Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

2.Ruské kulturně-historické muzeum

S myšlenkou vytvořit Ruské muzeum v Praze přišel v roce 1933 Valentin Fedorovič Bulgakov – poslední osobní tajemník L. N. Tolstého. V době I. světové války a následně občanské války v Rusku pracoval tento nekompromisní pacifista a zapřisáhlý vegetarián jako správce Tolstého moskevského domu a v roce 1921 dokonce dosáhl jeho otevření jako muzea pro veřejnost.⁶¹⁵ Později využil tyto zkušenosti se zakládáním podobných muzeí (např. A. P. Čechova, P. I. Čajkovského a dalších).

Po příjezdu do Prahy se Bulgakov postupně stal činným v několika emigrantských organizacích. Na tři roky (1924–1927) se stal předsedou Svazu ruských spisovatelů a novinářů v ČSR.⁶¹⁶ Dále působil jako místopředseda výboru Dne ruské kultury, byl členem a pokladníkem Ruské lidové knihovny a čítárny Zemgoru.⁶¹⁷ Kromě toho byl v letech 1925-1931 předsedou spolku Hnutí pro mezinárodní mír v Československu. V roce 1927 byla založena společnost s obdobným názvem – Hnutí pro křesťanský komunismus v Československu –, jež se proslavila snahou o zavedení civilní služby a podporou mužů, kteří se zejména z náboženských důvodů odmítali podrobit branné povinnosti.⁶¹⁸ V. F. Bulgakov dokonce o tomto problému jednal s prezidentem T. G. Masarykem a získal příslib řešení problému. Kromě výše zmíněných aktivit je ale období jeho pražského pobytu nejvíce spojováno – v kontextu ruské emigrace – s Ruským kulturně-historickým muzeem.⁶¹⁹

Bulgakov se i v emigraci snažil systematicky shromažďovat materiál o L. N. Tolstém (knihy, recenze, ilustrace atd.). Při svých častých cestách do zahraničí se mu dokonce podařilo získat některé Tolstého původní rukopisy. Tato činnost jej inspirovala k vytvoření muzea pro celou ruskou diasporu se sídle v Praze.Bulgakov mohl nabídnout nejen zkušenosti z obdobných projektů z Ruska, ale i cenou síť kontaktů v Československu i zahraničí.⁶²⁰

S projektem založení muzea oslovil V. F. Bulgakov rektora RSU prof. M. M. Novikova, který se nejdříve zdráhal, zejména vzhledem k naprosté absenci nezbytných finančních prostředků. Bulgakov přemluvil Novikova, přičemž jako argument použil fráze, že „…na světě jsou dobří lidé, kteří finančně podpoří projekt“ a poněkud neskromně neopomněl zdůraznit, že „…jeho ruce, nohy a hlava představují také velké bohatství.“⁶²¹ Novikov nakonec s nápadem souhlasil a návrh předložil kuratoriu RSU. Bezbřehý optimismus obou iniciátorů, že v době hospodářské krize dokážou shromáždit dostatek peněz, jim dokonce vynesl přezdívku „Don Quichotové“. Bulgakov založením muzea sledoval ještě jeden „psychologický cíl“. Chápal veškerou aktivitu ruských emigrantů jako jistou formu demonstrace faktu, že ruská emigrantská diaspora nerezignovala na svoji současnou situaci a „dočasný azyl“. Naopak podle Bulgakova právě tvůrčí práce na poli vědy, kultury a umění obohacuje nejenom Rusko (včetně emigrace), ale i hostitelské státy.⁶²²

Na zasedání kuratoria Ruské svobodné univerzity v lednu 1934 bylo přijato rozhodnutí založit muzeum.⁶²³ O měsíc později – na dalším zasedání kuratoria byl schválen statut a řád muzea.⁶²⁴ V čele muzea stála tzv. Muzejní komise, kterou volil profesorský sbor RSU na dva roky. Členů nemělo být více než 12, včetně ředitele muzea. Muzejní komise si pak ze svého středu volila předsedu, místopředsedu a tajemníka.⁶²⁵ Muzejní komise vedla vědecko-výzkumnou činnost muzea, přijímala nové exponáty, vedla styky s jinými vědeckými a společenskými organizacemi. Dále volila dopisující členy (zástupce) muzea v různých městech a zemích.⁶²⁶ Hlavní úlohou dopisujících členů bylo získávání nových sbírek pro muzeum, hmotných prostředků potřebných pro jeho rozvoj a v neposlední řadě osobní styk s různými organizacemi i osobami.

Schůze muzejní komise svolával její předseda. Schůze byla usnášení schopná v přítomnosti více než poloviny všech členů komise. V případě rovnosti hlasů při hlasování rozhodoval hlas předsedajícího. Bezprostřední správa a vedení ostatní činnosti muzea byla soustředěna do rukou ředitele, kterého do funkce jmenoval profesorský sbor RSU na návrh muzejní komise. Ten byl také zodpovědný za výběr a příjímání ostatních spolupracovníků, které muzejní komise na jeho doporučení v úřadech potvrzovala.⁶²⁷

První muzejní komise měla následující složení: prof. M. Novikov (předseda), doc. V. Sachaněv (místopředseda), V. Bulgakov (jednatel), prof. A. Fatejev, I. Jakušev, prof. N. Okuněv, prof. M. Šachmatov a akad. malíř. N. Zareckij.⁶²⁸ Ředitelem muzea byl muzejní komisí nominován iniciátor projektu (a zároveň jednatel muzejní komise) – V. Bulgakov, kterého dle řádu muzea profesorský sbor RSU následně ve funkci potvrdil. Na schůzi, konané dne 13. března 1934, pak muzejní komise určila podmínky ohledně členství.⁶²⁹

Muzeum bylo rozděleno na několik oddělení: umělecké, architektonické, oddělení dějin ruské emigrace, oddělení ruských starožitností. Nezbytnou součástí muzea byla knihovna, „... jejíž hlavní úlohou bude podat obraz literární i vědecké činnosti představitelů ruské kultury, nacházejících se za hranicemi.“⁶³⁰ K muzeu byl tak také přiřazen archiv, kam byly předávány všechny písemnosti RSU, respektive všech organizací které RSU sdružovala.⁶³¹

Cílem muzea bylo sbírat, uchovávat, studovat a zpřístupňovat „..předměty historické povahy (prapory, řády, medaile, vzácné zbraně, kroje, ikony aj.), portréty, obrazy, náčrty, rytiny, skulpturu, památky bezprostředně se týkající osobností vynikajících ruských spisovatelů, učenců, umělců výtvarných i dramatických, pracovavších především v cizině, charakteristické předměty a památky všeho druhu související se způsobem života i činností Rusů, žijících v různých zemích, filmy ruských režisérů, projekty a vynálezy ruských inženýrů, mistrů a odborníků, předměty praktického umění, divadelní makety, klišé, fotografie, literární alba a podobně.“⁶³²

Přičemž muzeum explicitně vyloučilo jako jednu ze svých úloh „…sbírání knižního a rukopisného materiálu pro dějiny účasti Ruska ve světové válce, anebo pro dějiny revoluce a občanské války v Rusku, jakož i archivního materiálu pro dějiny ruských běženeckých organizací, protože touto úlohou se zabývá ruský zahraniční archiv v Praze.“⁶³³ Jisté duplicitě (v shromažďování sbírek, zejména deníků a memoárů) se muzeum s podobně zaměřenými organizacemi ale stejně nevyhnulo. Muzeum, stejně jako například tehdejší Slovanská knihovna, pořizovalo sbírku časopisů a jiných ruských publikací vydaných mimo území SSSR.⁶³⁴

Po celou dobu existence bylo muzeum součástí Ruské svobodné univerzity, nicméně se samostatnými stanovami a řádem.⁶³⁵ Kontaktní adresou pro korespondenci muzea byla pak vždy adresa univerzity. Muzeum zůstalo nezávislé na univerzitě také po finanční stránce, byť ta muzeu každoročně přispívala a rozpočet muzea byl schvalován kuratoriem univerzity. Ředitel muzea pravidelně informoval o činnosti muzea na schůzích kuratoria.⁶³⁶

Ruské kulturně-historické muzeum bylo slavnostně otevřeno 29. září 1935 v prostorách Zbraslavského zámku, resp. v jeho dvou prostorných sálech. Zámek patřil průmyslníkovi C. Bartoň-Dobenínovi, který jej odkoupil v roce 1910. Zapůjčení místností zprostředkoval mecenáš ruské emigrace v Československu Karel Kramář.⁶³⁷

Slavnostního otevření se zúčastnili nejen čelní představitelé ruské emigrace, ale také např. prof. M. Murko jako reprezentant Slovanského ústavu, prof. Z. Bažant jako předseda sdružení „Ruská svobodná univerzita v Praze“, někdejší rektor Karlovy univerzity prof. B. Němec a mnoho jiných.⁶³⁸ M. Novikov na slavností otevření vzpomínal:„Byl povolán kněz, který sloužil mši, poté pěl sbor Archangelského. Po skončení bohoslužby jsem promluvil já, Bartoň-Dobenín a nakonec Bulgakov, který hovořil o vzniku muzea. Nakonec nás čekalo překvapení. V jednom ze sousedních sálů byly k pohoštění připraveny stoly oplývající všelijakými dobrotami, kterým naše ruská emigrace dávno odvykla“.⁶³⁹

Majitel zámku měl pro hosty připraveno ještě jedno překvapení – dar muzeu v hodnotě 10 000 Kč, který se měl každoročně opakovat.⁶⁴⁰ Bartoň-Dobením byl později prohlášen zakládajícím členem sdružení „Ruská svobodná univerzita v Praze“ a členem jeho kuratoria jako projev vděčnosti za aktivitu ve prospěch muzea.⁶⁴¹

Exponáty poskytli zejména příslušníci ruské emigrace takřka z celého světa, kteří tak reagovali na výzvy muzejní komise. V roce 1937 odjel V. F. Bulgakov do Paříže, odkud přivezl cennou sbírku děl J. P. Anněnkova, A. N. Benua, N. S. Gončarové, K. K. Korovina a dalších.⁶⁴² Podle vzpomínek M. Novikova navázal Bulgakov písemný styk s malířem N. K. Rerichem, žijícím v Himalájích.⁶⁴³ Ten byl myšlenkou muzea nadšen a zaslal mu dvě tempery. Navíc po opakovaných neshodách s vedením bělehradského muzea přikázal, aby dalších jeho 13 obrazů společně s dvěma obrazy jeho syna Svatoslava, bylo zasláno do Prahy a předáno muzeu.⁶⁴⁴ Tak vznikla velmi cenná sbírka, později vystavovaná v tzv. Rerichově sále.⁶⁴⁵

Část nezbytného inventáře byla získána od Uměleckoprůmyslového muzea. Na zřízení muzea poskytla podporu také kancelář prezidenta republiky a později i Ministerstvo školství a národní osvěty.⁶⁴⁶ Knihovna muzea obsahovala na 2000 titulů.⁶⁴⁷ Muzeu byly předány exponáty výstavy konané u příležitosti (tzv. Tatjanin den) oslav 180. výročí založení Moskevské státní univerzity.⁶⁴⁸ Muzeum bylo pravidelně otevřeno o víkendech a organizované skupiny po předchozí domluvě během týdne.⁶⁴⁹ Během roku navštěvovalo muzeum zhruba 2000 osob (převážně ruských emigrantů). RSU univerzita pravidelně organizovala pro své posluchače exkurze do muzea.⁶⁵⁰

V roce 1936 rozšířilo muzeum – kvůli narůstajícímu počtu exponátů – svoje výstavní plochy. Otevřeny byly sály s kresbami a obrazy I. Je. Repina a s 39 portréty význačných osobností ruské emigrace od L. Golubjeva-Bagrjanorodného.⁶⁵¹

V roce 1937 bylo v rámci muzea vytvořeno tzv. Puškinovo oddělení. To bylo umožněno množstvím exponátů nashromážděných při oslavách Dne ruské kultury, připadající na stoleté výročí básníkova úmrtí. Oddělení obsahovalo především výtvarná díla inspirovaná Puškinovou tvorbou a ilustracím k jeho tvorbě. Autorem této expozice byl člen muzejní komise akad. malíř N. Zareckij. Zareckij přitom využil svých zkušeností s organizováním předcházející výstavy „Puškin a jeho doba“, uspořádané v budově Národního muzea v březnu 1932.⁶⁵² Zareckij na přípravě expozice velmi úzce spolupracoval s dalším význačným znalcem Puškinova díla dr. A. Bémem.⁶⁵³

V roce 1938 bylo muzeum opět rozšířeno a celkově zaujímalo ve Zbraslavském zámku 8 místností, v nichž byla umístěna jednotlivá oddělení. Umělecké oddělení obsahovalo 325 obrazů, kreseb a sochařských prací od více než 100 umělců. Dcera mecenáše Libuše Bartoň-Nováková zapůjčila muzeu Repinův obraz Napoleon a paní Walevská. V oddělení architektury byly vystaveny návrhy a fotografie hotových staveb od ruských architektů z mnoha evropských zemí (Československa, Francie, Německa, Jugoslávie, Estonska a dalších) včetně fotografií realizovaných staveb.

Oddělení dějin emigrace vystavovalo obrazy, výkresy, portréty, fotografie a mnoho jiných exponátů. K vidění byla např. pozůstalost a portréty „babičky ruské revoluce“ K. K. Breško-Breškovské, posmrtná maska a odlitek ruky spisovatele Vasilije. I. Němiroviče-Dančenka.⁶⁵⁴ Dále portréty A. F. Kerenského, T. M. Suchotinové – vnučky L. N. Tolstého, prof. I. I. Lapšina a mnoha dalších. Součástí expozic byla výstava psacích náčiní spisovatelů Ivana A. Bunina, Borise K. Zajceva, Marka A. Aldanova (Landau). Muzeum obdrželo velmi cenné artefakty od manželů Z. N. Gippiusové a D. S. Merežkovského. Jednalo se o dva portréty Zinaidy Nikolajevny (jeden z počátku občanské války a druhý z pozdější doby) a jeden Dmitrije Sergejeviče a dále několik rukopisů.⁶⁵⁵ Oddělení ruských starožitností sbíralo miniatury, kameje, mapy, plány a různé památky staré doby. Knihovna v té době obsahovala asi 3000 svazků děl ruských spisovatelů a učenců vydaných v zahraničí, autografy, rukopisy a korespondence vynikajících spisovatelů, učenců, umělců a veřejných pracovníků a v neposlední řadě velkou sbírku fotografií ze života ruské emigrace.⁶⁵⁶

Společenské a politické změny se v souvislosti s Mnichovskou dohodou nevyhnuly ani muzeu. Na jaře 1939 odešel na Slovensko rektor RSU a současně předseda muzejní komise – prof. M. M. Novikov. Místo předsedy muzejní komise pravděpodobně zaujal prof. Vladimír. A. Brandt, význačný ruský architekt, který projektoval např. ruskou kapli na Olšanském hřbitově či vilu K. Kramáře ve Vysokém nad Jizerou.

První písemná zmínka o prof. Brandtovi jako předsedovi muzejní komise je v archivních materiálech datovaná k říjnu 1941. Pokud nastoupil prof. Brandt po předešlém předsedovi prof. Novikovovi, lze předpokládat, že svůj úřad vykonával již delší dobu, protože Novikov odešel na Slovensko již v roce 1939. Nic v archivních materiálech nenasvědčuje tomu, že by mezi Novikovem a Brandtem vykonával tento úřad ještě někdo jiný.⁶⁵⁷

Na počátku války byla činnost muzea výrazně omezena a muzejní komise zvažovala uzavření muzea.⁶⁵⁸ Situace se finanční pomocí mecenáše muzea Bartoň-Dobenína natolik zlepšila, že muzeum mohlo i nadále provozovat svoji činnost.⁶⁵⁹ Po vyhlášení války mezi Německem a SSSR byl V. Bulgakov – stejně jako mnoho jiných ruských emigrantů – označen za potenciálního spojence SSSR. Většina z takto označených, mezi nimi i Bulgakov, byla zatčena již 22. června 1941.⁶⁶⁰

V případě Bulgakova sehrálo vedení univerzity nepříliš důstojnou roli a po jeho zatčení dokonce německým úřadům úslužně podstoupilo kompromitující materiály. Již 26. června 1941 napsal z Badenu rektor V. Iljin svému zástupci prof. A. Fatejevovi podrobné instrukce k případu Bulgakov. V případě „obvinění a usvědčení“ musí univerzita zaujmout souhlasné stanovisko s rozsudkem, jinak se stín podezření obrátí i na ni. Dále je potřeba V. Bulgakova formálně propustit z funkce ředitele muzea a celou věc přenechat okupačním úřadům. V žádném případě nelze Bulgakova chránit, neřkuli ukrývat, jinak by mohla celá věc skončit pro univerzitu velmi nešťastně. V. Bulgakov byl po zatčení převezen do internačním táboře ve Würzburgu v Bavorsku.⁶⁶¹ Podle Bystrova bylo Bulgakovovo zatčení víceméně formální a spisovateli osobně nehrozilo žádné nebezpečí. „ nebo V. Bulgakov, poslední tajemník Lva Tolstého, ale nevěděl jsem, že patří k sovětům, to vyšlo najevo, až když byl konec války se Sovětským svazem. Dokonce je ani nezatkli, ale jen se vším pohodlím internovali, takže celou válku přečkali v klidu, gestapo proti nim nic nepodnikalo“.⁶⁶²

Na jeho místo nastoupil dosavadní člen muzejní komise akad. malíř N. I. Zareckij. V tomto období byla činnost muzea značně ochromena. V období od července do prosince 1942 bylo otevřeno celkem 23 dní, během nichž činil počet návštěvníků 1918 (průměrná denní návštěva – 83,4). V muzeu byly uspořádány „Koutky“, věnované význačným jednotlivcům, např.: pěvci F. I. Šaljapinovi, spisovateli a laureátu Nobelovy ceny I. A. Buninovi, spisovateli V. I. Němirovičovi-Dančenkovi. Zvláštní síň byla věnována památkám vztahujícím se k obraně Sevastopole v letech 1854–1856.⁶⁶³ V tomto období obdrželo muzeum další velmi cenné exponáty. Jednalo se především o několik beden s obrazy, knihovnou a nábytkem akad. malíře M. V. Dobužinského, které muzeu daroval malířův syn.⁶⁶⁴

V průběhu jara 1944 bylo muzeum nejprve nuceno uvolnit některé svoje místnosti ve prospěch Hospodářské skupiny textilního průmyslu. Z tehdejších 9 místností byly zabrány dvě s podmínkou, že bude-li třeba, muzeum vyklidí i ostatní místnosti.⁶⁶⁵ V následujících měsících bylo nakonec muzeum uzavřeno úplně. Pravděpodobně to bylo v červnu 1944.⁶⁶⁶

Dopis z jara 1944 o vyklizení místností byl určen prof. V. Brandtovi, který ale v té době již svoji funkci předsedy muzejní komise nevykonával. Podle Bystrova měl být prof. Brandt zatčen již v roce 1942 a později odeslán do koncentračního tábora. Zahynout měl v roce 1944 při pochodu smrti.⁶⁶⁷ Podle vzpomínek S. Puškareva měl být prof. Brandt zatčen v únoru 1944 a uvězněn na pražském Pankráci.⁶⁶⁸

Po skončení II. světové války se muzeum snažilo obnovit svoji činnost. Na žádost vedení univerzity se funkce ředitele znovu ujal V. F. Bulgakov. Současně s žádostí adresovalo nové vedení omluvu za postoj RSU v souvislosti s Bulgakovovým zatčením.⁶⁶⁹ Bulgakov se podle vlastních vzpomínek z koncentračního tábora do Prahy vrátil 22. června 1945 a místo ředitele muzea přijal o několik dní později.⁶⁷⁰ Přes veškerou Bulgakovovu snahu se činnost muzea již obnovit nepodařilo. Bulgakov krátce nato přijal funkci vedoucího sovětského oddělení 1.odboru ministerstva informací ČSR.⁶⁷¹ Zároveň opětovně žádal, v tomto případě úspěšně, o umožnění návratu do vlasti.⁶⁷² Po návratu do SSSR v roce 1948 působil Bulgakov jako kustod Muzea L. N. Tolstého v Jasné Poljaně.

Část sbírek, zejména knihovna, rukopisy vědeckého a literárního charakteru, fotografie a některé portréty, byla po válce z iniciativy tehdejšího ministra školství a osvěty Zdeňka Nejedlého převezena do SSSR.⁶⁷³ Některé obrazy přešly pod správu muzea při sovětské střední škole v Praze (nedávno otevřené). Tím prakticky přestalo muzeum existovat. Nicméně i po skončení války obdrželo muzeum do svých (prakticky již neexistujících) sbírek či peněžitý dar. Na jaře 1946 poslal v USA žijící spisovatel Kulajev muzeu šek na 400 US $. Představitelé univerzity žádali, aby mohl být šek použit na jiné účely, jelikož větší část muzea už byla v té době odstěhována do SSSR. Této žádosti nebylo vyhověno a tak byl šek poslán zpět.⁶⁷⁴ V červenci 1947 zaslal muzeu z Paříže svůj obraz bulharský malíř M. Kacarov. Jednalo se o portrét V. Bulgakova. Zaslání exponátu muzeu, které prakticky již neexistovalo, bylo velmi neobvyklé a svoji roli jistě sehrál i fakt, že malíře i portrétovaného pojilo mnohaleté přátelství. Kacarov byl i autorem portrétu T. M. Suchotinové – vnučky L. N. Tolstého, který muzeum vlastnilo již dříve.⁶⁷⁵ Oficiálně bylo muzeum zrušeno současně se svojí mateřskou organizací – Ruskou svobodnou univerzitou.

Muzeum, byť po celou dobu existence bylo součástí RSU, vedlo až do svého zániku samostatné účetnictví. De facto existovaly tři hlavní zdroje příjmů. Za prvé se jednalo o subvence z rozpočtu mateřské organizace.⁶⁷⁶ Dále to byly společenské a kulturní akce uspořádané muzeem či RSU, jejichž výtěžek mu byl věnován.⁶⁷⁷ V neposlední řadě šlo o dary, které tvořily mnohdy významnou část rozpočtu muzea.⁶⁷⁸ O vydávání peněžitých prostředků rozhodovala muzejní komise. Jediným stálým zaměstnancem muzea byl jeho ředitel (v případě potřeby také průvodce), který dostával pravidelnou měsíční odměnu.⁶⁷⁹ Ostatní zaměstnanci pracovali jako externisté.

V roce 1938 vydalo muzeum Katalog uměleckých sbírek ruského kulturně-historického muzea při Ruské svobodné univerzitě v Praze.⁶⁸⁰ Ve stejném roce vydalo muzeum publikaci mapující ruské emigrantské umění. Na přípravě publikace se kromě Bulgakova podílel také malíř A. Jupatov, žijící v Rize.⁶⁸¹ Na rok 1941 bylo naplánováno vydání Slovníku ruských spisovatelů v emigraci, sestaveného ředitelem muzea.⁶⁸² Z celého projektu nakonec sešlo kvůli zatčení V. Bulgakova a hlavně kvůli pozastavení finančních prostředků ze strany okupačních orgánů.