Translation 2008 by Bruno Solařík Cover & layout 2008 by Jiří Pánek Czech edition 2007 by Naše vojsko, s r

Kdysi dávno mě naučili tohle. Po přečtení agenturní zprávy se máš rozpustit dočista jako kousek ledu v jezeře. Rozmělnit se a zbavit se tíže, aby tě nic neznepokojovalo, aby se ti vzdálily potíže a emoce, aby šly vnější zvuky úplně mimo tebe. Abys zapomněl vůbec na všechno. Abys neměl v hlavě žádné myšlenky, vůbec žádné, kromě obrazu (a pocitu!) tichého, čistého, hlubokého lesního jezera. Nauč se takto uvolnit okamžitě a nesmírně hluboce. A potom, až se dotkneš dna, vracej se trochu zpátky. V okamžiku návratu do tohoto světa, když se v paměti vše obnovuje, se pak pokus vyjádřit tu přečtenou zprávu jedním slovem. Když to jedním slovem nejde, tak dvěma.

A tak jednej při práci s jakýmikoliv informacemi. Po celodenní práci nad haldou papírů se večer sladce protáhni, blaženě zívni a rozpusť se. A ať je to jezero úplně čisté. A písek na dně ať je bílý.

Ať šustí rákosí. Ať jako lodička pluje po vodě žlutý list. Ať zurčí hravý potůček, který do jezera prýští. A po celotýdenní práci opět na všechno zapomeň, opusť fascikly plné čísel a faktů a odpoj se.

Pak se opět pokus vyjádřit to všechno jedním slovem. Nebo stručnou větou. Ale tak, aby ta věta obsáhla veškerý smysl, veškerý objem celého týdne. A snad ani ne jednou větou: vždyť my nemyslíme slovy, nýbrž v jakýchsi obrazech, bez formulování, takže člověk sám danou situaci plně chápe, ale nemůže ji ihned vyjádřit tak, aby to pochopil i druhý člověk. V daném případě záleží hlavně na tom, aby vznikl stručný závěr pro tebe sama. A není nic hrozného na tom, když bude při vysvětlování celé záležitosti jiným lidem nezbytné použít hned několika vět. Jednoduše řečeno: jde o to, zachytit to nejdůležitější, to hlavní, a to hlavní pak koncentrovat do jednoho bodu.

Nuže, kdysi jsem pracoval v německých vojenských archívech ve Freiburgu. Každý den jsem si pro sebe dělal závěr a ten jsem vtěsnal do jediného obrazu, jediné věty, do jednoho slova.

A každý týden jsem prováděl shrnující závěr. Skončily dva měsíce mé práce. Večer jsem si sbalil kufr… A již jsem se chystal sám sebe rozpustit… Jenže závěr mi bleskl ještě předtím, než jsem se ponořil do jezera. A ten závěr byl ohromující: neironizují výzbroj.

Za ty dva měsíce dosti úporné práce jsem se nesetkal s jedinou německou zápornou reakcí ohledně sovětských zbraní. Ani v létě

1941, ani později nehodnotili němečtí vojáci, důstojníci a generálové sovětskou výzbroj negativně. Sovětské taktice se nejenže smáli, nad ní se prostě popadali za břicha a váleli se smíchy po zemi. Stejně jako nad rozumovými schopnostmi Rusů. Tedy zpočátku. A s čím vším se v těch archívech člověk nesetká! Najdete tam plakáty s neholenými tvářemi degenerátů a nápisy Untermensch, dále výčty rozdrcených sovětských divizí, hlášení o neuvěřitelné kořisti, zprávy očitých svědků o zvěrstvech NKVD, stížnosti na špatné silnice, na prach a vedro, později na déšť a bláto a nakonec na sníh a mráz. Všechno bylo špatně, všechno bylo nesprávně. Kromě výzbroje.

Všechna vyprávění o jedné pušce na tři muže, o zastaralých tancích a letadlech-rakvích, to jsou pozdější, poválečné výtvory komunistické propagandy. Příklad: to, co kremelští chytráci z Agitpropu nazývají opovržlivě slovem Išak (osel), se u Němců nazývalo Rata

(krysa). A každý stíhací letec dostal oficiální instrukci se stručným varováním: „Nezaháněj krysu do kouta!” Jednoduše řečeno, v leteckém boji proti sovětské stíhačce 1-16 si útočník může pořádně narazit žebra. Se stejným respektem se Němci vyjadřovali o sovětských tancích, které je v Rusku zvykem označovat za zastaralé, dále o standardní pušce, o protitankovém kanónu ráže 45 mm, ba dokonce o stejnokroji sovětského vojáka. Podle názoru těch, kdo nebojovali proti Rudé armádě v kancelářích hlavního města, nýbrž proti ní bojovali na polích, v lesích, ve zříceninách měst a v zákopech, byl střih sovětských stejnokrojů prostý, lehký, pohodlný a hlavně, skvěle uzpůsobený pro válečné podmínky. Po shrnutí pročtených materiálů jsem se znovu přesvědčil, že koupelí ve studeném lesním jezeře člověk vystřízliví.

A nyní se pokusme použít výše popsaný, jednoduchý, ale velmi efektivní postup na téma naší diskuse. Zkusme si nyní ujasnit, jak vlastně komunistická propaganda zobrazuje Stalinovo jednání v předválečném období a v prvních dvou letech druhé světové války. Za tím účelem si shromáždíme fascikly knih, časopisů a disertací, orazítkovaných oficiální ideologickou mašinou, a vybereme odtud opravdu všechno, co tam můžeme k dané otázce nalézt. Potom se uvolníme a pokusíme se vyjádřit všechny Stalinovy plány a záměry, jak je zobrazuje propaganda, jedním slovem. To slovo zní ODDÁLIT.

Dne 23. srpna 1939 byla v Moskvě podepsána dohoda mezi Německem a Sovětským svazem, dohoda o zničení polského státu a o rozdělení polského území. Polsko však bylo smlouvami o vzájemné pomoci spojeno s Velkou Británií a Francií, takže dělení Polska muselo nevyhnutelně vést k evropské válce. A skutečně, osm dní po podpisu paktu, 1. září 1939, vypukla druhá světová válka. Byl to přímý a nutný důsledek dohody uzavřené v Moskvě. V témž měsíci se válka rozhořela v Atlantiku, po několika měsících plynule obsáhla Finsko, Dánsko, Norsko, poté Belgii a Nizozemsko, Francii, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Rumunsko, dále se přesunula až do Jugoslávie a Řecka a přes Středozemní moře přeskočila do Afriky. A v létě 1941 vtrhla druhá světová válka na území Sovětského svazu. Neustále je nám vysvětlováno, že v srpnu 1939 neměl Sovětský svaz jiné východisko a musel tedy podepsat pakt, aby zachránil zemi, získal čas a oddálil válku. Proto bylo nezbytné roztrhnout Polsko vedví.

Na první pohled to zní věrohodně: pokud nebyl Sovětský svaz připraven k obraně svých hranic v červnu 1941, pak v srpnu 1939

musel být naprosto neschopen se bránit: z tohoto důvodu tedy musel

Stalin vydat rozkaz soudruhu Molotovovi, aby podepsal onen pakt.

Ve snaze oddálit… Toto oddalování prováděl ovšem soudruh Stalin velmi zajímavým způsobem. Podepsal s Hitlerem pakt a od toho okamžiku začal trýznit Evropu.

Hitler do Polska – Stalin do Polska.

Stalin do Finska – Hitler do Norska a Dánska.

Hitler do Belgie, Nizozemska a Francie – Stalin do Estonska,

Litvy a Lotyšska.

Stalin do Rumunska – Hitler do Jugoslávie a Řecka…

Pokud jde o ono vysvětlení, proč musel být pakt podepsán, široký dav jen otevře ústa a… uvěří. Od 1. září 1939 bojoval Hitler ve druhé světové válce, zatímco my jsme tou dobou dělali co? Nuže, my jsme válku oddalovali… Podivuhodné oddalování. Hned po podpisu paktu s Hitlerem přichází do Lidového komisariátu vnitřních věcí rozkaz z Kremlu: připravte tábory pro umístění stovek tisíc zajatých vojáků a důstojníků. Válka, která vypukla v důsledku paktu podepsaného v Kremlu, se potom přenesla i na Sovětský svaz, který pak byl v konečném výsledku touto válkou poškozen nejvíc ze všech. Občané, seriózní historikové, kdopak z vás, kde a jak si všiml nějakého oddalování?

Podívejte se, co kdybychom občas zapojili ten nejobyčejnější zdravý rozum? Kdyby ten pakt nebyl podepsán, pak by druhá světová válka nevypukla, a tudíž by se ani nemohla dostat do Sovětského svazu. A nebylo by teď ani nezbytné sbírat v lesích a bažinách ještě po pěti, šesti i více desetiletích kosti vojáků. Pakt byl však podepsán a možnost války se tedy proměnila v nutnost. Podepsání paktu neoddalovalo válku ani v prostoru, ani v čase, ono ji naopak přibližovalo. A to neodvratně a bleskově. V Sovětském svazu nikdo nikdy neskrýval, že Hitler mohl zaútočit jedině tehdy, pokud by s tím souhlasil Stalin. A Stalin Hitlerovi to svolení poskytl. Stalin rozevřel dokořán vrata k válce. Stalin vytáhl stavidla. To neříkám já, to je názor našich vynikajících generálů.

Armádní generál Alexandr Michajlovič Majorov: „Při plánování útoku na Polsko mělo Německo největší obavy ze Sovětského svazu, nikoli z Anglie a Francie. Právě proto spěchali fašističtí představitelé uzavřít se SSSR smlouvu o neútočení.”⁶³ Armádní generál

Majorov vyjádřil svůj názor jasně: Hitler spěchal. A překážkou na cestě, kterou Německo hodlalo nastoupit, mohl být jedině Sovětský svaz. Nepřekážel však. Z německých a sovětských pramenů víme, že Hitler měl doopravdy naspěch. Ribbentrop o tom vyprávěl neuvěřitelné věci: 23. srpna 1939 opustila německá delegace Berlín, aniž by měla připraven byť jen projekt smlouvy se Sovětským svazem. Až v letadle cestou do Moskvy načrtl Ribbentrop ten projekt spolu s právním poradcem Friedrichem Haussem.⁶⁴

Do Moskvy dorazila delegace odpoledne. V 15.30 hodin přijal

Ribbentropa ve své pracovně Stalin. Setkání trvalo tři hodiny. Poté se Ribbentrop spojil s Berlínem a získal definitivní souhlas. Ve 22.00

hodin začalo druhé setkání ve Stalinově pracovně. Setkání bylo završeno tím, že Ribbentrop a Molotov daný pakt podepsali. Od náčrtu nanečisto až k podpisu nejdůležitější mezinárodní smlouvy 20. století uplynulo několik hodin. Celý proces se odehrál odpoledne a večer jednoho jediného dne.

Takto měl tedy Hitler naspěch. A takto mu Stalin vyšel vstříc.

Žádné zbytečné řeči, žádné byrokratické porady. Žádné oddalování.

Hitler měl naspěch, aby získal Gdaňsk a komunikace do Východního Pruska. Kam ale spěchal Stalin? Hitler musel daný pakt podepsat neprodleně, to je jasné. Ale kdo tolik popoháněl Stalina? Kdo ho nutil k takovému spěchu? Vždyť bylo možné roztáhnout ty rozhovory do dlouhého žvanění. A právě tím by Stalin mohl v klidu získat čas. To by bylo opravdové oddalování…

Ještě přesněji vyjádřil význam paktu Molotov-Ribbentrop šéf sovětské vojenské rozvědky armádní generál Pjotr Ivanovic Ivašutin:

„Tímto paktem si Hitler uvolnil ruce pro agresi.”⁶⁵ Pjotr Ivanovic

Ivašutin, coby skutečný vojenský rozvědčík v té nejvyšší funkci, se tedy vyjádřil tak, že tím neponechal žádnou možnost pro nějaké dumání a diskutování. Podepsali pakt, a tím uvolnili Hitlerovi ruce.

Kdyby nepodepsali, Hitler by seděl se svázanýma rukama. Bez paktu by k hitlerovské agresi nemohlo dojít. Nedošlo by k dělení Polska, nevypukla by druhá světová válka a neuskutečnil by se tedy ani útok na Sovětský svaz. Podepsáním paktu pustil Stalin Hitlera ze řetězu.

Kdybych to řekl já, okamžitě bych byl obviněn, že pracuji pro britskou výzvědnou službu. Neřekl jsem to však já, nýbrž můj bývalý přímý nadřízený, armádní generál Ivašutin. Kterého si velice vážím.

Pro jakou rozvědku pracoval on?

III

Smlouva mezi Německem a Sovětským svazem je běžně označována jako pakt Molotov-Ribbentrop. Tento název ovšem uvádí v omyl a neodráží podstatu dané události. Onen v Moskvě podepsaný pakt byl totiž dohodou mezi Hitlerem a Stalinem, a to o vedení společné agresivní války v Evropě. Proto byla daná smlouva ve skutečnosti paktem Stalin-Hitler. Mimoto se v mezinárodní praxi coby názvy paktů a smluv mnohem častěji používají nikoli jména státních činitelů, kteří dohodu uzavřeli, nýbrž jména měst, v nichž byly dané dokumenty podepsány: Mnichovská dohoda, Varšavská smlouva, Bagdádský pakt, Ženevské dohody. V souladu s obecně používanými diplomatickými normami by tedy nejpřesnější název paktu zněl Moskevská smlouva z roku 1939 o zahájení druhé světové války.

Osm dní po podpisu smlouvy druhá světová válka opravdu vypukla. A zde přistoupil soudruh Stalin ke svému prvnímu oddalování. Německá vojska vtrhla do Polska, zatímco jednotky Rudé armády stály u polských hranic a žádnou válku nevedly. Nepřekročily vůbec hranice. V Kremlu bylo dohodnuto, že Polsko bude roztrháno bratrsky. Hitler však trhá a soudruh Stalin… oddaluje. Oficiální vysvětlení sovětské vlády znělo, že pro akce Rudé armády ještě nepřišel čas. V důsledku tohoto oddalování padla veškerá vina za rozpoutání druhé světové války na Německo: na Hitlera a jeho okolí. Oni vstoupili do světových dějin jako hlavní a jediní viníci druhé světové války. Nejednou v průběhu září 1939 připomínala německá vláda vládě SSSR její spojenecký závazek a požadovala, aby jednotky Rudé armády, v souladu se smlouvou, vstoupily do Polska. Sovětská vláda odpovídala zamítavě, a to nikoli okamžitě, nýbrž vždy s dvou až třídenním zpožděním. Např. na německý požadavek ze 3. září odpověděl předseda Rady lidových komisařů a lidový komisař zahraničí Vjačeslav Michajlovič Molotov až 5. září: „Souhlasíme s vámi, že ve vhodné době bude naprosto nezbytné zahájit konkrétní akce. Máme však za to, že ta doba ještě nenadešla. Možná se mýlíme, ale zdá se nám, že přílišný spěch by nás poškodil a napomohl by ke sjednocení našich nepřátel…”⁶⁶

Německá vláda své požadavky opakovala, a opět dostala pořádný pohlavek. Jednotky Rudé armády zahájily válečné akce v Polsku až po dvou a půl týdnech, 17. září. A právě tak hodlal soudruh Stalin i nadále… oddalovat: Hitler ničí Evropu, a za jeho zády čeká Stalin se sekerou v ruce na vhodný okamžik. Nakonec už toho měl Hitler plné zuby. Uvědomil si, že Stalin bude všechno oddalovat, dokud je to pro něho vhodné, ale pak že může i udeřit. Hitler se rozhodl, že na onen okamžik nebude čekat. A udeřil jako první.

A všechno bylo vzhůru nohama. Ze všech možných variant dohody s Hitlerem zvolil Stalin tu, která nejvíc ze všech odpovídala sovětskému záměru rozdrtit Evropu, ale vůbec neodpovídala požadavkům na obranu Sovětského svazu. A toho Hitler využil. A tak došlo k politické, hospodářské, ideologické a vojenské katastrofě, která nemá v dějinách obdoby. Sovětský lid naprosto nechápal, proč se válčí v rodné zemi, když se vše připravovalo k válce na nepřátelských územích. Co se to stalo? Odpověď před celým lidem musel podat sám Stalin. A on odpověděl: „…Bratři a sestry, k vám se obracím, přátelé moji!” Ve svém rozhlasovém vystoupení 3. července 1941 Stalin označil Hitlera a Ribbentropa za zrůdy a lidojedy.

Všem svým bratřím a sestrám soudruh Stalin vynalézavě vysvětlil, v čem spočívá příčina porážky: „Nemalý význam zde měla ta okolnost, že fašistické Německo nečekaně a věrolomně porušilo pakt o neutečení.” A máme to! Podle Stalinova vysvětlení je Rudá armáda porážena a ztrácí obrovská území proto, že zrůdy a lidojedi zaútočili nečekaně. Oné nečekanosti pak lidojedi dosáhli tím, že uspali naši bdělost jistým paktem. Ba co víc, v důsledku paktu získal SSSR

s Německem společnou hranici. Kdyby nebylo paktu, nedošlo by ani ke ztrátě bdělosti, ani by neexistovala společná hranice, takže by se nekonalo žádné nečekané přepadení, a tudíž ani žádná katastrofa.

Za všechno tedy může ten pakt. Správně?

Ne. Nesprávně. Soudruh Stalin to vysvětlil jinak: „Jak se mohlo stát, že sovětská vláda uzavřela pakt o neutečení s takovými věrolomnými lidmi a se zrůdami jako je Hitler a Ribbentrop? Nedopustila se zde sovětská vláda chyby? Ovšemže ne!… Co jsme uzavřením paktu o neútočení získali? Zajistili jsme naší zemi mír na půldruhého roku a možnost přípravy svých sil pro odpor, kdyby se fašistické Německo odvážilo navzdory paktu zaútočit na naši zemi.”

Nyní se ovšem Německo odvážilo. A kde je ten odpor? Proč armáda prchá, proč za sebou nechává hromady výzbroje, letiště, průmyslová střediska i průmyslové oblasti, města a kraje, ba celé republiky? Kde je tady jaká logika, Stalin tvrdí: My jsme uzavřeli pakt, a tím jsme se zachránili. Pakt nám umožnil připravit se k odporu!

Ale proč nyní k tomu odporu nedochází? Inu proto, že byl uzavřen onen pakt.

Žádná dohoda o míru, vzájemné pomoci či o neútočení nemá smysl. Pokud jsme přátelé, k čemu nám bude smlouva? A pokud jsme nepřátelé, pak žádná smlouva nezastaví silného a nezachrání slabého.

Pokud my tohle chápeme, pak je ovšem velmi podivné, že by to nechápal soudruh Stalin! Tisíce odborníků však opakují jako hračky na péro: Podpisem smlouvy získal Stalin téměř dva roky! Ale vždyť ti odborníci žvaní nesmysly. Stalin nezískal nic. Do září 1939 Hitler prostě nemohl zaútočit na Sovětský svaz, vždyť s ním vůbec neměl společné hranice. V září 1939 byl Hitler zaměstnán válkou v Polsku. A útočit na Sovětský svaz, když už začíná říjen, to nemá smysl:

vždyť podzim je tak pošmourný a truchlivý… Mimoto byly během bleskové války proti Polsku vyčerpány strategické zásoby střeliva německé armády. A všechny tanky musely být vráceny do továren ke generální opravě a výměně hlavních agregátů. Po rozdrcení Polska se německá armáda po několik měsíců nacházela ve stavu, kdy bylo vedení velkých útočných operací prostě nemožné.

Ani v roce 1940 nemohl Hitler zaútočit na Sovětský svaz. Velká

Británie a Francie vyhlásily Německu už roku 1939 válku, a ta válka stále probíhá. Je to sice „podivná válka”, ale přece jen válka. Se

Stalinem ovšem žije Německo v míru. V první polovině roku 1940

věřil Hitler ve Stalinovu mírumilovnost. A mimochodem, v této víře nebyl rozhodně sám. Dokonce i ve 21. století se najdou někteří lidé, věřící, že Stalin nemyslel na nic než na to, jak se vyhnout válce či jak ji oddálit. Proč by tedy Hitler útočil na Sovětský svaz, s nímž žije v míru a jenž pravidelně zásobuje Německo strategickými surovinami, zatímco za ním stojí Francie, s níž je Německo ve válečném stavu? Utočit na Sovětský svaz bez preventivního rozdrcení Francie, to by pro Německo znamenalo válku na dvou frontách a opakování zhoubného scénáře první světové války. Proto byla Francie roku 1940 první na řadě. Na její rozdrcení bylo nutno vyčlenit ještě jedno léto. Po porážce Francie se ovšem opakovala táž historie jako loni: zásoby střeliva vyčerpány, tanky potřebují opravu. A to se ještě támhle za La Manche tyčí Velká Británie…

Situace byla o to složitější, že vládcové Británie a Francie měli v jednom jasno: pokud Hitler rozdrtí Sovětský svaz (v Berlíně, Paříži a Londýně měli za to, že je to možné), pak se Německo stane vládcem kontinentu. To nemohla Velká Británie s Francií dopustit.

V tom případě by totiž Hitler připomenul všechna ponížení, která muselo Německo strpět ve Versailles, a to vinou Velké Británie a Francie. Teď by jim to vrátil. Proto tedy v případě, že by Hitler po

Polsku pochodoval na východ, Velká Británie a Francie by byly prostě nuceny se chránit před hrozícím panstvím Německa v Evropě.

Britské a francouzské loďstvo by tudíž muselo Německo blokovat.

Jinými slovy, kdyby šel Hitler hned po Polsku dále na východ, opakovala by se celá situace první světové války. Německo a Rusko se navzájem trhají, a následně pak Velká Británie a Francie uspořádají další versailleskou smlouvu. Tentokrát pro Německo již dozajista smrtelnou. Tohle chápal jak sám Hitler, tak i jeho generálové. Logika války prostě vyžadovala, aby Hitler roku 1940 v první řadě rozdrtil Francii a vedl leteckou i námořní válku proti Británii. Což také udělal. Proto se k útoku na Sovětský svaz nehodil ani rok 1940. Pro přepadení Sovětského svazu nepřicházel v úvahu ani leden 1941, ani únor, ani březen, ba ani duben. Mráz, sníh a neprostupné bláto, to jsou podmínky nevhodné pro bleskovou válku. Nejranější termín představovala až polovina května 1941.

Po ty necelé dva roky neměl tedy Hitler žádnou možnost zaútočit na Sovětský svaz. Zadržovala ho strategická situace v Evropě, ale rozhodně ho nezdržoval jakýsi kus papíru podepsaný v Moskvě, na který Hitler kašlal stejně jako na všechny ostatní takové kusy papíru.

Zobecněme to: ať již smlouva existovala nebo ne, Hitler stejně nemohl zaútočit na Sovětský svaz před květnem 1941. V každém případě potřeboval Hitler minimálně dvě letní období, první na Polsko, druhé na Francii. Nebo obráceně, první léto na Francii a druhé na Polsko. Pakt z roku 1939 válku o rok a půl neoddaloval, takže Stalin měl i bez jakéhokoliv paktu čas až do května 1941.

VI

Stalinova prohlášení, že Sovětský svaz získal podpisem paktu čas na přípravu k válce, se chytily tisíce generálů, maršálů i seriózních historiků všemožných směrů i úchylek. A nikdo nechytil občana Stalina za slovo. Ale vždyť občan Stalin zcela vědomě a cíleně povídal nesmysly! Zkusme se na to podívat odjinud. Pakt byl podepsán 23. srpna 1939, a to na deset let. Neuplynuly však ani dva roky a 22. června 1941 zaútočilo Německo na Sovětský svaz. Ochránil ten pakt onoho dne vlast světového proletariátu? Ne. Neochránil. Pakt stále platil, ale Hitler přesto zaútočil. Vysvětlete mi, proboha, když už jsem tak tupý a nechápavý, třeba na prstech, jaký užitek měl ten pakt onoho červnového dne!

Podívejme se odtud do minulosti, jen o jeden den. Mohl Hitler zaútočit 21. června? Mohl. Zastavil by ho ten pakt? Ne. Na takové pakty, jak řečeno, Hitler kašlal. No, dalo by se to vyjádřit ještě přesněji, co s nimi asi dělal. A mohl zaútočit 20. června? Ano, mohl, i toho 20. června. A co v květnu? I v květnu. Ostatně to tak původně plánoval. A žádný pakt by mu v tom nezabránil. A co takhle v březnu? To by nemohl: v březnu není dobré počasí. Ale kdyby bylo počasí příznivé, kdyby nebyly silnice a letiště utopené v blátě, pak by Hitlera určitě nezastavila existence onoho paktu.

A nyní už jen kontrolní otázka. Pokud byl daný pakt dne 22. června

1941 bezcenným cárem papíru, mohl snad tento cár uchránit SSSR

před přepadením ve všech předchozích dnech, týdnech a měsících?

Jestliže se roku 1941 najednou zjistilo, že pakt je totéž co útržek měkkého toaletního papíru, proč potom máme věřit, že v předchozím roce byl snad něčím jiným! Jestliže pakt neochránil Sovětský svaz před přepadením roku 1941, proč máme věřit, že v letech 1939

a 1940 byl spolehlivou zárukou bezpečnosti Sovětského svazu?

Vždyť Hitler přece, jak řečeno, nebral všechny takovéto pakty vůbec vážně! A to, mimochodem, stejně jako jeho partner. Po přepadení začal Stalin opakovat, že vlastně Hitlerovu zákeřnost předpokládal a rozhodně prý věděl, že Hitler dříve nebo později zaútočí.

Tento výklad byl podchycen a široce zveřejňován: Copak nám všem nebylo jasné, že Německo dříve nebo později zaútočí? No samozřejmě že jsme to věděli!

Nyní nám ovšem nezbude než obrátit pozornost na úplnou ztrátu logiky jak u soudruha Stalina, tak u jeho následovníků. Představme si, že jsme se dostali na ostrov lidojedů. A nemáme odtud kam utéct.

S těmi lidojedy jsme podepsali pakt na deset let. Naprosto jasně chápeme, že lidojedi se nás tak jako tak jednoho dne pokusí sníst.

S oblohou nebo bez. A aniž by čekali, až uplyne lhůta vymezená ve smlouvě. Tak co, že se nám teď s tím paktem spí klidněji, než kdybychom jej neměli? No prosím, jaký je zde rozdíl, jestli ten pakt máme nebo ne? Stejně pro nás neznamená žádnou ochranu. A navíc nevíme, kdy přesně ztratí druhá smluvní strana trpělivost a kdy už nebude ochotna dále naprázdno polykat sliny. Bude to za rok nebo zítra za úsvitu? Jak může někdo říkat, že Stalin získal půl druhého roku díky uzavření paktu, pokud Hitler právě ten pakt nedodržel? Nyní vyjádřím Stalinovo vysvětlení jinými slovy: Sovětský svaz získal rok a půl času, kdy se zaštiťoval paktem, který žádnou bezpečnost nezajistil a vůbec Hitlera neomezoval ani v jeho zámě-

rech, ani v jeho činech. A ještě jednodušeji: rok a půl, respektive téměř dva roky, jsme se zaštiťovali něčím, co nás nezaštiťovalo a zaštiťovat nemohlo.

Přicházejí však seriózní (na první pohled) lidé a pořád opakují totéž. Maršál Sovětského svazu Viktor Georgijevič Kulikov: „Pakt

Molotov-Ribbentrop oddaloval válku o jistou dobu. Četl jsem plán

před srpnem 1939, připravovali němečtí generálové útok proti Sovětskému svazu, ale soudruh Stalin tento útok oddálil paktem. Jinak by bylo zle. Mimo ten papírek, který podepsal záludný hitlerovský lidojed, totiž neexistovalo nic, čím by bylo možné bránit sovětskou vlast.

Dovolte mi, soudruhu maršále, abych s vámi v tomto bodu nesouhlasil. Před uzavřením paktu Hitler žádné plány útoku na Sovětský svaz neměl, a mít je ani nemohl. Hlavní údernou silou německé branné moci byly v létě 1941 čtyři tankové skupiny, jimž veleli generálové Kleist, Guderian, Hoth a Höppner. Ovšem v roce 1939 neměl Hitler ani jedinou tankovou skupinu. Tehdy měl k dispozici všehovšudy šest tankových divizí. Jak by mohli Hitlerovi generálové plánovat roku 1939 akce tankových skupin, jestliže ty skupiny neexistovaly? Bez tankových skupin nemohl být žádný plán Barbarossa. Dokonce ani v odvážných opileckých snech.

A jak mohli němečtí generálové před paktem Molotov-Ribbentrop plánovat útok na Sovětský svaz, když s ním Německo nemělo společné hranice? Mezi Německem a Sovětským svazem přece leželo Polsko! Že by si ti generálové rozestavěli na mapách svá letiště a šest svých tankových divizí rovnou na polském území, které však teprve museli obsadit? Nuže tedy, soudruhu maršále, před podepsáním paktu Molotov-Ribbentrop neměl Hitler žádné plány útoku na Sovětský svaz, a ani je mít nemohl. Z toho všeho pak ale vyplývá, že v srpnu 1939 oddaloval soudruh Stalin válku, o které Hitler ještě vůbec neuvažoval.