Disertační práce Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní

2.4 Průmyslový vzor a regionální formy ochrany

2.4.1 Africká organizace duševního vlastnictví (Organisation Africaine de la Propriété Intellectuelle, African Intellectual Property Organisation - OAPI)⁸¹

2.4.2 Africká regionální organizace průmyslového vlastnictví (African Regional Intellectual Property Organization – ARIPO)⁸²

a) průmyslový vzor není nový (industrial design is not new);

b) povaha průmyslového vzoru nepřipouští, aby byl zapsán s ohledem na důvody, které stanoví vnitrostátní legislativa členského státu (because of the nature of the industrial design, it cannot be registered or a registration has no effect under the national law of that State);

c) v případě, že se jedná o textilní vzor, může být prohlášení učiněno z důvodu, že textilní vzor podléhá zápisu do zvláštního rejstříku (in the case of a textile design, it is the subject of a special register).

2.4.3 Andské společenství (Andean Community)⁸⁴

2.4.4. Merkosur (Mercosur)⁸⁶

„originální výtvory (original creations) charakteristické svým zdobením (of an ornamental nature),

2.4.5. Evropská unie

2.4.5.1 Stručné shrnutí vývoje harmonizace duševního vlastnictví v rámci Evropských společenství

Přestože komunitární právo obsahuje v dnešní době poměrně rozsáhlou úpravu práv průmyslových, autorských a práv s autorským právem souvisejících, nebylo tomu tak vždy. V počáteční fázi evropské integrace se orgány Evropských společenství nejdříve soustřeďovaly na odstraňování vnitřních překážek volného pohybu zboží, jako byla cla, resp. opatření, která mají obdobný účinek (čl. 28 [30] Smlouvy ES).

V oblasti realizace tzv. jednotného vnitřního trhu se však brzy zjistilo, že práva duševního vlastnictví, která jsou postavena na principu teritoriality, se stávají překážkou volného pohybu zboží/volné hospodářské soutěže. Již na konci prvního desetiletí evropské integrace bylo proto zřejmé, že se komunitární právo bude muset s omezující rolí práv k duševnímu vlastnictví nějakým způsobem vypořádat.

Jeden ze způsobů řešení konfliktu mezi právy duševního vlastnictví a požadavky volného pohybu zboží, jak je vymezují články 28 (30) a 29 (34) Smlouvy ES, představuje judikatura Evropského soudního dvora, která zakotvila závazný koncept komunitárního vyčerpání práv. Soudní dvůr konflikt obou principů (tj. principu ochrany duševního vlastnictví a principu volného pohybu zboží) vyřešil tak, že oddělil otázku existence práv od jejich výkonu.⁸⁸

Skutečnost, že se vnitrostátní předpisy týkající se průmyslových vzorů (a obecně duševního vlastnictví) v  členských státech Evropských společenství podstatným způsobem lišily, však nemohla být s konečnou platností vyřešena judikaturou Evropského soudního dvora. Vzhledem k tomu, že práva duševního vlastnictví do jisté míry znemožňovala vytvoření jednotného vnitřního trhu, byly již od počátku sjednocování Evropy hledány možnosti harmonizace právních předpisů, resp. vytváření unifikované právní úpravy.

Problém s jednotnou právní úpravou průmyslových vzorů se objevil již na zasedání Pracovní skupiny pro patenty, průmyslové vzory a ochranné známky v roce 1959.⁸⁹ S ohledem na to, že v tehdejší době existovaly mezi právními úpravami o ochraně průmyslových vzorů v členských státech skutečně „obrovské propasti“, pracovní skupina nakonec navrhla, aby byla věnována pozornost těm oblastem duševního vlastnictví, u nichž se případná dohoda na harmonizaci jevila jako pravděpodobnější (zejména se jednalo o ochranné známky).

Teprve v 80. letech minulého století (kdy se průmyslové vzory [designy] staly více rozšířeným nástrojem ochrany nehmotných statků), se znovu objevily snahy o harmonizaci problematiky průmyslových vzorů v rámci Evropských společenství. Na konci osmdesátých let navíc vstoupila v účinnost Směrnice Rady ES č. 89/104 z 21. prosince 1988 ke sblížení zákonů členských států o ochranných známkách, přičemž tento harmonizační pokus se ukázal být úspěšný. S ohledem na tuto „dobrou zkušenost“ vydala v roce 1991 Evropská Komise Zelenou knihu o právní ochraně průmyslových vzorů (Green Paper on the Legal Protection of Industrial Design),⁹⁰ v níž popsala své další záměry. Cílem bylo připravit harmonizaci právních úprav průmyslových vzorů v členských státech a dále připravit unifikaci práva průmyslových vzorů na komunitární úrovni. Výsledkem těchto snah bylo nejdříve přijetí Směrnice 98/71/ES Evropského Parlamentu a Rady o právní ochraně průmyslových vzorů (dále též „Směrnice“ nebo „Směrnice 98/71/ES“) a následně přijetí Nařízení Rady č. 6/2002 o průmyslovém vzoru Společenství.

Vzhledem k tomu, že oba dokumenty mají zásadní význam v oblasti ochrany průmyslových vzorů i pro český právní řád, je nezbytné se na jejich hmotněprávní ustanovení zaměřit důkladněji. Stranou však ponechávám některé procesněprávní záležitosti, které se týkají zápisu průmyslových vzorů Společenství do rejstříku u Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu v Alicante. Tyto otázky totiž nejsou pro předmět této práce klíčové. Naopak klíčovými tématy jsou otázky zápisné způsobilosti průmyslových vzorů, jejich vztah k autorským dílům, ochranným známkám apod.

2.4.5.2 Směrnice 98/71 ES Evropského Parlamentu a Rady o právní ochraně průmyslových vzorů

Směrnice ve své preambuli stanoví, že jejím cílem je omezit sbližování právních úprav pouze na ty vnitrostátní předpisy, které bezprostředně ovlivňují fungování vnitřního trhu (předpisy o sankcích, opravných prostředcích a o výkonu rozhodnutí mají spadat do výlučné pravomoci členských států). Současně směrnice jednoznačně odlišuje právní podstatu zapsaných průmyslových vzorů od jiných forem ochrany.⁹¹

2.4.5.2.1 Normativní rozsah Směrnice 98/71/ES (scope of application)

2.4.5.2.2 Vztah k jiným režimům ochrany (relationship to other forms of protection)

2.4.5.2.3 Vztah zapsaných průmyslových vzorů k autorskému právu (relationship to copyright)

2.4.5.2.4 Vnímatelnost zrakem (visibility), aplikace na výrobku (embodiment in an article)

Slovo „in particular“ znamená, že výčet definičních znaků průmyslového vzoru je výčtem demonstrativním. Důležité je, že Směrnice 98/71/ES za průmyslový vzor považuje vzhled výrobku jako takový, a to bez ohledu na to, zda jde o průmyslový vzor chráněný, či nikoliv. Příkladmý výčet znaků obsažený v čl. 1 Směrnice se snaží o definici toho, v čem může vzhled výrobku spočívat. Obsahem pojmu průmyslový vzor je tedy jen vizuálně vnímatelná (visibility)¹⁰¹ vlastnost či složka z celkového řešení výrobku, kterou mu dal jeho tvůrce.¹⁰² Přestože znak viditelnosti Směrnice 98/71/ES výslovně nestanoví jakožto podmínku zápisné způsobilosti,¹⁰³ je imanentně zakotvena v pojmu vzhled výrobku.

Naskýtá se otázka, co přesně pojem vizuální vnímatelnost znamená. Znamená to, že vzhled musí být vnímatelný běžným okem, nebo je přípustná i vnímatelnost s použitím mikroskopu či lupy? Odpověď samozřejmě zní, že vnímatelnost zrakem je taková percepce, kterou provádí průměrný pozorovatel při běžném užívání (normal use).¹⁰⁴

V této souvislosti je třeba pojem běžné užívání definovat. Směrnice sama v tomto směru žádné bližší informace nepodává. Určitý návod však lze nalézt v Zelené knize o právní ochraně průmyslových vzorů.¹⁰⁵ Zde se původně uvažovalo o tom, že pojem normálního užití bude zahrnovat nejen užití konečným spotřebitelem, ale i užití maloobchodníkem (retailer). Taková definice by nejspíše umožňovala ochranu i náhradních dílů, což dle současné právní úpravy možné není, neboť součástka (náhradní díl) musí i po začlenění do výrobku zůstat viditelná.¹⁰⁶ Zastánci takového liberálnějšího přístupu argumentovali zápisnou praxí Patentového úřadu Spojných států amerických, která považuje za normální užití i užití v rámci výstavy, na které je prezentována součástka později začleněná do složeného výrobku. Podle tohoto názoru platí, že každý výrobek je potenciálně určen k vystavení, a proto pokud je součástka alespoň na okamžik své existence viditelná, je možné na ni udělit design patent. Ve Spojených státech amerických je takovým způsobem poskytována ochrana i nejrůznějším umělým implantátům (například by-passům), které mají určitý osobitý vzhled, a to i přesto, že jsou při běžném užití začleněny do těla pacienta. Oproti americkému přístupu Směrnice 98/71/ES výslovně stanoví, že „obvyklým použitím se rozumí použití konečným uživatelem, s výjimkou údržby, servisu, nebo opravy“.¹⁰⁷ Chráněn je tedy pouze celkový vzhled výrobku při užití konečným spotřebitelem, a naopak nelze chránit náhradní díly, které nejsou při běžném užití (například pod kapotou automobilu) zrakem vnímatelné.

Rozhodujícím znakem, který Směrnice 98/71/ES ve vztahu k průmyslovým vzorům uvádí, je skutečnost, že průmyslový vzor je vzhled výrobku. Pojem výrobek je potom definován takto: „výrobkem je průmyslově nebo řemeslně vyrobený předmět, včetně součástek určených k sestavení do jednoho složeného výrobku, obal, úprava, grafický symbol a typografický znak, s výjimkou počítačových programů“.¹⁰⁸

Okolnost, že průmyslový vzor je definován jakožto „vzhled výrobku“, je pro pochopení podstaty průmyslových vzorů stěžejní. Design, který by spočíval pouze v dekoru nebo zdobení, a to jako produkt výtvarné nebo jiné techniky, by sám o sobě nesplňoval kriteria definice průmyslového vzoru. Z požadavku „vzhledu výrobku“ však tvoří jistou výjimku loga, jakožto „grafické symboly“. Tato označení jsou při přihlašování zařazována do třídy 99 Locarnského třídění a lze je chránit v podstatě pro kterékoliv výrobky. V oblasti zápisu grafických symbolů bude docházet k souběhu se známkoprávní ochranou, o čemž svědčí i řada duplicitních zápisů, jak v rejstříku průmyslových vzorů Společenství, tak v rejstříku komunitárních ochranných známek. Oproti ochranným známkám však není možné zapsat jakožto průmyslový vzor barvu samu o sobě, pouhé slovo či skupinu slov. Tyto předměty totiž nenaplňují pojmové znaky průmyslového vzoru – vzhled výrobku.

RCD 211-0001; CTM 2995736 RCD 4502-0001; CTM 1838846

2.4.5.2.5 Zápisná způsobilost (requirements of protection)

2.4.5.2.6 Novost (novelty)

Novostí se rozumí, že veřejnosti není přístupný žádný shodný předuveřejněný průmyslový vzor. Rozhodným okamžikem pro posuzování novosti je den předcházející podání přihlášky, nebo, pokud přihlašovatel uplatňuje prioritu, den přede dnem podání prioritní přihlášky.¹¹¹ Novost, kterou Směrnice 98/71/ES zakotvuje, je novost v zásadě celosvětová s výjimkou případů, kdy k předuveřejnění došlo takovým způsobem, že „odborné kruhy v rámci Společenství“ nemohly být s předuveřejněným předmětem za normálních okolností seznámeny (generální teritoriální výjimka).¹¹² Současně Směrnice stanoví, že průmyslový vzor není považován za zpřístupněný veřejnosti tehdy, pokud s ním byla seznámena třetí osoba pod výslovnou či předpokládanou podmínkou důvěrnosti, lhostejno na území jakého státu se tak stalo (individuální celosvětová výjimka).¹¹³ Pojem předuveřejněný shodný průmyslový vzor Směrnice doplňuje tak, že průmyslové vzory se považují za shodné, jestliže se jejich znaky liší pouze nepodstatně. Znamená to tedy, že shodným průmyslovým vzorem je takový průmyslový vzor, který lze označit jako „velmi podobný průmyslový vzor“. Opět se však musí jednat pouze o takový průmyslový vzor, který odpovídá definici průmyslového vzoru v článku 1 Směrnice 98/71/ES. Nelze tedy namítat pouhé vyobrazení určitého dekoru či zdobení bez vazby na konkrétní výrobek.

Pravidlo zákazu předuveřejnění průmyslového vzoru Směrnice 98/71/ES v ustanovení čl. 6 jistým způsobem změkčuje tím, že upravuje tzv. ochrannou lhůtu (grace period). Na překážku novosti tedy není takové zpřístupnění, k němuž došlo na základě vůle původce průmyslového vzoru (nebo jeho právního nástupce) a došlo k němu v období 12 měsíců před datem podání přihlášky průmyslového vzoru (resp. před datem uplatňované priority). Stejný princip (i v totožné lhůtě) platí i v případě, že ke zpřístupnění došlo na základě zneužití ve vztahu k původci průmyslového vzoru nebo jeho právnímu nástupci nebo v případě, kdy průmyslový vzor předuveřejnila třetí osoba jako důsledek poskytnuté informace nebo jednání uskutečněného původcem průmyslového vzoru nebo jeho právním nástupcem.¹¹⁴

Jako příklad absence novosti lze uvést jeden z případů judikatury Oddělení o prohlášení neplatnosti průmyslových vzorů Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu v Alicante (dále též „oddělení“).

V rozhodnutí Maxim Markenprodukte GmbH & Co. KG v. Bharat B. Gera¹¹⁵ oddělení prohlásilo za neplatný zapsaný průmyslový vzor Společenství pro výrobky „lahvička pro voňavky“ (perfume bottle), přičemž navrhovatel namítal předuveřejněný průmyslový vzor, který vyvinul manažer společnosti Cosko Parfümeriewaren GmbH a který byl zveřejněn v časopise „Export Magazine – Beauty Distributor“ v roce 1999. Oddělení konstatovalo, že všechny podstatné rysy zapsaného průmyslového vzoru již jsou obsaženy v předuveřejněném průmyslovém vzoru, a proto zapsaný průmyslový vzor Společenství nemá zápisnou způsobilost (novost) ve smyslu čl. 5 Nařízení 6/2002. S ohledem na ustanovení § 25 odst. 1 písm. b) Nařízení 6/2002 byl proto zapsaný průmyslový vzor Společenství prohlášen za neplatný.

2.4.5.2.7 Individuální povaha (individual character)

Individuální povaha je druhým pojmovým znakem ochrany průmyslových vzorů podle Směrnice 98/71/ES. Zelená kniha o právní ochraně průmyslových vzorů uvádí, že toto kriterium bylo zvoleno z toho důvodu, aby režim ochrany průmyslových vzorů byl odlišný od ochrany technických řešení (tj. ochrany prostřednictvím užitných vzorů nebo práva patentového).¹¹⁶ Směrnice v čl. 5 stanoví, že průmyslový vzor vykazuje individuální povahu, jestliže se celkový dojem, který vyvolává u informovaného uživatele, liší od celkového dojmu, který u takového uživatele vyvolává průmyslový vzor, jenž byl zpřístupněn veřejnosti přede dnem podání přihlášky nebo přede dnem vzniku práva přednosti.¹¹⁷ Při posuzování individuální povahy průmyslového vzoru se přihlíží k míře volnosti, kterou měl při vývoji průmyslového vzoru jeho původce.¹¹⁸