Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

7.Sídlo

Univerzita nikdy neměla dostatek finančních prostředků, aby si mohla zakoupit budovu, a tak byla nucena si prostory pronajímat. Prvním sídlem univerzity byl tzv. Ruský dům - ústředí pražského Zemgoru v Panské ulici16.⁵⁷⁶

Nejpozději od roku 1929 sídlila univerzita v Krakovské ulici 8. Majitelem domu byla záložna „Slovanská vzájemnost“.⁵⁷⁷ V roce 1932 dostala RLU od záložny výpověď smlouvy o pronájmu z důvodu neplacení nájemného. Naštěstí pro univerzitu intervenovalo v její prospěch MŠNO a po vyrovnání dlužné částky záložna výpověď odvolala.⁵⁷⁸

V polovině roku 1939 se univerzita přestěhovala do nového sídla. Tím se stal dům v Příčné ulici 2 (na rohu Příčné a Žitné ulice), resp. druhé patro tohoto domu. Zde byly univerzitě k dispozici 4 místnosti (včetně místnosti určené pro kancelář) a nezbytné sociální zařízení.⁵⁷⁹

Protože kapacita uvedených objektů byla takřka po celou dobu existence univerzity nedostačující, pronajímala si univerzita další místnosti. Cena nájemného byla stanovena pouze za režijní náklady (za opotřebování inventáře, za otop a za světlo). Univerzita většinou z důvodů nedobré finanční situace požádala o prominutí resp. snížení těchto nákladů, čemuž bylo takřka vždy, alespoň zčásti, Radou hlavního města Prahy, potažmo její kulturní a školskou komisí vyhověno.⁵⁸⁰

Mezi nejčastěji pronajímané objekty patřily místnosti dívčího gymnázia Elišky Krásnohorské ve Vojtěšské ulici 9. Již v prvním roce existence RLU se zde konaly některé přednášky. Nejpozději od roku 1925 si RLU místnosti pronajímala pro svoje jazykové kurzy.⁵⁸¹ Např. ve školním roce 1929/30 se jednalo o pronájem 6 místností. O rok později bylo pronajímáno 5 místností. Nájem probíhal minimálně do konce školního roku 1937/38 a později byl v průběhu Protektorátu obnoven.⁵⁸²

Přednášky, zejména v období Protektorátu, se konaly i prostorách tzv. „profesorského domu“, v Bučkové ulici, 27-29.⁵⁸³ Praktická cvičení, konaná v rámci seminářů oddělení přírodních a užitých věd se konala v laboratořích Přírodovědecké fakulty UK. Přednášky a referáty skupiny pro studium světové války se téměř výhradně konaly na adrese Břehová 5 (posluchárna Filozofické fakulty). Přednášelo se i na jiných místech Prahy jako např.: Myslíkova 6 (Jednota ruských emigrantských organizací v ČSR), Štěpánská 11 (ruská restaurace Ogonek), Wenzigova 17 (Ruský zahraničně historický archiv), Linecká ulice (Ruské reformované reálné gymnázium), a na mnoha dalších místech.

Na druhé straně sama univerzita, pokud to kapacitní důvody dovolily, poskytovala místnosti řadě jiných ruských institucí. Např. Ruské historické společnosti (v době, kdy ještě nebyla přidružena k univerzitě), Ruskému institutu a mnoha dalším.⁵⁸⁴

Pro pořádání kulturních akcí a slavnostních shromáždění byla univerzita nucena pronajímat dostatečně velké sály. V průběhu let byly pronajímány např. sál Sokolovny ve Strašnicích, posluchárny či aula KU, místnosti Umělecké besedy, sál Unitaria a sál Charlotty Masarykové v Karlově ulici 8 (dnes Státní konzervatoř), místnosti Národního domu na Smíchově, prostory Vinohradského národního domu, prostory Slovanského ústavu atd.⁵⁸⁵

IV.Organizace při Ruské lidové / svobodné univerzitě

1.Vědecká společnost badatelská

V té době bylo v Československu stále ještě poměrně dost emigrantských organizací, které se s většími či menšími úspěchy pokoušely o vzdělavatelskou a ediční činnost. Chyběla však jakási zastřešující organizace, která by monitorovala všechny vědní obory a periodicky vydávala práce ruských učenců. Skupina ruských profesorů v čele s M. M. Novikovem a A. N. Fatejevem zastávala názor, že právě RLU – bez jakékoliv reorganizace – mohla tuto činnost zastat.

Prof. Michail M. Novikov vzpomínal na obtíže spojené s organizací takového projektu. Konkrétně líčil postoje jednoho ze svých kolegů [pravděpodobně prof. V. S. Iljina], který „se dříve vyjadřoval s velkým despektem k činnosti ruských emigrantských organizací a od spolupráce s ním ho Novikovovi kolegové důrazně odrazovali“. Nicméně sám Novikov dále připouštěl, že výše zmíněný kolega: „se později stal jedním z nejhorlivějších a nejenergičtějších zastánců společnosti“.⁵⁸⁶

Projekt se nakonec podařilo uskutečnit a byla založena Ruská Vědecká společnost badatelská při Ruské lidové univerzitě v Praze. Nově vzniklé organizaci do jisté míry sloužila za vzor Československá národní rada badatelská. Zaměření na ryzí vědu, na rozdíl od lidovýchovy, se projevilo v změně názvu RLU. Valná hromada přijala návrh změny názvu na Ruskou svobodnou univerzitu, což by více reflektovalo nové úkoly a uspořádání. Valná hromada navíc také dala souhlas, aby prostředky RLU na vydávání prací byly převedeny na účet nově vzniklé společnosti.

Po zhruba roku plánování a organizačních příprav byla na podzim roku 1933 svolána první ustavující schůze. Ustavující schůze Vědecké společnosti badatelské se konala 20. října 1933. Na té promluvil jménem skupiny iniciátorů prof. V. S. Iljin a nastínil záměry a organizační zásady nově vzniklé společnosti.⁵⁸⁷ Na následující schůzi (18. listopadu 1933), které předsedal rektor univerzity prof. M. M. Novikov, byl jednomyslně za předsedu společnosti zvolen prof. V. S. Iljin.⁵⁸⁸ Na této schůzi byl také přijat řád Vědecké společnosti badatelské, podle kterého byla společnost nedílnou součástí Ruské svobodné univerzity. Společnost jako součást univerzity měla svoje zastoupení také v kuratoriu univerzity.⁵⁸⁹

Posláním nově vzniklé společnosti bylo „zachování zásad svobodné vědy ruské a sjednocení vědecké činnosti ruských učenců, bydlících v Československu a zabývajících se činně vědeckou prací v oblasti čisté vědy“. Svou plánovanou činnost pak společnost formulovala takto: „a) vydávání vědeckých prací svých členů, b) šíření těchto prací mezi ruskými a cizími ústavy a jednotlivými učenci, c) pomáhání vědecké činnosti svých členů, d) pořádání vědeckých zasedání pro vzájemné seznámení s vědeckou činností svých členů, e) pořádání veřejných projevů a sjezdů, f) zařízení knihoven, muzeí a výstav, g) delegování svých členů na slovanské a mezinárodní sjezdy, h) udržování styků s ruskými, českými a jinými cizími vědeckými činiteli a ústavy.“⁵⁹⁰

Za členy společnosti mohli být voleni (ke zvolení byla potřebná kvalifikovaná většina ⅔ hlasů přítomných schůzi) „ruští emigranti anebo osoby vybyvší cizího státního občanství, bydlící v Československé republice, činně pracující ve svém vědeckém oboru a uveřejňující vědecké práce. Ruští učenci, bydlící v jiných státech mohou býti zvoleni za členy dopisovateli.“⁵⁹¹

V roce 1938 figurovali mezi dopisujícími členy ruští učenci, kteří svého času pobývali v Československu a zapojili se do aktivit RSU. Za všechny lze jmenovat např. S. I. Hessena, V. V. Lepeškina, I. I. Lappa st., A. M. Petrunkeviče atd.⁵⁹² Všichni řádní členové společnosti měli právo doporučit nové členy. Jako např. v případě prof. A. D. Grigorjeva, jehož žádost přednesl a doporučili A. V. Florovskij a M. V. Šachmatov.⁵⁹³

Činnost společnosti řídila valná hromada, skládající se ze všech řádných členů. Valná hromada koncipovala plán výuky a program činnosti na další akademické roky, schvalovala rozpočet a výroční zprávu. Výkonným orgánem valné hromady, provádějícím veškerá usnesení, byl na dva roky volený tzv. Výbor. Složení výboru bylo jednotné po celou dobu existence společnosti a skládalo se z rektora univerzity, předsedy společnosti, vedoucích jednotlivých sekcí, tajemníka a jeho zástupce.⁵⁹⁴ Ve společnosti byly ustaveny dvě základní sekce. Sekce historie, filozofie a sociálních věd a sekce přírodních věd. Vedoucí jednotlivých sekcí byli rovněž členy redakční rady později vydávaných Rozprav.

Redakční rada měla v průběhu let následující podobu: ⁵⁹⁵

prezident: prof. M. Novikov

sekce filozofická, historická a sociální: prof. A. Fatejev

sekce přírodovědná a matematická: prof. V. Iljin

tajemník: prof. D. Ivancov a doc. P. Milovidov
1936-1939

prezident: prof. M. Novikov

sekce filozofická, historická a sociální: prof. A. Fatejev

sekce přírodovědná a matematická: prof. V. Iljin

tajemník: prof. D. Ivancov a prof. P. Ostrouchov
1940-1942

prezident: prof. V. Iljin

sekce filozofická, historická a sociální: prof. A. Fatejev

sekce přírodovědecká a matematická: prof. B. Odincov

tajemník: prof. D. Ivancov a doc. P. Milovidov.
Vědecká společnost badatelská postupně nahradila úlohu vědeckých oddělení Ruské lidové univerzity. Semináře a studijní skupiny nebyly již organizovány jako doposud jednotlivými odděleními univerzity, potažmo Prezidiem univerzity, ale právě nově založenou společností. Ta převzala rovněž koordinaci vědecké a vzdělávací činnosti celé Ruské univerzity.⁵⁹⁶

Kromě této organizační činnosti organizovala Vědecká společnost badatelská přednášky svých členů. Ty v drtivé většině případů navazovaly a prohlubovaly vědeckou specializaci svých členů.⁵⁹⁷ Dále jim umožňovala studijní cesty do zahraničí, poskytovala stipendia, vysílala je na mezinárodní kongresy.⁵⁹⁸ Zájem konat tzv. „vědecké schůze“ byl ze strany přednášejících enormní. Důvodem byla poměrně vysoká finanční odměna. Zájem naprosto převyšoval finanční a kapacitní možnosti, a tak byl Výbor společnosti nucen většinu příspěvků odkládat na pozdější dobu. Přednášky se konaly jednou za dva týdny. Prostor byl věnován nejrozličnějším vědním oborům. Dvě schůze byly uspořádány společně s Českou akademií věd a umění a byly věnovány památce D. I. Mendělejeva a I. P. Pavlova.⁵⁹⁹

Přednášky byly většinou později publikovány v rámci Rozprav Vědecké společnosti badatelské při Ruské svobodné univerzitě v Praze (Zapiski Naučno-izsledovatel'skago ob`jedinenija pri Russkom Svobodnom Universitete v Prage). První svazek vyšel na konci roku 1934 (někdy bývá označován jako sv. VI, což má symbolizovat kontinuitu s předešlými pěti svazky Vědeckých prací Ruské lidové univerzity v Praze, vydávanými v letech 1928-1933). Do konce roku 1942 bylo vydáno celkem jedenáct svazků. Kromě nich byly vydávány jednotlivé příspěvky ve formě brožur. O eventuální možnosti publikovat příspěvek v Rozpravách rozhodovala redakční rada. V případě pochybností redakční rady byl o doporučující posudek požádán fundovaný odborník.⁶⁰⁰ Většina studií byla publikována v anglické, francouzské či německé, resp. ruské mutaci (výjimkou byl sborník z roku 1938 celý v české mutaci, věnovaný 20. výročí vzniku Československé republiky). Také tento fakt dovoloval Vědecké společnosti badatelské postupně navázat spolupráci a dohodu o výměně publikací s celou řadou špičkových vědeckých pracovišť nejenom v Evropě a USA, ale takřka po celém světě.⁶⁰¹

Zpočátku byl rozsah článků omezen na 1,5 až 2 tiskové archy. Později byl limit navýšen až na 4 tiskové archy, při zachování zhruba stejného počtu přispěvatelů. Zvýšený rozsah se zpětně odrazil na navýšení nákladů.

Ruská svobodná univerzita tradičně přispívala na vydávání Rozprav.⁶⁰² Tento obnos většinou pokryl tak zhruba 25% nákladů. Dalším velkým zdrojem financí na vydávání sborníku byly zisky z oslav Taťjanina dne (též označovaného jako den či večer ruské vědy). Poprvé převzala VSB organizaci Taťjanina dne v roce 1934. Tyto večery byly velmi populární nejenom mezi příslušníky ruské emigrace, ale i mezi českou veřejností. Pozvánky byly tradičně rozesílány ve velkém počtu společně se zprávou o činnosti VSB a seznamem vědeckých prací.⁶⁰³

Po vzniku Protektorátu byla činnost VSB, potažmo celé RSU, podřízena berlínské ruské emigrantské kolonii, kterou v Praze zastupoval její zplnomocněný zástupce. Samotná VSB musela znovu zažádat o povolení Zemský úřad a následně byla formálně opětovně ustavena, byť dosavadní stav a personální obsazení výboru zůstalo de facto beze změn.⁶⁰⁴

Zvýšená periodicita zasedání valné hromady VSB a především její zápisy, počínaje obdobím mnichovské dohody, svědčí o rozporuplném postoji vzhledem k novým společenským a politickým změnám.⁶⁰⁵ Nový rektor univerzity prof. V. S. Iljin vypracoval (a postupně uváděl v život) pro německé úřady návrh na změnu programové náplně univerzity, potažmo Vědecké společnosti badatelské.⁶⁰⁶ Řada členů společnosti s těmito kroky nesouhlasila a omezila svoje aktivity na minimum. Jednou z forem jakési „pasivní rezistence“ bylo odmítání možnosti veřejných přednášek či publikací.

Zpráva za školní rok 1941/1942 uvádí, že i nadále fungují pravidelná setkání členů VSB. Mezi přednášejícími figurují např. N. N. Jastrebová-Ragozina (Leontjev a jeho filozofie), N. A. Jelenev (Petr Veliký), A. L. Bém (Lermontov a Dostojevskij) či N. O. Losskij (osobnost v umění Dostojevského).Dále je uvedeno, že VSB pokračuje zdárně ve své vědecké a ediční činnosti.⁶⁰⁷ Ve skutečnosti počet přednášek v tomto školním roce poklesl na minimum na dobu existence VSB. Aktivita společnosti jako celku i jednotlivých členů výrazně upadávala. Společnost se dostávala i do personálních problémů. Část členské základny buď vymřela, odstěhovala se do zahraničí, popřípadě stáhla do ústraní. Společnost nedokázala členskou základu doplnit adekvátní náhradou. Když později přestala VSB vydávat Rozpravy, ustal i tak dost malý zájem potencionálních uchazečů o členství.

V roce 1942 zakázaly německé okupační úřady Taťjanin den, jelikož charakter oslav neodpovídal „kulturně-politickým“ hlediskům. Tím prakticky přestal existovat takřka jediný finanční zdroj, ze kterého bylo zajišťováno vydávání Rozprav. Společnost byla ještě schopna realizovat vydání sborníku, tím se ovšem historie publikování Rozprav uzavřela. Do roku 1945 bylo ještě vydáno pět samostatných brožur, ovšem již nezkompletovaných v tradičním sborníku.

Vědecká společnost badatelská, jejíž aktivita se nyní prakticky soustředila na organizování přednášek, měla být postupně transformována na vědecko-výzkumnou instituci a výsledky výzkumu měly být použity ve všech oborech německých věd. Vybraným členům společnosti měla být dána možnost působit na špičkových německých vědeckých pracovištích.⁶⁰⁸

1934	13 952,20
1935	18 255,40
1936	20 004,65
1937	21 172,35
1938	24 654,30
1939	26 026,50
1940	---
1941	25 992,75