Ústav pedagogických věd Bakalářská diplomová práce 2008 Gabriela Závrbská Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd
|
|  Yüklə 0.51 Mb.
|
3.2 Vymezení rolí mládeže v KPSSJiž výše jsem se zmínila, že v komunitním plánování sociálních služeb spatřuji obrovskou příležitost pro participaci mládeže. Komunitní plánování je metoda práce, která se snaží zapojit jak odborníky, tak širokou veřejnost. Poskytuje tedy prostor také pro zapojení mladých lidí. Vrátím-li se k Dürrovým (2005, cit. podle Vidláková, 2007) formám participace z první kapitoly, vidím, že některé z nich mohou být aplikovány také na KPSS. Jsou jimi: formální struktury, otevřená participace a participace za účelem vyřešení konkrétního problému. O těchto formách si myslím, že by mohly být realizovány také prostřednictvím KPSS. Z uvedených příkladů mohu vyčíst, že role mládeže v procesu KPSS může být dvojí. Pro účely své práce si ji nazvu jako tzv. „dvojroli“. Mladí lidé se mohou účastnit skrze formální strukturu KPSS, kterou je tzv. triáda, tedy zadavatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb. Mohou se ale také zapojit jinak. A sice mimo tuto formální strukturu, tedy tak, že netvoří ani jednu ze stran trojúhelníku triády, ale přesto se komunitního plánování účastní. Na těchto dvou místech pak mladí lidé mohou hrát onu dvojí roli. V první z nich mladí lidé plánují nebo pomáhají s plánováním různých služeb pro různé skupiny uživatelů, podílejí se tedy tzv. na plánování pro ostatní. Toto mohou činit ve formální struktuře z pozice zadavatelů a poskytovatelů a skrze účast mimo formální strukturu. Jejich druhá role v KPSS je role uživatelů. Mladí lidé jsou sami uživateli sociálních služeb, mohou se tedy podílet na plánování tzv. pro sebe. Tato role má místo ve formální struktuře, je součástí triády.
Zajímají mne spíše ostatní mladí lidé, kteří se mohou podílet na plánování pro ostatní. Jsou jimi ti mladí, kteří se účastní KPSS mimo formální strukturu. Ve skupině 19-26 let bych předpokládala účast zejména studentů, nezaměstnaných a v menší míře pracující mládeže, převážně pro nedostatek volného času, popř. existenci nové rodiny atd. Skupinu 15-18 let pak tvoří zejména studenti středních škol nebo učilišť. Tito mladí lidé tedy nestojí ani na jedné ze tří stran základního trojúhelníku tzv. triády KPSS. Nezapadají do oficiální struktury KPSS, tak jak je obecně známá
Druhá z rolí, o které jsem hovořila, představuje mládež jako uživatele sociálních služeb. Uživatelé sociálních služeb jsou jednou z částí základní triády KPSS. Mají tedy být rovnocennými partnery zadavatelů a poskytovatelů při plánování sociálních služeb. Ačkoliv se to na první pohled pro nezasvěcené nezdá, uživatelem sociálních služeb můžeme být již od narození. Novorozeňata, teenageři, lidé středního věku nebo senioři, ti všichni mohou být uživateli sociálních služeb. Každá z těchto skupin (pro účely KPSS se uživatelé dělí zejména podle toho, jaké služby využívají, např. služby pro rodiny s dětmi, osoby s handicapem, ohrožené sociálním vyloučením apod.) má však své zvláštní potřeby. Stejně tak mladí lidé představují specifickou skupinu uživatelů se specifickými požadavky. Stejně jako ostatní se mohou dostat do situace, kdy budou potřebovat pomoc. Ať už se jedná o službu sociálního poradenství nebo krizové pomoci např. při problémech doma s rodiči, terénní programy při problémech s drogami, azylové domy či domy na půl cesty, když nebudou mít kam jít, sociálně zdravotní, rehabilitační nebo jiné služby, když se budou potýkat s nějakým handicapem nebo nízkoprahová zařízení, když nebudou vědět co s volným časem. A mohla bych pokračovat dále. V kontextu komunitního plánování je hlas uživatelů jedním z nejdůležitějších, to ostatně zrůzňují už samotné principy komunitního plánování (Návrhy, 2005). A tak si myslím, že by měli být vyslyšeni všichni, nehledě na věk. Proto by se i mladí lidé měli účastnit plánování služeb, měli by být zapojováni do práce a jednání jednotlivých pracovních skupin, především pak těch, které se týkají přímo jich. To, že se mladí lidé budou účastnit pracovní skupiny, která je pro ně určená, pro mě znamená jedinou možnost správné funkce této pracovní skupiny. Obě tyto role mládeže v komunitním plánováním sociálních služeb mají svůj význam, důvod i váhu. Mně osobně ovšem připadá významnější role druhá, role uživatelů. Ačkoliv nikterak nepodceňuji ani roli první. Ovšem pro správnou funkčnost komunitního plánování jsou mladí lidé jako uživatelé zdrojem cenných informací, které by se bez jejich zapojení jen těžko získávaly. Role uživatelů má také větší význam pro ně samé, jelikož tak mohou pomoci zkvalitnit prostředí, ve kterém sami žijí. Aktivní participace mládeže na komunitním plánování sociálních služeb není zatím příliš rozšířena. Soudím tak z převládajících formálních struktur, do kterých se mládež nezapojuje. Může to mít mnoho důvodů, jejichž zjišťování by jistě vystačilo na celý samostatný výzkum. Můj názor je, že to může být způsobeno relativní novostí této metody u nás. Tím, že se ještě nedostatečně zapsala do povědomí veřejnosti, mládež nevyjímaje. Myslím si ovšem, že v komunitním plánování dřímá potenciál, prostor, jak by mladí lidé mohli participovat na dění v jejich městě, prosazovat své názory a potřeby, kde by mohli vyjádřit, co je pro ně důležité. Abych přesněji ukázala, v čem tento potenciál spatřuji, vrátím se nyní zpět k výzkumům z druhé kapitoly. V tab. č. 1., která znázorňovala odpovědi na otázku, jak je pro respondenta významné podílet se na životě města/obce, je vidět, že mladí lidé o problematiku svého města zájem mají, ale není doprovázen aktivní činností (Participace mládeže a společnost, 1998). Komunitní plánování je příležitostí, jak mohou participovat právě na místní úrovni, tedy ve svém městě nebo obci. Existuje zde tedy předpoklad, že by mladí lidé mohli mít o tuto variantu participace zájem. Komunitní plánování by v nich tedy mohlo vyvolat aktivitu, která zatím jaksi stagnuje. Zároveň by mohlo podpořit zájem o politickou situaci u nás, který podle výsledků výzkumu Mládež ČR 2002 klesá. Myslím si totiž, že participace na komunitním plánování sociálních služeb představuje jakousi politickou podobu participace. Tedy, že se zde participuje na dění jaksi „z vrchu“. Mám tím na mysli, že při participaci na komunitním plánování jsou mladí lidé v kontaktu s vedením města, čili politickými zástupci, účastní se jednání a rozhodování, která jsou následně realizována. Naproti tomu, v opozici tzv. „politické participace“ by pak stála participace, kterou bych nazvala jako „pomáhající“, která je založená na individuální pomoci jednotlivým lidem s jednotlivými problémy, např. charita., tedy participace tzv. „ze spodu“. |
