Pokračování knihy Všechno bylo jinak
|
|  Yüklə 1.07 Mb.
|
|
SVÉ STRATEGICKÉ LETECTVO? Jestliže je k dispoLici masová útočná armáda, pak je základnim úkolem letectva podpora postupu této armády vpřed a k tomuto úkolu je nutno soustředit všechny síly. Bngadhí velitel Alexandr Gapänshij “Vozdušnaja armija”, Moskva 1939, s. l44 Stalin mohl odvrátit válku. Jedním škrtem pera. Možností měl mnoho. Tady je jedna z nich. V roce 1936 bylo v Sovětském svazu zkonstruováno těžké bombardovací letadlo TB-7. poslyšte některé hlasy o něm. Generálmajor letectva P Stefanovskij, zkušební letec na TB-7: “Mnohatunový koráb svými letovými parametry překonal v desetikilometrové výšce všechny nejlepší evropské stíhačky té doby” I. Generálmajor letectva V Šumichin: “Ve výšce přes 10 tisíc metrů byl TB-7 nedosažitelný pro většinu stíhaček v té době a strop 12 tisíc metrů ho činil nedosažitelným pro protiletadlová děla” Z Letecký konstruktér V B. Šavrov: “Vynikající letadlo…Na TB-7 byly poprvé, dříve než v USA a v Anglii přepraveny pětitunové bomby”3 Profesor L. Kerber: “Stroj měl silnou obrannou výbavu z 20 mm děl a 12,7 mm těžkých kulometů. Ve velkém prostoru pro bomby mohly být zavěšovány bomby největšího kalibru… Tím, že se při dosažení stropu své maximální letové výšky stal nedosažitelným jak pro protiletadlová děla, tak pro stíhačky té doby byi TB-7 nejsilnějším bombardérem na světě”4. “Epochální letadlo… Nyní máme plné právo tvrdit, že TB-7 byl podstatně silnější než proslulá americká létající pevnost B-17”5 Zahraniční historici s takovým hodnocením souhlasili. John W R. Taťlor: “Ve výškách 26 250-29 500 stop jeho rychlost překonávala rychlost německých stíhaček Me-109 a He-112”6. Václav Němeček: “Tento stroj měl obdivuhodně dlouhou životnost. V padesátých letech bylo stále ještě možné setkat se s jednotlivými exempláři na polárních trasách,
2) Sovetskaja vojennqja aviacija 1917-1941, s. 218 3) Istoäja konstrukcij samoletov v SŠSR 1938-1950, s. 162 4) TU – čelovek i sanţolet, s. 143 5) Sled v nebe, s. 20Z 6) Combat Aircrnft ofthe World, Londýn 1969, s. 592 kde byly využívány k přepravě nákladů” ţ. Není třeba dokazovat, že dlouho žijí a dlouho létají jenom dobrá letadla… Vynikající vlastnosti TB-7 byly dokázány západním expertům na podzim roku 1941. Očekávala se návštěva sovětské vládní delegace v čele s Mnlotovem ve Velké Británii a v USA. Soudilo se, že jediná možná cesta je přes Sibiř a Aljašku. Ale Molotov letěl na TB-7 z Moskvy do Británie přímo přes okupovanou západní Evropu. Je třeba si připomenout, kdo na podzim 1941 ovládal nebe nad Evropou, abychom ocenili míru důvěry sovětského vedení k tomuto letadlu. Dostat se tak Molotov do spárů Hitlerových, neunikl by monstrprocesu někde v Norimberku. A na povrch by vyplavaly zločiny mezinárodního socialismu, které mohly ohromít svět na mnoho století. Ukázalo by se, že se internacionální socialismus dopouští nemenších zločinů než jeho krvavý bratr nacionální socialismus a že oba si stejnou měrou zaslouží norimberskou lavici obžalovaných. Molotov se však nebál, že by se mohl dostat na tuto lavici. Ani Stalin, když vyprovázel Molotova, se nebál soudu nad svým režimem: Molotov totiž neletěl v lecjakém letadle, nýbrž v TB-7. Tak čeho se bát? A TB-7 nezklamal. Proletěl nad Evropou, pobyl v Británii, doletěl do Ameriky a vrátil se tou samou cestou a ještě jednou beztrestně přeletěl nad německou říší. V roce 1942 Molotov znovu létal nad Evropou a znovu se vrátil bez úhony Po válce sovětská vládní komise provedla analýzu činnosti německé protivzdušné obrany v době Molotovova letu. Zjistilo se, že stíhačky na letovou dráhu vůbec nevzlétly, na protileteckých útvarech poplach vyhlášen nebyl, a pozorovací stanice let nezaregistrovaly Jednoduše řečeno, německé prostředky protivzdušné obrany nejenže nemohly zasáhnout TB-7, ale dokonce v těchto případech ani nemohly zachytit jeho přítomnost ve vlastním vzdušném prostoru. Plukovník (v té době kapitán) E. Pussep, který mnohokrát pilotoval TB-7 nad Německem (a nejen s drahocennou osobou Molotova, ale i s jinými potentáty), vyprávěl: “Protiletadlová střela se do takové výšky dostane dost nepřesně, skoro až za vrcholem. A stíhačka je tam jako ospalá moucha. Co mi můžou udělat?”s. 7) The History of Soviet Aircrafţ from 1918, Londýn 1986, s. 134 8) M. Gallaj, Tret’je izmerenţţe, s. 330 Tedy – dlouho před válkou byl sestrojen NEZRANITELNÝ bombardér a v listopadu roku 1940 byl připraven rozkaz k výrobě tisíce exemplářů. Co k tomu bylo zapotřebí? Zbývalo jenom připojit pod rozkaz sedm písmen: J. STALIN… *** Když první bombardéry TB-7 létaly v nedostižných výškách, zakousli se konstruktéři leteckých velmocí světa do neviditelné výškové bariéry: motory ve zředěném vzduchu ztrácely kvůli nedostatku kyslíku výkon. Doslova ztrácely dech jako horolezci na vrcholu Everestu. Existovala velmi perspektivní cesta ke zvýšení výkonu. Využít k pohonu turbokompresoru, který dodává motoru potřebný vzduch, výfukové plyny V teorii to bylo jednoduché, v praxi složité. U zkušebních a soutěžních letadel to vycházelo, u sériových ne. Součásti turbokompresoru praţují v rozžhaveném proudění jedovatého plynu při teplotě přes 1000 C, venkovní teplota okolního vzduchu je minus 60ţC a pak následuje návrat na teplou zem. Nerovnoměrné zahřívání, prudké změny tlaků a teplot bortily součásti. Skřípění turbokompresoru přehlušoval řev motoru, ochranné laky a barvy braly za své hned při prvním letu, na zemi se na chladnoucích součástech usazovala vlhkost a koroze skrznaskrz rozežírala mechanismus. Obzvláště trpěla ložiska, tavila se jako voskové svíčky Dobré to bylo u soutěžních letadel – když se při jednom z deseti pokusů turbokompresor nepoškodil, byl rekord na světě. Ale co se sériovými letadly? Zkoušeli to všichni, ale řešení našel Vladimír Petljakov konstruktér TB-7. Petljakovův vynález byl střežen jako největší státní tajemství. Řešení přitom bylo geniálně prosté. TB-7 rněl čtyři vrtule a zvnějšku vypadal jako čtyřmotorové letadlo. Ale uvnitř stroje, za kabinou pro posádku, umístil Petljakov dodatečný pátý motor, který neotáčel vrtulí. V malých a středních výškách pracují čtyři základní motory ve velkých výškách se spustí pátý motor, který uvede v činnost soustavu pro centrální přísun doplňkového vzduchu. Tímto vzduchem napájel pátý motor sám sebe i čtyři základní motory A proto se mohl TB-7 pouštět i tam, kde ho nikdo nemohl dostihnout. Mohl si létat nad Evropou, bombardovat koho chtěl a o vlastní bezpečnost se nemusel strachovat. Pokud bychom měli tisíc nezasažitelných TB-7, jakýkoliv vpád bychom mohli odvrátit. K tomu by bylo stačilo pozvat vojenské delegace urěitých zemí a v jejich přítomnosti někde ve volžských stepích shodit z nadzemské výše PĚT TISÍC TUN BOMB. A vysvětlit jim: vás se to vůbec netýká, to my připravujeme překvapení pro metropoli toho státu, který by nás chtěl napadnout. Přesnost? Žádná. Ta přece není možná. Bomby se budou sypat ze závratných výšek. Ale nedostatečnou přesnost budeme kompenzovat opakovanými nálety Každý den shodíme na metropoli agresora pět tisíc tun až do dosažení žádoucího výsledku a pak se zaměříme i na další města. Dovedete si představit, co se stane s protivníkovými městy za dobu, než dosáhne Moskvy? Ve vzduchu jsou bombardéry TB-7 takřka nezasažitelné, na zemi se k nim nepřítel nedostane – naše základny jsou daleko od hranic a dobře ukryté. A pokud je nám známo, náš předpokládaný protivník nemá strategické letectvo… A teďsi, pánové, připijme na věčný mír... Tak by bývali mohli hovořit Stalinovi diplomaté, kdyby Sovětský svaz měl tisíc bombardérů TB-7. Ale Stalin tisíc TB-7 odmítl… Je vůbec možné pochopit Stalinovy motivy? Je to možné. *** Kdybychom převedli tisíc TB-7 do jazyka šachové hry pak jde o situaci, kdy je možné oznámit šach protivníkovu králi ještě před začátkem hry a pokud se soupeř rozhodne zahájit hru, oznámit mu mat po prvním tahu. Kdybychom pět tisíc tun bomb, které TB-7 mohly přepravit při jedné cestě, převedli do jazyka soudobé strategie, pak je to PĚT KILOTUN. To ale už je terminologie jaderného věku. Pokud by pět kilotun nestačilo, při dalším letu je možno dodat deset. A dvacet kilotun – to je to, co bylo bez zvláštní přesnosti svrženo na Hirošimu. Tisíc TB-7 – to je něco jako jaderná raketa, namiřená na hlavní město nepřítele. Síla je to taková, že pro potenciálního agresora ztrácí válka smysl. Takže –jedním škrtem Stalinova pera pod rozkazem k sériové výrobě bombardéru TB-7 bylo možné odvrátit německý vpád na sovětské území. Řekněme ještě víc: Stalin by býval mohl odvrátit i celou druhou světovou válku. Je pochopitelné, že v srpnu roku 1939 nemohl mít celý tisíc TB-7. Ale dvě stě, tři sta, čtyři sta – a dokonce pět set už mít mohl. Jeden let dvou set TB-7 je kilotuna. Kdybychom měli pouhých dvě stě bombardérů, nemuseli jsme podepsat pakt Molotova s Ribbentropem. Kdybychom měli pouhých dvě stě TB-7, nemuseli jsme se ohlížet na postoj Velké Británie a Francie. Mohli jsme prostě pozvat Ribbentropa (nebo i samotného Hitlera), ukázat jim, čím už disponujeme, povědět jim o tom, co bude, a potom prostě a jasně vysvětlit vlastní postoj: Pane ministře (nebo pane kancléři), naše vztahy s Polskem nepatří k nejlepším, ale německý pohyb směrem na východ nás znepokojuje. Neshody mezi Polskem a Německem se nás netýkají, řešte si své problémy, jak chcete, ale nezačínejte velkou válku proti Polsku. Jestli ji začnete, pošleme do Polska pět milionů sovětských dobrovolníků. Dáme Polsku vše, oč požádá, zahájíme v Polsku partyzánskou válku a začneme mobilizaci Rudé armády No a TB-7… Každý den. Zatím ještě nemůžeme zajistit pět tisíc tun denně, to až později, ale tisíc tun denně vám garantujeme. Tak by bývalo možné hovořit s Hitlerem v srpnu 1939, kdyby býval Stalin svého času podepsal rozkaz o sériové výrobě… Ve jménu spravedlnosti je třeba říct, že Stalín rozkaz podepsal. Ale potom ho zrušil. A znovu podepsal. A zrušil. A znovu… Čtyřikrát byla započata sériová výroba bombardéru TB-7 a čtyřikrát byla zastavena9. Po každém rozkazu stačil průmysl vyrobit tři čtyři TB-7 a přišel zákaz. Znovu se výroba obnovila a znovu byla zrušena… K 22. červnu 1941 se TB-7 už sériově nevyráběl. Během čtyř pokusů stačil leteeký průmysl vyrobit nikoli tisíc, ale 11 (jedenáct) kusů. A nejen to, téměř všechny z těch jedenácti neměly to nejhlavnější – dodatečný pátý motor. Bez něho se nejlepší strategický bombardér světa změnil na pouhopouhý průměr. Po Hitlerově vpádu byla zahájena sériová výroba. Bylo však pozdě. Je tu otázka – kdyby byl dal Stalin rozkaz vyrobit tisíc TB-7 a nezrušil ho – mohl by pak sovětský průmysl splnit Stalinovu objednávku? Dokázal by do Iconce roku 1940 vyrobit tisíc takových letadel? Tvúrce TB-7, letecký konstruktér Vladimír Petljakov (po tragické smrti Petljakova byl TB-7 pojmenován na Pe-8) o tom ani na minutu nezapochyboval. Alexandr Mikulin, autor motorů pro TB-7, byl rozhodně přesvědčen, že splnění této objednávky je v silách sovětského 9) G. Ozerov, Tupolevsknjn šaraga, s. 47 průmyslu. Zástupce leteckého konstruktéra A. ‚Ilipoleva profesor Kerber, stejně jako hlavní experti leteckého průmyslu S. Jeger, S. Leščenko a J. Stoman, hlavní konstruktér podniku vyrábějícího TB-7 I. Nezval, hlavní technolog podniku J. Šelkunov a mnozí další, na kterých závisela výroba TB-7, byli přesvěd†eni, že úloha je v určeném termínu splnitelná. Letečtí konstruktéři V B. Šavrov a A. N. Tupolev soudili, že tisíc TB-7 může být vyrobeno do listopadu roku 1940. Jistota konstruktérů a průmyslových šéfů je pochopitelná: TB-7 se neobjevil v prázdnu. Rusko je vlastí strategických bombardérů. Říkám to s hrdostí a bez ironie. Na začátku století, když celý svét létal v jednomotorových letadlech, Rusko jako první na světě začalo konstruovat letadla dvoumotorová. Svět ještě ani nestačil po zásluze ocenit tento pokrok, když významný ruský inženýr Igor Ivanovič Sikorskij zkonstruoval v roce 1913 jako první na světě těžký čtyřmotorový bombardér “Ilja Muromec”. Už v průběhu zkušebních letů překonal Muromec světový rekord v déke letu. Co do délky letu, výzbroje a kapacity pro náklad bomb neměl Muromec sobě rovného po několik let. Měl na tu dobu nejprogresivnější navigační zařízení, bombardovací zaměřovač a jako první na světě byl vybaven elektrickým spouštěčem bomb. Pro sebeobranu měl Muromec osm kulometů a byl dokonce učiněn pokus instalovat v něm polní dělo ráže 78 mm. V roce 1914 bylo Rusko první zemí na světě, která vytvořila oddíl těžkých bombardérů – eskadry vzdušných korábů. Když se komunisté zmocnili vlády v zemi, prudce zbrzdili technický rozvoj Ruska, zahubili a vyhnali miliony nejschopnějších, nejpracovitějších a nejtalentovanějších lidí. Mezi vyhnanci se ocitl i Igor Sikorskij. Přes to všechno byl technický potenciál Ruska obrovský. Jeho rozvoj pokračoval. Navzdory teroru, navzdory komunistickému útlaku zaujímalo Rusko i nadále vedoucí místo v oblasti těžkých bombardérů. V roce 1925 vznikl v konstrukční kanceláři A. N. Tupoleva TB-1 – celokovový bombardér. Byl to na světě první jednoplošný bombardér se samonosnými křídly. Celý ostatní svět v té době konstruoval jenom dřevěné dvouplošné bombardéry Už při zkušebních letech překonal TB-1 dva světové rekordy V krátké lhůtě bylo zkonstruováno 218 letadel TB-1 a už to je svého druhu rekord. Bylo to několíkanásobně víc těžkých bombardérů než ve všech ostátních zemích světa dohromady V souladu s tempem výroby letadel byly formovány eskadry pluky a brigády A v roce 1930 A. Tupolev konstruuje ještě výkonnější těžký bombardér TB-3 – první čtyřmotorový jednoplošník se samonosnými křídly na světě. TB-3 byl ze všech letadel na světě, jak vojenských, tak i civilních, největší. Takové letadlo neměl nikdo na svět‰ ani ve výrobě, a dokonce ani v projektech. A. ‚Ilipolev už v roce 1933 začíná pokusy s doplňováním pohonných látek do TB-3 za letu. Bombardér TB-3 má na svém kontě několik světových rekordů včetně výškových letů s nákladem 5,10 a 12 tun. Schéma konstrukce TB-3 se stalo klasickým pro tuto třídu letadel na mnoho desetiletí. Udivuje tempo provedení objednávky: bylo dosaženo produkce až tří exemplářú TB-3 za den lo. Sovětský průmysl překonává svůj vlastní rekord – v krátké lhůtě vyrábí 818 kusů TB-3. Tady už nevystačíme s pluky a brigádami: Dne 23. března 1932 začíná Sovětský svaz jako první na světě budovat těžké bombardovací sbory V lednu 1936 je jako první na světě vytvořena první letecká armáda, v březnu vzniká druhá a o něco později třetí. Nikdo jiný tehdy neměl ani armády dokonce ani sbory strategického letectva. Letectvo čítající tisíc těžkých bombardérů – to je sen stratégů. A ten byl uskutečněn v Sovětském svazu. Generálové a politikové všech zemí se přeli o doktrínu generála D. Douheta, ale Stalin se nepřel… To však není všechno. V plánu bylo prezbrojit tři letecké armády nejnovějšími bombardéry a dobudovat ještě tři armády v běloruském, kyjevském a leningradském vojenském okruhu! Zatímco se TB-3 učil létat, zatímco ho jenom “vypouštěli do vzduchu”, desítky konstrukčních kanceláří se pustily do nelítostného boje o nejnovější strategický bombardér, který měl pak vystřídat tisíc Tupolevových TB-1 a TB-3. Sám Tupolev navrhuje osmimotorový letoun “Maxim Gorkij”. Letadlo se objevuje na přehlídkách, omračuje dav svými rozměry a jen nemnozí znají jeho pravý název TB-4. Pavel Suchoj navrhuje jednomotorový dálkový bombardér DB-1 s neuvěřitelným rozpětím křídel. Letoun (pod jiným názvem) absolvoval několik letů přes severní pól do Ameriky Amerika s nadšením vítá sovětské letce a nechápe, že jde o zkušební lety experimentálního bombardéru. A Sergej Kozlov navrhuje devítimotorový “Gigant”, s nosností několika desítek tun bomb anebo se schopností přemístit do týla protivníka 10) J. Rjnbčikov, A. Mngid, Stnnovleníje, s. 132 II) V. Šttmichin, s. 185 desantní jednotky s libovolně těžkou výzbrojí včetně tanků. Obdivuhodné jsou projekty K. A. Kalinina. Viktor Bokhovitinov navrhuje těžký bombardér DB-A. Navenek a podle charakteristik je to nový letoun, ale prakticky je to od základu přepracovaný Tupolevův TB-3. Je to klasický příklad jak s minimálními náklady vytvořit na základě starého letounu nový DB-A okamžitě překonává čtyři světové rekordy Je to nejnovější letadlo, ale mohou ho vyrábět stejné továrny, které vyrábějí TB-3, a to bez přestavby výrobního cyklu, bez výměny zařízení, bez narušení zaběhnutých technologických procesů, bez přeškolování dělníků a inženýrů, bez snížení, v takových případech obvyklého, množství vyráběných letadel a dokonce i bez přeučování letců, techniků a inženýrů strategického letectva. Pokud by tlačil čas, bylo by možné zahájit sériovou výrobu DB-A a na začátku druhé světové války obnovit v plném rozsahu strategické letectvo. A v tom se objevil skutečný zázrak – TB-7 Petljakova. TB-7 omráčil všechny Ve chvíli, kdy se objevil TB-7, výroba těžkých bombardérů v Sovětském svazu byla vyladěná jako výroba automobilů u Henryho Forda. Proměna modelu je sice bolestivý proces, ale je to jednodušší než budovat nový podnik na zelené louce. V těch strašných letech, kdy miliony lidí umíraly hlady, zaujímala naše země vedoucí místo na světě ve výrobě těžkých bombardérů. A když se hospodářská situace pronikavě zlepšila, tato země se dobrovolně zřekla svého prvenství. Když nikdo zemi neohrožoval, odtrhovalo se od úst dětem umírajícím hlady a těžké bombardéry se vyráběly dál. Když se však objevil Hitler a válka byla na spadnutí, těžké bombardéry se přestaly vyrábět. A nejde o to, zdali by se podařilo vyrobit tisíc bombardérů TB-7 na počátku války nebo ne. Otázka zní jinak: Proč se o to nepokusili? V okamžiku, kdy se objevil TB-7, v Sovětském svazu byly vytvořeny konstrukční kanceláře schopné sestrojovat letadla, která předstihla svoji dobu, existoval průmysl schopný zajistit masovou výrobu v množství převyšujícím potřeby mírové doby fungovaly vojenské akademie, letecké a technické školy byla vypracována teorie bojového využití, byly získány bojové zkušenosti jak v lokálních válkách, tak i na grandiózních cvičeních, byla vybudována letiště, základny školicí střediska, střelnice, byly sestaveny formace, připraveny kádry počínaje veliteli armád až po palubní střeke, od inženýrů navigačních zařízení až po dešifrovače velkých leteckých štábů, vycvičeni byli letci, navigátoři, palubní inženýři a technici, letečtí mechanici, meteorologové, radisté, letecký medicínský personál a další a další. Vytvořily se kolektivy , vznikly tradice. Vyškoleni byli teoretici i praktici. Po tom všem naše země, která jako jediná stála v čele strategického letectví světa, nuže, tato země vstoupila do druhé světové války bez strategického letectva. Stalinovým rozkazem z listopadu roku 1940 byly letecké armády rozpuštěny K 22. červnu 1941 sovětské strategické letectvo už nedisponovalo žádnou armádou. Zůstalo všeho všudy pět sborů a tři jednotlivé divize. Jejich základní vybavení tvořily DB-3. Je to skvělý bombardér, ale není to strategický bombardér. Ve výzbroji byly ještě letouny TB-3. Bylo možné používat jich jako transportních letadel, ale jako bombardéry byly zastaralé. A bombardérů TB-7, jak už víme, bylo jen jedenáct. To množství nedostačovalo ani k tomu, aby mohla být zkompletována jedna eskadra. Bez letadel TB-7 strategické letectvo přestalo být strategickým. Ale to není všechno. Na jaro roku 1941 Stalin uchystal skutečnou likvidaci letectva. Do této doby byli představitelé nejvyššího velení strategického letectva doplňováni pouze těmi, kteří se vyznamenali v bojích, kdo ve vzduchu Číny Španělska nebo Mongolska osvědčil svoje právo velet. Všichni velitelé leteckých armád byli Hrdinové Sovětského svazu. V té době měl tento titul daleko větší váhu než po válce. Velitel 2. armády S. P Denisov měl ne jednu, ale dvě Zlaté hvězdy V těch letech se takoví lidé dali spočítat na prstech jedné ruky Na jaře roku 1940 Stalin zavádí generálské hodnosti, ale hvězdami nehýří. Náčelníkem Hlavní správy Vojenských leteckých sil je generálporučík letectva, v čele štábu Vojenských leteckých sil stojí generálmajor letectva. Ani při takové šetrnosti Stalin velitelům leteckých armád neubližuje: uděluje jim hodnosti generálporučíků letectva. Velitelé leteckých armád byli svou hodností rovni nejvyššímu veliteli letectva a převyšovali některé jeho zástupce, včetně náčelníka štábu Vojenských leteckých sil. Stalin věří velitelům strategického letectva: velitel 3. armády generálporučík letectva I. I. Proskurov se stává náčelníkem GRU (Glavnoje razvedyvateľnoje upravlenije – Hlavní zpravodajská správa) ještě předtím, než bylo dáno pod jeho velení celé strategické letectvo. A tu se Stalin k čemusi rozhodl a nastala zkáza. Toto téma si zasluhu,je zvláštní prozkoumání. Teďjenom pro ilustraci několik příkladů: Generálporučíka letectva S. P Denisova odvelel Stalin do Zakavkazska jako velitele letectva druhořadého okruhu. Dál pak bude Denisov sloužit ve funkcích, neodpovídajících jeho hodnosti, nepostoupí už výše než na velitele divize. Generálporučík letectva I. I. Proskurov byl v dubnu 1941 zatčen, nelidsky mučen a v říjnu likvidován. A velením strategického letectva byl pověřen plukovník L. A. Gorbacevič 12. Plukovník se nikdy dříve nevyznamenal (a nevyznamená se ani v budoucnu), ale pro Stalina byly nepotřebné nejen TB-7, ale i velitelé, kteří prokázali, že dovedou využít těžkých bombardérů. *** Zdá se, že taková situace, ve které by se ukázalo, že TB-7 je nepotřebný neexistuje. Pokud Stalin hodlá odvrátit druhou světovou válku, pak jsou TB-7 potřebné. Pokud se rozhodl, že nechá Hitlera rozpoutat světovou válku, a sám počítá se zachováním neutrality pak jsou TB-7 velmi potřebné jako garance neutrality Jestliže Stalin plánuje obrannou válku, pak nemůže rozvracet opevněné oblasti na “Stalinově linii”, nýbrž posilovat je. Musí dát vojskům rozkaz, aby se zakopala do země, jako se to později stalo u Kurska. Bylo nutno přehradit protivníkovi cestu od moře k moři neprostupnými minovými poli, a zatímco se bude prokousávat naší obranou, at‘ TB-7 létají v nedostižných výškách, ať rozvracejí německý ekonomický potenciál. V obranné válce jsou TB-7 potřebné. Stalinovy zdroje jsou neomezené, kdežto Hitlerovy jsou omezené. Proto, jestli začne válka, pro Stalina je výhodné ji protahovat – válka na vyčerpání je pro Německo smrtelná. A aby se zdroje vyčerpávaly rychleji, je třeba strategickým bombardováním oslabovat válečný ekonomický potenciál. A lepší nástroj, než je TB-7, se nedá vymyslet. Pokud se Stalin rozhodl, že vyčká německého vpádu a potom provede protiúder (historici mají tuto verzi ve velké oblibě – doslova to tak píšou: plánoval, že bude sedět se založenýma rukama a trpělivě čekat, až Hitler udeří klackem, a teprve potom plánoval odvetu), pak si k takovému protiúderu nelze představit nic lepšího než tisícovku TB-7. Historie s TB-7 vyvrací nejenom báchorku o protiúderech, ale i legendu o tom, «e se Stalin bál Hitlera. Jestli se ho bál, tak proč 12) Komandovanije i Štah WS, Moskva 1977, s. 26
27
|