Disertační práce Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní

§ 1 OchrZn, ustanovení čl. 2 Směrnice 89/104/ES, ustanovení čl. 4 Nařízení 40/94.

255 Srov. například ustanovení čl. 2 Směrnice 89/104/ES („a trade mark may consist of any sign capable of being represented graphically”), obdobně viz § 1 OchrZn („ochrannou známkou může být za podmínek stanovených tímto zákonem jakékoliv označení schopné grafického znázornění“).

256 Ustanovení článku 15 odst. 1 Dohody TRIPS umožňuje státům podmínit zápisnou způsobilost schopností označení být vnímatelné zrakem (capable of being judged by sight). V těchto případech tedy nejsou chráněny známky zvukové a čichové.

257 Srov. Směrnice 89/104/ES (čl. 2 – „the shape of goods or of their packaging”), Nařízení 40/94 (čl. 4), Rozhodnutí Komise Andského společenství č. 486 (čl. 134 písm. f – „the shape of a product its packaging or wrappings”), OchrZn (§ 1 – „ tvar výrobku nebo jeho obal“).

258 Srov. Trademarks and their Relation with Literary and Artistic Works, WIPO Standing Committee on the Law of Trademarks, industrial Designs and Geographical Indications, SCT/16/5, 2006, str. 5, [citováno 21. března 2007], dostupný z: http://www.wipo.int/edocs/mdocs/sct/en/sct_16/sct_16_5.doc

259 Srov. Industrial Designs and their Relation with Works of Applied art and Three-Dimensional Marks, WIPO Standing Committee on the Law of Trademarks, industrial Designs and Geographical Indications, SCT/9/6, str. 17, [citováno 22. března 2007], dostupný z: http://www.wipo.int/edocs/mdocs/sct/en/sct_9/sct_9_6.doc

260 Srov. TRIPS and Development: Resource Book, Part Two: Substantive Obligations, 2.2 Trademarks, 2003, str. 19, [citováno 22. března 2007], dostupný z: http://www.iprsonline.org/unctadictsd/ResourceBookIndex.htm

261 Srov. například rozhodnutí ve věci MIDAS: Hee Jung Kim v. Zellweger Analytics Ltd. (rozhodnutí Oddělení řízení o prohlášení neplatnosti průmyslových vzorů Společenství Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ze dne 1. března 2006, číslo ICD 000001477), [citováno 22. března 2007],dostupné z http://oami.europa.eu/en/design/inval.htm

262 Srov. Mezinárodní třídění pro průmyslové vzory (8. vydání), vyhláška ministra zahraničních věcí č. 28/1981 Sb., o Locarnské dohodě o zřízení mezinárodního třídění průmyslových vzorů a modelů, podepsané v Locarnu dne 8. října 1968.

263 Zatímco za zápis průmyslového vzoru do rejstříku průmyslových vzorů Společenství a zveřejnění zaplatí osoba poplatek 350 EUR, v případě ochranných známek Společenství se celková částka pohybuje kolem 1750 EUR: 900 EUR přihlašovací poplatek, 850 EUR registrační poplatek (údaje byly převzaty ke dni 22. března 2007 z http://oami.europa.eu/en/mark/marque/faq/faq03.htm
a http://oami.europa.eu/en/design/fees.htm)

264 Srov. Suthersanen, U.: Utility models and innovation in Developing Countries, International Centre for Trade and Sustainable Development, 2005, str. 53, [citováno 16. března 2007], dostupný z: http://www.unctad.org/en/docs/iteipc20066_en.pdf

265 Srov. Zpráva Evropské Komise shrnující odpovědi členských států k dotazníku ohledně dopadů užitných vzorů Společenství, se zřetelem k aktualizaci Zelené knihy o ochraně užitných vzorů ve vnitřním trhu (Summary report of replies to the questionnaire on the impact of the Community utility model with a view to updating the Green Paper on protection by the utility model in the internal market, SEC [2001] 1307), Brusel, 2002, [citováno 23. března 2007], dostupný z: http://ec.europa.eu/internal_market/indprop/docs/model/utilreport_en.pdf

266 Obdobně srov. rozhodnutí Evropského soudního dvora Ralf Sieckmann v. Deutsche Patent und Markenamt ze dne 12. prosince 2002 (C-273/00): „Čl. 2 Směrnice 89/104/ES musí být interpretován v tom smyslu, že ochranná známka může být tvořena označením, jež není samo o sobě vizuálně vnímatelné, pod podmínkou, že je graficky ztvárnitelné, zejména formou obrázků, linií či znaků a že toto ztvárnění je jasné, přesné, ucelené, snadno dostupné, trvanlivé a objektivní. V případě čichového označení požadavek grafického znázornění není naplněn chemickým vzorcem, slovním popisem, uložením vzorku s příslušnou vůní ani kombinací uvedených možností““ (“Article 2 of Council Directive 89/104/EEC of 21 December 1988 to approximate the laws of the Member States relating to trade marks must be interpreted as meaning that a trade mark may consist of a sign which is not in itself capable of being perceived visually, provided that it can be represented graphically, particularly by means of images, lines or characters, and that the representation is clear, precise, self-contained, easily accessible, intelligible, durable and objective. In respect of an olfactory sign, the requirements of graphic representability are not satisfied by a chemical formula, by a description in written words, by the deposit of an odour sample or by a combination of those elements”), [citováno 23. března 2007], dostupný z: http://oami.europa.eu/en/mark/aspects/pdf/JJ000273.pdf

267 Oproti tomu Evropský soudní dvůr k problematice zvukových známek ve vztahu ke Směrnici 89/104/ES v rozhodnutí Shield Mark BV v. Joos Kist h.o.d.n. Memex ze dne 27. listopadu 2003 (C-283/01) uvádí: „Čl. 2 Směrnice 89/104/ES musí být interpretován v tom smyslu, že zvuková označení musí být považována za ochranné známky, jsou-li schopná odlišit výrobky a služby jednoho subjektu od výrobků a služeb jiných subjektů a jsou-li schopny grafického ztvárnění.Čl. 2 Směrnice 89/104/ES musí být interpretován v tom smyslu, že ochranná známka může být tvořena označením, jež není samo o sobě vizuálně vnímatelné, je –li graficky ztvárnitelé, zejména formou obrázků, linií či znaků a že toto ztvárnění je zřetelné, přesné, ucelené, snadno dostupné, srozumitelné, trvanlivé a objektivní. V případ zvukového označení nejsou tyto požadavky splněny, pokud je ztvárněno graficky v podobě psaného jazyka, například údajem, že se označení skládá z not známého hudebního díla nebo že se jedná o hlas zvířete, nebo v podobě jednoduché onomatopoie bez dalšího vysvětlení nebo sledu not bez dalšího vysvětlení. Oproti tomu jsou zmíněné požadavky splněny, je-li notový zápis rozdělen na takty a opatřen stupnicí, hudebními značkami a pomlkami, které jim udávají určitou hodnotu, případně dalšími značkami“ („Article 2 of First Council Directive 89/104/EEC of 21 December 1988 to approximate the laws of the Member States relating to trade marks is to be interpreted as meaning that sound signs must be capable of being regarded as trade marks provided that they are capable of distinguishing the goods or services of one undertaking from those of other undertakings and are capable of being represented graphically. Article 2 of Directive 89/104 must be interpreted as meaning that a trade mark may consist of a sign which is not in itself capable of being perceived visually, provided that it can be represented graphically, particularly by means of images, lines or characters, and that its representation is clear, precise, self-contained, easily accessible, intelligible, durable and objective. In the case of a sound sign, those requirements are not satisfied when the sign is represented graphically by means of a description using the written language, such as an indication that the sign consists of the notes going to make up a musical work, or the indication that it is the cry of an animal, or by means of a simple onomatopoeia, without more, or by means of a sequence of musical notes, without more. On the other hand, those requirements are satisfied where the sign is represented by a stave divided into measures and showing, in particular, a clef, musical notes and rests whose form indicates the relative value and, where necessary, accidentals”), [citováno 23. března 2007], dostupný z: http://oami.europa.eu/en/mark/aspects/pdf/JJ010283.pdf

268 „Žádná smluvní strana nemůže vyžadovat, aby u přihlášky byly splněny ještě další náležitosti než ty, které jsou uvedeny v odstavcích 1) až 4) a 6). Zejména nelze během řízení o přihlášce vyžadovat: I) předložení potvrzení nebo výpisu z obchodního rejstříku; II) údaj o tom, že přihlašovatel vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost jakož i podání příslušného důkazu; III) údaj o tom, že přihlašovatel vykonává činnost odpovídající výrobkům a/nebo službám vyjmenovaným v přihlášce a podání příslušného důkazu; IV) podání důkazu o tom, že ochranná známka byla zapsána do známkového rejstříku jiné smluvní strany nebo členského státu Pařížské úmluvy, který není smluvní stranou, s výjimkou případů, kdy se přihlašovatel dovolává článku 6 quinquies Pařížské úmluvy“ – srov. čl. 3 odst. 7 bod I-IV) Smlouvy o známkovém právu. Obdobně viz definice ochranné známky v ustanovení § 1 OchrZn (srov. rozdíl oproti ustanovení § 2 odst. 2 předchozího zákona o ochranných známkách - zákon č. 137/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

269 Česká republika je smluvní stranou obou těchto mezinárodních smluv – srov. sdělení ministra zahraničních věcí č. 65/1975 Sb. a sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 248/1996 Sb.

270 Jedinou významnější odlišností je rozdílný okamžik účinnosti výlučných práv vztahujících se k ochranné známce. Zatímco v českém právu platí, že výlučná práva mají účinky až od okamžiku zápisu ochranné známky do rejstříku (§ 28 odst. 3 OchrZn), práva vztahující se k ochranné známce Společenství působí zpětně ke dni podání přihlášky (čl. 9 odst. 3 Nařízení 40/94).

271 Srov. Jeremiah, J.R.: Merchandising intellectual property rights, 1st edition, Chirchester, John Wiley & Sons Ltd, 1997, str. 210-211.

272 Srov. Trademarks and their Relation with Literary and Artistic Works, WIPO Standing Committee on the Law of Trademarks, industrial Designs and Geographical Indications, SCT/16/5, 2006, str. 7, [citováno 25. března 2007], dostupný z: http://www.wipo.int/edocs/mdocs/sct/en/sct_16/sct_16_5.doc

273 Srov. Jeremiah, J.R.: Merchandising intellectual property rights, 1st edition, Chirchester, John Wiley & Sons Ltd, 1997, str. str. 1, 47-68.

274 Srov. česká reg. ochr. zn. č. 190972.

275 Srov. česká reg. ochr. zn. č. 227440.

276 Dle Evropského soudního dvora mají být dle Směrnice 89/104/ES chráněny i ochranné známky zvukové, viz rozhodnutí ve věci Shield Mark (pozn. č. 267). V české zápisné praxi však zatím přetrvává konzervativní postoj k zápisu zvukových známek a Úřad průmyslového vlastnictví odmítá zvukové ochranné známky do rejstříku zapisovat.

277 Srov. Miller, R. A.: Intellectual Property: Patents, Trademarks and Copyright, 2. vydání,
St. Paul, 1983, str. 146.

278 Ohledně problematiky převoditelnosti/nepřevoditelnosti autorských práv srov. 3.2.

279 Srov. Voorhoff, D.: Freedom of expression, parody, copyright and trademarks, New York , ALAI Congress, 2001, str. 4, [citováno 25. března 2007], dostupný z: http://www.alai-usa.org/2001_conference/1_program_en.htm

280 Srov. Trademarks and their Relation with Literary and Artistic Works, WIPO Standing Committee on the Law of Trademarks, industrial Designs and Geographical Indications, SCT/16/5, 2006, str. 21, [citováno 27. března 2007], dostupný z: http://www.wipo.int/edocs/mdocs/sct/en/sct_16/sct_16_5.doc

281 Předchozí právní úpravou mám na mysli zákon č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech, ve znění pozdějších předpisů.

282 „Ochrana děl užitého umění podle tohoto zákona nevylučuje, aby tato díla byla chráněna rovněž podle předpisů o ochraně průmyslových vzorů“(§ 52 zákona č. 35/1965 Sb.)

283 Ustanovení § 78 zákona č. 84/1972 Sb. stanovilo, že „byl -li předmět přihlášky průmyslového vzoru vytvořen užitím díla chráněného podle autorského zákona, vztahovaly se na užití takového průmyslového vzoru pouze předpisy o průmyslových vzorech.“ Dikce tohoto ustanovení podle mého názoru představovala takovou modifikaci ustanovení § 52 zákona č. 35/1965 Sb., že je možné považovat bývalou socialistickou úpravu ze projev principu oddělené ochrany (separate protection) – srov. 4.2.2.

284 Srov. čl. 7 odst. 4 Bernské úmluvy.

285 Srov. ustanovení § 3 zákona č. 35/1965 Sb. Dnes se jedná o ustanovení § 2 odst. 4 AutZ („Předmětem práva autorského je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka. Tím není dotčeno právo autora zpracovaného nebo přeloženého díla“). V případě tvůrčího zpracování se projevuje zvláštní povaha autorských děl, resp. nehmotných statků obecně. Pokud dojde ke zpracování určité hmotné věci, vzniká v zásadě věc nová, přičemž vlastnické právo k ní náleží dle okolností buď vlastníku věci původní nebo zpracovateli (§ 135b ObčZ). Důležité však je, že při zpracování dochází ke změně charakteru hmotného předmětu, původní věc z pohledu práva zaniká a vzniká věc kvalitativně nová. Obdobný princip však neplatí pro tvůrčí zpracování autorských děl. Pokud dojde ke zpracování původního díla, vždy vzniká dílo nové (odvozené), původní dílo však i nadále existuje, a tím pádem trvají i práva k němu se vztahující. Je třeba podotknout, že dílo odvozené může vzniknout i neoprávněným užitím díla původního. V takovém případě je samozřejmě založena civilněprávní i trestněprávní odpovědnost toho, kdo svým jednáním neoprávněně užil (upravil) dílo původní. Na skutečnosti, že vzniká autorské dílo, včetně práv k němu se vážících, to však nic nemění. Jiná otázka samozřejmě je, zda tomu, kdo protiprávně užije (upraví) dílo původní, může být poskytnuta právní ochrana. Je totiž třeba vždy rozlišovat mezi existencí práva a jeho výkonem. V daném případě je namístě uvažovat o tom, zda by „nečestný autor“ mohl vykonávat autorská práva ke „kradenému dílu“, neboť takový výkon by s největší pravděpodobností byl v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 ObčZ (rozpor s dobrými mravy).

286 „... Ochrana děl podle práva autorského nevylučuje ochranu stanovenou zvláštními právními předpisy.“ (§ 105 AutZ). „Ustanoveními tohoto zákona není dotčena ochrana poskytovaná shodným předmětům podle práva autorského, občanského, práva k ochranným známkám, popřípadě zvláštním právním předpisem.“ (§ 1 odst. 2 PrůmVz).

287 Z dikce „ochrana děl podle práva autorského“ vyplývá, že se jedná o přesně vymezený předmět ochrany. Osobně se domnívám, že předpisy ve smyslu ustanovení § 105 AutZ mohou být jen stěží předpisy zakotvující ochranu technických řešení, neboť autorské dílo se pojmově nemůže vejít do definicí vynálezu, užitného vzoru či topografie polovodičových výrobků. Jestliže autorský zákon stanoví, že předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké, tedy dílo spadající do oblasti umění, jen velmi obtížně bychom takový předmět mohli považovat za řešení určitého technického problému. Ostatně zákon o vynálezech v ustanovení § 3 odst. 2 písm. b) ZákVyn výslovně vylučuje z patentové ochrany estetické výtvory. Současně však v ustanovení § 3 odst. 3 ZákVyn uvádí, že patentovatelnost předmětů uvedených v odstavci 2 je vyloučena pouze za předpokladu, že se přihláška vynálezu nebo patent týkají pouze těchto předmětů. Znamená to tedy, že pokud je určitý estetický výtvor spojen s určitým technickým řešením, je patentová ochrana možná, avšak vztahuje se pouze na předmětné technické řešení, nikoliv na estetický výtvor (autorské dílo). Z výše uvedeného, podle mého názoru, vyplývá, že ustanovení § 105 AutZ pod sebe a priori nezahrnuje předpisy vztahující se k ochraně technických řešení.

288 V britském Copyright, Designs and Patents Act je problematika kolizí obou režimů podrobně řešena v ustanoveních §§ 51 až 53, a to formou bezúplatné zákonné licence. Za porušení autorských práv se nepovažuje podání přihlášky průmyslového vzoru se souhlasem autora, ani nakládání s průmyslovým vzorem, který byl zapsán s autorovým svolením („It is not an infringement of any copyright in a design document or model recording or embodying a design for anything other than an artistic work or a typeface to make an article to the design or to copy an article made to the design... This section applies where an artistic work has been exploited, by or with the licence of the copyright owner, by (a) making by an industrial process articles falling to be treated for the purposes of this Part as copies of the work, and (b) marketing such articles, in the United Kingdom or elsewhere“). Současně není porušením autorského práva, pokud vlastník zapsaného průmyslového vzoru poskytne třetí osobě licenci k užití průmyslového vzoru („in pursuance of an assignment or licence made or granted by a person registered under the Registered Designs Act 1949 as the proprietor of a corresponding design“), nebo pokud třetí osoba užívá průmyslový vzor v dobré víře („in good faith in reliance on the registration and without notice of any proceedings for the cancellation of the registration or for rectifying the relevant entry in the register of designs“).

289 V případě českého zapsaného průmyslového vzoru by situace byla jednoznačná, neboť jeho vlastník by byl omezen právem předchozího uživatele (§ 25 odst. 1 PrůmVz), srov. též 2.4.3.3.5.

290 Srov. Ringl A., Pitra V.: Vynálezecké právo, 1. vydání Panorama, Praha, 1981, str. 134; Knap, K.: Autorský zákon a předpisy souvisící, 3. vydání, Panorama, Praha, 1982, str.173 - 175; Telec, I.: Komentář k autorskému zákonu (35/1965 Sb.), komentář ASPI, § 52.

291 Pro přehlednost již na tomto místě uvádím, že licence ve smyslu autorskoprávním nemusí být udělena písemně (platná je u ústní nevýhradní licence - § 46 odst. 4 AutZ) a současně nemusí být nikde registrována. Oproti tomu v případě průmyslových práv platí pravidlo, že licence písemnou formu mít musí (§ 508 odst. 2 ObchZ) a nabývá účinnosti vůči třetím osobám až zápisem do rejstříku (§ 32 odst. 3 PrůmVz, § 18 odst. 3 OchrZn, § 14 odst. 2 ZákVyn).

292 Zaměstnanecké dílo je upraveno v ustanovení § 58 AutZ. Základními odlišnostmi oproti jiným druhům děl jsou následující skutečnosti: 1) Majetková práva autorská vykonává svým jménem a na svůj účet zaměstnavatel; 2) Osobnostní práva k dílu zůstávají nedotčena, avšak v případě, že zaměstnavatel vykonává majetková práva k dílu, jsou autorova osobnostní práva podstatným způsobem omezena (zaměstnavatel může např. dílo zveřejnit, dělat na něm nezbytné úpravy, může je dokončit apod.); 3) Autor má právo na udělení licence v případě, že zaměstnavatel majetková práva k zaměstnaneckému dílu vykonává nedostatečně nebo vůbec; 4) Autor má teoreticky právo na přiměřenou dodatečnou odměnu, avšak v praxi k tomu nedochází, neboť ustanovení § 58 odst. 6 AutZ je dispozitivní.

293 „(1) Objednatel může užít dílo vytvořené na základě smlouvy o dílo (dílo vytvořené na objednávku) pouze k účelu vyplývajícímu ze smlouvy. K užití díla nad rámec takového účelu je objednatel oprávněn pouze na základě licenční smlouvy, nevyplývá-li z tohoto zákona jinak. (2) Není-li sjednáno jinak, autor může dílo vytvořené na objednávku užít a poskytnout licenci jinému, není-li to v rozporu s oprávněnými zájmy objednatele. (3) Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně pro dílo vytvořené autorem jako soutěžícím ve veřejné soutěži (soutěžní dílo).“ (§ 61 AutZ)

294 V takovém případě se bude moci bránit samozřejmě prostřednictvím ochrany nezapsaného průmyslového vzoru nebo s využitím práva na ochranu proti nekalé soutěži (§ 47 ObchZ - vyvolání nebezpečí záměny).

295 „Nabyvatel nesmí upravit či jinak měnit dílo, jeho název nebo označení autora, ledaže bylo sjednáno jinak, nebo jde-li o takovou úpravu či jinou změnu díla nebo jeho názvu, u které lze spravedlivě očekávat, že by k ní autor vzhledem k okolnostem užití svolil; ani v takovém případě nabyvatel nesmí dílo nebo jeho název změnit, pokud si autor svolení vyhradil i pro tyto změny a nabyvateli je taková výhrada známa. To platí obdobně i při spojení díla s jiným dílem, jakož i při zařazení díla do díla souborného.“
(§ 51 AutZ).

296 „(1) Licence může být poskytnuta jako licence výhradní nebo licence nevýhradní. Nevyplývá-li ze smlouvy jinak, má se za to, že jde o licenci nevýhradní. (2) V případě výhradní licence autor nesmí poskytnout licenci třetí osobě a je povinen, není-li sjednáno jinak, se i sám zdržet výkonu práva užít dílo způsobem, ke kterému licenci udělil.“ (47 AutZ)

297 Zde lze znovu odkázat na poměrně inteligentní úpravu obsaženou v britském Copyright, Designs and Patents Act, v němž je problematika kolize výlučných práv výslovně řešena – srov. pozn. č. 288.

298 S ohledem na to, že průmyslové vzory mají mít „pouze individuální povahu“, je představitelné, že někdo „ořeže“ autorské dílo, tj. přizpůsobí je technickým požadavkům (funkci) výrobku, a přihlásí takový výtvor jako průmyslový vzor. V takovém případě však zřejmě nešlo o tvůrčí počin, ale spíše o řešení technického problému.

299 „Udělí-li autor jiné osobě výhradní oprávnění k výkonu práva dílo užít, nebo je-li této osobě toto oprávnění nebo výkon majetkových práv k dílu svěřen ze zákona, má právo se domáhat nároků podle § 40 odst. 1 písm. b) až d) a odst. 2 a 3 pouze osoba, jejíž takto smluvně nebo zákonem nabyté výhradní oprávnění bylo ohroženo nebo porušeno; právo autora domáhat se ostatních nároků, jakož i v této souvislosti nároku podle § 40 odst. 2 zůstává nedotčeno.“ (§ 41 AutZ)

300 Srov. rozhodnutí Oddělení řízení o prohlášení neplatnosti průmyslových vzorů Společenství Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ze dne 20. ledna 2006, číslo ICD 000001014, [citováno 29. března 2007], dostupné z: http://oami.europa.eu/en/design/inval.htm

301 Srov. Věstník pro průmyslové vzory Společenství, [citováno 29. března 2007], dostupný z: http://oami.eu.int/bulletin/rcd/2003/2003_012/000027826_0001.htm).

302 Dřívější právní úpravou mám na mysli zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění do 30. září 2000 a zákon č. 37/1995 Sb., o ochranných známkách.

303 Srov. Telec, I.: Komentář k autorskému zákonu (35/1965 Sb.), komentář ASPI, § 52.

304 Pozn. nový zákon o ochranných známkách (zákon č. 441/2003 Sb.) výslovné ustanovení o souběhu neobsahuje.

305 Zde z praktických důvodů pomíjím, že určitá neformální ochrana je poskytována všeobecně známým známkám (§3 a 7 OchrZn) a tzv. nezapsaným označením (§7 odst. 1 písm. g) OchrZn).

306 Může se sice stát, že dvě osoby podají současně přihlášky ochranné známky i průmyslového vzoru (každá podá obě), v takovém případě však zamítnutí pozdější přihlášky vyplývá přímo z ustanovení § 6 OchrZn.

307 Předchozí zákon o ochranných známkách (z.č. 137/1995 Sb.) byl v tomto ohledu poněkud výstižnější než zákon současný. V ustanovení § 12 odst. 2 totiž výslovně uváděl, že zápisem ochranné známky do rejstříku se přihlašovatel stává majitelem ochranné známky, přičemž ustanovení § 13 potom stanovilo, že majitel ochranné známky má výlučné právo ochrannou známku užívat. Nový zákon o ochranných známkách (zákon č. 441/2003 Sb.) takovou výslovnou formuli neobsahuje, a to zejména proto, že ochrany požívají na území České republiky i ochranné známky, které nebyly zapsány do národního rejstříku ochranných známek. Výlučná práva v případě národních ochranných známek však i dnes (ačkoliv to expressis verbis zákon nestanoví) mají účinky až od okamžiku zápisu do rejstříku, nikoliv zpětně ke dni podání přihlášky. V tomto směru existuje rozdíl oproti ochranné známce Společenství, která poskytuje ochranu již ode dne podání přihlášky (srov. čl. 9 odst. 3 Nařízení 40/94).

308 Srov. Horáček, R., Čada, K., Hajn., P.: Práva k průmyslovému vlastnictví, Praha: C.H.Beck, 2005, str. 355.

309 Jistým řešením této kolize by mohla být aplikace ustanovení § 8 PrůmVz, které zakazuje do rejstříku zapsat průmyslový vzor, jehož zápis by byl v rozporu s dobrými mravy. V daném případě bohužel nelze aplikovat ustanovení § 6 odst. 3 PrůmVz (zneužití ve vztahu k původci průmyslového vzoru), které by se jinak k řešení takových situací nabízelo, neboť přihlašovaný předmět v uvedeném případě vůbec nebyl zpřístupněn veřejnosti, a tedy ani nemohlo dojít ke zneužití ve vztahu k původci průmyslového vzoru.

310 Srov. rozhodnutí Oddělení řízení o prohlášení neplatnosti průmyslových vzorů Společenství Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ze dne 1. března 2006, číslo ICD 000001477, [citováno 29. března 2007], dostupné z: http://oami.europa.eu/en/design/inval.htm

311 Srov. Věstník pro průmyslové vzory Společenství, [citováno 30. března 2007], dostupný z: http://oami.eu.int/bulletin/rcd/2004/2004_055/000162425_0001.htm).

312 Srov. rozhodnutí Oddělení řízení o prohlášení neplatnosti průmyslových vzorů Společenství Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ze dne 29. července 2005, číslo ICD 00000O347, [citováno 30. března 2007], dostupné z: http://oami.europa.eu/en/design/inval.htm

313 „Nebyl - li průmyslový vzor zveřejněn, jeho vlastník může uplatňovat práva ze zápisu vůči třetím osobám jen tehdy, není - li průmyslový vzor užíván v dobré víře“ - § 19 odst. 2 PrůmVz.

314 Co se týče práv vlastníka staršího nezapsaného průmyslového vzoru, ten může kromě námitky dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) OchrZn využít i námitku dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. j) OchrZn, neboť jde o situaci, kdy práva vlastníka staršího práva z jiného průmyslového vlastnictví mohou být užíváním přihlášeného označení dotčena.