Disertační práce Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní
|
|  Yüklə 3.23 Mb.
|
2.3 Ochrana průmyslových vzorů v mezinárodních smlouváchPrávní ochrana průmyslových vzorů (stejně jako děl užitého umění), je obsažena v řadě mezinárodních smluv týkajících se duševního vlastnictví. Jedná se zejména o následující smlouvy: Pařížská unijní úmluva, Bernská úmluva, Dohoda TRIPS a Haagská dohoda o mezinárodním přihlašování průmyslových vzorů a modelů. 2.3.1 Pařížská unijní úmluvaPařížská unijní úmluva prodělala od svého schválení, obdobně jako jiné mezinárodní smlouvy, řadu změn a byla několikrát revidována. V současně platném znění (Stockholmská revize z roku 1967) je v článku 1 odst. 2 stanoveno, že předmětem ochrany průmyslového vlastnictví jsou průmyslové vzory, dále článek 5quinquies Pařížské unijní úmluvy obsahuje závazek všech členských států tvořících Pařížskou unii chránit na svém území průmyslové vzory. Pařížská unijní úmluva však, s ohledem na rozdílnost národních úprav, nestanoví, jakou formou mají být průmyslové vzory chráněny. Přesto úmluva obsahuje řadu ustanovení, která se o průmyslových vzorech zmiňují, a stanoví pro ně určitý právní režim.69 2.3.2 Bernská úmluvaBernská úmluva (v Pařížském znění), jakožto úmluva upravující především problematiku autorských práv, rozlišuje mezi díly užitého umění, která jsou chráněna autorským právem (čl. 2 odst. 1), a mezi průmyslovými vzory (čl. 2 odst. 7).70 Bernská úmluva dále v ustanovení čl. 7 odst. 4 stanoví, že státy mohou zakotvit u fotografických děl a u děl užitého umění (pokud jsou chráněna jako díla umělecká) kratší dobu ochrany, než u jiných druhů děl (tato doba však nesmí být kratší než období dvaceti pěti let od vytvoření takového díla). Zmiňované ustanovení článku 2 odst. 7 Bernské úmluvy je poměrně důležité a zaslouží si bližší rozbor. Předně je v tomto ustanovení zakotven závazek poskytovat ochranu dílům užitého umění a jistým způsobem chránit i průmyslové vzory. Současně však úmluva stanoví, že závazek chránit díla užitého umění se vztahuje pouze na ty předměty ochrany, které jsou považovány za umělecká díla, přičemž skutečnost, zda je určitý vzhled výrobku považován za umělecké dílo, je ponechána na právních úpravách členských států. Bernská úmluva, obdobně jako Pařížská unijní úmluva, výslovně neřeší, jakým způsobem smluvní strany poskytnou ochranu osobitému vzhledu výrobků (zda prostřednictvím autorského práva jakožto dílům užitého umění, nebo prostřednictvím zvláštní ochrany průmyslových vzorů, popř. obojí cestou), na druhou stranu však jednoznačným způsobem řeší konflikt mezi různými druhy ochrany v jednotlivých státech. Pokud tedy ve státě původu (zjednodušeně „ve státě, kde bylo dílo vytvořeno“ - čl. 5 odst. 4 Bernské úmluvy) je dílu poskytována ochrana průmyslově-právní (tj. jakožto průmyslovému vzoru), lze se ve všech ostatních státech dovolávat ochrany pouze „zvláštní cestou“, tj. opět cestou průmyslově-právní (pokud takovou ochranu státy poskytují). Pokud však stát, kde má být ochrana poskytována, průmyslově-právní ochranu danému dílu neposkytuje (např. v minulosti Řecko), budou díla užitého umění chráněna jako díla umělecká. Ustanovení čl. 2 odst. 7 Bernské úmluvy dále odkazuje na ustanovení čl. 7 odst. 4 Bernské úmluvy, které, jak již bylo uvedeno, umožňuje státům pro případ děl fotografických a děl užitého umění stanovit kratší dobu ochrany, než u ostatních děl literárních a uměleckých (doba ochrany nesmí být kratší než 25 let od vytvoření díla). Může tedy nastat poněkud kuriózní situace, že v jednom státě bude určitý výtvor chráněn jako průmyslový vzor, v jiném státě bude chráněn jako dílo užitého umění se „zkrácenou dobou ochrany“ (25 let od vytvoření) a ve třetím státě bude dílo chráněn jako dílo umělecké s „normální dobou ochrany“ (po dobu života autora + 50/70 let po jeho smrti). 2.3.3 Dohoda TRIPSDohoda TRIPS obsahuje většinu ustanovení, která nacházíme již ve dvou výše zmiňovaných úmluvách, jde však dále, co se týká podmínek a délky ochrany.71 Dohoda TRIPS, obdobně jako předešlé smlouvy, nestanoví smluvním stranám povinnost poskytovat konkrétní formu ochrany průmyslových vzorů. Ve vztahu k zajištění ochrany textilních vzorů dokonce přímo dává na výběr, zda ochrana bude poskytována prostřednictvím zvláštní úpravy průmyslových vzorů nebo prostřednictvím ochrany autorskoprávní. Dohoda TRIPS tedy rovněž nezakotvuje formu ochrany a nechává na státech, zda průmyslovým vzorům poskytnou ochranu určitým formálním způsobem (buď cestou pouhé registrace nebo formou zápisu s věcným průzkumem), nebo neformálně (nezapsaným průmyslovým vzorem, ochranou prostřednictvím autorského práva nebo prostřednictvím nekalé soutěže) rozhodující však je, že členské státy musí nějakou formou ochranu průmyslovým vzorům poskytovat (v oblasti textilních průmyslových potom tato ochrana nesmí zahrnovat zbytečné formality – čl. 25 odst. 2 Dohody TRIPS). 2.3.4 Haagská dohoda o mezinárodním přihlašování průmyslových vzorů a modelů ze dne 6. listopadu 1925 (Haagská dohoda)Vzhledem k tomu, že Haagská dohoda je patrně nejdůležitější mezinárodní smlouvou týkající se průmyslových vzorů, budu se jí věnovat podrobněji než ostatním smlouvám uvedeným výše. Haagská dohoda byla uzavřena 6. října 1925 a je pojímána jako zvláštní dohoda ve smyslu čl. 19 Pařížské unijní úmluvy. Dohoda vstoupila v platnost 1. června 1928 a byla několikrát revidována.72 Systém mezinárodního zápisu průmyslových vzorů je spravován Mezinárodním úřadem WIPO, který vede mezinárodní rejstřík (International Register) a vydává mezinárodní věstník (Bulletin des dessins et modéles internationaux/International Design Bulletin). Státy, které jsou členy Haagské dohody, tvoří zvláštní unii (Haagskou unii), přičemž členem této unie se může stát (1) každý členský stát Organizace (tj. Organizace duševního vlastnictví), nebo (2) mezivládní organizace s úřadem, kde lze získat ochranu průmyslových vzorů (čl. 27 Ženevského znění).73 Přístup k Haagské dohodě nenese pro přistoupivší stát žádný závazek k úhradě členských příspěvků, neboť činnost Haagské unie je financována převážně z poplatků, které platí přihlašovatelé a vlastníci mezinárodně zapsaných průmyslových vzorů (čl. 23 Ženevského znění). Hlavním účelem Haagské dohody (dále též „Dohoda“) je umožnit ochranu průmyslových vzorů v určených členských státech prostřednictvím podání jediné přihlášky na jediném místě, tj. přímo u Mezinárodního úřadu WIPO.74 Druhým hlavním účelem Haagské dohody je zjednodušit spravování práv plynoucích z mezinárodně zapsaného průmyslového vzoru a změn údajů týkajících se průmyslového vzoru. Dohoda umožňuje obnovu zápisu prostřednictvím zaplacení jediného obnovovacího poplatku (čl.17 Ženevského znění), stejně tak umožňuje podat jedinou žádost o změnu údajů týkajících se průmyslového vzoru (čl. 16 Ženevského znění). Ženevské znění přineslo změny procesních ustanovení týkajících se zápisu průmyslových vzorů. Žádost o mezinárodní zápis může podat každá fyzická nebo právnická osoba, která má na území členského státu (členského státu mezivládní organizace) bydliště, obvyklé sídlo nebo podnik, nebo každý příslušník státu, který je smluvní stranou. Podání mezinárodní přihlášky75 má stejné účinky jako podání přihlášky národní cestou (čl. 14 odst. 1) a mezinárodní zápis má stejné účinky jako zápis provedený národním úřadem (čl. 14 odst. 2). Mezinárodní úřad po obdržení přihlášky a po průzkumu formálních náležitostí mezinárodní přihlášky (čl. 8) provede mezinárodní zápis, který zveřejní, a zašle kopii zveřejnění mezinárodního zápisu všem určeným úřadům (čl. 10).76 Každá členská země, která provádí věcný průzkum přihlášek průmyslových vzorů a která si to vyhradila, po oznámení zveřejnění provede vlastní průzkum zápisné způsobilosti průmyslového vzoru. V případě, že průmyslový vzor nevyhovuje podmínkám zápisné způsobilosti, Mezinárodní úřad určené smluvní strany oznámí, že podmínky pro udělení ochrany nejsou splněny, a účinky mezinárodního zápisu na území dané smluvní strany částečně nebo úplně odmítne (čl. 12 odst. 1).77 Pokud mezinárodní zápis nabude v členské zemi účinnosti, lze tuto účinnost dodatečně zrušit (čl. 15). Doba platnosti mezinárodního zápisu je 5 let od data zápisu,78 přičemž zápis může být (po zaplacení obnovovacích poplatků) obnoven na dodatečná pětiletá období (čl. 17 odst. 2). Minimální doba ochrany je 15 let od data mezinárodního zápisu (maximální doba ochrany je stanovena v příslušných národních předpisech). Jestliže shrneme výše uvedené, můžeme říci, že Ženevské znění přineslo oproti znění Haagské dohody z roku 1960 následující hlavní změny: a) prodloužení lhůty pro oznámení odmítnutí účinků mezinárodního zápisu na 12 měsíců (toto prodloužení je důležité především pro ty státy, které provádějí věcný průzkum); b) zavedené minimální doby ochrany na 15 let; c) umožnění přístupu k Haagské dohodě i mezivládním organizacím jako např. Evropským společenstvím nebo Africké organizaci duševního vlastnictví; d) umožnění podání přihlášky přímo Mezinárodnímu úřadu WIPO bez nutnosti podat přihlášku prostřednictvím určeného národního úřadu. Jak vyplývá ze statistických údajů,79 došlo od roku roce 2003 k výraznému snížení počtu mezinárodních zápisů. Zatímco v roce 2002 bylo zapsáno 4177 průmyslových vzorů, v roce 2003 bylo zapsáno pouze 2474 průmyslových vzorů a v roce 2005 to bylo jen 1135 průmyslových vzorů. Nejvýznamnějším důvodem, proč došlo k tak výraznému poklesu zápisů, pravděpodobně bude fungování konkurenčního mechanismu zápisu průmyslových vzorů, a to registrace průmyslových vzorů Společenství dle Nařízení 6/2002 u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu v Alicante. Vzhledem k tomu, že mezi členy Haagské unie je řada členských států Evropských společenství (včetně těch států, v nichž je ochrana prostřednictvím průmyslových vzorů tradičně silná – jako například Německo, Francie, Itálie) a poplatky za ochranu jsou při zápisu u Úřadu v Alicante řádově nižší než u zápisů prováděných Mezinárodním úřadem WIPO, nelze se poklesu mezinárodních přihlášek dle Haagské dohody příliš divit. Přes pokles prováděných zápisů postupně k Ženevskému znění přistupují další státy, přičemž velkým úspěchem by bylo přistoupení Evropského společenství k Haagské dohodě.80 V budoucnu by tedy mělo být možné získat podáním přihlášky u Mezinárodního úřadu WIPO ochranu ve všech státech Evropských společenství, neboť Úřad v Alicante bude zápisným úřadem ve smyslu Čl. 10 Ženevského znění. Zda tato skutečnost do budoucna zapříčiní větší frekvenci mezinárodních zápisů však nelze s jistotou tvrdit, neboť základním motivačním kriteriem pro využívání služeb „konkurence“ jsou nízké poplatky za zápis do rejstříku průmyslových vzorů Společenství. Závěrem lze ve vztahu k předmětu této práce rovněž zmínit, že v ustanovení čl. 2 odst. 1 Ženevského znění je výslovně stanoveno, že „ustanovení tohoto Aktu žádným způsobem neovlivňují ochranu přiznanou uměleckým dílům a dílům užitého umění prostřednictvím mezinárodních smluv a dohod o autorských právech“.
|