Disertační práce Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní
|
|  Yüklə 3.23 Mb.
|
Seznam použitých zkratekAutZ - zákon č. 121/2001 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) Bernská úmluva - Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z 9. září 1886 (vyhl. č. 133 /1980 Sb.) ve znění poslední revize v Paříži ze dne 24. července 1971 Dohoda TRIPS - Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (vyhl. č. 191/1995 Sb.) Haagská dohoda/Ženevské znění - Ženevský akt Haagské dohody o mezinárodním zápisu průmyslových vzorů přijatý v Ženevě dne 2. července 1999 LZPS - usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky Listina základních práv a svobod Nařízení 40/94 - Nařízení Rady č. 40/1994 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství Nařízení 6/2002 - Nařízení Rady č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství ObčZ - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů obecný zákoník občanský - císařský patent č. 946/1811 Sb.z.s., ve znění zákona č. 108/1933 Sb., z. a n. ObchZ - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů OchrZn - zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách) Pařížská unijní úmluva - Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z 20. března 1883 (vyhl. č. 64/1975 Sb.) ve znění poslední revize ve Stockholmu ze dne 14. července 1967 Protokol o patentech a průmyslových vzorech – Protokol přijatý administrativní radou ARIPO dne 10. prosince 1982 v Harare, ve znění dodatku ze dne 13. srpna 2004 Protokol o průmyslových vzorech - Protokol o harmonizaci norem týkajících se průmyslových vzorů členských států MERCOSUR ze dne 10. prosince 1998 PrůmVz - zákon č. 207/2000 Sb. o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů Rozhodnutí č. 486 Komise Andského společenství - Rozhodnutí Komise Andského společenství č. 486 vydané podle čl. 27 Kartagenské úmluvy, kterým je nahrazeno rozhodnutí Komise č. 344 Směrnice 89/104/ES - Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (89/104/EHS) Směrnice 98/71/ES - Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů Smlouva ES - Smlouva o založení Evropského společenství – konsolidovaná verze ve znění smlouvy z Nice Smlouva o známkovém právu – sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 199/1996 Sb., o sjednání Smlouvy o známkovém právu Smlouva OAPI - Smlouva ze dne 2. března 1977 revidující Libervillskou úmluvu z roku 1962, kterou se zřizuje Afriská organizace duševního vlastnictví (OAPI) Smlouva z Lusaky - Smlouva o zřízení Africké regionální organizace duševního vlastnictví uzavřená v Lusace dne 9. prosince 1976, ve znění dodatku ze dne 13. srpna 2004 Spojené království - Spojené království Velké Británie a Severního Irska U.S.C. - United States Code Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví – vyhláška ministra zahraničních věcí č. 69/1975 Sb., o Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, podepsané ve Stockholmu dne 14. července 1967 Úřad v Alicante - Úřad pro harmonizaci ve vnitřním trhu v Alicante Ústava - zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů Všeobecná úmluva - Všeobecná úmluva o právu autorském ze dne 6. září 1952 (vyhl. č. 134/1980 Sb.) ve znění revize v Paříži ze dne 24. července 1971 ZákVyn - zákon č. 207/2000 Sb. o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů ÚvodNa konci 20. století se mezi právníky zabývajícími se právem duševního vlastnictví stal jedním z hlavních diskusních témat pojem souběhu jednotlivých režimů ochrany (convergence, overlap).1 Jde o fenomén, jehož kořeny je třeba hledat v rozvoji kopírovací techniky a ve změně „analogového prostředí“ na „prostředí digitální“.2 Zatímco v dřívějších dobách existovala snaha oddělovat jednotlivé režimy ochrany tak, aby nemohlo docházet k jejich vzájemnému překrývání a doplňování,3 v současnosti jsme svědky opačného procesu, kdy díky „interferenčnímu“ působení „spektrálních částí právního řádu“ dochází ke vzniku komplexních institutů, jejichž kvalita je svým způsobem odlišná od dílčích oblastí práva duševního vlastnictví.4 Vývoj směřující k legislativnímu zakotvení souběhu byl nakonec v evropském prostoru jistým způsobem „katalyzován“ ustanovením čl. 17 Směrnice 98/71/ES, které výslovně po členských státech Evropských společenství požaduje, aby umožnily souběh mezi ochranou průmyslových vzorů a ochranou autorskoprávní. Cílem této práce je rozbor vztahu, vzájemných vazeb, jakož i možných kolizí mezi třemi právními režimy: režimem ochrany průmyslových vzorů, režimem autorskoprávním a režimem známkoprávním. Za výchozí právní režim bude v této práci považován režim ochrany průmyslových vzorů a na něj bude také kladen největší důraz. Pro toto „metodologické rozhodnutí“ existují dva důvody: (1) Především jde o skutečnost, že průmyslové vzory tvoří mezi autorskými díly (resp. díly užitého umění – viz dále) a ochrannými známkami jistý svorník. Ve vztahu k autorským dílům lze spatřovat blízkost v tom, že jak průmyslové vzory, tak autorská díla řadíme mezi nehmotné statky, které jsou výsledkem tvůrčí duševní činnosti.5 Co se týče vztahu mezi průmyslovými vzory a ochrannými známkami, zde lze spatřovat vzájemnou provázanost v tom, že oba nehmotné statky slouží v praxi jakožto identifikátor subjektů hospodářské soutěže (čl. 10 bis Pařížské unijní úmluvy). Dále je třeba v evropském prostoru vnímat faktické prolínání zapsaných průmyslových vzorů Společenství a ochranných známek Společenství v zápisné praxi Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu v Alicante.6 (2) Dalším důvodem, proč byl jakožto základní režim pro tuto práci zvolen režim ochrany průmyslových vzorů, je skutečnost, že ochrana průmyslových vzorů je jistým způsobem opomíjena, a to jak v české,7 tak v zahraniční odborné literatuře.8 Současně je třeba předeslat, že ve světě existují v zásadě tři modely ochrany průmyslových vzorů (2.2), přičemž jeden z nich zahrnuje ochranu průmyslových vzorů prostřednictvím autorského práva (copyright approach), což přímo implikuje souběh mezi ochranou děl užitého umění a průmyslových vzorů. Z tohoto důvodu byl zvolen takový přístup, který pojímá ochranu průmyslových vzorů komplexním způsobem, včetně pokusu o jistou mezinárodní komparaci. Ačkoliv připouštím, že lze mít vůči takovému řešení (co do rozsahu) jisté výhrady, především z důvodu vymezení modelů souběhu mezi ochranou děl užitého umění a průmyslových vzorů (kapitola 4) bylo skutečně nezbytné podrobněji analyzovat hlavní principy, na kterých ochrana průmyslových vzorů založena, a to jak obecně (2.3, 2.4.1 – 2.4.4), tak in concreto v prostoru komunitárního práva (2.4.5). Výše vymezeného cíle předkládaná práce dosahuje deskriptivně-popisnou a komparativní metodou. V některých případech, pokud je rozebírána problematika ve vztahu k určitému konkrétnímu průmyslovému vzoru, obsahuje práce též jeho vyobrazení (2.4.5.2.6, 8.2.2.5, 9.2.2.5). Dále práce grafických vyobrazení používá i v případech, kdy mají sloužit k názornému ozřejmění určité problematiky (4.1, 4.2.2, kapitola 7). Hlavní cíl se v práci rozpadá do cílů dílčích. Prvním dílčím cílem této práce je srovnání právních úprav průmyslových vzorů ve vybraných státech (a v mezinárodních smlouvách), analýza pojetí ochrany průmyslových vzorů (2.2) a zobecnění charakteristických rysů ochrany průmyslových vzorů (2.5). Druhým dílčím cílem je potom obecné vymezení základních modelů vztahu průmyslových vzorů k dílům užitého umění/autorským dílům (4.2) a ochranným známkám (6.1). Třetím dílčím cílem je vymezení vztahu průmyslových vzorů k dílům užitého umění a ochranným známkám v českém právním řádu (kapitola 8, kapitola 9). K problematice třetího dílčího cíle (tedy rozboru předmětné problematiky v domácím právním řádu) nebyla nalezena v podstatě žádná soudobá česká literatura či judikatura.9 Tento „handicap“ je však možné částečně překonat, neboť české právo je v základních rysech plně harmonizováno s právem Evropských společenství, a je proto možné využít pro interpretaci českých právních norem některé zahraniční publikace/odborné články (s ohledem na jazykové znalosti autora jsou v práci použity zahraniční materiály psané především v jazyce anglickém),10 stejně jako je možné přihlédnout k rozhodovací praxi Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu v Alicante.11 Vzhledem k tomu, že téma souběhů jednotlivých režimů ochrany je tématem velmi širokým, disertační práce se nezabývá některými dílčími aspekty této problematiky. Především (mj. i z důvodů úměrnosti rozsahu práce) není možné podrobit bližší analýze otázku souběhu mezi režimem autorskoprávním a režimem známkoprávním (této záležitosti je v obecné rovině věnována pouze kapitola 7). Dále je z týchž důvodů jistým způsobem „zúžen“ rozsah autorskoprávního souběhu na okruh děl užitého umění. Vztah děl užitého umění a průmyslových vzorů je totiž oproti jiným druhům autorských děl svým způsobem „tradiční“12 a nalézá své zakotvení i v mezinárodních smlouvách (2.3.2, 3.3, 4.1). Ačkoliv jsem si vědom toho, že k souběhu mezi ochranou průmyslových vzorů a autorských děl samozřejmě může docházet i v případě děl sochařských, grafických apod., podstatná část práce je zaměřena pouze na souběh průmyslových vzorů a děl užitého umění. Práce je rozdělena na dvě základní části členěné na kapitoly, jež se dále dělí na jednotlivé oddíly a pododdíly. První část práce je věnována obecným předpokladům souběhu, a to ve vztahu k oběma dílčím režimům ochrany. Konkrétní případy souběhu se zaměřením na českou právní úpravu jsou potom obsahem části druhé. K terminologické stránce disertační práce je třeba uvést následující. Předně je nezbytné vymezit některé základní pojmy a principy, na kterých jsou založeny předmětné režimy ochrany (této problematice je věnována první kapitola). Co se týče používání pojmu „souběh ochrany“ (angl. „cummulative protection“ nebo „overlap“), pod tímto pojmem se rozumí nejen vzájemné prolínání a překrývání jednotlivých právních režimů, ale současně jsou pod tento pojem podle okolností zahrnuty i možné kolize předmětných režimů ochrany. Zjednodušeně lze tedy říci, že pojem „souběh“ je chápán jako „styčné body“ či lépe „styčné/třecí plochy“. V závěru práce je z důvodu jistého zjednodušení používán termín „souběh známkoprávní“ a „souběh autorskoprávní“. Těmito pojmovými zkratkami jsou označeny souběhy ochrany průmyslových vzorů s ochranou známkoprávní nebo ochranou autorskoprávní. Oddíl 2.4.5, který je zaměřen na právní úpravu průmyslových vzorů v právu Evropských společenství, vychází primárně z anglických textů Směrnice 98/71/ES a Nařízení 6/2002 (v oddílu 2.4.5 se proto v poznámkách pod čarou uvádí anglické znění příslušných článků Směrnice 98/71/ES a Nařízení 6/2002). Teprve následně je provedena jistá „individualizace“ právní úpravy ve vztahu k českému právnímu prostředí (včetně srovnání rozdílů české úpravy a Směrnice 98/71/ES – 2.4.5.3). Důvodem k takovému kroku je osobní zkušenost s úrovní překladů předpisů Evropských společenství, kdy se lze v praxi setkat s řadou významových posunů. Ačkoliv jsem si vědom toho, že ani anglické znění textů směrnic a nařízení Evropských společenství nemusí být vždy prosto „translačního šumu“, jde, dle mého názoru, stále o autentičtější znění, než v případě oficiálních českých překladů.
|