Ústav pedagogických věd Bakalářská diplomová práce 2008 Gabriela Závrbská Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd
|
|  Yüklə 0.51 Mb.
|
4. 2 Návrh zapojení mládeže do KPSS v MikulověPrvní vlaštovkou participace mladých na KPSS v Mikulově jsem zřejmě já sama. Od této chvíle se do procesu komunitního plánování budu zapojovat jako uživatel sociálních služeb, budu využívat formální strukturu k participaci a pokusím se tedy plánovat služby pro sebe a ostatní mladé lidi v Mikulově. Jelikož bych měla být i členem rozšířené triády, která svým způsobem řídí celý proces, budu se snažit být také iniciátorem zapojování mládeže mimo formální strukturu, která bude tzv. pomáhat s plánováním pro ostatní. Na tomto místě bych ráda uvedla některá pravidla, která by se při zapojovaní veřejnosti (tedy nejen mládeže) do rozhodovacích procesů, jakým je i komunitní plánování, měla dodržovat. Uvádím je zde, proto, že si myslím, že je vhodné se jich držet a stavět na nich při všech níže navrhovaných aktivitách a činnostech. Obr. č. 4. Pravidla zapojování veřejnosti 
Zdroj: Kol. autorů. Sedm kroků k zapojení veřejnosti, 2002. Podle mne je jedním z hlavních kroků dát mládeži vědět o existenci komunitního plánování. Na prvním místě je tedy informovanost. Navázat kontakt, nabídnout možnost zapojit se. Už samotné započetí s komunitním plánováním podporuje občanskou participaci, což je jeden z jeho principů. Na začátek bych navrhovala využít nějakého veřejného setkání nebo akce, které se v Mikulově běžně pořádají a lidé jsou na ně zvyklí chodit. Např. oslava dne Země, dne dětí, dne květin apod. Na takové veřejné akci je šance, že zasáhneme různé skupiny mladých lidí. Od studentů, pracujících k nezaměstnaným, od spořádaných premiantů k takovým, co mohou mít problémy doma, ve škole, kolektivu či kdekoli jinde, od těch, co mají stálý zájem podílet se na dění ve městě, po ty, které to doposud nijak nezajímalo. I to je výhoda malého města, veřejných akcí se účastní téměř každý. Na takovéto akci bych vyhradila chvíli pro krátké představení komunitního plánovaní a mohla by zde být vyhlášena soutěž pro děti a mládež v navržení např. loga pro komunitní plánování. Informace o této soutěži bych formou plakátů a letáčků vystavila na veřejně přístupná místa jako informační tabule, foyer městského kina nebo Městského úřadu, do základních a středních škol, Domu dětí a mládeže, ZUŠ, dětského domova apod. S těmito a dalšími institucemi by bylo vhodné dohodnout i následnou spolupráci při informování o KPSS atd. Věk bych v této soutěži neomezovala, šlo by o první informaci o existenci komunitního plánování, kterou bych podala spíše komplexně. Následně bych uspořádala veřejné setkání, kde by i za pomoci samotných autorů bylo vyhlášeno vítězné logo. S jeho převedením do oficiální podoby by pak mohli pomoci např. studenti informatiky zdejšího gymnázia. Pravidla o zapojování veřejnosti (Sedm kroků, 2002) velí různorodost metod. Jako další krok, kterým bych informovala mladé lidi o KPSS, bych tedy zařadila dotazník o sociálních službách určený pouze mládeži ve věku 15-26 let. Při úvodním dotazníkovém šetření, o kterém jsem se již zmínila, se projevil téměř nulový zájem mládeže. Myslím si, že to bylo způsobeno tím, že dotazník byl namířen na všechny obyvatele a byl rozesílán hromadně jako příloha místního zpravodaje. Vymezení přesné cílové skupiny a cílenější a důkladnější distribuce, si myslím, může pomoci k vyšší návratnosti. Formy distribuce bych volila různé. Pro mládež neorganizovanou, popřípadě již školou nepovinnou bych na veřejně přístupných místech, jako je kino, Městský úřad, Úřad práce, zdravotní středisko či supermarkety, nechala dotazníky volně přístupné, spolu se sběrným boxem. Pro studenty a jinak organizovanou mládež bych se pokusila sestavit alespoň malý tým tazatelů, kteří by dotazníky distribuovali a zároveň sbírali. A to především na místech, jako jsou školy, ZUŠ, DDM aj. Tazatelský tým by mohla tvořit např. mládež z dětského domova. V rozšířené triádě totiž figuruje v roli uživatele paní, která pracuje v místním dětském domově jako vychovatelka. Tím se nabízí možnost, jak kontaktovat tamní mládež s prosbou o pomoc. V dotazníku by byly uvedeny základní informace o KPSS, jednoduše, krátce a hlavně pochopitelně pro uvedenou skupinu respondentů. Zjišťoval by zájem o spolupráci, informovanost o sociálních službách, názor na sociální služby pro mládež apod. Následně bych přistoupila k zorganizování veřejného setkání určeného pro mládež, jako dalšího ze způsobů, jak mladé zapojit. Dostojíme tím také dalšímu z pravidel zapojování veřejnosti i principů KPSS. Prostřednictvím veřejného setkání dosáhneme osobního kontaktu s mládeží, nabídneme šanci svobodně se vyjádřit, demokraticky spolupracovat. Na veřejném setkání mohou mladí lidé poznat, že v komunitním plánování jsou respektovány také jejich názory a zkušenosti, že je jim nasloucháno, že v tomto procesu jsou rovni všem ostatním účastníkům. Na tomto setkání by se mladí lidé dozvěděli další informace o KPSS v Mikulově, byly by jim představeny obě role, skrze něž se mohou zapojit a rovnou by jim byla nabídnuta nějaká konkrétní forma spolupráce, která by mohla napomoci udržet motivaci. Zde by bylo nutné vycházet z aktuálních stavů a potřeb. Už na první schůzce by jim mohla být nabídnuta účast v roli uživatelů, zapojení se do formální struktury, účast v pracovní skupině. Ať už stálá nebo příležitostná. Aktivity mimo formální strukturu, tedy aktivity vztahujících se k plánování pro ostatní, by jim byly nabídnuty podle aktuální potřeby, mohlo by jít např. o organizační výpomoc při realizaci dalších veřejných setkání i jiných pracovních skupin. Informace by na schůzce poskytovali zřejmě především zástupci zadavatelů, tedy nejspíše pracovníci odboru sociálních věcí. Vítaná by byla účast i paní místostarostky, která by měla celé komunitní plánování zastřešovat z pozice města, a která by také mohla mladým lidem být zdrojem jistoty zájmu města o mladé lidi, i zdrojem pocitu známého prostředí, jelikož mnoho z místních mladých lidí ještě donedávna učila na gymnáziu. Zároveň bych při příležitosti takového setkání dala prostor diskusi, ve které by mladí mohli sdělit, co se jim ve městě líbí, co ne, co by se mohlo změnit apod. Také bych se pokusila získat co nejvíce kontaktů na lidi ochotné spolupracovat, které bychom mohli následně oslovovat. Je zřejmé, že mládež, stejně jako ostatní účastníky KPSS, budeme muset získávat postupně. Dříve se spíše zapojí ti, co jsou i jinak aktivní
Jedna z činnosti spadající do role pomáhání s plánováním pro ostatní se objevila už v předcházejících navrhovaných akcích. Byla to tvorba a zpracování loga pro komunitní plánování. Z dalších činností, kterými by se v této roli mohli mladí zapojit do procesu komunitního plánování, navrhuji např.:
situace se může provádět nejrůznějšími způsoby. Chaloupková (2000) doporučuje např. anketní zjišťování situace, metodu zvanou „okružní cesta“10 nebo tzv. mapování činností11. Myslím si, že pro každý z těchto způsobů by se dalo využít mládeže jako vhodných pomocníků;
Pokud se obrátím k druhé roli mládeže v procesu KPSS, k roli mládeže jako specifické skupiny uživatelů sociálních služeb, jedná se o zapojení do formální struktury procesu KPSS a navrhuji následující možnosti zapojení:
Domnívám se, že účast mladých lidí na jednáních jejich pracovní skupiny je velmi vhodná, ne-li nepostradatelná, pro účelné plánování sociálních služeb pro tuto skupinu. Mají-li se pro mladé nějaké služby plánovat a realizovat, pak je nezbytné, aby oni sami vyjádřili, jaké služby to mají být. Pokud by se podařilo v Mikulově zapojit alespoň pár mladých lidé do tohoto procesu, pak si myslím, že by to byl obrovský přínos jak pro samotnou pracovní skupinu, tak právě pro mladé lidi. Jsem si vědoma toho, že navrhuji velmi obecné možnosti, jak zapojit mladé lidi. Myslím si však, že všechny by se daly v našem městě realizovat. Největší problém předpokládám v oblasti motivace a chutě spolupracovat ze strany mladých lidí. Účast na komunitním plánování je založena na dobrovolnosti, většinou není nijak finančně ohodnocena, což si myslím, by mohlo pro mladé představovat překážku. Nechci se ovšem vzdát naděje, že u nás jsou i tací mladí lidé, kterým záleží na našem městě a na tom, jak se jim zde žije, a že se rádi budou účastnit a plánovat, jak zlepšit stávající situaci. Realizaci a přesnou návaznost všech akcí a možností, tak jak jsem je navrhla, však nemohu předjímat. Natož účast mladých lidí na nich. Svůj návrh bych nazvala „ideálním postupem“, jak zapojit mladé lidi. Záleží na mnoha okolnostech, zda-li se podaří uskutečnit alespoň něco. Jednou z nich je např. ochota aktuálních účastníku komunitního plánování podniknout nějaké kroky k informování a posléze zapojení mladých lidí. |