Ústav pedagogických věd Bakalářská diplomová práce 2008 Gabriela Závrbská Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd
|
|  Yüklə 0.51 Mb.
|
2.3 Principy a fáze komunitního plánování sociálních služebKomunitní plánování sociálních služeb můžeme považovat za cyklický proces hledání, pojmenování a uspokojování potřeb dané komunity. Tento proces je vždy jedinečný, protože každá komunita je jedinečná svým složením, svými potřebami, možnostmi atd. Přesto má KPSS své principy, které jej dělají specifickým, odlišují jej od ostatních metod sociální práce. Jednoduše, které dělají komunitní plánování komunitním plánováním. Jedním z hlavních principů KPSS a vlastně jeho podstatou je tzv. TRIÁDA. Tedy partnerská spolupráce mezi třemi stranami, které se podílejí na sociálních službách. Jsou to zadavatelé sociálních služeb, poskytovatelé sociálních služeb a jejich uživatelé. Obr. č. 1. Triáda 
Zadavatelé představují především obce a kraje, tedy subjekty, které mají na starosti zajištění sociálních služeb na daném území. „Zadavatelé služby platí, zřizují, zadávají, organizují a dělají na ně výběrová řízení. Cílem zadavatelů je nakoupit občanům potřebné služby co nejkvalitnější a co nejlevněji“ (Návrhy, 2005, s. 5). Poskytovatelé sociálních služeb jsou státní nebo nestátní organizace, které služby poskytují, prodávají, provozují. Poskytovatelé do procesu komunitního plánování vstupují, protože dobře znají aktuální poptávku po službách a dokáží odhadovat budoucí trendy, vyznají se v problematice, vědí jak služby fungují (Průvodce procesem, 2004). Uživatelé sociálních služeb jsou osoby, jímž jsou sociální služby určeny, kteří je využívají nebo mohou využívat. Uživatelé jsou nejdůležitějším článkem, jsou nenahraditelní a nezastupitelní, protože jedině oni mohou poskytnout zpětnou vazbu poskytovatelům i zadavatelům, mohou hodnotit kvalitu poskytované služby. Právě pohled uživatelů umožňuje zkvalitnit a zefektivnit sociální služby. Uživatelé mohou projevovat své potřeby a přání, vyjádřit, co považují za potřebné, co by chtěli aktuálně, co má pro ně menší a co větší význam. Uživatelé jsou ti, pro které sociální služby existují, a tak právě oni mají možnost říci, jak by si jejich fungování představovali. Tyto tři složky, jejich vzájemná spolupráce, komunikace a zkušenosti slouží k hledání problémových oblastí, zjišťování nezbytných informací, názorů a přání, stanovování krátkodobých i dlouhodobých cílů, společnému pátrání po zdrojích, ať už finančních, materiálních či personálních, které povedou k uspokojení potřeb lidí žijících v dané lokalitě. Cílem jejich společné práce tedy je plánovat sociální služby tak, aby odpovídaly zjištěným potřebám, aby se bezhlavě nebudovaly nejrůznější centra sociální pomoci, která nebudou využívána, prostě proto, že v daném prostředí nenajdou své klienty a naopak nechyběly by takové služby, které jsou vyhledávány. Aby nebyly vynakládány peníze někam, kde vlastně nejsou potřeba, ale aby se přesně vědělo na co, proč a kolik finančních prostředků je potřeba se pokusit společnými silami získat. Efektivita je asi tím správným slovem, které by mohlo charakterizovat cíl plánování sociálních služeb. Triáda je základním východiskem KPSS. Další principy této metody člení několik různých dokumentů. Rozdíly mezi nimi jsou spíše nepatrné. Zejména se jedná o rozdílná pojmenování stejných nebo podobných jevů. Já jsem si vybrala klasifikaci podle dokumentu Návrhy kapitol pro komunitní plánování sociálních služeb v ČR (2005). Tento dokument vytyčuje základní pravidla, jež mají definovat podstatu komunitního plánování, jsou jimi následující:
Komunitní plán je svého druhu smlouva, dle které se (přinejmenším) tři strany, tj. uživatelé, poskytovatelé a zadavatelé navzájem zavazují ke spolupráci a součinnosti. (Návrhy, 2005).
Je nutné, aby zastupitelé vnímali další subjekty poskytující sociální služby v rámci obce jako rovnocenné partnery organizací, vůči nimž plní funkci zřizovatele. Komunitní plánování propojuje aktivitu a potřeby občanů s rozhodováním samosprávy (Návrhy, 2005).
Teprve dosáhneme-li svobodného, aktivního a rovného zapojení uživatelů na všech úrovních, můžeme hovořit o komunitním plánování sociálních služeb. Cílem pro uživatele je: „Už nikdy o nás bez nás“ (Návrhy, 2005).
„Dokud nesouhlasí všichni, není odsouhlaseno nic“. Hlasování je nouzový prostředek, jímž přiznáváme, že se neumíme dohodnout (Návrhy, 2005).
Informace o dění v komunitním plánování jsou veřejně dostupné a jednání jsou otevřená. (Návrhy, 2005).
Každý má právo se vyjádřit a každý má právo mluvit. Je legitimní mluvit za sebe samotného i bez pověření, funkce či mandátu od zájmové skupiny (Návrhy, 2005).
Nikdo nesmí být vylučován a diskriminován. Organizace a procesy komunitního plánování musí zajistit všem účastníkům rovnost postavení a hlasu v průběhu všech jednání (Návrhy, 2005).
Kvalitně probíhající proces komunitního plánování je pro komunitu stejně přínosný jako vlastní plán (Návrhy, 2005).
V řízení komunitního plánování musí být profesionalita, kompetentní lidé s jasnými zodpovědnostmi a pozicí (Návrhy, 2005).
Legitimitu sociálním službám dávají přání a potřeby uživatelů (budoucích uživatelů) (Návrhy, 2005).
Komunitní plánování tvoří spirálu, v níž se fáze, témata a mnohé problémy cyklicky opakují a je nutné se jimi opětovně zabývat na nové úrovni vývoje (Návrhy, 2005).
Řešení, v něž komunitní plán vyústí, bude kompromisem mezi přáními a možnostmi místních lidských a finančních zdrojů (Návrhy, 2005).
Šíře záběru komunitního plánování musí být přiměřená místnímu společenství, jeho podmínkám, přání lidí a lidským i materiálním zdrojům (Návrhy, 2005).
Komunitní plán je především dohodou mezi uživateli, zadavateli a poskytovateli o podobě sociálních služeb. Porovnání stavu sociálních služeb s normativy může být užitečnou pomůckou pro tuto dohodu, nemůže ji však nahradit (Návrhy, 2005). Fáze KPSS Metodiky pro plánování sociálních služeb, jeden z hlavních dokumentů Ministerstva práce a sociálních věcí vztahující se ke komunitnímu plánování, člení proces komunitního plánování sociálních služeb na osm fází, nebo-li milníků v plánovacím procesu:
Uvedených osm fází je zjednodušenou strukturou procesu komunitního plánování, která říká, čeho by se mělo dosáhnout a co by se v jednotlivých fázích mělo dít. Vše ovšem závisí na individuálních podmínkách a specifikacích jednotlivých procesů plánování. Fáze nemusí následovat přesně podle uvedeného schématu, mohou se prolínat. Také postupy a kroky vedoucí k jednotlivým výstupům mohou být různé. Jelikož se jedná o proces cyklicky se opakující, znamená to, že po fázi vyhodnocování nastává opět fáze první a celý cyklus probíhá znovu. Výstupem celého procesu komunitního plánování sociálních služeb je komunitní plán rozvoje sociálních služeb. Zpracovaný komunitní plán podle Vaskové a Žežuly (2002, s. 3) obsahuje:
Komunitní plánování sociálních služeb přímo žádá zapojování veřejnosti. Bez něj by nemělo smysl. Není zde tedy důvod, proč do něj nezapojovat také mladé lidi, navíc, když představují specifickou skupinu uživatelů. Myslím si, že komunitní plánování svými principy přímo vybízí k zapojení se do dění, k aktivnímu sdílení svých představ a přání. Mnohým mladým lidem však může připadat vzdálené, pokud o něm nemají dostatek informací a přesně nevědí, jak se jej vlastně mohou účastnit. Proto následující kapitolu věnuji vymezení rolí, které mohou mladí lidé v tomto procesu zastávat. |