Ústav pedagogických věd Bakalářská diplomová práce 2008 Gabriela Závrbská Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd

səhifə	4/10
tarix	24.06.2016
ölçüsü	0.51 Mb.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

2. Komunitní plánování sociálních služeb jako příležitost pro participaci mládeže

V následující kapitole se budu zabývat komunitním plánováním sociálních služeb. Tato metoda práce by podle mne mohla představovat vhodnou příležitost pro participaci mládeže. Považuji tedy za důležité popsat tuto metodu práce, aby se čtenář

i v následujícím textu dobře orientoval.

Metoda komunitního plánování je u nás relativně nová. Lidé teprve objevují výhody komunitního plánování a učí se tímto způsobem pracovat. Možná právě proto jsem nenašla zmínku o tom, že by mohla být také příležitostí nebo formou participace mládeže. Já v ní ovšem spatřuji velký potenciál, obrovskou příležitost, jak zapojit mladé lidi do veřejného dění v jejich městě nebo obci. Tedy v místě, které je jim velmi blízké, v prostředí, které důvěrně znají.

2.1 Komunitní plánování

„Jde o metodu použitelnou při řešení a plánování řady oblastí. Podstata této metody spočívá ve vzájemné a aktivní spolupráci těch, kterých se daná oblast či téma nějakým způsobem dotýká“ (Metodiky pro plánování sociálních služeb, 2007).

Komunitní plánování je původem anglosaský model sociální práce^⁶, který začínají využívat obce a kraje pro vytváření rozvojových plánů v různých oblastech. Úlehla nabízí ještě výstižnější definici: „Komunitní plánování můžeme z hlediska obce pojmout jako souhrnný název pro aktivní úsilí obce o dlouhodobé a průběžné zapojování veřejnosti do řízení záležitostí komunity, rozhodování o nich a jejich plánování.“ (Úlehla, 2002, s. 1).

Podle Úlehly (2002) pojem „komunita“ v kontextu komunitního plánování spojuje tradiční sociologické vnímání komunity jako individuální přihlášení se k určitému společenství s legislativním smýšlením správních orgánů, které určuje hranice komunity. „Území komunity tedy „pokrývají“ obce (města) případně jejich sdružení

na základě dohod. Avšak proto mluvíme o komunitním a nikoli obecním plánování, aby byla jednoznačně zdůrazněna intersubjektivita obce a komunity.“ (Úlehla, 2002, s. 1). Rovněž Materová (2004) se ve své metodice zabývá definicí pojmů „komunita“
a „plánování“. Komunita podle ní sestává ze skupiny lidí, žijících v jednom místě
a majících mezi sebou navzájem i mezi sebou a místem, kde žijí, různé sociální a citové vazby. Klade důraz také na to, že lidé musí v komunitě diskutovat o svých potřebách
a názorech a společně hledat zdroje a řešení pro naplnění těchto potřeb. Plánování pak představuje proces nebo cestu z místa zvaného „současnost“ do místa pojmenovaného „dohodnutá budoucnost“ (Materová, 2004).

Komunitní plánování má své kořeny ve Velké Británii, kde již od padesátých let dvacátého století probíhá postupná decentralizace politické výkonné moci, která prostřednictvím přenesení zodpovědnosti z centra do regionů vytvořila podmínky

pro vznik komunitního plánování koncem osmdesátých let^⁷. Od devadesátých let
se postupování podle metody komunitního plánování pro místní správy stalo povinností, která je kontrolována vládou (Úlehla, 2001). A právě odtud, z Velké Británie, čerpalo MPSV tolik potřebné zkušenosti při realizaci Česko-britského projektu „Podpora MPSV při reformě sociálních služeb“. Součástí tohoto projektu byla první realizace komunitního plánování, která se uskutečnila na Písecku v letech 2000-2003. Nicméně, nezávisle na aktivitách MPSV, započal proces komunitního plánování v Ústí nad Labem již v roce 1999. Zkušenosti z plánování na Písecku byly následně využity při práci na metodických a koncepčních materiálech (např. Bílá kniha sociálních služeb, Operační program rozvoje lidských zdrojů) i při vytváření vzdělávacího programu
k podpoře komunitního plánování sociálních služeb nebo při přípravě programového financování či dotačního řízení (Základní informace, 2005).

Zapojení komunity do plánování je hlavním znakem této metody práce a zároveň rozdílem proti stávající situaci. Většinou rozhodují „ti shora“, představitelé, politici

a veřejnosti jsou jednotlivé návrhy předkládány až v připomínkovém řízení, kdy návrh lze buď přijmout jak je, nebo celý zamítnout, ale nikoli ho nějak ovlivnit, pozměnit, přizpůsobit.

Komunitní plánování je tedy metoda, která zapojuje všechny, jichž se daná problematika týká, již do procesu rozhodování nebo plánování určitých aktivit

či procesů. Jeho podstatou je vzájemná spolupráce a diskuse všech zúčastněných k dosažení konsensu.

2.2 Komunitní plánování sociálních služeb

Sociální služby^⁸ jsou takřka výhradní oblastí uplatnění metody komunitního plánování v České republice^⁹. Oblast sociálních služeb, v souvislosti s reformou sociálních služeb, k nám metodu komunitního plánování přivádí. Prostřednictvím Česko-britského projektu „Podpora MPSV při reformě sociálních služeb“, o kterém jsem se již zmínila výše, bylo komunitní plánování u nás pilotně ověřeno. Nyní je již zakotveno i v zákoně. Zákon č. 108/2006 Sb. (účinnosti nabyl dne 1. ledna 2007), poskytuje komunitnímu plánování oporu pomocí tzv. plánu rozvoje sociálních služeb, který je v § 3, písmeno h) definován jako: „výsledek procesu aktivního zjišťování potřeb osob ve stanoveném území a hledání způsobů jejich uspokojování s využitím dostupných zdrojů, jehož obsahem je:

popis a analýza existujících zdrojů a potřeb, včetně ekonomického vyhodnocení,
strategie zajišťování a rozvoje sociálních služeb,
povinnosti zúčastněných subjektů,
způsob sledování a vyhodnocování plnění plánu,
způsob, jakým lze provést změny v poskytování sociálních služeb.“ (Zákon
č. 108/2006 Sb.)

§ 94 Obec - písmeno g) může zpracovávat střednědobý plán rozvoje sociálních služeb ve spolupráci s krajem, poskytovateli sociálních služeb na území obce a za účasti osob, kterým jsou poskytovány sociální služby.

§ 95 Kraj - písmeno d) zpracovává střednědobý plán rozvoje sociálních služeb

ve spolupráci s obcemi na území kraje, se zástupci poskytovatelů sociálních služeb
a se zástupci osob, kterým jsou poskytovány sociální služby;

- písmeno e) sleduje a vyhodnocuje plnění plánů rozvoje sociálních služeb

za účasti zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým, jsou sociální služby poskytovány;

- písmeno f) informuje ministerstvo o plnění plánů rozvoje sociálních služeb.

§ 96 Ministerstvo - písmeno b) zpracovává střednědobý národní plán rozvoje sociálních služeb za účasti krajů, zástupců poskytovatelů sociálních služeb a zástupců osob, kterým jsou poskytovány sociální služby (Zákon č. 108/2006 Sb.).

Plánem rozvoje sociálních služeb je míněn výsledek procesu komunitního plánování, tedy jinými slovy tzv. „komunitní plán“. Toto odlišné pojmenování

je použito proto, že nelze dostatečně dobře definovat pojem komunita pro potřeby zákona (Kolářová, 2008). Město, které se rozhodne pro komunitní plánování, spolupracuje s krajem a svůj výsledný komunitní plán mu předkládá. Kraj na jeho základě a po dohodě s ostatními stranami (ostatní města a obce) sestavuje krajský plán, který předkládá ministerstvu a to opět na jejich základě zpracovává národní plán rozvoje sociálních služeb.
Od roku 2002 začínají vznikat projekty komunitního plánování na úrovni obcí, mikroregionů i krajů a po pěti letech vzniká legislativní podpora pro plánování sociálních služeb ve všech krajích. Dnes je do něj zapojeno už přes čtyři sta obcí tzv. II.typu (s pověřeným obecním úřadem) a tzv. III. typu (s rozšířenou působností) (PSS v obcích, 2008). V některých městech se komunitní plánování stalo již samozřejmým postupem, komunitní plány jsou již hotovy a naplňovány. Jinde se s ním teprve začíná
a ti znalejší jim slouží jako zdroj informací a dobrých zkušeností (Základní informace, 2005). Pro komunitní plánování sociálních služeb se již vžila zkratka KPSS, kterou budu nadále ve své práci používat.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10