Disertační práce Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní

səhifə	15/18
tarix	27.06.2016
ölçüsü	3.23 Mb.

1 ... 10 11 12 13 14 15 16 17 18

Seznam soudních rozhodnutí

a) rozhodnutí Evropského soudního dvora

Centrafarm BV v. Sterling Drug Inc., ze dne 31. října 1974 (C - 15/74)

Deutsche Grammophon Gesellschaft mbH v Metro-SB-Großmärkte GmbH & Co. KG. ze dne 8. června 1971 (C-78/70)

Koninklijke Philips Electronics NV v. Remington Consumer Products Ltd. ze dne 18. června 2002 (C – 299/99)

Merck & Co. Inc. v Stephar BV and Petrus Stephanus Exler ze dne 14. července 1981(C-187/80)

Ralf Sieckmann v. Deutsche Patent und Markenamt ze dne 12. prosince 2002 (C-273/00)

Shield Mark BV v. Joos Kist h.o.d.n. Memex ze dne 27. listopadu 2003 (C-283/01)

Terrapin (Overseas) Ltd. v. Terranova Industrie C. A. Kapferer and Co. ze dne
22. června 1976 (C-119/75)

b) rozhodnutí Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu

Audi v. Röder Zelt- und Veranstaltungsservice ze dne 20. ledna 2006, číslo ICD 000001014

Galletas United Biscuits, s.a. v. Arluy, s.l. ze dne 29. července 2005, číslo ICD 000000347

Hee Jung Kim v. Zellweger Analytics Ltd. ze dne 1. března 2006, číslo ICD 000001477

HK Ruokatalo Group Oyj v. Atria Yhtymä Oyj ze dne 12. září 2006, číslo ICD 000001956

Maxim Markenprodukte GmbH & Co. KG v. Bharat B. Gera ze dne 2. března 2006, číslo ICD 000001576

c) rozhodnutí soudů Spojených států amerických

Baker v. Selden z roku 1879 (101 U.S. 99 [1879])

Feist Publications, Inc. v. Rural Telephone Service Co., z roku 1991(499 U.S. 340 [1991])

Harper & Row v. Nation Enterprises z roku 1985 (471 U.S. 539 [1985])

Avia Group International, Inc. v. L.A. Gear California, Inc. z roku 1988 (853 F.2d 1557, 1565 [Fed. Cir. 1988])

d) další rozhodnutí

rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. května 1932, sp. zn. Rv I 387/31

rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 1999, sp. zn.: 6A 74/97-17

„Fiorucci case“ - rozhodnutí italského kasačního soudu (Corte di Cassazione) ze dne

5. července 1990 (č. 7077)

Report of the Appelate body of World Trade Organisation ve věci ustanovení čl. 211 Omnibus Appropriations Act z roku 1998 ze dne 2. ledna 2002 (WT/DS176/AB/R)

rozhodnutí Court of Appeal ve věci Farmers Build Ltd. v. Carrier Bulk Materials Handling z roku 1999 ([1999] RPC 461)

Seznam právních předpisů

Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1886 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 133/1980 Sb., o Bernské úmluvě o ochraně literárních a uměleckých děl ze dne 9. září 1886, doplněné v Paříži dne 4. května 1896, revidované v Berlíně dne 13. listopadu 1908, doplněné v Bernu dne 20. března 1914 a revidované v Římě dne 2. června 1928, v Bruselu dne 26. června 1948, ve Stockholmu dne 14. července 1967 a v Paříži dne 24. července 1971)

Code de la propriété intellectuelle z roku 1992 (konsolidovaná verze ke dni 25. února 2004)

Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (TRIPS) (Příloha Dohody o zřízení Světové obchodní organizace - sdělení Ministerstva zahraničních věcí

č. 191/1995 Sb., o sjednání Dohody o zřízení Světové obchodní organizace [WTO])

Listina základních práv a svobod (usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb.,

o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky), ve znění pozdějších předpisů

Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží z roku 1891 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 65/1975 Sb., Madridské dohodě o mezinárodním zápisu továrních nebo obchodních známek ze dne 14. dubna 1891, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911,

v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne 2. června 1934, v Nice dne 15. června 1957 a ve Stockholmu dne 14. července 1967)

Nařízení Rady č. 6/2002 ze dne 12. prosince 2001 o (průmyslových) vzorech Společenství, ve znění pozdějších předpisů

Nařízení Rady č. 40/1994 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství, ve znění pozdějších předpisů

Nařízení Rady č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve znění pozdějších předpisů

Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 64/1975 Sb., o Pařížské úmluvě na ochranu průmyslového vlastnictví ze dne 20. března 1883, revidované v Bruselu dne 14. prosince 1900, ve Washingtonu dne 2. června 1911, v Haagu dne 6. listopadu 1925, v Londýně dne
2. června 1934, v Lisabonu dne 31. října 1958 a ve Stockholmu dne 14. července 1967)

Protokol o harmonizaci norem týkajících se průmyslových vzorů členských států MERCOSUR ze dne 10. prosince 1998

Protokol přijatý administrativní radou ARIPO dne 10. prosince 1982 v Harare, ve znění dodatku ze dne 13. srpna 2004

Rozhodnutí Komise Andského společenství č. 486 vydané podle čl. 27 Kartagenské úmluvy, kterým je nahrazeno rozhodnutí Komise č. 344

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/48/ES ze dne 29. dubna 2004 o vymáhání práv duševního vlastnictví

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 98/71/ES ze dne 13. října 1998 o právní ochraně (průmyslových) vzorů

Směrnice Rady 93/98/ES ze dne 29. října 1993 o harmonizaci doby ochrany autorského práva a určitých práv s ním souvisejících

Směrnice Rady ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (89/104/EHS)

Smlouva o známkovém právu (sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 199/1996 Sb., o sjednání Smlouvy o známkovém právu ze dne 27. října 1994)

Smlouva o zřízení Africké regionální organizace duševního vlastnictví uzavřená v Lusace dne

9. prosince 1976, ve znění dodatku ze dne 13. srpna 2004

Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském z roku 1996 (sdělení ministerstva zahraničních věcí 33/2002 Sb.m.s., o Smlouvě Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském ze dne 20. prosince 1996)

Smlouva Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech z roku 1996 (sdělení ministerstva zahraničních věcí 21/2002 Sb.m.s., o přístupu České republiky ke Smlouvě Světové organizace duševního vlastnictví o výkonech výkonných umělců a o zvukových záznamech ze dne
20. prosince 1996)

Smlouva ze dne 2. března 1977 revidující Libervillskou úmluvu z roku 1962, kterou se zřizuje Afriská organizace duševního vlastnictví (OAPI)

Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví z roku 1967 (vyhláška ministra zahraničních věcí č. 69/1975 Sb., o Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, podepsané ve Stockholmu dne 14. července 1967)

United States Code (Title 17 - Copyrights As amended through December 13, 2003)

Urhebergesetz (Gesetz über Urheberrecht und verwandte Schutzrechte) z 9. září 1965 ve znění poslední novely ze dne 10. září 2003

Všeobecná úmluva o autorském právu z roku 1952 (vyhláška ministra zahraničních věcí

č. 134/1980 Sb., o Všeobecné úmluvě o autorském právu revidované v Paříži dne
24. července 1971)

vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a využití pokusných zvířat

zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 111/1927 Sb. z. a n., o ochraně proti nekalé soutěži

zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským
a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách

zákon č. 207/2000 Sb. o ochraně průmyslových vzorů a o změně zákona č. 527/1990 Sb.,
o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 218/1926 Sb.z. a n, o původském právu k dílům literárním, uměleckým a fotografickým (o právu autorském), ve znění zákona č. 120/1936 Sb.

zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 273/1993 Sb., o některých podmínkách výroby, šíření a archivování audiovizuálních děl, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách)

zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů

zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů

1 Srov. Perlmutter, S.: Convergence and the Future of Copyright, European Intellectual Property Review, 2001, číslo 2, str. 111 a násl., European Commission: Stakeholders Consultation on Copyright Levies in a Converging World, 2006, str. 9, [citováno 25. března 2007], dostupný z: http://ec.europa.eu/internal_market/copyright/docs/levy_reform/stakeholder_consultation_en.pdf; Adjuncts and Alternatives to Copyright (ALAI, New York, 2001), [citováno 25. března 2007], dostupný z: http://www.alai-usa.org/2001_conference/1_program_en.htm

2 Srov. Bing, J.: Convergence - and Some Possible Consequences for Copyright and Right Holders, Copyright, Related Rights and Media Convergence in the Digital Context (ALAI, Stockholm, Nordic Study Days, 2000), str. 29 a násl..

3 Srov. Melini C., Bonadio E.: The Protection of Industrial Designs, WIPO Worldwide Academy, 2000, Itálie, str. 13, [citováno 25. března 2007], dostupný z: www.turin-ip.com/Documents/Documents2006/papers/papers2000/Bonadio_Melini.pdf

4 Srov. Industrial Designs and Their Relation with Works of Applied art and Three-Dimensional Marks, WIPO Standing Committee on the Law of Trademarks, Industrial Designs and Geographical Indications, SCT/9/6, str. 10, [citováno 25. března 2007], dostupný z: http://www.wipo.int/edocs/mdocs/sct/en/sct_9/sct_9_6.doc

5 Srov. Telec, I: O nehmotných statcích a duševním vlastnictví – klasifikace nehmotných statků, Právní rozhledy, 1997, číslo 11, str. 551.

6 Srov. např. rozhodnutí Oddělení řízení o prohlášení neplatnosti průmyslových vzorů Společenství Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ve věci MIDAS: Hee Jung Kim v. Zellweger Analytics Ltd. ze dne 1. března 2006, číslo ICD 000001477, [citováno 29. března 2007], dostupné z http://oami.europa.eu/en/design/inval.htm

7 V českém prostředí se průmyslovým vzorům věnuje pouze Ing. Jan Rýdl z Úřadu průmyslového vlastnictví (srov. Rýdl, J: Ochrana designu průmyslovým vzorem, Průmyslové vlastnictví, 1997, číslo 3-4, str. 49 a násl.; Rýdl, J.: Nový zákon o ochraně průmyslových vzorů, Průmyslové vlastnictví, 2000, číslo 11-12, str. 239 a násl.), obecně je potom problematice průmyslových vzorů věnována kapitola v učebnici „Práva k průmyslovém vlastnictví“ (srov. Horáček, R., Čada, K., Hajn, P.: Práva k průmyslovému vlastnictví, Praha: C. H. Beck, 2005, kapitola 5). Ze starší literatury lze uvést Rigl, A., Pítra, V.: Vynálezecké právo, Praha, Panorama, 1980, nebo Schulz, P.: Schutz der Erfindungen, Marken und Muster in Österreich, Wien, Manz, 1906.

8 Srov. Kur, A.: TRIPs and Design Protection, From GATT to TRIPs [publ. by the Max Planck Institute for Foreign and International Patent, Copyright and Competition Law, Munich], Friedrich-Karl Beier and Gerhard Schicker (ed.), Weinheim,Verlagsgesellschaft Gmbh, 1996, str. 141.

9 Existuje pouze jediné publikované rozhodnutí, které se však týká vztahu mezi ochranou známkoprávní a autorskoprávní (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. ledna 1999, sp. zn.:
6A 74/97-17). K dostupné odborné literatuře viz pozn. č. 7.

10 Srov. Suthersanen, U.: Improvement of Design Law in Europe, Sweet & Maxwell, 2000, kapitola 22; Kur, A.: TRIPs and Design Protection, From GATT to TRIPs [publ. by the Max Planck Institute for Foreign and International Patent, Copyright and Competition Law, Munich], Friedrich-Karl Beier and Gerhard Schicker (ed.), Weinheim,Verlagsgesellschaft mbh, 1996; Sáez, V.: The Unregistered Community Design, European Intellectual Property Review, 2002, číslo 12; Koschtial, U.: Design Law: Individual Character, Visibility and Functionality, International Review of Intellectual Property and Competition Law, Max Planck Institute for Intellectual Property, Competition and Tax Law, 2005, číslo 3.

11 Srov. např. rozhodnutí Úřadu pro harmonizaci ve vnitřním trhu ve věci Audi v. Röder Zelt- und Veranstaltungsservice ze dne 20. ledna 2006, číslo ICD 000001014 (8.2.2.5) nebo rozhodnutí ve věci Hee Jung Kim v. Zellweger Analytics Ltd. ze dne 1. března 2006, číslo ICD 000001477 (9.2.2.5).

12 Srov. Ringl A., Pitra V.: Vynálezecké právo, 1. vydání Panorama, Praha, 1981, str. 134; Knap, K.: Autorský zákon a předpisy souvisící, 3. vydání, Panorama, Praha, 1982, str. 173 - 175; Telec, I.: Komentář k autorskému zákonu (35/1965 Sb.), komentář ASPI, § 52.

13 Pojem nehmotného statku je v českém právním prostředí pojmem svým způsobem tradičním. K označení určité myšlenky, technické nebo umělecké ideje používaly tohoto pojmu kapacity jurisprudence 2. poloviny 19. století (Randa, Tilsch), kapacity prvorepublikové (Hermann-Otavský), juristé 2. poloviny 20. století (Knapp, Luby), stejně jako juristé 21. století (Vojčík, Švidroň, Telec). Kromě pojmu nehmotného statku bývá v české odborné literatuře rovněž používán pojem duševní/nehmotný majetek/vlastnictví, a to jako synonymum pro nehmotné statky. Osobně se domnívám, že takové synonymní označení je v zásadě možné, byť nemohu nepoukázat na to, že historicky byl tento pojem používán pro označení autorských a průmyslových práv, nikoliv samotných předmětů ochrany. Pro upřesnění podotýkám, že dle obecného zákoníku občanského platilo, že práva jsou považována za věci nehmotné (ustanovení § 292 obecného zákoníku občanského: „Věci hmotné jsou ty, které lze smysly vnímati, jinak slují nehmotné; např. právo loviti, ryby chytati a všechna jiná práva.“) Jestliže potom obecný zákoník občanský v ustanovení § 353 stanovil, že „vše, co někomu náleží, všechny jeho hmotné nebo nehmotné věci, slují jeho vlastnictví“, bylo skutečně možné hovořit o duševním majetku/vlastnictví i co se týče práv (jakožto nehmotných věcí). V dnešní době, kdy občanské právo stojí na koncepci právních vztahů (§ 1 ObčZ), je namístě rozlišovat mezi právy a jejich předmětem (tedy mezi přímým a nepřímým předmětem právních vztahů). Lze však snadno dovodit, že nepřímým předmětem právních vztahů skutečně jsou i nehmotné statky/ideje, které by bylo možné v určitém směru označit za majetek/vlastnictví. K dané věci se sluší podotknout, že obdobný metodologický přístup jako v období platnosti obecného zákoníku občanského je zakotven v návrhu nového občanského zákoníku připravovaného prof. JUDr. Karlem Eliášem, CSc. (srov. Návrhu nového občanského zákoníku, [citováno 25. října 2006], dostupný z: http://server.juristic.cz/).

14 K pojetí nehmotných statků jakožto idejí srov. The protection of ideas (ALAI, Sitges, ALAI Workshop, 1992). Termín idea, který je používaný v první kapitole této práce, je třeba pro vyloučení případných námitek blíže osvětlit. Jde o pojem idea v nejširším slova smyslu, tedy idea jako myšlenka, nápad, příběh, technické řešení, originální vzhled výrobku apod. Jsem si vědom toho, že u autorského práva může pojem idea narážet na jisté odmítání, a to z toho důvodu, že autorské právo chrání pouze vyjádření určitých myšlenek, nikoliv myšlenky samotné (čl. 9 odst. 2 Dohody TRIPS). Jedná se o známý a v odborné literatuře mnohokrát diskutovaný problém „idea/expression“. Srov. např. Janssens, M.C.:
The Notion of the Work and its Place in the Massive Flow of Information, Copyright, Related Rights and Media Convergence in the Digital Context (ALAI, Stockholm, Nordic Study Days, 2000), str. 104; Nordemann, W.: Form and Idea in Copyright (ALAI, Sitges, 1992), str. 61 a násl. Jestliže tedy je v dalším textu uváděno, že právo poskytuje ochranu idejím, jsou tím myšleny ideje jakožto nehmotné statky, které jsou příčinou existence hmotných předmětů, v nichž jsou ztělesněny.

15 V oblasti práva patentového se toto rozdělení projevuje v členění vynálezů na dvě základní kategorie: 1) věci a 2) postupy. Srov. Jakl, L.: Právní ochrana vynálezů a užitných vzorů,
Úřad průmyslového vlastnictví, Praha, 2004, str. 63.

16 Pojem hermeneutika pochází z řeckého hermeneutiké – objasňovat, vysvětlovat. Původně se jednalo o umění výkladu (exegeze) biblického textu. Ve 20. století byl pojem hermeneutika použit pro označení jedné z filosofických metod pojímajících poznání jako specifický proces porozumění (narozdíl od jiných gnoseologických škol, které kladly důraz spíše na vysvětlování a popis). Za jednoho z hlavních představitelů hermeneutického filosofického směru bývá považován H. G. Gadamer, jehož stěžejním dílem je spis Warheit und Methode (Pravda a metoda, 1960). Gadamer sám definuje hermeneutický proces poznávání: „Filosofická hermeneutika naopak dospěje k výsledku, že porozumění je možné jen tak, že ten, kdo se snaží porozumět, vnáší do hry vlastní předpoklady. Produktivní přínos interpretův patří nezrušitelně ke smyslu samotného porozumění.“ (citováno z Anzenbacher, A: Úvod do filosofie, Praha, 1991, 2. vydání, str. 52).

17 Je však třeba říci, že fungování hermeneutického kruhu v oblasti poznávání neplatí absolutně, protože na určité (a dosti významné) poznatky lidé přicházejí i čistě náhodně. Příkladem může být objevení penicilinu (A. Fleming) nebo galvanického článku (A. Galvani). K objevení obou vynálezů došlo víceméně náhodou, ke cti jejich vynálezců však svědčí to, že si všimli zvláštních reakcí, které byly náhodně vytvořeny konkrétními podmínkami.

18 Zde samozřejmě pomíjím skutečnost, že právní řád počítá i s jinými hmotnými koreláty, které nebyly vytvořeny člověkem (klasicky kámen, dřevo, ovoce, zelenina apod.) Tyto předměty samozřejmě jsou také předmětem právních vztahů (nejčastěji právních vztahů vlastnických), nicméně právo již nepovažuje ideje, které stojí za existencí těchto hmotných korelátů, za právní skutečnost. Není ostatně ani možné, aby právo hovořilo o nehmotných idejích existujících nezávisle na lidské činnosti, neboť takové úvahy patří spíše na pole filosofické (tedy zda hmotné předměty obecně jsou odrazem nehmotných idejí [Platón], nebo naopak zda hmotné předměty jsou předpokladem pro existenci jakýchkoliv idejí [La-Mettrie, Feuerbach, Marx]).

19 Například římské právo ani právo středověké pojem nehmotných statků vůbec neznalo. V dřívějších dobách společnost neviděla v literárních dílech či vynálezech hodnotu. Z tohoto důvodu také ani Johannes Gutenberg ani Dante Alighieri nemohli požívat žádných výlučných práv k výsledkům své duševní činnosti. Jedním z důvodů, proč společnost nepovažovala výsledky tvůrčí duševní činnosti předměty hodné ochrany, byla mj. i technická úroveň pořizování rozmnoženin (padělků). To, co dnes známe pod anglickým pojmem counterfeiting nebo piracy prostě v dřívějších dobách nebylo s ohledem na stav techniky možné. Teprve s příchodem vynálezu knihtisku a zdokonalení knihtiskařské techniky mohlo docházet k obchodnímu zhodnocování nehmotných statků (tehdy pouze výtisků jakožto investice nakladatele, nikoliv děl samotných autorů), a tím i k neoprávněnému zneužívání cizí duševní práce. V obchodních kruzích se začaly objevovat patisky, které byly oprávněně považovány za poškození investice nakladatele a právní řády začaly na takováto nečestná jednání reagovat udílením určitých výsad pro nakladatele. V Anglii se již v 16. století vytvořila zvláštní Stationer´s Company, do jejíhož rejstříku byla zapisována díla, ke kterým byl povolen tisk. V roce 1709 potom byl vydán zákon „Statute of Ann“ (někdy označovaný také jako Act of Ann nebo Copyright Act of 1709), který autorům (a osobám, na které autoři převedou svá práva) vyhrazoval právo tisknout díla tištěná i netištěná. Toto právo (copyright) muselo být u Stationer´s Company registrováno. V českých zemích (resp. v zemích rakouských) oproti tomu platila až do 40. let 19. století výrazná benevolence vůči patiskům, a to především vůči patiskům cizích děl. Teprve v letech 1840, 1841 a 1845 byly vydány císařské dekrety, které patisky zakazovaly, přičemž normy z těchto dekretů byly sloučeny do císařského patentu z 19. října 1846. V něm byla stanovena ochrana práv autora po dobu jeho života a 30 let po jeho smrti. Srov. Cornish, W.R.: Intellectual Property: Patents, Copyright, Trade Marks and Allied Rights, 2. vydání, Londýn, Sweet  Maxwell, 1989, str. 86. Effenberger, K.: O právu autorském I. – Z právní historie autorského práva, Právní rádce, 1998, číslo 4, str. 34 a 36.

20 Srov. Menell, P.S.: Intellectual Property: General Theories, str. 130, [citováno 21. října 2006], dostupný z: http://dklevine.com/archive/itheory.pdf

21 „...promote the Progress of Science and useful Arts, by securing for limited Times to Authors and Inventors the exclusive Right to their respective Writings and Discoveries“.

22 „That which was invented, all the world can imitate. Without the assistance of the laws, the inventor would always be driven out of the market by his rival, who finding himself, without any expense, in possession of a discovery which cost the inventor much time and expense, would be able to deprive him of all deserved advantages, by selling at a lower price.“ Bentham, J.: A Manual of Political Economy, citováno z: Zemer, L.: On the value of copyright theory, Intellectual Property Quaterly, 2006, číslo 1,
str. 57.

23 Srov. Goldstein P.: Copyright, Patent, Trademark and Related State Doctrines, - Cases and Materials on the Law of Intellectual Property, 3. vydání, New York, the Foundation press Inc., 1990,
str. 360 – 361.

24 „...the ‘labour’ of his body and the ‘work’ of his hands, we may say, are properly his. Whatsoever, then, he removes out of the stat that Nature has provided and left it in, he hath mixed his labour with it and joined to it something that is his own and thereby makes it his property. It being by him removed from the common state Nature placed it in, it has by this labour something annexed to it that excludes the common right of other men. For this ‘labour’ being the unquestionable property of the labourer, no man but he can have a right to what that is once joined to, at least where there is enough and as good left in common for others“. Srov. Menell, P.S.: Intellectual Property: General Theories,
str. 157, [citováno 21. října 2006], dostupný z: http://dklevine.com/archive/itheory.pdf

25 Srov. Zemer, L.: On the value of copyright theory, Intellectual Property Quaterly, 2006,
číslo 1, str. 63.

26 Srov. Menell, P.S.: Intellectual Property: General Theories, str. 158, [citováno 21. října 2006], dostupný z: http://dklevine.com/archive/itheory.pdf

27 V českém právním prostředí tento názor zastává například prof. JUDr. Martin Boháček, CSc., který uvádí: „Nehmotné statky existují v lidské společnosti (např. na rozdíl od věcí) jen jako právně konstituované jevy, používané právními dokumenty. I obecný pojem „nehmotné statky“ je proto v těchto textech vymezen pouze ve vztahu k právu.“ (cit. Boháček, M.: Právo průmyslového a jiného duševního vlastnictví, Praha, Vysoká škola ekonomická v Praze, 1994, str. 9, 10).

28 Spor o univerzálie spočíval v odpovědi na otázku, zda obecné pojmy (např. dobro, čestnost, spravedlnost) reálně existují, nebo zda se jedná pouze o pojmy, které existují jen v lidských myslích. Pokud použijeme tohoto příměru, můžeme rozdělit názory na nehmotné statky na nominalistické a realistické. Nominalisté tvrdí, že nehmotné statky neexistují samy o sobě, jsou pouhou právní fikcí. Realisté naopak trvají na tom, že nehmotné statky jsou reálnou součástí tohoto světa (i když nehmotnou) a jejich hmotné zobrazení je jejich vyjádřením. Příkladem nominalisty je např. prof. JUDr. Martin Boháček, CSc. (srov. pozn. výše), příkladem realisty naopak byl prof. JUDr. Karel Knap, CSc., který uvádí: „Nehmotný statek lze pojmově vymezit jako statek vytvářený konkrétním duševním obsahem, jehož objektivní výraz je způsobilý být předmětem společenských vztahů, aniž by bylo třeba jeho ztělesnění v hmotné podobě.“ (cit. Knap, K. a kol.: Práva k nehmotným statkům, Praha, Codex, 1994, str. 11).

29 Srov. ustanovení článku 2 Smlouvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví, který vymezuje v bodu viii) pojem duševního vlastnictví takto: práva - (1) k literárním, uměleckým a vědeckým dílům, - (2) k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání - (3) k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, - (4) k vědeckým objevům, - (5) k průmyslovým vzorům a modelům, - (6) k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, jakož i k obchodním jménům a obchodním názvům, - (7) na ochranu proti nekalé soutěži a všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké. Další vymezení duševního vlastnictví nalezneme v Dohodě TRIPS, a to v článku 1 odst. 2: Pro účely této dohody se výraz „duševní vlastnictví“ vztahuje na všechny kategorie duševního vlastnictví, které jsou předmětem oddílů 1 až 7 části II, přičemž se jedná o: (1) autorské právo a práva příbuzná, (2) práva k ochranným známkám, (3) práva k zeměpisným označením, (4) práva k průmyslovým vzorům, (5) práva vyplývající z patentů, (6) práva k topografiím, (7) práva k nezveřejněným informacím a (8) práva proti praktikám omezujícím soutěž.

30 Článek 10 Ústavy: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“

31 Názory teorie a praxe, pokud jde o vymezení rozsahu pojmu nehmotný statek, se liší. Mezi nehmotné statky jsou řazeny nejrůznější hodnoty - ctí a lidským zdravím počínaje, přes autorská díla, vynálezy, jméno fyzické a právnické osoby, až po firemní logo či know - how. Zřejmě nejúplnější výčet nehmotných statků lze nalézt v díle prof. Vojčíka. Srov. Vojčík P.: Právo priemyselného vlastníctva, Bratislava, IURA EDITION, 1998, str. 19.

32 Zajímavou otázkou, spadající spíše do oblasti biologie či etologie, je, zda mohou existovat nehmotné statky i u zvířat. Domnívám se, že v současnosti by jediným nehmotným statkem zvířat mohla být jejich tělesná integrita, která je chráněna zákonem č. 246/1992 Sb., o ochraně zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, nebo vyhláškou Ministerstva zemědělství č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a využití pokusných zvířat.

33 V jiných právních systémech (např. USA) se však uplatňuje požadavek fixace v trvalé podobě. Na rozdílnost jednotlivých právních systémů reaguje například Bernská úmluva, která v čl. 2 odst. 2 stanoví: „Zákonodárstvím států Unie se však vyhrazuje možnost stanovit, že literární a umělecká díla anebo jedna nebo více kategorií z nich nejsou chráněny, nejsou-li zachyceny na hmotný záznam“.

34 U průmyslových vzorů zákonodárce tuto skutečnost (oddělení hmotného zachycení od nehmotného statku) vyjádřil v ustanovení § 10 PrůmVz „...výrobek, v němž je průmyslový vzor ztělesněn nebo na kterém je aplikován...“ Co se týče autorských děl, zde ustanovení § 9 odst. 2 AutZ stanoví expressis verbis, že „zničením věci, jejímž prostřednictvím je dílo vyjádřeno, nezaniká autorské právo k dílu.“ Srov. též pozn. č. 285.

35 Srov. Report of the Appelate body of World Trade Organisation ze dne 2. ledna 2002 (WT/DS176/AB/R) ve věci ustanovení čl. 211 Omnibus Appropriations Act z roku 1998, [citováno
1. listopadu 2006], dostupný z: http://docsonline.wto.org/DDFDocuments/t/WT/DS/176ABR.doc

36 Zde lze stručně shrnout, že ustanovení článku 211 Omnibus Appropriation Act se vztahuje k přesně definované kategorii ochranných známek (trademarks), obchodních jmen (trade names) a obchodních označení (commercial names), která jsou stejná nebo zaměnitelně podobná s označeními, jež se vztahovala k podnikům osob, jejichž majetek byl konfiskován vládou Kubánské republiky po 1. lednu 1959. Ustanovení článku 211 Omnibus Appropriation Claim omezuje registraci, převody a poskytování licencí vztahujících se k takovým označením.

37 Ustanovení článku 1 odst. 2 Dohody TRIPS stanoví: „Pro účely této Dohody se výraz „duševní vlastnictví“ vztahuje na všechny kategorie duševního vlastnictví, které jsou předmětem oddílů 1 až 7 části II“ (For the purposes of this Agreement, the term „intellectual property“ refers to all categories of intellectual property that are the subject of Sections 1 throug 7 of Part II). Současně ustanovení článku 2 odst. 1 stanoví, že „Pokud jde o části II, III a IV této Dohody, budou Členové dodržovat Články 1 až 12 a 19 Pařížské Úmluvy (1967) (In respect of Parts II, III and IV of this Agreement, Members shall comply with Articles 1 through 12, and Article 19, of the Paris Convention (1967).

38 „We conclude that the categories of intellectual property covered by the TRIPS Agreement are those referred to in Article 1.2. Article 8 of the Paris Convention (1967) is relevant as part of the TRIPS Agreement to the extent that it may affect the protection of the categories of intellectual property covered by the Agreement. As trade names are not a category of intellectual property covered by the TRIPS Agreement, Members do not have obligations under the TRIPS Agreement to provide protection to trade names.“ Srov. Report of the Appelate body of World Trade Organisation ze dne 2. ledna 2002 (WT/DS176/AB/R), odstavec 322, [citováno 1. listopadu 2006], dostupný z: http://docsonline.wto.org/DDFDocuments/t/WT/DS/176ABR.doc

39 „Členové mohou rovněž vyloučit z patentovatelnosti: a) diagnostické, léčebné a chirurgické metody léčení lidí a zvířat; b) rostliny nebo zvířata, jiná než mikroorganismy a v podstatě biologické postupy pro pěstování rostlin a zvířat jinými než nebiologickými a mikrobiologickými postupy. Členové však poskytnou ochranu odrůd rostlin buď prostřednictvím patentů nebo účinným systémem svého druhu, nebo jejich kombinací...“ - Čl. 27 odst. 3 Dohody TRIPS.

40 „We interpret the terms ‚intellectual property‘ and ‚intellectual property rights‘ with reference to the definition of ‚intellectual property‘ in Article 1.2 of the TRIPS Agreement. The textual reading of Article 1.2 is that it establishes an inclusive definition and this is confirmed by the words ‚all categories‘; the word ‚all‘ indicates that this is an exhaustive list“. Srov. Report of the Appelate body of World Trade Organisation ze dne 2. ledna 2002 (WT/DS176/AB/R), odstavec 328, [citováno 2. listopadu 2006], dostupný z: http://docsonline.wto.org/DDFDocuments/t/WT/DS/176ABR.doc

41 Pro úplnost je třeba říci, že v některých případech nešlo o rozšiřování, ale o zužování rozsahu pojmu duševního vlastnictví. Ještě podle zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech, poskytoval český právní řád ochranu tzv. objevům („Objevem je stanovení dosud neznámých, objektivně existujících jevů, vlastností nebo zákonitostí materiálního světa, dokázané vědeckou metodou“ – § 9 odst. 1 zákona č. 84/1972 Sb.) Toto ustanovení se z pohledu mezinárodní úpravy duševního vlastnictví opíralo o ustanovení čl. 2 bod viii Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví („duševním vlastnictvím se rozumí ... práva k vědeckým objevům“). Kategorie objevů však s účinností zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích (účinný od 1. 1. 1991), zanikla, přičemž zákon o vynálezech výslovně stanoví, že za vynálezy se nepovažují objevy (§ 3 odst. 2 písm. a) ZákVyn).

42 Dle ustanovení § 2 odst. 4 zákona č. 30/1897 Ř.z., o ochraně vynálezů, se patenty neudělovaly „pro vynálezy a) potravin a poživatin lidských; b) prostředků léčebných a desinfekčních“. V dnešní době samozřejmě je možné chránit léčiva patentem a dokonce (společně s přípravky na ochranu rostlin) podléhají i ochraně prostřednictvím dodatkového ochranného osvědčení (supplementary protection certificate) dle Nařízení Rady ES č. 1768/1992 z 18. června 1992 o zavedení dodatkového ochranného osvědčení pro léčiva a Nařízení č. 1610/1996 Evropského Parlamentu a Rady ze dne 23. června 1996 o vytvoření dodatkového ochranného osvědčení pro výrobky na ochranu rostlin.

43 Srov. TRIPS and Development: Resource Book, Part Two: Substantive Obligations, 2.4 Industrial Designs, 2003, str. 11, [citováno 5. listopadu 2006], dostupný z: http://www.iprsonline.org/unctadictsd/ResourceBookIndex.htm

44 Co se týče ochrany nezapsaných průmyslových vzorů, ta je v některých státech poskytována prostřednictvím ochrany před nekalou soutěži. Jde například o japonský zákon o ochraně proti nekalé soutěži (Unfair Competition Prevention Law) č. 47 ze dne 19. května 1993, dostupný z: http://home.att.net/~jmtyndall/allpapers/Ucpl.htm Srov. též TRIPS and Development: Resource Book, Part Two: Substantive Obligations, 2.4 Industrial Designs, 2003, str. 11, [citováno 5. listopadu 2006], dostupný z: http://www.iprsonline.org/unctadictsd/ResourceBookIndex.htm O ochraně průmyslových vzorů prostřednictvím nekalosoutěžní ochrany se ostatně zmiňuje i Zelená kniha o právní ochraně průmyslových vzorů (srov. Green Paper on the Legal Protection of Industrial Design, Komise ES, Brusel, 1991, str. 24, [citováno 6. listopadu 2006], dostupný z: www.aei.pitt.edu/1785). Situace, kdy bude poskytnuta ochrana určitého designu prostřednictvím ochrany před nekalou soutěží, může samozřejmě nastat i v českém právu (viz § 44 odst. 1, § 47 písm. a) b) c) ObchZ). Ve vztahu k provedenému rozlišení dvou základních forem ochrany nehmotných statků je třeba předeslat, že ochranu proti nekalé soutěži není možné řadit mezi práva duševního vlastnictví, neboť je založena primárně na odpovědnostním principu a nevyplývají z ní žádná výlučná práva. Dále platí, že tato ochrana není časově omezena a je možné jejím prostřednictvím bránit před tzv. otrockým kopírováním i po vypršení doby trvání výlučných práv vyplývajících z duševního vlastnictví. Problematikou otrockého napodobování se zabýval i Nejvyšší soud ČSR ve svém rozhodnutí ze dne 28. května 1932, sp. zn. Rv I 387/31: „Průmyslový výrobek stane se sice po uplynutí doby patentní nebo vzorkové ochrany obecným statkem jak co do technického principu, tak popř. také co do formy. To však neznamená, že by vyrabitel mohl napodobiti otrockým způsobem výrobek jiného vyrabitele, aby klamáním odběratelů nabyl hospodářské výhody na úkor soutěžitele; takové jednání příčilo by se dobrým mravům soutěže.“ Ve vztahu k patentové ochraně (podotýkám, že právní závěry se dají použít i pro ochranu autorskoprávní či ochranu průmyslových vzorů) uvádí JUDr. Jiří Reichert v sérii článků Práva vynálezce mimo patent následující: „Podle moderního zákona proti nekalé soutěži č. 111/1927 Sb. z. a n. některá, byť skromnější práva bývalého majitele patentu zůstávají zachována v určitých případech vymezených zákonnými ustanoveními. Dlužno uvážiti, že se vžila myšlenka veřejného zájmu, aby po uplynutí patnáctileté ochranné doby stal se vynález volným pro posílení vývoje a pokroku technických věd. Je proto naprosto novým hledisko zákona proti nekalé soutěži ohledně závadnosti jednání, která se týkají využitkování vynálezu, jenž dříve byl chráněn patentem, když tento patent zanikl... Aby se tato jednání přičila dobrým mravům soutěže, je třeba, aby k nim přistoupily některé další zavržitelné okolnosti, které by bylo možno stíhati podle ustanovení cit. zákona. Takové prvky tu jsou, když se jedná o vynález, jenž se stal během doby charakteristickým znakem závodu... V takovém případě možno pokládati patent za zvláštní zevnější zařízení podniku, které jest možno chrániti proti nekalé soutěži... Je třeba, aby byl patent znám v kruzích zákaznictva jako náležející k určitému podniku, nebo, jak se obvykle říká, byl příznačný pro tento podnik... V mysli konsumentově mají tedy pojmy řečeného patentu a závodu splývati. Toho lze docílit jen s pomocí dobře organisované reklamy a prodeje“. (srov. Reichert, J.: Práva vynálezce mimo patent, Soutěž a tvorba, Praha, 1934, číslo 4, str. 47).

45 Třídění práv k duševnímu vlastnictví a konkrétně práv průmyslových se liší u každého autora (Knap, K. a kol.: Práva k nehmotným statkům, Praha, Codex, 1994, str. 22; Telec, I.: Tvůrčí práva duševního vlastnictví, Brno, Doplněk, 1994, str. 40; Vojčík P.: Právo priemyselného vlastníctva, Bratislava, IURA EDITION, 1998, str. 24). Zde je použito zakladního a tradičního třídění („intellectual property is traditionally divided into two branches, „industrial property“ and „copyright“), viz WIPO Intellectual property Handbook: Policy, Law and Use, Ženeva, 2001, str. 3 a 4.

46 Srov. ustanovení § 9 odst. 1 AutZ: „Právo autorské k dílu vzniká okamžikem, kdy je dílo vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě.“

47 V případě děl anonymních a pseudonymních je doba trvání dokonce navázána nikoliv na okamžik hmotného zachycení, ale až na okamžiku oprávněného zveřejnění díla (§ 27 odst. 3 AutZ).

48 Zde odhlížím od toho, že osobnostní právo na původcovství vzniká u vynálezů obdobně jako u autorských práv okamžikem inkorporace technického řešení, které je výsledkem vynálezecké činnosti. Současně je třeba poukázat na skutečnost, že určitá ochrana je přihlašovateli vynálezu přiznávána již od okamžiku zveřejnění přihlášky (právo na přiměřenou náhradu - § 11 odst. 3 ZákVyn).

49 Především v právu Evropských společenství došlo k prolomení zásady teritoriality, a to prostřednictvím tzv. „teorie vyčerpání práv“. Vzhledem k tomu, že princip teritoriality je ve své podstatě rozporný s principy fungování jednotného vnitřního trhu (tedy především principem volného pohybu zboží a služeb), byl Evropský soudní dvůr nucen ve své judikatuře (viz např. rozhodnutí Terrapin (Overseas) Ltd. v. Terranova Industrie C. A. Kapferer and Co. ze dne 22. června 1976 (C-119/75), Centrafarm BV v. Sterling Drug Inc., ze dne 31. října 1974 (C - 15/74), Merck & Co. Inc. v Stephar BV and Petrus Stephanus Exler ze dne 14. července 1981(C-187/80), Deutsche Grammophon Gesellschaft mbH v Metro-SB-Großmärkte GmbH & Co. KG. ze dne 8. června 1971 (C-78/70) atd.) „oslabit“ princip teritoriality tak, že pokud je zboží chráněné právy k duševnímu vlastnictví uvedeno na trh v členském státě Evropských společenství majitelem práv samotným nebo s jeho souhlasem, nemůže již majitel omezovat volný pohyb tohoto zboží v rámci jednotného vnitřního trhu. Evropský soudní dvůr v rozhodnutích rozlišuje mezi existencí práva a jeho výkonem, přičemž zatímco existence práva je chráněna prostřednictvím čl. 30 (36) Smlouvy ES, výkon práva nikoli, resp. výkon nesmí být v rozporu s články 28 (30) a 29 (34) Smlouvy ES. V rámci jednotného vnitřního trhu tedy není možné například bránit tzv. paralelním dovozům. Ve svém rozhodnutí Centrafarm BV v. Sterling Drug Inc. Evropský soudní dvůr výslovně uvádí: „Uplatnění práva majitelem patentu, které vyplývá z legislativy členského státu, s cílem zakázat prodej výrobku chráněného patentem v tomto státě, který prodával daný majitel patentu v jiném členském státě anebo tam byl výrobek prodáván s jeho souhlasem, je neslučitelné s pravidly Smlouvy o ES týkajícími se volného pohybu zboží v rámci společného trhu... Majitel patentu na léčiva se nemůže vyhnout rozsahu působnosti pravidel společenství, která se týkají volného pohybu zboží za účelem kontrolování distribuce výrobku s cílem chránit veřejnost před případnými vadami výrobku“. Princip teritoriality ve smyslu území konkrétního státu byl v rámci Evropských společenství definitivně prolomen zavedením ochranné známky Společenství (Nařízení 40/94) a průmyslového vzoru Společenství (Nařízení 6/2002). V českém právním řádu se teorie vyčerpání práv projevuje např. v těchto ustanoveních:

1 ... 10 11 12 13 14 15 16 17 18