Pokračování knihy Všechno bylo jinak
|
|  Yüklə 1.07 Mb.
|
| U nás se přece objewjí jen takové dokumenty které potřebujeme. Padesát let jsme popírali zavraždění polských důstojníku a svědky těchto vražd jsme vraždili. Dařilo se dokonce zavraždit i takové svědky, kteří se ocitli v rukou západních spojenců. A každému, kdo měl odvahu projevit svůj názor na tuto věc, dávali nálepku – fašista. Potom už se ale v popírání tohoto zločinu nedalo pokračovat – celý svět totiž věděl, čí je to dílo. A byl vydán rozkaz: přiznat zločin a najít dokumenty A ony byly okamžitě nalezeny Ale bez rozkazu by se nenašly Naši historici totiž naleznou jenom to, nač dostanou povolení. No ale i když budou Stalinovy plány nalezeny pomůže takový tajný papírek z archivu našim historikům? Kniha generála Sviridova byla vydána před 25 lety nákladem 65 000 exemplářů. Tu knihu je možné najít v kterékoli vědecké knihovně Moskvy i Londýna, Paříže, Říma či Katmandu. Ve Sviridovově knize je všechno otevřeně popsáno, generál poctivě a srozumitelně vysvětlil i záměry sovětského velení a jeho úmysly a také příčiny neúspěchu. Uvedená fakta jsou nesporná. Pro zajímavost jsem se rozhodl ověřit fakta uváděná generálem také podle jiných pramenů a našel jsem 28 nezávislých potvrzení, včetně německých průzkumných hlášení. Všechna shodně uvádějí, že se 164. pěší divize nalézala mezi řekami Dněstrem a Prutem. Kromě ní tam bylo i mnoho jiných divizí. A je jen jediné vysvětlení, proč si tyto divize vybraly místo tak nevhodné pro obranu: protože byly připraveny na útok. Tak jaké nejtajnější dokumenty naši historici ještě potřebují? Co v nich ještě hodlají najít? Prorokuji: až najdete ty nejtajnější dokumenty bude v nich jedna a tatáž informace:164. pěší divize byla mezi Prutem a Dněstrem… A až také pro každou divizi, sbor nebo armádu najdete ty nejtajnější dokumenty objevíte i v nich, že se tyto útvary nepřipravovaly k obraně, ale k agresi. A jestli se generál Sviridov a tisíce jiných účastníků války odchýlili od historické pravdy pak měli být odhaleni před 25 lety jejich verze měla být prohlášena za fašistickou a měly být publikovány materiály které tuto verzi vyvracejí. Jenže nikdo to neudělal a ani neudělá. Paměti našich generálů leží na policích v knihovnách a nikdo je ani nečte. Tisíce historiků píší knihy a disertace o válce, ale ani jeden se neobtěžoval s prověřováním fakt. Historická věda existuje sama pro sebe a fakta jsou také sama pro sebe. Svědectví těch, kteří bojovali, naše historická věda ignoruje. Ještě v Sovětském svazu jsem z válečných knih posbíral celou knihovnu o mnoha tisících svazků. Všechny knihy vzpomínek mluví o přípravě na “osvobození”. A to všechno otevřeně – v obchodě; Vojennaja kniha” na Arbatu. V GRU (= Hlavní zpravodajské správě) byla má sbírka vojenských knih natolik známa, že ji po 20 letech přlpomněl náčelník GRU generálplukovník Jevgenij Leonidovič Timochin v časopise Krasnaja zvezda (29. dubna 1992). Škoda, že jsem sbírku musel zanechat v Moskvě sovětské moci na památku. Tady na Západě jsem si za 15 let pořídil novou knihovnu, že mi ji závidí mnoho vědeckých institucí. A tvrdím: dostat se do tajných archivů je historikův sen. Ale i v uveřejněných publikacích je dostatek údajů pro analýzu operací Rudé armády a plánů i záměrů jejího velení. Zrovna tak jako jenom články uveřejněné v deníku Pravda plně dostačují k tomu, aby bylo možné prohlásit komunistickou stranu za zločinnou organizaci. A právě tak veřejně publikované Leninovy práce plně dostačují k tomu, aby mohl být prohlášen za nepřítele lidstva.
Když jsem tak tehdy sbíral knihy stejně, jako je sbírám nyní, stále se divím. Všechno, co napsali sovětští generálové a maršálové, je pořád totéž: “My sovětští lidé jsme se připravovali bít nepřítele jen na jeho území” a pak následují stohy materiálů o přípravě sovětské agrese. Pardon, osvoboditelského tažení. Cožpak tohle všechno nikdo kromě mne nečetl? Tak čím se ty tisíce našich historiků zabývají? Nyní je v mé knihovně takových knih (nebo jejich fotokopii), které obsahem nebo duchem připomínají knihu generála Sviridova, 4130 exemplářu. Knihu Ledoborec (Všechno bylo jinak) bych mohl rozšířit na sto svazku, a stejně bych nevypověděl všechno. V pamětech sovětských generálu popisuje každou divizi mnoho autorů. Paměti píše bývalý velitel divize, ale píše je i bývalý náčelník štábu téže divize, píšou je i velitelé pluků stejně jako velitelé praporů a také velitelé sousedních divizí i velitel sboru, jehož byla divize součástí, velitel armády a velitel frontu. A vzpomínají i řadoví vojáci. A všechno do sebe zapadá. Dnes může každý milovník historie posbírat svědectví o všech sovětských divizích (s výjimkou NKVD). Každý člověk může sám prostudovat všechny předchozí kombinace a přesuny a pozorovat situaci v jejím průběhu. Vždyt‘ je nám známo všechno o pohybu brigád, divizí, sboru i armád v únoru, březnu, dubnu, květnu i červnu roku 1941. Tak když máme před očima ten úplný obraz, cožpak nejsme schopni pochopit záměr Největšího velmistra? Cožpak bylo nutné, aby nám On zanechal ty nejtajnější konspekty svých tajných myšlenek? Stalinův záměr je geniální, ale jednoduchý. Stačí, když si divize rozestavíme na mapě jako figurky na šachovnici, a záměr se zjeví před naším zrakem. A ani ty archivy nebyly zase tak utajené. Pravda, v pamětech generálů se nám Stalinův záměr nevyjeví jako ucelený dokument, ale jako miliony třpytivých úlomků. Armádní generál K. N. Galickij v knize Léta krutých zkoušek2 například popisuje podobný průzkumný prapor, jako měl Sviridov ale nikoli ve Ivovském výběžku, nýbrž v bjalystockém. Ten prapor byl součástí 27. omské pěší divize italského proletariátu, která byla tajně vysunuta do pohraničních lesů. Průzkumný prapor byl připraven provádět rozvědku na území obsazeném německými vojsky A kvůli věrohodnosti armádní generál K. N. Galickij uvádí odkaz na archiv Jinými slovy byli připraveni na válku, jenže ne na “velkou vlasteneckou”. Kdo bránil historikům posbírat tato cenná svědectví s odkazy na archivy a prověřit jejich správnost nyní, v době, kdy se dveře archivů pootevřely? Naši historici se pořád pokoušejí číst mezi řádky Ale já jsem se rozhodl číst to, co je na řádcích, to, co je v otevřeném textu. Historici celých 50 let čekají, až se jim otevřou dveţre archivů. Pomohou jim však archivy když se ani neobtěžovali namáhat s tím, aby si přečetli to, co otevřeně leží na policích? Doufám, že otázka původu Třetího strategického sledu je jasná: HRANICE BYLY PŘED NĚMECKÝM VPÁDEM NA MNOHA MÍSTECH OTEVŘENÉ a mnoho tisíc pohraničníků bylo převedeno do týlu, kde z nich byly vytvořeny tři trestné armády Zůstává otázka, jaké určení měl celý front čekistů. Střílet do týlu útočící vojáky a povzbuzovat tak ty málo horlivé? Možná. Na to však existovaly zadržovací oddíly vytvořené před německým vpádem ve všech sovětských armádách a sborech. Zadržovací oddíly NKVD byly organickou součástí vojsk Prvního i Druhého strategického sledu. Abychom si představili sílu zadržovacích oddílů, uvedu statistické údaje. Toto mimořádně tajné hlášení je adresováno “lidovému komisaři vnitra SSSR, generálnímu komisaři Státní bezpečnosti soudruhu Berijoví”. Jsou toho všehovšudy tři strojopisné stránky s údaji o popravách zastřelením v Rudé armádě za necelé první čtyři měsíce války Neuvádějí se všechny popravy ale jenom ty, které se týkají vojenských osob, 2) Gody surovych ispitaniţ, s. 33 zadržených krycími jednotkami nebo zadržovacími oddíly Hlášení začíná slovy: “Od začátku války do 10. října t. r. zvláštními oddíly NKVD a zadržovacími oddíly vojsk NKVD pro ochranu týlu bylo zadrženo 657 364 vojenských osob, které se opozdily za svými jednotkamí nebo prchaly z fronty Operativními krycími jednotkami zvláštních oddělení bylo zadrženo 249 969 osob a zadržovacími oddíly vojsk NKVD pro ochranu týlu 407 395 osob. Zvláštními oddíly bylo zatčeno 25 878 osob, z ostatních byly zformovány bojové jednotky a odeslány na frontu. Podle rozhodnutí zvláštních oddělení a podle rozsudků vojenských soudů bylo zastřeleno 10 201 osob, 3 321 z nich před jednotkou.” Pak následuje statistika zatčení, zastřelení vůbec a zastřelení před jednotkou podle různých frontů. Ze statistiky vyplývá, že nejvíce zatčených bylo v Západním frontu –1000 osob měsíčně, 4 003 osoby za 4 měsíce. V tomto frontu bylo také nejvíce zastřelených – 2136 osob. Pravděpodobnost přežití ve vězení byla 50 %. Zastřelených pred jednotkou bylo nejvíc v Severozápadním frontu: 703 osob za necelé 4 měsíce války Hlášení je podepsáno zástupcem náčelníka zvláštního oddělení NKVD SSSR komisařem Státní bezpečnosti 3. stupně Miĺ štejnem. Tento dokument byl předložen Ústavnímu soudu Ruska jako jeden z dokladů obžaloby ze zločinecké činnosti Komunistické strany Z dokumentu vyplývá, že v každém z prvních 111 dnů války bylo na frontě zastřeleno 92 vojáků a z toho každý den bylo zastřeleno 30 osob před nastoupeným útvarem nebo jednotkou. V této statistice jsou jenom ti, kteří byli zadrženi zvláštním oddělením nebo zadržovacími oddíly Statistika nepočítá ty kteří byli zadrženi na bojištích. Tak například byl 22. června v oblasti města Grodno sestřelen letoun 207. bombardovacího leteckého pluku; jeho posádka zahynula, naživu zůstal pouze střelec-radista – desátník A. M. Ščeglov Vrátil se k pluku (v letecké garnizoně Borovskoje ve Smolenské oblasti) a “byl zatčen orgány NKVD a zastřelen za vlastizradu”3. To už je docela jiný druh zločinu a docela jiná statistika, která nesouvisí se zadržovacími oddíly a operativními krycími jednotkami zvláštních oddělení. Tento případ (a tisíce podobných) nepatří do kategorie “těch, kteří se opozdili za 3J Krasnaja zvezda 26. června 1991 svými jednotkami a prchali z fronty”, tady je právě opačný případ desátníka, který se vrátil do svého rodného pluku... Jednou bude zveřejněna i statistika těch, kteří byli zastřeleni poté, co se vrátili ke svým jednotkám. Ale i statistika o popravách těch, kteří se opozdili, jednoznačně ukazuje, že se operativní krycí jednotky a zadržovací oddíly NKVD vyrovnávaly se svěřenými povinnostmi úspěšně a pomoc Třetího strategického sledu nepotřebovaly ani v kritické situaci všeobecného ústupu, paniky a zmatku. V “osvoboditelské” válce by se zvláštní a zadržovací oddíly už vůbec obešly bez pomoci Třetího strategického sledu. Na základě této statistiky soudím, že Třetí strategický sled, složený ze tří armád NKVD, nebyl zformován kvůli tomu, aby popravoval sovětské vojáky Prvního a Druhého strategického sledu. Není možné, že byl čekistický front zformován na potlačení odporu na “osvobozených” územích? Není to vyloučeno. K tomuto účelu však byly v Prvním a Druhém strategickém sledu desítky motorizovaných divizí NKVD s tanky dělostřelectvem a se vším nezbytným k nastolení sociální spravedlnosti. Hlavní úkol Třetího strategického sledu byl jiný Pred každým “osvoboditelským” tažením v letech 1939-40 byli pohraničníci rozděleni na dvě nestejné skupiny: jedni zůstávali na hranicích a byli využíváni v prvním útočném sledu jako elitní diverzní oddíly a skupiny; druzí odcházeli do týlu a byli zařazováni do boje až v poslední etapě “osvoboditelského” tažení, upevňovali úspěchy armádních formací a ujímali se ochrany nových hranic. Přesně tak byla rozdělena sovětská pohraniční vojska v polovině června 1941... Tak to dělali i Němci. Průzkumné hlášení štábu Severozápadního frontu 02 z 21. června 1941 podává zprávu o činnosti německých vojsk na hranicích Východního Pruska: “Ochrana hranic a sledování našich hranic byly svěřeny polním jednotkám… Civilnímu obyvatelstvu bylo navrženo evakuovat se do vnitrozemí na vzdálenost 20 km od hranic” 4. U Němců bylo všechno tak jako u nás, mne však neudivil obsah dokumentu, ale jeho číslo. Nula se uváděla na dokumentech tajných. Dvě nuly na mimořádně tajných. Od počátku každého roku se číslování obnovovalo. Proč se tedy 21. června objevuje teprve druhé průzkumné 4) CAMO = Ústřední archiv Ministerstva obrany, fond 22l, záznam l362, list S, s. 27 hlášení? Velitel průzkumu v okruhu klade na stůl veliteli okruhu nové průzkumné hlášení jednou za týden a při zostření situace každý den. Proč je číslo hlášení tak nízké? Jen proto, že se 19. června už vydělil z Baltického vojenského okruhu Severozápadní front s vlastním štábem, průzkumnými a jinými oddíly a začal žít svým vlastním životem. Proto se začaly číslovat rozkazy průzkumná hlášení a jiné dokumenty od O1 výše. Už 21. června 1941 se plukovník Karlin podpisuje na dokumentech jako pomocník velitele Severozápadního frontu5. Také ve všech jiných okruzích vystěhování lidí, odchod pohraničníků a jejich vystřídání polními útvary znamenaly že Rudá armáda je už ve válce, rozvinula už fronty a převzala do své péče hranice kromě některých úseků a hraničních prechodů. Admirál J. A. Pantělejev vzpomíná, jak mu několik dní před 22. červnem hlásili o situaci ve Finsku: “Finští pohraničníci a veškeré místní obyvatelstvo odešli dovnitř země… Hranice jsou otevreny... To znamená válku”6. To je zcela správná analýza situace. Ale dovolte, copak na naší straně neprobíhalo úplně totéž? Rozdíl byl jen v tom, že obyvatelstvo Finska odešlo z pohraničních oblastí dobrovolně.. Násilná deportace statisíců lidí z pohraničních oblastí, zničení vlastních zátarasů na hranicích, stažení pohraničních vojsk a formování tři čekistických armád za dvěma strategickými sledy Rudé armády – to nejsou jen příznaky války to je sama válka v celé své děsivé nevyhnutelnosti, s prvními desítitisíci obětí mezi sovětskými pokojnými obyvateli pohraničního pásma. Tajná mobilizace zašla příliš daleko. Neodvratně a brzo po odchodu pohraničníků z hranic státu musel přijít Den “M”. 5) CAMO, fond 344, záznam 5564, list l, s. 62 6) Morskoj front, s. 27 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY
Anfilov, V A., Proval “blickriga”, Nauka, Moskva 1974. Antipenko, N. A., Na glavnom napravlenii, Vospominanija zam. komandujuščego fron– tom, Nauka, Moskva 1967. Antonov-Ovsejenko, A., Ponret tirana, Chronika, New York 1980. Avtorchanov, A., Proischoždenije panokratii, Posev, Frankfun n. M. 1973. Avtorchanov, A., Zagadka smerti Stalina, Posev, Frankfun n. M. 1976. Azarov I. I., Osaľdennaja Odessa, Moskva: Vojenizdat, 1962. Bagramjan, I. Ch., Tak načinalas‘ vojna, Vojenizdat, Moskval97l. Bagramjan, I. Ch., Tak šli my k pobede, Vojenizdat, Moskva 1977. Basov, A. F., Flot v Velikoj Otečestvennoj vojne,1941-1945, Nauka, Moskva 1980. Baľanov, B., Vospominanija byvšego sekretarja Stalina, TreYja volna, Paris 1980. Birjuzov, S. S., Kogda gremeli puški, Vojenizdat, Moskva 1962. Bitva za Leningrad, 1941-1944 (pod. red. S. P Platonova), VojenizdaC, Moskva 1964. Boldin, I. V, Stranicy ľizni, Vojenizdat, Moskva 1961. Borba za Sovetskuju Pribal’tiku, Eesti ramat, Tallin 1980. Brežnev, L. I., Malaja zemlja, Politizdat, Moskva 1978. Combat Aircraft of the World, Ed. and comp. by John W R. Taťlor, London 1969. Źasovyje sovetskich granic, Kratkij očerk istoäi pograničnych vojsk SSSR, Politizdat, Moskva 1983. Demin, M., Blatnoj, Russica, New-York 1981. Dozornyje zapadnych rubežej, Dokumental’nyje o†erki po istorii vojsk Krasnoznamen– nogo pograničnogo okruga (Avt. kollektiv), Politizdat Ukrainy, Kyjev 1972. Estonskij narod v Velikoj Otečestvennoj vojne Sovetskogo Sojuza, 1941-1945, Eesti ramat, Tallin 1973. Fedjuninskij, I. I., Podnjatyje po trevoge, Vojenizdat, Moskva 1964. Frunze, M. V, Izbrannyje proizvedenija v 2 tomach, Vojenizdat, Moskva 1957. Galickij, K. N., Gody surovych ispytanij, Nauka, Moskva 1973. Gallaj, M. L., Tretje izmerenije, Sovetskij pisatel‘, Moskva 1979. Goralski, R., World War II Almanac, 1931-1945,Hamish Hamilton, London 1981. Gorbatov, A. V, Gody i vojny Vojenizdat, Moskva 1965. Gregory B. – Batchelor, D., Airborne Warfare 1918-1941, Petty a. Sons, Leeds 1978. Grigorenko, P V, V podpol’je možno vstretiY tol’ko krys, Detinec, New York 1981. Halder, F, Vojennyj dnevnik, Ježednevnyje zapisi načal’nika General’nogo štaba sucho– putnych vojsk, 1939-1942 (Překlad z něm.), Vojenizdat, Moskva 1968-1971. Heaäng on American Aspects of the Richard Sorge Spy Case, House of Representatives Eighty Second Congress, First Session, August 9, 22 and 23, Washington 1951. Hitler, A., Mein Kampf, Zentralverlag der NSDAP Eher, Miinchen 1940 Chizenko, I. A., Oživšije stranicy, Dnevnik politrabotnika 80-j Ordena Lenina strelkovoj divizii, Vojenizdat, Moskva 1963. 224
Isserson, G. S., Evoljucija operativnogo iskusstva, Vojenizdat, Moskva 1937. Isserson, G. S., Novyje formy borby Vojenizdat, Moskva 1940. Itogi vtoroj mirovoj vojny Sbornik statej (Překlad z něm.), Inostrannaja literatura, Moskva 1957. Jakovlev, A. S., Cel‘ žizni, Zapiski aviakonstruktora, Politizdat, Moskva 1968. Jazov, D. T, Verny Otčizne, Vojenizdat, Moskva 1988. Jeremenko, A. I., V načale vojny, Nauka, Moskva 1964.
225
Moskalenko, K. S., Na jugo-zapadnom napravlenii, Vospominanija komandarma, Nauka, Moskva 1969. Načal’nyj peäod vojny (Pod red. S. P Ivanova), Vojenizdat, Moskva 1974. Na Severo-zapadnom fronte (1941-1943),Sbočnik statej učastnikov bojevych dejstvij (Pod red. P A. ˝ilina), Nauka, Moskva 1969, Nemecek, V, The History of Soviet Aircraft from 1918, Willow Books, London 1986. Novikov, A. A., V nebe Leningrada, Zapiski komandujuščego aviacijej, Nauka, Moskva 1970. Ordena Lenina Zabajkal’skij, Vojenizdat, Moskva 1980. Ordena Lenina Moskovskij vojennyj okrug, Moskovskij rabočij, Moskva 1985. Ortenberg, D. I., Ijun‘-dekabr‘ sorok pervogo, Sovetskij pisatel‘, Moskva 1984. Ozerov, G., ‚Pipolevskaja šaraga, Posev, Frankfurt na Majne 1973. Pantelejev, J. A., Morskoj front, Moskva 1965. Partija i armija (Pod red. A. A. Jepiševa), Politizdat, Moskva 1980. Peresypkin, I. T., Svjazisty v gody Velikoj Otečestvennoj, Svjaz‘, Moskva 1972. Plaskov G. D., Pod grochot kanonady Vojenizdat, Moskva 1969. Po prikazu Rodiny Bojevoj puY 6-j gvardejskoj armii v Velikoj Otečestvennoj vojne 1941-1945 gg., Vojenizdat, Moskva 1971. Pograničnyje vojska SSSR, 1939-ijun‘194I, Sbornik dokumentov i mateäalov Nauka, Moskva 1970. Pokryškin, A. I., Nebo vojny Moloďaja gvardija, Moskva 1968. Ponomarev, A. P, Pokoäteli neba, Vojenizdat, Moskva 1980. Päce, A., World War II Fighter Conflict, Macdonald and Jane’s, London 1975. Razvitije tyla Sovetskich vooružennych Sil,1918-1988, Vojenizdat, Moskva 1989. Rešin, J. G., General Karbyšev, DOSAAF, Moskva 1971. Rjabčikov, J. I. – Magid, A. S., Stanovlenije, Znanije, Moskva 1978. Rokossovskij K. K., Soldatskij dolg, Vojenizdat, Moskva 1968. Roslyj, I. P, Poslednij päval – v Berline, Vojenizdat, Moskva 1983. Sandalov, L. M., Na moskovskom napravlenii, Nauka, Moskva 1970. Sandalov, L. M., Pereľitoje, Vojenizdat, Moskva 1966. SevasYjanov, P V, Neman – Volga – Dunaj, Vojenizdat, Moskva 1961. Sivkov G. H, Gotovnost‘ nomer odin, Sovetskaja Rossija, Moskva 1973. Sikorski, W, Buduščaja vojna, Jeje vozmožnosti, charakter i svjazannyje s nimi problemy oborony strany (Překlad z polštiny), Vojenizdat, Moskva 1936. Skvoz‘ ognennyje vichä, Bojevoj put‘ 11-j gvardejskoj armii v Velikoj Otečestvennoj vojne 1941-1945 gg., Sbornik, Vojenizdat, Moskva 1987. Sled v nebe, Sbornik, Politizdat, Moskva 1971. SokoLovskij, V D., Vojennaja strategija, Vojenizdat, Moskva 1963. Sovetskije tankovyje vojska, Vojenizdat, Moskva 1973. Sovetskije Vooružennyje sily Vojenizdat, Moskva 1978. Starinov, I. G., Miny ždut svojego časa, Vojenizdat 1964. Stefanovskij, P M., Trista neizvestnych, Vojenizdat, Moskva 1968. Sutton, A., National Suicide, Military Aid to the Soviet Union, Arington House, New Rochelle (NY) 1973. Sviridov A. A., Bata1’ony vstupajut v boj, Vojenizdat, Moskva 1967. Šapošnikov, B. M., Mozg armii, V 3 knigach, Gosizdat (otdel vojennoj literatury), Moskva-Leningrad 1927-1929. 226
Žoludev, L. V, Stal’naja eskadäl’ja, Vojenizdat, Moskva 1972. Žukov G. K., Vospominanija i razmyšlenija, APN, Moskva 1969.
Sobranije sočinenij I. V Stalina. Sovetskaja vojennaja enciklopedija, V 8 tomach, VojenizdaC, Moskva 1976-1980.
227
V edici ţ– připravujeme ţTiktor Suvorov iţţ “iI VIKTOR SUVOROV DEN “M” – KDY ZAČALA DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA? Z ruského originálu Deň “M” – Kogda načala vtoraja mirovaja vojna? vydaného nakladatelstvím AO “Vsje dlja Vas” v Moskvě přeložila PhDr. Jana Jelínková Odpovědný redaktor Jiří Mikulka Obálka a typografie Evžen Navrátil Sazba TEXprit Brno Jako svou 87. publikaci vydalo v roce 1996 nakladatelství JOTA; Hekeletova 16, 602 00 Brno Počet stran 232 Tisk a knihařské zpracování Těšínská tiskárna
ISBN – 80-85617-68-4 ţ,ţţ G Y ţ ţ ţ ‚J:! Zl \ Další Suvorovova kniha je tentokráte autobiografickou výpovědí. Vzpomíná v ní na období ohraničené zhruba koncem 60. a počátkem 70. let, které prožíval jako mladý důstojník sloužící v sovětské armádě. Pro českou veřejnost je práce zajímavá i z dalšího hlediska. Popisuje totiž přípravy a částečně i průběh “internacionální pomoci” Československu v srpnu 1968, viděný ze zorného úhlu pisatele, později dezertujícího zpravodajce, tenkráte ovšem přímého účastníka oněch neblahých událostí. Pevná vazba s přebalem, formát A5, fotopňloha, cca 250 stran, vyjde 1996 V edici ţ připravujeme v’iktor Suvorov Autor žijící nyní ve Velké Británii se dostal do povědomí čtenářů především svými pracemi o počátcích sovětskoněmeckého konfliktu v roce 1941. V předkládané knize však zúročil své dlouholeté vojenské a zpravodajské zkušenosti a zpřístupnil veřejnosti údaje o sovětských jednotkách speciálního nasazení, tedyjakýchsi ruských rangers či commandos. Publikace seznamuje s jejich způsobem výcviku, výzbrojí, výstrojí a s bojovým nasazením. Donedávna přísně tajená, zcela neznámá fakta o elitním druhu sovětských vojsk. Pevná vazba s přebalem, formát AS, fotopříloha, cca 200 stran, vyjde 1996 |