Disertační práce Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní

Závěrečné shrnutí a srovnání jednotlivých režimů ochrany

Jestliže obecně porovnáme jednotlivé režimy ochrany, není možné říci, že některý z nich jsou automaticky lepší než ostatní. Každá ochrana má svá specifika (srov. tabulka na str. 190), přičemž hlavní „síla“ souběhu je ve vzájemném doplňování a vyvažování slabin ostatních režimů ochrany. Nutno však podotknout, že český právní řád neřeší problematiku kolizí jednotlivých právních režimů. Je to nejspíš daň za to, že zákonodárce souběh vůbec umožnil. Přesto by bylo, podle mého názoru, vhodné při uvažované změně právní úpravy legislativně technicky některé případy kolizí ošetřit tak, aby bylo z textu zákona zcela zřejmé, jaké pravidlo chování se v takovém případě má aplikovat (ve vztahu k „autorskoprávnímu souběhu“ by mohla být inspirativní britská úprava – srov. 8.2.1)

Dříve, než shrnu hlavní závěry své práce, uvedu ještě jeden názorný příklad, na němž je možné ilustrovat souběh všech tří právních režimů. Jedná se o sošku Charlese Sykese známou pod názvem „Létající paní“ (Flying Lady nebo též Spirit of Ectasy), která je symbolem automobilů značky Rolls Royce.


Toto malé sochařské dílo je nepochybně autorským dílem (spadá do oblasti umění a současně splňuje požadavky na statistickou jedinečnost duševního výtvoru). Dále je tato soška průmyslově vyráběna a slouží jako vzor pro průmyslovou výrobu sošek stejného tvaru (může tedy být chráněna jako průmyslový vzor). Konečně je tato soška v očích veřejnosti spojena s konkrétním produktem (automobily značky Rolls Royce). Tato rozlišovací způsobilost ji kvalifikuje i pro ochranu známkoprávní. Dalšími příklady samozřejmě mohou být populární postavičky (hračky) jako Mickey Mouse, E.T., Harry Potter apod. I v těchto případech lze získat trojí ochranu - jako autorské dílo, jako průmyslový vzor, stejně jako ochranu známkoprávní.

Závěrem lze provést shrnutí těchto nejzásadnějších poznatků:

I. Průmyslové vzory celosvětově teprve postupně hledají formu ochrany. Jedná se o nejméně harmonizovanou oblast práv duševního vlastnictví, přičemž ve způsobech ochrany existují mezi jednotlivými státy významné rozdíly. Míra odlišností přitom značně přesahuje míru odlišností, které panují u ochrany technických řešení, autorských děl nebo ochranných známek. Průmyslové vzory jsou ve světě chráněny třemi základními formami ochrany: a) autorskoprávní formou (copyright approach),
b) formou zapsaných průmyslových vzorů (sui generis approach, registration pricip). c) formou nezapsaných průmyslových vzorů (unregistered sui generis approach). V případě ochrany ad b) lze dále rozlišovat ochranu s principem registračním a ochranu s věcným průzkumem.

II. Průmyslové vzory mají blízký vztah k dílům užitého umění. V průběhu dvacátého století byly hledány režimy jejich vzájemného souběhu, přičemž nakonec ve většině zemí převládl model „částečného souběhu“ (partial overlap). Lze říci, že tento model souběhu je presumován i čl. 17 Směrnice 98/71/ES, a promítá se tak i do českého právního řádu.

III. Není přípustný souběh mezi ochranou průmyslových vzorů, ochranných známek a autorských děl na jedné straně a ochranou poskytovanou technickým řešením na straně druhé. Technická řešení a „technické prvky“ průmyslových vzorů, ochranných známek či autorských děl mohou být chráněny pouze prostřednictvím zvláštních režimů ochrany (patentová ochrana, ochrana užitných vzorů, ochrana topografií polovodičových výrobků, ochrana nových odrůd rostlin).

IV. V českém právním řádu se uplatňuje u „souběhu autorskoprávního“ model „částečného souběhu“. Autorskoprávní ochrana je tedy umožněna u těch průmyslových vzorů, které je možné považovat za umělecká díla (princip statistické jedinečnosti výsledku tvůrčí duševní činnosti). Toto pravidlo však neplatí obráceně, tedy není možné automaticky chránit průmyslové vzory jako autorská díla.

V. „Známkoprávní souběh“ je možný v zásadě potud, pokud konkrétní předmět splňuje jak kriteria zápisné způsobilosti dle zákona o ochraně průmyslových vzorů (individuální povaha a novost), tak zákona o ochranných známkách (rozlišovací způsobilost).

VI. Český právní řád otázku souběhu jednotlivých režimů ochrany řeší pouze v obecné rovině a neobsahuje podrobnější úpravu, která by zabránila vzniku jejich případných střetů.

VII. V případě výmazu průmyslového vzoru na základě výmazového důvodu podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. f) PrůmVz může docházet ke kombinacím s výmazovými důvody dle ustanovení § 27 odst. 1 písm. b) PrůmVz. Jestliže však dojde k uplatnění „autorskoprávní námitky“ neměla by být tato skutečnost obcházena tím, že průmyslový vzor bude vymazán s poukazem na absenci novosti nebo individuální povahy ve vztahu k předuveřejněnému průmyslovému vzoru (autorskému dílu). Úřad průmyslového vlastnictví by se měl vždy s autorskoprávní námitkou řádně vypořádat.

VIII. Co se týče výmazu průmyslového vzoru na základě výmazového důvodu podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. e) PrůmVz, zde ve vztahu k ochranným známkám záleží na tom, kdy byla ochranná známka zapsána do rejstříku, nikoliv kdy byla podána její přihláška. Ustanovení § 27 odst. 1 písm. e) PrůmVz totiž váže výmaz průmyslového vzoru na užití označení, které před vznikem práva přednosti průmyslového vzoru poskytuje vlastníku označení právo takové užití zakázat, což nekoresponduje s tím, že práva ze zápisu české ochranné známky (oproti ochranné známce Společenství) nevznikají zpětně k datu podání přihlášky. Může se tedy stát, že ačkoliv přihláška ochranné známky byla podána před datem podání přihlášky průmyslového vzoru, bude průmyslový vzor do rejstříku zapsán dříve než ochranná známka, a od tohoto okamžiku se již vlastník ochranné známky nebude moci domáhat výmazu, neboť před vznikem práva přednosti průmyslového vzoru vlastník ochranné známky neměl právo užití takového označení zakázat.

IX. Lze konstatovat, že ve vztahu mezi ochranou průmyslových vzorů a ochranou známkoprávní obecně chybí možnost konverze přihlášek průmyslových vzorů na ochranné známky a naopak.

X. Zákon o ochraně průmyslových vzorů sice je harmonizován se Směrnicí 98/71/ES, přesto v něm však můžeme nalézt jisté odlišnosti, které se týkají rozsahu ochrany, výhrady ochrany (disclaimer) a práva předchozího uživatele.

XI. V zákoně o ochraně průmyslových vzorů není používána důsledná terminologie co se týče rozlišování mezi nehmotným statkem (průmyslovým vzorem) a právy, která se k němu vztahují (§§ 30 až 33 PrůmVz).

XII. V případě „známkoprávního souběhu“ hraje při podání návrhu na výmaz průmyslového vzoru (z důvodu absence novosti) důležitou roli skutečnost, kdy byla ochranná známka zveřejněna v rejstříku ochranných známek, resp. kdy byla předtím jiným způsobem předuveřejněna (například předchozím užívání jako nezapsané označení).

XIII. Ochrana je průmyslovému vzoru poskytována pouze tehdy, pokud je nový (průmyslový vzor nesmí být před datem podání přihlášky zpřístupněn veřejnosti s výhradou tzv. ochranné lhůty – grace period). Tento princip však neplatí u ochranných známek, naopak zákon výslovně počítá s tím, že ochranná známka před datem podání přihlášky mohla být užívána v obchodním styku (§ 5 OchrZn). Tato skutečnost má vliv na možnost podání návrhu na výmaz průmyslového vzoru, v němž je užíváno nezapsané označení/nezapsaný průmyslový vzor podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. e) PrůmVz.

XIV. Ustanovení § 7 odst. 1 písm. j) OchrZn způsobuje výkladové problémy, neboť ve vztahu k průmyslovým vzorům není zcela zřejmé, jak vyložit pojem „starší práva“ (je otázkou, zda tento pojem vykládat ve vztahu k právu přednosti nebo ve vztahu k okamžiku vzniku těchto práv). S ohledem na požadavek zásady rovnosti práv (čl. 1 LZPS, § 2 odst. 2 ObčZ) je však třeba pojem „starší práva“ vykládat s ohledem na právo přednosti (datum podání přihlášky), nikoliv s ohledem na okamžik konstituování práv.