraz na osobnostní práva) je oprávněn s právy disponovat zaměstnanec;199
problematika odvozených děl (derivative works) - v angloamerickém systému je právo autora ovlivňovat (zakazovat) tvorbu děl odvozených od vlastního tvůrčího úkonu chápáno jako právo majetkové. V zemích s kontinentálním systémem autorského práva je naopak právo autora na to, aby nebylo zasahováno do jeho výtvoru, chápáno jako právo osobnostní;
otázka jedinečnosti autorských děl - zatímco v angloamerickém pojetí platí doktrína „skill and labour“, v kontinentálním pojetí převažuje doktrína „jedinečnosti autorských děl“;
otázka převoditelnosti autorských práv - v angloamerickém systému je přípustné převádět majetková práva smlouvou, zatímco v systému kontinentálním jsou nejen osobnostní, ale i majetková práva autorská chápána jako nepřevoditelná.200
Dalo by se stručně shrnout, že podle kontinentální doktríny autorského práva je autorským dílem jedinečný výsledek tvůrčí duševní činnosti autora, který je zachycen v jakékoliv objektivně vnímatelné podobě (tedy i v podobě efemérní), přičemž práva k tomuto nehmotnému předmětu ochrany jsou nepřevoditelná.
3.3 Zakotvení ochrany autorských děl v Bernské úmluvě a Dohodě TRIPS
Z důvodů systematického výkladu je nezbytné nejdříve se stručně zmínit o úpravě, kterou obsahuje Dohoda TRIPS, a to i přesto, že Bernská úmluva je svým způsobem „základní“ úmluvou v oblasti autorského práva (obdobně jako je Pařížská unijní úmluva základní úmluvou v oblasti práv průmyslových) a je úmluvou podstatně starší, než Dohoda TRIPS.
Dohoda TRIPS je v oblasti autorských práv rozhodující v tom směru, že do svého textu inkorporuje ustanovení čl. 1 až 21 Bernské úmluvy s výjimkou čl. 6bis Bernské úmluvy,201 a kromě toho stanoví závazky týkající se ochrany počítačových programů (čl. 10), pronajímání (čl. 11), doby ochrany (čl. 12) a omezení zákonných bezúplatných licencí (čl. 13). Dohoda TRIPS však v žádném případě členským státům neukládá, aby se přizpůsobily i těm úmluvám, které jsou ve smyslu ustanovení čl. 20 Bernské úmluvy úmluvami speciálními (tedy úmluvami, které přiznávají autorům širší práva, než se jim přiznávají Bernskou úmluvou).202
S ohledem na „inkorporaci“ obsaženou v Dohodě TRIPS je tedy důležité spíše provést rozbor příslušných ustanovení Bernské úmluvy. Přesto však v Dohodě TRIPS najdeme významnou autorskoprávní zásadu, která stanoví, že autorské právo chrání pouze vyjádření určitých myšlenek (idejí) nikoliv myšlenky (ideje) samotné.203 Výslovné vyjádření dichotomie idea/expression204 je rozhodující při určování právního režimu odvozených děl (viz dále).
Co se týče úpravy obsažené v Bernské úmluvě, lze do jisté míry odkázat na část této práce, která se zabývá průmyslovými vzory (2.3.2). Problematika jednotlivých ustanovení Bernské úmluvy je samozřejmě značně obsáhlá a z důvodů úměrnosti rozsahu této práce není možné se zabývat všemi aspekty této úmluvy. Na tomto místě se proto pouze stručně zmíním o těch ustanoveních Bernské úmluvy, která se vztahují k vymezení pojmu „autorské dílo“.
Bernská úmluva sama pojem autorské dílo nedefinuje.205 Přesto však používá jisté termíny, které pojem autorského díla nepřímo vymezují a díky nimž je možné rámcově určit, které nehmotné předměty je možné považovat za autorská díla.
Především Bernská úmluva v čl. 2 odst. 1 stanoví, že výraz „literární a umělecká díla“ zahrnuje všechny výtvory z literární, vědecké a umělecké oblasti, bez ohledu na způsob nebo formu jejich vyjádření. Znamená to tedy, že u autorského díla musí jít pojmově o výtvor, tedy výsledek procesu lidské tvorby (autorským dílem proto nemůže být výsledek mechanické činnosti nebo výsledek práce počítače). Zde je vhodné zmínit pojednanou problematiku dynamických kognitivních idejí. Jestliže totiž autor vytváří dílo, nechává se obvykle určitým způsobem inspirovat okolním světem a tvorbou ostatních autorů. Autorská tvorba je tedy ve většině případů zakotvena v již existujících výtvorech (statických idejích). Pokud má být potom splněn požadavek „tvůrčí činnosti“, musí jít o takový proces, jehož cílem je vytvoření nové, dosud neexistující kvality (ideje), která však většinou není nová absolutně, ale lze ji spíše charakterizovat jako originální kombinaci stávajících prvků obecně dostupné kulturní a umělecké sféry (public domain).
Bernská úmluva dále v čl. 2 odst. 1 v podstatě rozděluje procesy lidské tvorby do určitých kategorií, přičemž základními kategoriemi jsou tvůrčí činnost umělecká a vědecká. U tvorby vědecké potom nejde o otázku samotného řešení určitého technického problému, ale o otázku tvůrčího zachycení vytvořené technické ideje. V jistém smyslu tedy jsou díla vědecká odvozenými idejemi/nehmotnými statky, neboť jejich základem je nový vědecký objev či vynález. Autor vědeckého díla tedy nemusí být nutně původcem technického řešení (může jít například o pomocného pracovníka technického výzkumu nebo o nadřízeného zaměstnance, který koordinoval vědecký výzkum a sumarizoval získané poznatky). V případě vědeckých děl tedy jde o otázku literárního vyjádření technického či vědeckého problému.
Bernská úmluva sama blíže nevyjadřuje požadavek ohledně míry tvůrčí činnosti, která je nezbytná pro to, aby dílo mohlo být považováno za dílo autorské. Požadavky v jednotlivých zemích se v tomto směru značně liší. Zatímco Nejvyšší soud Spojených států Amerických v případě Feist Publications v. Rural Telephone Service Co. z roku 1991206 vyslovil, že autorské dílo musí zahrnovat minimální míru kreativity (some modicum of creativity), ve středoevropských zemích (například Německo, Česká republika)207 je naopak obecně vyžadována vyšší míra kreativity.208 Současně však členské státy Bernské unie aplikují ve vztahu k pojmu autorských děl i kriterium originality (původnosti), a to ve smyslu vlastního duševního výtvoru autora.209
Pokud srovnáme druhy děl (tříděné podle způsobu vyjádření), zjistíme, že obsahují různou míru kreativity. Pro zjištění, zda je splněno základní kvalifikační kriterium autorských děl, bude nezbytné aplikovat interpretační pravidlo de minimis (minimální stupeň kreativity).210 Nejvyšší stupeň kreativity bude zcela jistě u děl slovesných, hudebních či dramatických, nižší bude u děl užitého umění či děl kartografických. Nízký stupeň poté nalezneme u většiny počítačových programů či běžných fotografií.211
Bernská úmluva dále zakotvuje požadavek zachycení díla ve smysly vnímatelné podobě (fixation requirement). Přestože toto zachycení nemusí být trvalé
(čl. 2 odst. 2),212 musí být autorské dílo vnímatelné smysly – nestačí tedy vznik pouhé ideje v mysli tvůrce.
Co se týče problematiky výlučných práv, Bernská úmluva sama přiznává autorům některá oprávnění (iura conventionis), avšak nikoliv absolutně. Jedním ze základních ustanovení Bernské úmluvy je článek 5, který stanoví zásadu, že ve státě původu díla (čl. 5 odst. 4) přísluší dílu vždy ochrana pouze dle národního režimu tohoto státu a autor se nemůže dovolávat zvláštních práv stanovených úmluvou. Jde - li o ochranu v jiném státě než ve státě původu díla, přísluší dílu ochrana v rozsahu vnitrostátního práva tohoto státu, jakož i v rozsahu práv přiznaných úmluvou (čl. 6bis až 16).213
Obdobně jako v případě Pařížské unijní úmluvy je i Bernská úmluva postavena na zásadě teritoriality (autorskoprávní vztahy se tedy řídí zásadně národním zákonodárstvím státu, pro jehož území se ochrana uplatňuje - čl. 5 odst. 1). Další zásadou je zásada asimilace, podle níž je každý smluvní stát v rámci použití svého zákonodárství povinen nakládat s příslušníky ostatních smluvních států jako se svými vlastními příslušníky (formální reciprocita), s výjimkou případů, kdy je daná osoba oprávněna domáhat se přímo shora uvedených práv vyplývajících z úmluvy.
3.4 Pojetí autorství a autorských děl v českém právním řádu
Jak již bylo řečeno, český autorský zákon je typickou kontinentální úpravou. Do značné míry se svou koncepcí přibližuje německému Urhebergesetz, ovšem s tím rozdílem, že se v něm více uplatňují dualistické prvky (například v otázce přechodu majetkových práv děděním, nebo v otázce zákonného výkonu majetkových práv zaměstnavatelem v případě zaměstnaneckého díla).214
Pojem autorského díla je úzce spjat s osobou autora, kterým v českém právu může být pouze fyzická osoba.215 Podobnou vazbu sice najdeme i u ochrany průmyslových vzorů (zde jde o vztah mezi původcem průmyslového vzoru a průmyslovým vzorem, který musí být výsledkem tvůrčí práce původce), lze však konstatovat, že vztah autora k jeho dílu je (alespoň v kontinentálním pojetí autorského práva) daleko těsnější. Těsnější především proto, že autorský zákon v souladu s
čl. 6 bis Bernské úmluvy zakotvuje ve prospěch autora osobnostní práva vztahující se k autorskému dílu, jakožto „výronu osobnosti autora“.216
Co se týče pojmu autorské dílo, koncepce českého autorského zákona stojí na principu statistické jedinečnosti tvůrčího výkonu,217 což lze považovat (ve srovnání například s britským konceptem „skill and labour“) za vyjádření požadavku „vyšší míry tvůrčího přínosu“. S ohledem na uplatňovaný princip statistické jedinečnosti na světě nemohou existovat dva originály autorského díla. Pokud se objeví dvě stejná díla, potom, z hlediska formální logiky, alespoň jedno z nich je plagiátem nebo kopií.218
Autorská díla lze třídit do určitých kategorií. Autorský zákon v ustanovení
§ 2 odst. 1 uvádí základní členění na díla umělecká (mezi něž řadí speciálně díla literární, jako zvláštní podskupinu) a díla vědecká.219 Takto jsou ex lege díla členěna podle svého obsahu.
Podle formy vyjádření (způsobu hmotného zachycení díla) můžeme rozlišovat autorská díla např. na díla slovesná, hudební, dramatická, hudebně-dramatická, choreografická, pantomimická, fotografická, díla výtvarná (tj. dílo malířské, grafické a sochařské), dílo architektonické, dílo užitého umění a dílo kartografické (§ 2 odst. 1, 2. věta AutZ, čl. 2 odst. 1 Bernské úmluvy).
Z pohledu teorie autorského práva se díla dále rozlišují na díla původní (original works) a díla odvozená (derivative works) vzniklá zpracováním děl původních nebo jejich překladem.220 Odvozená díla jsou rovněž chráněna autorským právem, ovšem s tím rozdílem, že vedle autorských práv k tomuto dílu trvají i autorská práva k dílu původnímu (zpracovanému nebo přeloženému).221
V případě odvozených děl můžeme rozlišovat dvě kategorie. Odvozená díla v širším smyslu a odvozená díla ve smyslu užším (§ 2 odst. 4 AutZ). Rozlišovacím kriteriem je skutečnost, zda autor odvozeného díla potřeboval k jeho vytvoření souhlas autora díla původního (příp. souhlas daný bezúplatnou zákonnou licencí), resp. zda vytvořením odvozeného díla dochází k užití (§ 12 odst. 1 AutZ) díla původního.
Odvozená díla v širším smyslu budou taková díla, která okrajově čerpají z jiného díla (inspired works), dochází zde pouze k inspiraci pro vlastní tvůrčí duševní činnost. Autorský zákon v ustanovení § 2 odst. 6 výslovně stanoví, že dílem není námět díla sám o sobě. Pokud je tedy původní dílo pouze podnětem k vlastní tvorbě, k užití původního díla nedochází a autor odvozeného díla mít souhlas nemusí.
Jinak je tomu v případě, kdy skutečně dojde k tvůrčímu užití díla původního ve smyslu ustanovení § 2 odst. 4 AutZ. V tomto případě je k takovému užití nutný souhlas autora původního díla (případně zákonný souhlas daný některou z bezúplatných zákonných licencí).222 Odvozené dílo však bude jen omezeně chráněno tehdy, pokud dojde k tvůrčímu zpracování bez souhlasu autora původního díla, neboť není přípustné, aby se ochrany dovolával někdo, kdo sám právo porušil.223
Problematika odvozených děl je rozhodující v případech, kdy je určitý výtvor způsobilý ochrany jak prostřednictvím práva autorského, tak prostřednictvím ochrany průmyslových vzorů či ochranných známek. Jak již bylo řečeno, například zapsaný průmyslový vzor Společenství poskytuje ochranu i proti předchozímu uživateli, který vytvořil podobný vzor (tj. vzor spadající do rozsahu zapsaného průmyslového vzoru) nezávisle na původci zapsaného průmyslového vzoru.
České autorské právo však věc pojímá odlišným způsobem. Předně v případě „podobných děl“, z nichž jedno je žalobcem vydáváno za originál a druhé za dílo odvozené, bude žalobce muset prokázat, že žalovaný skutečně převzal bez souhlasu autora podstatné prvky díla, díky čemuž vzniklo dílo odvozené. Žalovaný se však může hájit tím, že dílo vytvořil zcela nezávisle na díle původním a poukazovat na skutečnost, že v určitých oblastech se mohou díla navzájem podobat. Český soudce potom v takovém sporu bude (s ohledem na uplatňovaný princip statistické jedinečnosti) posuzovat pravděpodobnost, s jakou mohlo dojít k nezávislému vytvoření podobného výtvoru. Důkazní břemeno však v takovém soudním sporu jde k tíži žalobce. Jestliže tedy žalobce neprokáže, že žalovaný vytvořil odvozené dílo, nemůže vůči autorovi podobného výtvoru uplatňovat svá práva.
Pozice vlastníka zapsaného průmyslového vzoru Společenství je v takových případech podstatně silnější (nehledě na to, že v jeho prospěch hovoří i domněnky zakotvené v čl. 17 a 85 Nařízení 6/2002, zatímco ve prospěch autora hovoří pouze zákonná domněnka pravdivosti autorství dle ustanovení § 6 AutZ). Je totiž automaticky chráněn i proti „předchozímu uživateli“ a může tedy automaticky požadovat ochranu u některého ze soudů pro průmyslové vzory Společenství, aniž by musel dokazovat skutečnost, že napadaný výtvor je „výtvorem odvozeným“ od výsledku jeho tvůrčí práce.
---
Zvláštní kategorií děl, kterou zná jak Bernská úmluva, tak český autorský zákon, jsou díla užitého umění. Právě u této kategorie bude nejčastěji docházet k souběhu s ochranou průmyslových vzorů. O této konvergenci pojednává samostatně kapitola čtvrtá této práce. Na tomto místě stačí uvést, že v případě souběhu ochran průmyslových vzorů a děl užitého umění jde o projev již zmiňované „schizofrenie“ průmyslových vzorů (srov. 2.1). Díky tomu, že i autorské právo v případě děl užitého umění jaksi „vybočuje“ z klasických mantinelů oblasti umělecké/vědecké tvorby (čl. 2 odst. 1 Bernské úmluvy), dochází k vzájemnému překrývání obou režimů ochrany.
3. 4 Práva plynoucí z autorskoprávní ochrany
Práva k autorskému dílu můžeme rozdělit na práva osobnostní (moral rights) a práva majetková (economic rights). Práva osobnostní se vztahují k osobnosti tvůrce a obvykle mezi ně bývá zahrnováno právo na autorství a právo odporovat každému znetvoření, zkomolení nebo jiné změně díla, jakož i jinému zásahu do díla, který by byl na újmu jeho cti nebo dobré pověsti (čl. 6 bis Bernské úmluvy). Práva majetková zahrnují právo dílo užít, dát souhlas s užitím, a právo zabránit každému v užití bez souhlasu autora (exclusive rights). Právo dílo užít zahrnuje zejména právo na kopírování a rozmnožování (copying or reproducing) a právo na sdělování veřejnosti (communication to the public).224
Práva osobnostní jsou nezávislá na právech majetkových a trvají i po udělení souhlasu s výkonem práv majetkových, případně po postoupení práv (čl. 6 bis odst. 1 Bernské úmluvy).225
Co se týče problematiky vzniku odvozených děl, v kontinentálním pojetí autorského práva zde může docházet k souběžnému zásahu do práv osobnostních (právo na nedotknutelnost díla) i majetkových. Při zásahu do práva na nedotknutelnost díla tedy hraje vždy současně roli i to, že může dojít i k užití díla formou jeho zpracování (§ 12 odst. 1 AutZ). V daném případě se tedy jedná o jakýsi „institut osobnostněmajetkové povahy“ s výhradou toho, že po smrti autora lze zasáhnout pouze do majetkového práva dílo užít formou zpracování díla, neboť práva osobnostní smrtí autora zanikají.226
Osobnostní právo osobovat si autorství je do jisté míry analogické k právu osobovat si původcovství, tak jak je upraveno v předpisech o ochraně průmyslových vzorů (§ 12 a 15 PrůmVz, čl. 14, 18 Nařízení 6/2002). Přestože tyto předpisy výslovně nerozlišují mezi právy osobnostními a majetkovými, z teoretického pohledu je možné právo na původcovství považovat za právo osobnostní, a práva, která vyplývají ze zápisu průmyslového vzoru (nebo práva vyplývající z jeho uveřejnění), jsou potom právy majetkovými. Právo průmyslových vzorů však vůbec nezná problematiku zásahu do práva na „nedotknutelnost průmyslového vzoru“. Jakékoliv úpravy průmyslového vzoru tak mohou mít význam pouze potud, pokud nově vzniklý předmět spadá do rozsahu staršího průmyslového vzoru, anebo pokud průmyslový vzor bude prohlášen za neplatný na základě autorskoprávní námitky, která bude založena na argumentaci zásahu do osobnostních práv.
Základem autorských práv (a to jak práv majetkových, tak práv osobnostních) je právo zápovědní, tedy právo vyloučit třetí osoby z činností, které by mohly do výlučných práv zasahovat. V souvislosti s potenciálním souběhem s ochranou průmyslových vzorů lze konstatovat, že majetková autorská práva a práva vyplývající ze zápisu průmyslového vzoru do rejstříku se, co do svého obsahu, navzájem překrývají. Jestliže tedy dojde k zásahu do práva autorského, může současně dojít i k zásahu do práv k průmyslovému vzoru. Co se týče souběhu majetkových práv autorských s právy k nezapsanému průmyslovému vzoru, zde také může dojít k současné aplikaci obou režimů, ovšem rozsah souběhu je daleko užší, neboť nezapsaný průmyslový vzor poskytuje ochranu pouze proti kopírování.
|
Yüklə 3.23 Mb.