Kapitola 2
Průmyslové vzory 2.1. Základní charakteristika průmyslových vzorů
Průmyslové vzory leží na pomezí mezi světem umění a techniky. Tvůrce průmyslového vzoru se snaží vytvořit takový vzhled (tvar) výrobku, který bude uspokojovat estetické požadavky spotřebitele, stejně jako požadavky účelnosti (funkčnosti) výrobku. Průmyslové vzory mají blízko k vynálezům/užitným vzorům, stejně jako k autorským dílům/dílům užitého umění. Průmyslový vzor je obvykle projevem určitého osobitého stylu nebo vkusu původce, současně je však tento tvůrčí výkon aplikován na určitém výrobku, který plní konkrétní technickou funkci. Z tohoto důvodu mají průmyslové vzory rovněž blízko k technickým řešením. Právě tato „dvojakost“ nebo „schizofrenie“ průmyslových vzorů z nich činí zvláštní předmět průmyslového vlastnictví.51
Současně je však třeba poukázat na to, že jsou někdy průmyslové vzory (právě díky svému zvláštnímu charakteru) označovány jako „chudá sestřenka“ obou zmíněných právních režimů.52 Pravděpodobně právě díky tomu je ochrana průmyslových vzorů spíše na okraji zájmu odborné veřejnosti i zákonodárců v jednotlivých státech. Z důvodu jistého „opomíjení“ průmyslových vzorů se právní úpravy v jednotlivých právních řádech liší daleko více než úpravy práva patentového či autorského. V Evropě jsou státy, v nichž se právo průmyslových vzorů (design law) blíží právu autorskému (konkrétně jde o Německo a Francii), a státy, v nichž se podmínky a rozsah ochrany (včetně průzkumu) spíše blíží právu patentovému (jedná se zejména o Skandinávské státy). Ačkoliv došlo díky Směrnici 98/71/ES ke sblížení právních úprav v jednotlivých členských státech, nedošlo ke sjednocení základních principů ochrany, a v pojetí průmyslových vzorů tak mezi členskými státy stále existují rozdíly.53
2.2 Formy ochrany průmyslových vzorů
Zvláštní povaha průmyslových vzorů se projevuje mj. v tom, že ve světě existují různé formy ochrany průmyslových vzorů. Zatímco u autorských děl byl nakonec zvolen celosvětově princip neformálnosti ochrany (od roku 1989 dokonce i ve Spojených státech amerických), u průmyslových vzorů ke sjednocení formy ochrany nedošlo. De facto žádná mezinárodní smlouva (pokud pominu Bernskou úmluvu [čl. 2 odst. 7] a návazně na to Dohodu TRIPS [čl. 9 odst. 1], viz dále) nestanoví požadavek na určitou formu ochrany. Důvody tohoto stavu jsou celkem zřejmé - rozdíly ve způsobech ochrany v jednotlivých státech se natolik liší, že nebylo možné dosáhnout shody na konkrétní formě ochrany.
Ve světe tak existují v zásadě tři formy ochrany průmyslových vzorů:54
2.2.1 Autorskoprávní ochrana (copyright approach)
V rámci „autorskoprávního přístupu“ je ochrana průmyslovým vzorům poskytována „bezformálně“ prostřednictvím autorského práva. Tento způsob ochrany lze charakterizovat následujícími znaky:
a) autorskoprávní ochrana nastupuje automaticky (copyright is accoreded automatically), není vyžadována registrace či formální zápis (there are no formalities nor registration procedures);
b) není poskytována ochrana proti tvůrci, který vytvořil podobný předmět nezávisle na původci průmyslového vzoru (the copyright does not provide for the anti-copying protection of independently created design);55
c) obvykle se uplatňuje princip originality (the main criterion is originality), který je pro nositele práv obvykle snáze dosažitelný, než požadavek novosti (which is easier to fulfill than that of novelty);
d) doba ochrany je podstatně delší než v případe ochrany zapsaných průmyslových vzorů (the duration of protection is much longer than under design approach).56
2.2.2. Ochrana formou zapsaných průmyslových vzorů (sui generis approach, registration princip)
Tento systém ochrany předpokládá existenci speciálního právního režimu, v rámci něhož dochází buď k udělování patentů na design (design patents) nebo jsou průmyslové vzory zapisovány u registračního úřadu. Hlavním znakem tedy je aplikace principu formálnosti vzniku výlučných práv. Stručně lze tento systém charakterizovat následovně:57
a) ochrana je udělována na základě registrace nebo uložení vzorku do depositu (registration or deposit of the design);
b) zveřejnění zapsaného vzoru se obvykle děje automaticky v rámci procesu registrace, v některých státech je však povolen i odklad zveřejnění (some countries provide for secret or deferred publication);
c) v případě registrace jsou obvykle poskytována výlučná práva i vůči původci shodného/podobného vzoru, který předmět vytvořil nezávisle na původci průmyslového vzoru (the proprietor of the design right is thus given the right to sue any person who produces an identical or similar design for the infringement, even if the latter design arises from an independent creation);
d) obvyklým kriteriem pro udělení ochrany je novost (novelty), v některých zemích se však namísto novosti celosvětové uplatňuje pouze novost domácí (universal novelty vs. domestic novelty);58
e) oproti ochraně průmyslových vzorů prostřednictvím autorského práva se v případě sui generis režimu uplatňuje kratší doba ochrany;59
f) u zapsaných průmyslových vzorů je možné dále rozlišovat ochranu s prvky formálního průzkumu a ochranu s věcným průzkumem, v němž se provádí průzkum zápisné způsobilosti a zkoumají se pojmové znaky průmyslového vzoru.60
2.2.3 Ochrana prostřednictvím nezapsaných průmyslových vzorů (unregistered sui generis approach)
Tento režim zakládá existenci zvláštního práva nezapsaných průmyslových vzorů, které nevzniká na základě udělení či registrace průmyslového vzoru u zápisného úřadu.61 Daný systém je ovládán zásadou neformálnosti vzniku práv a do značné míry se podobá ochraně autorskoprávní s tím rozdílem, že oproti autorskoprávní ochraně není požadována vyšší míra tvůrčí duševní činnosti (ochrana může být případně poskytována i neoriginálním tvarům). Hlavní charakteristické rysy tohoto systému lze shrnout takto:
a) není vyžadována registrace nebo uložení vzorku do depositu (no need for registration or deposit);
b) doba ochrany je velmi krátká (the term of protection is usually short);62
c) v různých státech jsou uplatňována odlišná kriteria originality (different level of originality).63
---
Uvedený výčet přístupů k ochraně průmyslových vzorů dokládá skutečnost, že systémy ochrany v jednotlivých státech se skutečně liší daleko více, než systémy ochrany patentové nebo ochranných známek. Odlišné pojetí průmyslových vzorů je možné rovněž ilustrovat i na tom, jakým způsobem jednotlivé právní řády průmyslové vzory definují:
Kanada: Průmyslový vzor (industrial design) je tvar hotového výrobku (finished article), který je tvořen znaky, jež určují jeho (1) podobu (shape), (2) uspořádání (configuration), (3) vzorek (pattern) nebo (4) zdobení (ornament) a které jsou vnímatelné zrakem (appeal to and judged solely by the eye).64
Japonsko: Průmyslovým vzorem (design) se rozumí tvar (shape), vzorek (pattern) nebo barva (colour) nebo jakákoliv jejich kombinace (any combination thereof) výrobku (article), včetně části výrobku (including part of an article), který působí estetickým dojmem (which produces an aesthetic impression) na lidský zrak
(on the sense of sight).65
Velká Británie: Definice zapsaného průmyslového vzoru je totožná s definicí obsaženou ve Směrnici 98/71/ES (viz níže).
Právo k nezapsanému průmyslovému vzoru je majetkové právo (design right is a property right) vztahující se ke vzoru, který je původní (original design). Nezapsaným průmyslovým vzorem (design) je jakýkoliv tvar nebo uspořádání (of any aspect of the shape or configuration), ať už vnitřní nebo vnější (whether internal or external) výrobku nebo jeho části (whole or part of an article). Nezapsaný průmyslový vzor není původní (is not original), jestliže je běžný (commonplace) v oblasti průmyslových vzorů (in the design field) v době, kdy byl vytvořen (at the time of its creation).66
Spojené státy americké: Průmyslovým vzorem (design) se rozumí zrakem vnímatelné (visual) příznačné znaky (characteristics) ztělesněné nebo aplikované na výrobku (embodied in or applied to an article). Průmyslový vzor se projevuje jako vzhled výrobku (a design is manifested in appearance) a může být tvořen uspořádáním nebo tvarem výrobku (configuration or the shape of an article), zdobením povrchu (surface ornamentation) nebo kombinací uspořádání a zdobení povrchu (combination of configuration and surface ornamentation).67
Směrnice 98/71/ES: Průmyslovým vzorem (design) se rozumí vzhled výrobku nebo jeho části (appearance of the whole or a part of a product) spočívající zejména v charakteristických znacích (resulting from the features) linií (lines), obrysů (contours), barev (colours), tvaru (shape), struktury (texture) nebo materiálů (materials) výrobku samotného (of the product itself) nebo jeho zdobení (ornamentation).68
|
Yüklə 3.23 Mb.