Disertační práce Souběh ochrany průmyslových vzorů s ochranou autorskoprávní a známkoprávní

193 Ve většině případů je osobou oprávněnou k výkonu práv osoba odlišná od autora, ať už se jedná o zaměstnavatele, objednatele, nakladatele či výrobce zvukových či zvukově obrazových záznamů. Autorské právo v těchto případech de facto chrání podnikatelskou investici těchto subjektů.

194 Srov. např. Gervais, D.L.: The Compatibiltiy of the „Skill and Labour“ originality Standard with the Berne Convention and TRIPs Agreement, European intellectual Property Review, 2004, číslo 2, str. 75 a násl.

195 Srov. Perlmutter, S.: Convergence and the Future of Copyright, European Intellectual Property Review, 2001, číslo 2, str. 111 a násl., Bing, J.: Convergence - and Some Possible Consequences for Copyright and Right Holders, Copyright, Related Rights and Media Convergence in the Digital Context (ALAI, Stockholm, Nordic Study Days, 2000), str. 29 a násl.

196 Jedná se zejména o případy práv povinně kolektivně spravovaných (viz ustanovení § 96 odst. 1 AutZ), o případy děl audiovizuálních a děl audiovizuálně užitých (§ 62 až 64 AutZ) a o počítačové programy.

197 Srov. Sterling, J.A.L: Inernational Codification of Copyright Law: Possibilities and Imperatives, Intellectual Review of Industrial Property and Copyright Law, 2002, číslo 3, str. 273.

198 Srov. čl. 2 odst. 2 Bernské úmluvy, který vyhrazuje členským státům možnost stanovit, že literární a umělecká díla anebo jedna nebo více kategorií z nich nejsou chráněna, nejsou-li zachycena na hmotný záznam.

199 V této otázce dochází v kontinentálním pojetí autorského práva k posunu. Český autorský zákon přejal praktičtější angloamerickou koncepci (viz ustanovení § 58 AutZ - zaměstnanecké dílo). Zaměstnavatel tak vykonává svým jménem a na svůj účet autorova majetková práva k dílu, které autor vytvořil ke splnění svých pracovněprávních povinností. Autorova osobnostní práva zůstávají nedotčena.

200 Srov. Soto, E. O.: The Author as First Owner of Copyright in Spanish Law: A Comparison with English Law, Entertainment Law Review, 1996, číslo 5, str. 201.

201 „Členové se přizpůsobí čl. 1 až 21 Bernské úmluvy ve znění z roku 1971 a příloze k ní...“
viz čl. 9 odst. 1 Dohody TRIPS.

202 Členské státy WTO tedy nemají povinnost přizpůsobit se např. Smlouvě Světové organizace duševního vlastnictví o právu autorském (WIPO Copyright Treaty) – srov. Sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 33/2002 Sb.m.s.

203 „Autorskoprávní ochrana nebude poskytnuta myšlenkám, postupům, výrobním metodám nebo matematickým pojmům jako takovým, nýbrž jejich vyjádření“ – čl. 9 odst. 2 Dohody TRIPS. V českém autorském zákoně nalezneme vyjádření této zásady v ustanovení § 2 odst. 6, kde je příkladmo vypočten seznam nehmotných statků, které autorskými díly nejsou. Autorským dílem tak zejména není námět díla sám o sobě, denní zpráva, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie, matematický nebo obdobný vzorec, statistický graf. Tyto nehmotné statky sice jsou výsledky tvůrčí duševní činnosti avšak jde o abstraktní předměty, které, pokud nejsou ztvárněny určitým originálním způsobem, nejsou způsobilé autorskoprávní ochrany.

204 Srov. například následující rozhodnutí Nejvyššího soudu USA: Baker v. Selden z roku 1879 (101 U.S. 99 [1879]), dostupný z: http://caselaw.lp.findlaw.com/cgi-bin/getcase.pl?court=us&vol=101&invol=99, [citováno 8. března 2007], („The very object of publishing a book on science or the useful arts is to communicate to the world the useful knowledge which it contains. But this object would be frustrated if the knowledge could not be used
without incurring the guilt of piracy of the book“) nebo rozhodnutí
Harper & Row v. Nation Enterprises z roku 1985 (471 U.S. 539 [1985]), dostupný z: http://caselaw.lp.findlaw.com/scripts/getcase.pl?navby=CASE&court=US&vol=471&page=539, [citováno 8. března 2007] („No author may copyright facts or ideas. The copyright is limited to those aspects of the work -- termed 'expression' -- that display the stamp of the author's originality. Copyright does not prevent subsequent users from copying from a prior author's work those constituent elements that are not original -- for example . . . facts, or materials in the public domain -- as long as such use does not unfairly appropriate the author's original contributions”).

205 Zde poukazuji na rozdíl s právem patentovým, kde se podařilo např. prostřednictvím Úmluvy o udělování evropských patentů (srov. sdělení ministerstva zahraničních věcí č. 69/2002 Sb.m.s.) sjednotit pojem vynálezu. V oblasti autorskoprávní se dosud nepodařilo najít shodu v definici ústředního pojmu -„autorské dílo“, a to zejména z důvodu výše popsaných rozdílů v pojímání jedinečnosti (originality) autorských děl.

206 Srov. Feist Publications, Inc. v. Rural Telephone Service Co., z roku 1991 (499 U.S. 340 [1991]), [citováno 8. března 2007], dostupný z: http://www.law.cornell.edu/copyright/cases/499_US_340.htm

207 Srov. ustanovení § 2 odst. 2 Urhebergesetz, § 2 odst. 1 AutZ.

208 Srov. TRIPS and Development: Resource Book, Part Two: Substantive Obligations, 2.1 Copyright, 2003, str. 16, citováno 13. března 2007, dostupný z: http://www.iprsonline.org/unctadictsd/ResourceBookIndex.htm; Virtanen, P.: Intellectual Property Rights on Geographic and Location Data, str. 19, [citováno 13. března 2007], dostupný z: http://www.naviverkosto.org/cd/IPRreport011231.pdf

209 Bernská úmluva (v anglickém překladu) používá slovo original ve smyslu původní výtvor, nikoliv ve smyslu originální, tj. ozvláštněný. Termín original můžeme nalézt v ustanovení čl. 2 odst. 3 (translations, …shall be protected as original works), dále v článku 8 (authors of literary and artistic works protected by this Convention shall enjoy exclusive rights …throughout the term of protection of their rights in the original works) nebo v článku 14bis odst. 1 (without prejudice …a cinematographic work shall be protected as an original work). Pojem original ve smyslu Bernské úmluvy se tedy váže převážně k problematice původních a odvozených (derivative works) děl.

210 Srov. Soto, E. O.: The Author as First Owner of Copyright in Spanish Law: A Comparison with English Law, Entertainment Law Review, 1996, číslo 5, str. 201. Interpretační pravidlo de minimis je založeno na známém logickém paradoxu hromady písku. Při aplikaci pravidla de minimis postupujeme tím způsobem, že postupně odebíráme jednotlivé znaky konkrétního předmětu až do okamžiku, kdy se stane obecným předmětem, který není ničím výjimečným, nebo kdy se začne nápadně podobat jinému již existujícímu předmětu ochrany (autorskému dílu, průmyslovému vzoru). Je tedy třeba jít k samotnému základu autorovy tvorby a v podstatě zkoumat, čím z okolního světa (public domain) se nechal inspirovat při svém tvůrčím počinu. Potom porovnáme výchozí stav (tj. konkrétní autorské dílo) s výsledkem naší analýzy a posuzujeme, zda tvůrčí aktivita (tj. rozdíl mezi „vstupem“ a „výstupem“) byla dostatečná.

211 V případě počítačových programů byla českým autorským zákonem na základě čl. 1 odst. 3 Směrnice Rady 91/250/ES ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů stanovena fikce autorského díla a zákonodárce zde aplikoval kriterium originality (původnosti) – srov. § 2 odst. 2 AutZ. Obdobný přístup zvolil český zákonodárce i v případě netvůrčích fotografií.

212 Některé státy (například USA) požadují, aby dílo bylo zachyceno v trvalé podobě (stable fixation) - § 102 písm. a) 17 U.S.C.

213 Bernská úmluva (oproti Dohodě TRIPS) dále zakotvuje pro autory i tzv. osobnostní práva
(čl. 6 bis). Jedná se o právo uplatňovat své autorství k dílu a odporovat každému znetvoření, zkomolení nebo jiné změně díla, jakož i jinému zásahu do díla, který by byl na újmu jeho cti nebo dobré pověsti. Osobnostní práva odrazem skutečnosti, že autorské dílo reflektuje osobnost svého tvůrce a jedná se v podstatě o projev osobní povahy (§ 12 odst. 1 ObčZ). Vzhledem k tomu, že některé státy (typicky USA) osobnostní práva autorům negarantují, bylo při projednávání Dohody TRIPS z praktických důvodů upuštěno od požadavku zakotvení osobnostních práv pro všechny členské státy WTO a čl. 6 bis Bernské úmluvy je tak z pohledu ustanovení čl. 9 odst. 1 Dohody TRIPS článkem fakultativním. Srov. TRIPS and Development: Resource Book, Part Two: Substantive Obligations, 2.1 Copyright, 2003, str. 12, [citováno 22. března 2007], dostupný z: http://www.iprsonline.org/unctadictsd/ResourceBookIndex.htm

214 Srov. Dietz, A.: Nový český autorský zákon – európsky špičkový produkt, Duševné vlastníctvo, 2004, číslo 2, str. 6.

215 Jednou ze zásad, na kterých spočívá český autorský zákon, je zásada pravdivosti autorství. Znamená to, že autorem je osoba, která dílo vytvořila, a současně jako obecné pravidlo platí vyvratitelná domněnka autorství (§ 6 AutZ). Zásada pravdivosti autorství je výjimečně opuštěna v určitých případech, kdy zákon pomocí právní fikce stanoví, že za autora audiovizuálního díla se považuje jeho režisér (§ 63 odst. 1 věta první), a to i v případě, kdyby autorem ve skutečnosti nebyl. Soud v případném soudním sporu bude ve shodě s vyvratitelnou právní domněnkou považovat autorství určité osoby za dokázané, nevyjde-li v řízení najevo opak (§ 133 OSŘ). Autorem nemůže být osoba právnická, protože není nadána přirozenou lidskou tvořivostí. Právnická osoba tak může být pouze tzv. odvozeným subjektem autorského práva. Srov. Telec, I.: Některé základní a obecné otázky českého autorského práva - část I, Bulletin advokacie, 2001, číslo 2, str. 25 a násl.

216 Srov. ustanovení §§ 11 až 13 AutZ.

217 „Předmětem práva autorského je dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě…“ - § 2 odst. 1 AutZ. Vzhledem k tomu, že Dohoda TRIPS v ustanovení čl. 10 odst. 1 zakotvuje požadavek ochrany počítačových programů prostřednictvím autorského práva („počítačové programy, ať již ve zdrojovém nebo strojovém kódu, budou chráněny jako literární díla podle Bernské úmluvy (1971)“,. obdobně viz čl. 1 odst. 3 Směrnice Rady 91/250/ES ze dne 14. května 1991 o právní ochraně počítačových programů), a s ohledem na to, že český zákonodárce tradičně uplatňuje pro autorská díla kriterium statistické jedinečnosti, bylo nezbytné, aby u počítačových děl bylo upuštěno od tohoto kriteria. Zákonodárce proto zvolil kriterium originality (původnosti). V případě počítačových programů
(a netvůrčích fotografií) tedy byla zákonem stanovena fikce autorského díla, a proto tato díla označujeme za díla fiktivní (§ 2 odst. 2 AutZ).

218 Naproti tomu jsou známy případy z oblasti patentového práva, kdy dva lidé nezávisle na sobě vynalezli totéž technické řešení - profesor fyziologie řeči Alexandr Graham Bell vs. pracovník společnosti Western Union Elisha Gray ve věci vynálezu telefonu. Stejně tak v oblasti práva průmyslových vzorů je představitelné, že dvě osoby nezávisle na sobě vytvoří stejný tvar/vzhled výrobku (ustanovení § 25 PrůmVz, čl. 19 odst. 2 Nařízení 6/2002), srov. též 2.4.5.4.3.

219 Český zákonodárce poněkud mechanicky převzal základní formulaci klasifikace děl z ustanovení čl. 1 Všeobecné úmluvy o právu autorském (sdělení ministra zahraničních věcí č. 134/1980 Sb.): „Každý smluvní stát se zavazuje učinit všechna opatření nutná k zajištění dostatečné a účinné ochrany práv autorů a všech ostatních nositelů autorských práv k dílům literárním, vědeckým a uměleckým, jako jsou ...“. V běžné řeči se však používá pojem umělecké dílo jakožto pojem zahrnující i díla literární. Z tohoto důvodu mám zato, že existují pouze dvě hlavní kategorie autorských děl, a to díla umělecká a díla vědecká. Bernská úmluva, celkem nelogicky, v čl. 2 odst. 1 používá výraz „literární a umělecká díla“ a díla vědecká vůbec nezmiňuje (dle dikce Bernské úmluvy by se jednalo o umělecká či literární díla z oblasti vědecké).

220 K odlišnému pojetí odvozených děl v angloamerickém a kontinentálním systému srov. 3.2; K této problematice dále viz Goldstein. P.: Copyright, Patent, Trademark and related state doctrines: cases and material on the law of intellectual property, 3rd ed. , The Foundation Press, Inc., New York 1990,
str. 592-594; Craig, J.: Copyright law, New York, Matthew Bender  Company, 1986, str. 126-127.

221 Autorský zákon uvádí v ustanovení § 2 odst. 4, že předmětem autorského práva je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně jeho překladu do jiného jazyka. Tím však není dotčeno právo autora díla zpracovaného nebo přeloženého. Ve vztahu k majetkovému právu dílo užít potom autorský zákon stanoví, že „autor má právo své dílo užít v původní nebo jiným zpracované či jinak změněné podobě …“ (§ 12 odst. 1 AutZ).

222 Právní úprava autorského práva v USA obsahuje speciální ustanovení týkající se odvozených děl v ustanoveních § 101 a § 103 17 U.S.C. Odvozeným dílem je dílo založené na jednom či více původních dílech, zejména překlad (translation), hudební úprava (musical arrangement), dramatizace (dramatisation), zfilmování (motion picture version), výtah textu (abridgement) nebo jakékoliv jiné dílo, které vzniklo přepracováním (transformation), přetvořením (recasting) nebo přizpůsobením (adaptation) díla původního. V ustanovení § 103 písm. a) 17 U.S.C. je však oproti české právní úpravě výslovně uvedeno, že autorské právo k dílu odvozenému nevzniká, pokud došlo ke vzniku tohoto díla protiprávně (unlawfully), tedy bez souhlasu autora. Dále je v ustanovení § 103 písm. b) 17 U.S.C. zakotveno, že se „nově vzniklé“ autorské právo k dílu odvozenému vztahuje pouze na tu část díla, která byla tvůrčím způsobem k dílu původnímu přidána (contributed) a odlišuje (distinguishes) tak dílo odvozené od díla původního. Srov. Samuels, J.M.: Patent, trademark and copyright laws, Washington, The Bureau of National Affairs, Inc., 1993, str. 216, 221, 222.

223 Podle ustanovení § 8 odst. 1 návrhu nového občanského zákoníku by nečestný autor odvozeného díla právní ochrany nepožíval: „Právní ochrana nenáleží tomu, kdo porušuje právní předpisy, zneužívá svá oprávnění nebo jedná rozporně s dobrými mravy“. Viz Konsolidovaná verze návrhu nového občanského zákoníku (paragrafové znění + důvodová zpráva), [citováno 14. března 2007], dostupný z: http://server.juristic.cz/. Ke stejnému závěru, dle mého názoru, dospějeme i podle současné právní úpravy (§ 3 odst. 1 ObčZ v kombinaci s ustanoveními §§ 34 a 39 ObčZ). Domnívám se, že není pochybnosti o tom, že autorské dílo (a tím i autorská práva) vznikne i při neoprávněném zpracování díla původního, avšak příslušná práva lze vykonávat pouze v souladu s dobrými mravy občanskými.

224 V Bernské úmluvě jsou tato práva obsažena zejména v následujících ustanoveních: čl. 8 (právo překladu), čl. 9 (právo rozmnožovat dílo), čl. 11bis (právo udílet svolení k vysílání děl), čl. 14 (právo udělit souhlas k filmovému zpracování) atd.

225 V českém právu však, obdobně jako v ustanovení § 29 Urhebergesetz, platí zásada, že autorská práva (a to jak práva osobnostní, tak majetková) jsou nepřevoditelná: „Osobnostních práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a smrtí autora zanikají…“ - § 11 odst. 4 AutZ; „Majetkových práv se autor nemůže vzdát; tato práva jsou nepřevoditelná a nelze je postihnout výkonem rozhodnutí; to neplatí pro pohledávky z takových majetkových práv vzniklých.“ - § 26 odst. 1 AutZ.

226 Jistou výjimku zde tvoří požadavek důstojného užití autorského díla (stejně jako zákaz osobovat si autorství), který přetrvává i po smrti autora. Ochrany důstojného užití se mohou po smrti autora domáhat osoby autorovi blízké, jakož i právnická osoba sdružující autory nebo příslušný kolektivní správce (§ 11 odst. 5 AZ). Jelikož však autorský zákon v ustanovení § 11 odst. 4 stanoví, že smrtí autora osobnostní práva zanikají, jedná se o oprávnění sui generis, tedy o oprávnění, které vzniká nikoliv na základě vytvoření díla, nýbrž na základě smrti autora (právní skutečností je zde smrt tvůrce díla).

227 Srov. Jeremiah, J.R.: Merchandising intellectual property rights, 1st edition, Chirchester, John Wiley & Sons Ltd, 1997, str. 220-221.

228 Existují však i odlišná pojetí děl užitého umění. Italský přístup byl do implementace Směrnice 98/71/ES zcela odlišný (viz rozhodnutí Fiorucci case - pozn. č. 238).

229 Srov. Industrial Designs and Their Relation with Works of Applied art and Three-Dimensional Marks, WIPO Standing Committee on the Law of Trademarks, industrial Designs and Geographical Indications, SCT/9/6, str. 10, [citováno 15. března 2007], dostupný z: http://www.wipo.int/edocs/mdocs/sct/en/sct_9/sct_9_6.doc

230 Srov. čl. L 111-1 Code de la propriété intellectuelle.

231 Srov. čl. L 511-1 Code de la propriété intellectuelle.

232 Srov. Suthersanen, U.: Utility models and innovationin Developing Countries, International Centre for Trade and Sustainable Development, 2005, str. 14, [citováno 16. března 2007], dostupný z: http://www.unctad.org/en/docs/iteipc20066_en.pdf

233 Obdobná ustanovení můžeme nalézt v čl. 16 a 17 Směrnice 98/71/ES, resp. v čl. 96 Nařízení 6/2002. Stejný přístup zvolil i český zákonodárce: ustanovení § 105 AutZ, § 1 odst. 2 PrůmVz. Nelze však říci, že by se v českém právu uplatňoval režim plného souběhu, spíše se jedná o „částečný souběh“ – k tomu viz dále.

234 Srov. Industrial Designs and Their Relation with Works of Applied art and Three-Dimensional Marks, WIPO Standing Committee on the Law of Trademarks, industrial Designs and Geographical Indications, SCT/9/6, str. 11, [citováno 17. března 2007], dostupný z: http://www.wipo.int/edocs/mdocs/sct/en/sct_9/sct_9_6.doc

235 V Itálii se pohled na souběh autorskoprávní ochrany s ochranou průmyslových vzorů měnil. Zatímco podle právní úpravy z roku 1925 (Regio Decreto 4 settembre 1925, n. 1619), která byla silně ovlivněna úpravou francouzskou („unity of art“), byla přípustná souběžná ochrana průmyslových vzorů a děl užitného umění, v roce 1941 italský zákonodárce přistoupil ke zcela opačnému pojetí. Souběžná ochrana byla vyloučena královským nařízením č. 1411 ze dne 25. srpna 1940 (Regio Decreto 25 agosto 1940, n. 1411). Článek 2 odst. 4 stanovil, že autorskoprávní ochrana se vztahuje na díla aplikovaná na průmyslových výrobcích (works applied to industrial products), pokud jejich umělecká povaha (artistic value) je oddělitelná od průmyslové povahy výrobku (distinct from the industrial character of the product), na němž je dílo aplikováno (with which they are associated). Předmětná ustanovení se však změnila vládním nařízením (Decreto Legislativo 2 febbrario 2001, n. 95), které v souladu se Směrnicí 98/71/ES umožnilo ochranu průmyslových vzorů autorským právem bez ohledu na princip oddělitelnosti. Srov. Melini C., Bonadio E.: The Protection of Industrial Designs, WIPO Worldwide Academy, 2000, Itálie, str. 16, [citováno 18. března 2007], dostupný z: www.turin-ip.com/Documents/Documents2006/papers/papers2000/Bonadio_Melini.pdf

236 Princip „samostatné ochrany“ byl v bývalé ČSSR uplatňován v ustanoveních § 52 zákona č. 35/1965 Sb., o dílech literárních, vědeckých a uměleckých (autorský zákon), a § 78 zákona č. 84/1972 Sb., o objevech, vynálezech, zlepšovacích návrzích a průmyslových vzorech.

237 Srov. § 101 U.S.C: „Taková díla zahrnují i výtvory uměleckých řemesel (artistic craftsmanship), ovšem pouze co se týče jejich vnější podoby (insofar as their form), nikoliv co do jejich technické a užitné funkce (but not their mechanical or utilitarian aspects). Vzor užitného předmětu (the design of a useful article), tak jak je definován tímto ustanovením (as defined in this section), bude považován za výtvarné, grafické a sochařské dílo pouze co se týče (only to the extent) takových prvků vzoru (such features of a design), které mohou být rozpoznány (that can be identified) odděleně (separately), a mohou existovat nezávisle (and are capable of existing separately) na užitné funkci předmětu (the utilitarian aspects of the article).“

238 Tento právní názor se objevil v italské judikatuře, konkrétně v rozhodnutí známém jako Fiorucci case (rozhodnutí italského kasačního soudu [Corte di Cassazione] ze dne 5. července 1990 [č. 7077]). Soud (Corte di Cassazione) v tomto rozhodnutí konstatoval, že je třeba rozlišit, zda určitý předmět má estetickou hodnotu sám o sobě, bez ohledu na užitnou funkci, kterou má plnit. Aby určitý tvar (uspořádání) mohl být chráněn jako dílo užitého umění, musí mít uměleckou hodnotu i v případě, že je aplikován na výrobku, který plní zcela jinou funkci, než uměleckou. Naopak, pokud tvar určitého užitného předmětu, přestože má uměleckou hodnotu (estetický charakter), avšak jeho tvar není možné oddělit od tohoto výrobku (resp. jeho užitné funkce), nelze hovořit o uměleckém díle, a to zejména proto, že tvůrce příslušného tvaru je silně omezen při své tvorbě funkcí, kterou má výrobek plnit. Italský Corte Di Cassazione navíc judikoval, že současně s požadavkem „oddělitelnosti“ musí být splněno kritérium jedinečnosti (originality). Srov. Melini C., Bonadio E.: The Protection of Industrial Designs, WIPO Worldwide Academy, 2000, Itálie, str. 14-15, [citováno 17. března 2007], dostupný z: www.turin-ip.com/Documents/Documents2006/papers/papers2000/Bonadio_Melini.pdf

239 Srov. Industrial Designs and Their Relation with Works of Applied art and Three-Dimensional Marks, WIPO Standing Committee on the Law of Trademarks, industrial Designs and Geographical Indications, SCT/9/6, str. 12, [citováno 18. března 2007], dostupný z: http://www.wipo.int/edocs/mdocs/sct/en/sct_9/sct_9_6.doc

240 Co se týče požadavků čl. 16 a 17 Směrnice 98/71/ES, a čl. 96 Nařízení 6/2002, jde s ohledem na znění konkrétních ustanovení o zakotvení spíše požadavku částečného souběhu, i když plný souběh samozřejmě tato ustanovení nevylučují. Mlčky se však předpokládá, že členské státy Evropských společenství v otázce stanovení rozsahu a podmínek autorskoprávní ochrany (včetně míry požadované kreativity) nezvolí zcela totožný přístup jako u průmyslových vzorů, a proto podmínky ochrany mohou být rozdílné.

241 Srov. International Intellectual Property Law, European Jurisdictions, [published under the auspices of the Center for International Legal Studies, Salzburg], Dennis Campbell and Susan Cotter (ed.), Chirchester, John Wiley & Sons, 1995, str. 234.

242 Srov. ustanovení čl. 21 Společného zákona o průmyslových vzorech zemí Beneluxu (Uniform Benelux Design Law, [citováno 18. března 2007] dostupný z: http://www.wipo.int/clea/en/clea_tree1.jsp?expand=NL#NL). V ustanovení čl. 21 je stanoveno, že průmyslový vzor může být chráněn prostřednictvím tohoto zákona, jakož i prostřednictvím autorského práva, pokud má umělecký charakter a jsou splněny podmínky příslušných právních předpisů (a design having a marked artistic character may be protected both by this Law and by the copyright laws if the conditions for the application of both such legislation are met). Současně je stanoveno, že průmyslový vzor, který nemá umělecký charakter, nemůže být chráněn autorským právem (designs having no marked artistic character shall be outside the protection under copyright law).

243 Srov. Kur, A.: The Relationship of Copyright and Trademarks, New York, ALAI Congress, 2001, str. 7, [citováno 18. března 2007], dostupný z: http://www.alai-usa.org/2001_conference/1_program_en.htm

244 Výjimku může tvořit snad jedině například britský nezapsaný průmyslový vzor (unregistered design right), srov. 2.4.3.4.2.

245 Srov. Goldstein, P.: Copyright, Patent, Trademark and Related State Doctrines, - Cases and Materials on the Law of Intellectual Property, 3. vydání, New York, the Foundation press Inc., 1990, str. 358; Suthersanen, U.: Utility Models and Innovationin in Developing Countries, International Centre for Trade and Sustainable Development, 2005, str. 50, [citováno 20. března 2007], dostupný z: http://www.unctad.org/en/docs/iteipc20066_en.pdf

246 Srov. Industrial Designs and Their Relation with Works of Applied art and Three-Dimensional Marks, WIPO Standing Committee on the Law of Trademarks, industrial Designs and Geographical Indications, SCT/9/6, str. 14, [citováno 20. března 2007], dostupný z: http://www.wipo.int/edocs/mdocs/sct/en/sct_9/sct_9_6.doc

247 Tamtéž, str. 15.

248 Srov. např. rozhodnutí Avia Group International, Inc. v. L.A. Gear California, Inc. z roku 1988 (853 F.2d 1557, 1565 [Fed. Cir. 1988]), dostupné z Goldstein P.: Copyright, Patent, Trademark and Related State Doctrines, - Cases and Materials on the Law of Intellectual Property, 3. vydání, New York, the Foundation press Inc., 1990, str. 863-870; Industrial Designs and Their Relation with Works of Applied art and Three-Dimensional Marks, WIPO Standing Committee on the Law of Trademarks, industrial Designs and Geographical Indications, SCT/9/6, str. 15, [citováno 20. března 2007], dostupný z: http://www.wipo.int/edocs/mdocs/sct/en/sct_9/sct_9_6.doc

249 Nemusí jít pouze o právo patentové, ale může se jednat i o ochranu poskytovanou prostřednictvím práva užitných vzorů (utility models, utility certificates, petty patents, short-terms patents), práva k novým odrůdám rostlin (plants varieties) nebo prostřednictvím ochrany topografií polovodičových výrobků (layout-designs).

250 Jako příklad se uvádí již zmíněný vynález telefonu (Bell/Gray) nebo vynález hromosvodu (Diviš/Franklin).

251 Lidská tvořivost a představivost nemá mezí. Důkazem může například scifi či fantasy literatura. Autoři zde vytvářejí imaginární světy, které nikdy neexistovaly, a do těchto světů umisťují své imaginární příběhy. Takové výtvory mnohdy nemají vůbec žádné zakotvení v realitě, naopak jsou často v tomto žánru použity prvky, které jsou zcela v rozporu s přírodními zákony (magie, telepatie, cestování
v čase apod.). Samozřejmě existují určité oblasti autorské tvorby (architektura, tvůrčí design), kde autoři jsou omezeni požadavky techniky nebo zákony přírodních věd. Takové případy jsou však výjimkou z obecného pravidla volnosti/neomezenosti autorské tvorby.

252 Srov. čl. 3 odst. 1 Směrnice 89/104/ES, který stanoví, že zapsána nebudou označení, která jsou tvořena výlučně (signs which consists exclusively of) tvarem (shapes), jenž (1) vyplývá z povahy výrobku samotného (shape which results from the nature of the goods themselves), (2) je nezbytný pro dosažení technického výsledku (shape of goods which is necessary to obtain a technical result), nebo (3) tvarem, který dává zboží podstatnou hodnotu (shape which gives substantial value to the goods). Stejné pravidlo obsahuje i český zákon o ochranných známkách v ustanovení § 4 písm. e) nebo Nařízení 40/94
v článku 7 odst. 1 písm. e) bod ii). K interpretaci pojmu znaků technického předurčení ve známkovém právu viz rozhodnutí PHILIPS (2.4.3.2.7.3).

253 „From the first markings on pottery which indicated the authorship and reputation of the earliest Mesopotamian potter, through to the modern trademarks we know today, including those identifiers which are known as domain names on the Internet and those which are recognized as geographical indications, humankind has relied on systems of credible and incorruptible identification” – čl. 3 Světové deklarace duševního vlastnictví (World Intellectual Property Declaration), WIPO publikace č. 836(E), [citováno 21. března 2007], dostupná z http://www.wipo.int/search/query.html?qt=836%28E%29&la=en

254 „Any sign, or any combination of signs, capable of distinguishing the goods or services of one undertaking from those of other undertakings“ – čl. 15 odst. 1 Dohody TRIPS. Obdobně viz ustanovení