Masarykova univerzita Filozofická fakulta Historický ústav

6.Finance a hospodaření

Nejvýznamnější položkou v příjmech univerzity byly subvence v rámci Ruské pomocné akce. Čsl. stát, popřípadě jednotlivá ministerstva si pro spolupráci s ruskými emigrantskými organizacemi vybral několik organizací, které subvence přerozdělovaly. Především se jednalo o Zemgor, který přerozděloval finance pro několik vzdělávacích organizací. Od roku 1926 participoval Zemgor při rozdělování financí o čsl. vlády pouze v oblastech kulturní a lékařské pomoci.

Lze říci, že se univerzita takřka permanentně potýkala s nedostatkem financí a téměř každoročně žádala o dodatečnou subvenci.⁵⁶¹ Některé požadavky byly opravdu příliš nadnesené, velkolepé a nerealizovatelné. Například ve školním roce 1923/1924 předpokládala RLU výdaje ve výši 364 000,-Kč, což bylo více jak udělených dotací za dané období.⁵⁶² S postupným snižováním výdajů na Ruskou pomocnou akci a také vzhledem k úsporným opatřením ve státním rozpočtu (zejména na počátku 30. let) se dokonce objevovaly hlasy volající po dalším snížení subvencí pro univerzitu.

Například prof. V. Francev, který v souvislosti s omezením a posléze zrušením státních podpor pro ruské studenty, žádal o peněžní dar u nově vzniklém Podpůrném fondu pro ruské studenty na čsl. vysokých školách. Zcela důvěrně prozradil přesvědčení, že Ruská lidová univerzita, nemá příliš význam pro ruskou emigraci a peněz věnovaných univerzitě by se dalo využít jinak, třeba ve prospěch ruských studentů. Francev žádal o diskrétnost, neboť se obával reakce ruských emigrantů. ⁵⁶³

O využití dotací musela být posléze předložena účetní zpráva. Tuto účetní zprávu společně se závěrečnými účty hospodaření (účet zisků a ztrát a účet rozvážný) kontrolovali revizoři volení Valnou hromadou. Po prozkoumání všech nezbytných podkladů valná hromada předložené závěrečné účty schválila a Kuratorium později udělilo zprávám absolutorium.⁵⁶⁴ Správnost účetní zprávy kontrolovali úředníci ministerstev, od kterých přicházely subvence.

Funkci revizorů účtu vykonávali dlouhá léta konzul Josef Hajný a prof. A. S. Lomšakov, kteří byli do těchto funkcí zvoleni na prvním zasedání valné hromady v roce 1925.⁵⁶⁵ Oba revizoři byli každoročně valnou hromadou potvrzeni a vykonávali svoji funkci až do roku 1944, kdy konzul J. Hajný na svoji funkci rezignoval.⁵⁶⁶ Podle návrhu vedení univerzity měl být v příhodné době valné hromadě představen společně s prof. A. S. Lomšakovem nový kandidát, k čemuž ovšem již nedošlo.

Vedle subvencí byly nejvýraznějším příjmem jazykové kurzy, které zejména počátkem 20. let a v průběhu let druhé světové války přinášely univerzitě nezanedbatelné příjmy.⁵⁶⁷ Rozpočet univerzity byl většinou větší, než mohly subvence a příjmy z jazykových kurzů pokrýt. Někdy také univerzita obdržela menší subvenci od Magistrátu hl. m. Prahy či byl rozpočet obohacen darem soukromé osoby.

K největším položkám ve výdajích patřily platy či odměny administrativnímu personálu a členům profesorského sboru. Pevně stanovený plat měli pouze zaměstnanci kanceláře a rektor. V případě rektora se ovšem nejednalo o plat, ale o částku na „prezentaci své osoby a univerzity“. Například v roce 1930 dostávali měsíční plat tyto osoby: prof. M. Novikov (rektor) 500.- Kč, A. Sergejenko (správce kanceláře) 500.-Kč, A. Vojevodin (I. pomocný správce) 500.-Kč, V.Ozereckovský (II. pomocný správce) 250.-Kč.⁵⁶⁸

Členové profesorského sboru nedostávali pevně stanovený plat, ale byli pouze odměňováni za přednášky, popřípadě za vedení jazykových kurzů, jak o tom svědčí dopis Ministerstvu školství a národní osvěty: „ …z ředitele kanceláře p. A. Vojevodina, který dostává pevný plat Kč 750.- měsíčně. Mimo toho rektor univerzity prof. Novikov dostává Kč 800.- měsíčně na reprezentaci. Členové profesorského sboru nemají pevného platu, ale jsou placeni jen za přednášky, což dělá asi 50-300,- Kč měsíčně. Učitelé kurzů ruštiny jsou placení z platů posluchačů za kurzy, co jim v minulém roce dávalo 80-150,- Kč měsíčně.“⁵⁶⁹ V roce 1940 dostávali učitele kurzů ruštiny již 20,- Kč za hodinu.⁵⁷⁰ V lednu 1944 již učitelé kurzů ruštiny dostávali za hodinu 50,- Kč, v ojedinělých případech dokonce 60,- Kč.⁵⁷¹

K dalším významným výdajům patřilo zabezpečení výuky, vydávání publikací, náhrada nájemného a s tím spojená administrativa. K vedení (podvojného) účetnictví patřila nezbytná inventarizace hmotného a nehmotného majetku.⁵⁷² Jako pomocné ukazatele účetnictví sloužily měsíční finanční účty, které byly rovněž prezentovány na pravidelných schůzích kuratoria. Univerzita měla svůj účet a vkladní knížku u Banky československých legii (Poříčí 22, Praha II) a další běžný účet u Poštovní spořitelny (Václavské náměstí, Praha II).⁵⁷³

Je také nutno poznamenat, že některé společnosti při univerzitě vedly samostatné a na univerzitě nezávislé účetnictví. Například Ruské kulturně-historické muzeum vedlo až do svého zániku samostatné účetnictví, byť univerzita ze svého rozpočtu každoročně muzeu přispívala. Analogický případ byl s Ruskou historickou společností, Ruskou knihovnou a ruskými kurzy pro děti, připojenými k univerzitě v roce 1940. Pravděpodobně ve stejném roce došlo naopak k oddělení prostředků Vědecké společnosti badatelské a Léčebného fondu zaměstnanců od prostředků univerzity, které pak vedly samostatné účetnictví.⁵⁷⁴ Samostatnou finanční agendu vedly i autonomní odbočky výuky jazyků pro Prahu XIV a XV a v Brně.⁵⁷⁵