Translation 2008 by Bruno Solařík Cover & layout 2008 by Jiří Pánek Czech edition 2007 by Naše vojsko, s r
|
|  Yüklə 4.04 Mb.
|
To všechno vymyslel Goebbels!……… 382 Kapitola třicátá druhá Proč prokurátor Vyšinskij při norimberském procesu hájil Ribbentropa?……… 392 Kapitola třicátá třetí O morální stránce problému……… 400 Poznámky……… 409 NĚMECKÁ A SOVĚTSKÁ TANKOVÁ TECHNIKA V LÉTĚ 1941 
Hromadně vyráběný německý tančík Pz.Kpfw.I imponoval sice na předválečných přehlídkách svými počty, ale již na podzim 1938 šlo o stroj málo vhodný k vedení bojových akcí. 
Hlavní využití stroje Pz.Kpfw.II bylo v oblasti průzkumu, kde jeho rychlopalný kanón ráže 20mm byl schopen eliminovat všechny slabě pancéřované a nepancéřované průzkumné prostředky protivníka. Druhý způsob nasazení tohoto tanku byla plamenometná modifikace Pz.Kpfw.II (F). Plamenometný tank na snímku patřil k 100. tankovému plamenometnému oddílu.
Lehký tank Pz.Kpfw.III Ausf. D měl v roce 1941 jako hlavní výzbroj stále ještě kanón ráže 37 mm o délce 45 ráží. Na jaře 1941 byla zahájena výroba silněji vyzbrojené modifikace lehkého tanku Pz.Kpfw.III, která měla ve věži kanón ráže 50mm o délce 42 ráží. Nová hlavní zbraň výrazně zlepšila bojové možnosti tohoto tanku.
Lehký tank Pz.Kpfw.III byl také využíván jako neozbrojená velitelská modifikace, jako např. tento velitelský tank Pz.Bef.Wg. Aufs.H z 18. tankové divize. Věžový kanón je pouhá nefunkční maketa. Podvozek tohoto tanku byl také využit k výrobě útočného děla StuG.Ill s krátkým tankovým kanónem ráže 75 mm. Oddíly útočných děl byly nasazovány k podpoře pěších divizí. 
Ještě v létě 1941 byl střední tank Pz.Kpfw.IV Ausf.D nejpočetněji zastoupenou variantou. Pro zvýšení odolnosti na bojišti měl střední tank Pz.Kpfw.IV. Ausf.E na korbu přišroubovány a přinýtovány doplňkové pancéřové pláty o tloušťce 30 mm.
Československý lehký tank vz. 35 byl Němci převzat jako Pz.Kpfw.35 (t). V létě 1941 byla těmito tanky vyzbrojena pouze 6. tanková divize, nasazená v Pobaltí. 
Jeden z nejlepších tanků ve své kategorii, původně československý lehký tank vz. 38, označený Němci jako Pz.Kpfw.38 (t), což bylo do ruštiny přeloženo jako P-38 (t). Písmeno (t) samozřejmě znamenalo německé označení původu (tschechisch, český), někteří sovětští autoři je však chápali jako označení hmotnosti a psali o „osmatřicetitunovém tanku”.
Kořistní tank francouzského původu Pz.Kpfw.B2 (Fl) ze 102. tankového plamenometného oddílu v akci. Na první pohled je vidět, že tento tank byl v létě 1941 beznadějně zastaralý a mohl být nasazen pouze jako plamenometný. 
Licenční výroba britského tanku Vickers-Armstrong Mk.E (sovětské označení T-26 vz. 1931) dosáhla stovek strojů, které zaplňovaly sovětská náměstí, jako např. v Leningradě v listopadu 1933. 
Tančíková móda přelomu dvacátých a třicátých let, reprezentovaná strojem Vickers-Carden-Lloyd Mk.VI, zasáhla také Sovětský svaz. Zde se však snažili využít malé hmotnosti k vytvoření plovoucího tanku, schopného plnit veškeré průzkumné úkoly. Prvním reprezentantem tohoto taktického požadavku se stal v roce 1934 tančík T-37A. Ve druhé polovině třicátých let pomyslnou štafetu převzal tančík T-38, který je zde zachycen během závěrečných cvičení Moskevského vojenského okruhu na podzim 1937.
Vyvrcholením trendu plovoucího tanku se stal na počátku čtyřicátých let typ T-40, vyzbrojenýjiž velkorážným kulometem ráže 12,7 mm. Do června 1941 jich bylo vyrobeno témčř 200 ks. 
Lehký tank T-26 vz. 1931 dostal velmi brzy silnější výzbroj, kdy do jeho pravé věže byl místo kulometu montován tankový kanón Hotschkis PS-1. Z celkového počtu více než 1 600 tanků T-26 vz. 1931 bylo takto vyzbrojeno asi 450 strojů. Jednověžová modifikace T-26 vz. 1933 již byla vyzbrojena tankovým kanónem ráže 45 mm, který až do roku 1941 bez problému probíjel pancíře všech na světě do výzbroje zařazených tanků na střední vzdálenost.
Ve Spojených státech amerických zakoupená licence kolopásového tanku Christie M.1940 byla na počátku třicátých let v Sovětském svazu realizována v typu BT-2, který měl k dispozici tankový kanón B-3 ráže 37 mm. Modernizace původního typu umožnila v roce 1937 představit kolopásový lehký tank BT-7 s kónickou věží. Zástavbou dieselového motoru V-2 vznikl o rok později tank BT-7M. Ten se stal vzorem pro další modernizaci, díky níž se na přelomu třicátých a čtyřicátých let objevil střední tank T-34.
Střední tank třívěžové koncepce T-28 ... … a jeho mohutnější „bratříček” – těžký pětivěžový tank T-35. Oba tyto typy byly určeny k prolomení silně opevněné nepřátelské obranné linie, doplněné o železobetonová kulometná hnízda. 
Tajné Stalinovy trumfy, střední tank T-34 vz. 1941 … 
… a těžký tank KV, přičemž oba byly vyzbrojeny kanónem ráže 76,2 mm. 
Sebelepší tank se rychle stane pouhým šrotem, pokud nemá výborně vycvičenou osádku a pokud nadřízení velitelé nezvládají taktiku tankového boje. Viktor Suvorov POSLEDNÍ REPUBLIKA Proč Sovětský svaz prohrál druhou světovou válku DÍL II. Z ruského originálu přeložil Bruno Solařík. Obálku a grafickou úpravu navrhl Jiří Pánek. Vydalo nakladatelství NAŠE VOJSKO, s. r. o., jako svou 6887. publikaci. (NAŠE VOJSKO, s. r. o., Mašovická 202/8, 142 00 Praha 4, tel./fax: 224 313 071, e-mail: info@nasevojsko.com.) Jazyková korektura Mgr. Miroslava Fidlerová. Tisk a vazba FINIDR, s. r. o., Český Těšín. Praha 2008. Žádná část tohoto díla nesmí být reprodukována nebo kopírována v podobě mechanické, elektronické anebo šířena jakýmkoliv jiným informačním systémem bez předcházejícího souhlasu držitelů autorských práv. ISBN 978-80-206-0967-0 ~ ~ |
