Ana səhifə

Pokračování knihy Všechno bylo jinak


Yüklə 1.07 Mb.
səhifə14/19
tarix26.06.2016
ölçüsü1.07 Mb.
1   ...   11   12   13   14   15   16   17   18   19

***


Ale Paša Angelinová měla i napodobovatele. A tak se užaslý svět dovídá o první ženské lokomotivní četě. Ukázalo se, že sovětské ženy neházejí uhlí do kotle lokomotivy o nic hůř než muži. A ženy se nedaly zahanbit ani při těžbě rašeliny Zjistilo se, že i při budování železničních tratí (které z nepochopitelných důvodů směřovaly na západ) jsou sovětské ženy s to vláčet na svých bedrech nejenom pražce, ale i kolejnice. Museli sice pod jednu kolejnici zapřáhnout desítky žen, ale to nic. Unesly ji. Generálplukovník dělostřeleckých ženijních služeb B. L. Vannikov (tehdy byl lidovým komisařem obranného průmyslu SSSR a členem ÚV KS) to dosvědčuje: “Na začátku roku 1941 tvořily ženy 41 % všech dělníků a zaměstnanců v průmyslu. Rychle se zaučovaly ve výrobě i na těch nejzodpovědnějších a nejsložitějších úsecích a při řadě operací projevovaly dokonce větší obratnost než muži.
Totéž opakuje maršál Sovětského svazu D. E Ustinov ve své knize a maršál Sovětského svazu S. K. Kurkotkin ve své 4. Mne ale překvapilo,

2) Voprosy istorii 1969, č. l, s. 128

3) Vo imja pobedy, s.107

4) Ty1 Sovetskich vooružennych sil v Velikoj otečestvennoj vojne, s. 23


proč to ti vekí náčelníci říkají o začátku roku 1940? Bylo by zajímavější, kdyby to říkali o začátku roku 1941 a nejlepší by bylo, kdyby to říkali o polovině roku 1941. O tom však mlčí. Proces probíhal geometrickou řadou. A pokud by byla uveřejněna čísla platná v okamžiku německého vpádu, nutně by vyvstala otázka: Co tehdy dělali mužové? Kampak asi zmizeli?

***
Jak daleko to můžeme dotáhnout jen se ženskými? A s celým jejich nadšením? Zdalipak nenastal čas, kdy bude Stalin nucen zapřáhnout také chlapce? Nastal.

V sovětských muzeích ukazují takovéto snímky z válečné doby: neduživý mládenec obsluhuje obrovský soustruh. Vybrušuje dělové střel Překračuje normu. A aby dosáhl rukama na páky má pod nohá a dvě bedničky od nábojů. To je nadšení! To je vlastenectví!
V těchto muzeích se však nedovíte, že tito kloučci byli do zbrojních továren nahnáni násilím po statisících a milionech ještě PŘED Hitlerovým vpádem. Nahlédněte se mnou do deníku Pravda z 3. října 1940. Na prvni straně si můžete přečíst překvapující oznámení o zavedení plateb za studium ve vyšších třídách základních škol a na vysokých školáchţ A motivace?; Vzhledem ke vzrůstající materiální úrovni pracujících.. Ceny jsou mastné. Tak vida ji, dělnicko-rolnickou vládu!
Smysl zavedení plateb za studium nám bude jasnější, když si na téže straně přečteme výnos “O státních pracovních rezervách SSSR”. Podle výnosu se v SSSR vytváří Hlavní správa “pracovních rezerv”. Ze začátku má pod kontrolou 1551 “školských zařízení” a podléhá přímo předsedovi vlády tj. Molotovovi, a od května 1941 Stalinovi osobně.
Počet “školských zařízení” se má zvětšovat. Nábor do těchto “školských zařízení” má donucovací charakter, podobně jako mobilizace do armády Věk – od 14 let. Náplň výuky – “podle plnění výrobních norem”. Útěk z “pracovních rezerv” má za následek odpovídající dobu pobytu v “romantických útulcích” pro mládež. Řády v “pracovních rezervách” jsou vojensko-vězeňské. Doba výuky – až dva roky Výrobní normy – skoro jako pro dospělé. Pravda, po dobu výuky zabezpečuje stát pro žáky “bezplatnou stravu a oděv”. To se interpretuje jako projev péče strany a vlády o dorůstající pokolení. Málem mi to vehnalo do očí slzy dojetí. Pak mě ale napadlo, že i ve věznicích zajišťuje náš rodný stát bezplatnou stravu a oděv Soudruh Stalin byl vskutku starostlivý
Plni nostalgie vzpomínají kremelští historikové na ty zlaté časy:
“Zvlášt‘ významná byla mobilizační forma zapojení chlapců a dívek do výuky v “pracovních rezervách” na rozdíl od principu dobrovolných přihlášek do škol”5. Jaká je to krása, ta otročiţna! A jakpak se mladý proletář odvděčí své vlasti za tak dojemnou péči? Výnos i toto předvídal. Po skončení studia je dělník povinen odpracovat čtyři roky v továrně bez práva zvolit si místo, profesi a pracovní podmínky Už první mobilizace “pracovních rezerv” přinesla milionové úlovky a ty další je ještě překonávaly Násilná mobilizace nedospělých chlapcu do průmyslu znamenala MOBILIZACI PRŮMYSLU, jeho převedení na válečný režim a jeho podřízení zákonům válečného režimu.
Plán BARBAROSSA nebyl ještě v říjnu 1940 podepsán, Hitler ještě nebyl rozhodnut vyhlásit Stalinovi válku. Avšak Stalin se už rozhodl.

***
Cílem výnosu o zavedení plateb za studium na středních i na vysokých školách bylo dostat na ulici co nejvíc mladých lidí. Nejvyšší ceny byly stanoveny za studium oborů nepotřebných ve válce, jako byli hudebníci, herci nebo výtvarníci… Ceny vyháněly mladé lidi ze škol a “pracovní rezervy” polykaly mládež a vrhaly ji do nenasytných bran válečných továren. Zavedení soustavy “pracovních rezerv” neznamená pouze přípravu na velkou válku. Je to příprava na velkou osvoboditelskou válku na území protivníka. “Pracovní rezervy” se používaly v leteckém, dělostřeleckém i tankovém průmyslu a v mnoha jiných odvětvích. Tady máte jeden z příkladu, jak sovětská vláda naložila s chlapci mobilizovanými do železniční dopravy My už víme, že se před válkou sovětská železniční vojska nepřipravovala na destrukci vlastních železnic v rámci obranných operací, nýbrž na obnovu železnic protivníka dobytých Rudou armádou a na jejich přizpůsobení sovětskému širokorozchodnému standardu.


5) Velikaja otečestvennaja vojna, Encyklopedia, s. 729


Maršál Sovětského svazu S. K. Kurkotkin dosvědčuje, že si podle výpočtů sovětského velení (a oni měli vypočítané všechno!) současná obnova 19 západoevropských železničních tratí vyžádá intenzivní práci 257 000 sovětských vojenských železničářů. Sovětské velení se rozhodlo, že na tyto práce vydělí pouze 170 000 vojáků a že chybějící zbytek 87 000 mužů doplní speciální oddíly “pracovních rezerv” v počtu 100 000 mužů6. Dobrý nápad.

Hitler svým vpádem překazil realizaci těchto dobrých nápadu sovětských maršálů. K budování železnic na “osvobozených” územích nebyla v roce 1941 příležitost.


6) tamtéž, s. 52
O VÝDOBYTCÍCH ŘÍJNA
S přibližováním války byla pracovní doba prodloužena na 10 hodin a od jara I941 až na l2 hodin denně. G. Ozerov, Tupolevskaja šarnga, s. 99
Komunisté se zmocnili vlády pod krásnými hesly Už v říjnu roku 1905 uveřejnili program své strany v ‚deníku “Novaja 2izä”. Mezi mnoha jinými body byly i takové: krátká pracovní doba a úplný zákaz přesčasov‰ práce, zákaz práce v noci, zákaz práce dětí (do 16 let), zákaz práce žen v těch odvětvích, která by byla nebezpečná pro ženský organismus, zavedení dvou volných dní v týdnu. Pochopitelně se přitom dva oddělené volné dny v týdnu za plnohodnotný odpočinek nepovažovaly; musely následovat po sobě. A napsaného tam bylo ještě mnoho. Jádro programu (a všech dalších komunistických programů) by se dalo vyjádřit jedním heslem: pracovat stále míň a míň a vydělávat stále víc a víc. Heslo to bylo přitažlivé. Zalíbilo se milionům hlupáků a v říjnu 1917 se komunisté zmocnili vlády což bylo doprovázeno radostným pokřikem těch, kterým se chtělo pracovat co nejméně. Komunistická vláda se svých slibů neodříkala, jenže dobrou komunistickou vládu si musíme udržet, bránit ji před vnějšími i vnitřními nepřáteli, a k tomu je zapotřebí mnoho zbraní. Lid musí tedy vynakládat větší úsilí než dřív jinak se vrátí kapitalisté a znovu budou vykořist’ovat masy pracujících. Aby komunisté mohli ubránit svoji dobrou vládu, zavedli v závodech drakonické pořádky: každý dělník je vojákem armády pracujících a spíš by zemřel, než že by nesplnil nesplnitelnou normu. Jinak by se totiž vrátili kapitalisté… “Je to skutečně pravda,” tázal se Lev Trockij na III. všeruském odborovém sjezdu v dubnu 1920, “že nucené práce jsou vždycky neproduktivní? Má odpověďzní: je to nejubožejší a nejvulgárnější předsudek liberalizmu.” A Trockij začal formovat dělnické armády podle těch nejdivočejších doporučení, která vysvětlil Marx v Komunistickém manifestu. Marx věřil v otrockou práci (přečtěte si Manifest ještě jednou) a Trockij také. Otrocká práce přinášela výsledky, dokud byla země ve válce. Občanská válka však skončila a otrocká práce v mírových podmínkách přestala být produktivní. Zemi nebývalou

měrou zasáhla krize, továrny se zavrely a nebyla práce. Komunisté s nezaměstnaností bojovali zkrácováním pracovní doby a pracovního týdne, a tak všechny přeměňovali na polozaměstnané s odpovídající mzdou. Namísto sedmidenního pracovního týdne zavedli pětidenní: čtyři dny pracujeme, pátý den odpočíváme. A tak namísto 52 týdnů v roce jich bylo 73 s odpovídajícím počtem volných dnů. A navíc byla zavedena celá přehršel svátků, něco na způsob “Dne Pařížské komuny”. Bude-li třeba, dá se vymyslet hodně svátků. A k údivu celého světa se zkrátila i pracovní doba. A to všechno se vykládalo jako výdobytky dělnické třídy a Velkého října. Potom se však pracovní doba začala pomalu natahovat. Se skřípěním kol se země začala zvolna rozjíždět. Pomalu se rozezvučely továrny začala se roztáčet kola pětiletek. K nebi se začaly zvedat velké stavby Dněproges, Magnitka, Komsomolsk. Je sice pravda, že mzdy přesněji řečeno jejich kupní síla, ustrnuly někde na úrovni sociální podpory pro částečně nezaměstnané. Lid sice pracoval stále víc, ale životní úroveň nijak zvlášt‘ nestoupala, i když soudruh Stalin prohlásil, že “žijeme lépe, žijeme radostněji”. Všechno, co lid vytvořil, utápělo se v bezedné kádi vojenskoprůmyslového komplexu a bylo pohlcováno Rudou armádou. Vybudovali například Dněproges a vedle kombinát na zpracování hliníku. Americký badatel Antony C. Sutton, který shromáždil materiál o předávání západní technologie Stalinovi, uvádí doklady, že záporožský kombinát na zpracování hlíníku byl nejrozsáhlejší a nejmodernější na světěl. Elektřina z Dněprogesu slouží pro výrobu leteckého kovu – hliníku, hliník se pak dodává leteckým továrnám a letecké továrny – však víme, jaké výrobky produkují. A s Magnitkou je to stejný obrázek. Budujeme vysoké a martinské pece, tavíme ocel, vyrábíme nejvíc tanků na světě, ale životní úroveň se nám tím nijak nezvyšuje. Nebo Komsomolsk. Zabajkalští komsomolci vynakládají hrdinské úsilí na vybudování překrásného města v tajze. K čemu? Ale proto, že se tady bezplatnou prací a z amerických dodávek všeho potřebného buduje největší letecká továrna na světě. A kola výroby se roztáčejí stále rychleji. I pracovat bylo třeba stále víc a víc. Dokonce i pětidenní pracovní týden už převedli na šestidenní a pracovní dobu protáhli podle světových standardů i o něco výš. A také svátky odbourali. Bylo


1) Antony C. Sutton, National Suicide: Military Aid to the Soviet Union, s. 174
ovšem nutno připomenout den Leninova úmrtí, ale až po pracovní době. A potom přišel rok 1939 a dál – 1940. Začalo se jaksi pokládat za nepatřičné, aby se mluvilo o výdobytcích Velkého října a aby se připomínaly komunistické sliby a hesla.
***
V roce 1939 zavedli v kolchozech povinné výrobní normy Kolchoz je sice dobrovolná instituce, ale když někdo neplní normu, zavřeme ho. Dne 27. května 1940 spadlo z nebe usnesení Rady lidových komisařů “0 zvýšení úlohy mistra v závodech těžkého strojírenství”. Bylo to, mírně řečeno, kruté usnesení. Mistr v továrně byl obdařen nemenšími pravomocemi než staršina roty Při čtení tohoto usnesení si člověk na místě mistra – strýčka Váni v brejličkách a v promaštěném plášti, s flaštičkou v levé kapse, představí dozorce s bičem na stavbě egyptské pyramidy anebo s bambusovou holí na stavbě Velké čínské zdi. A 26. června 1940 celou zemi ohromil výnos “O přechodu na osmihodinovou pracovní dobu, na sedmidenní pracovní týden a o nedovoleném odchodu dělníků a zaměstnanců z podniků a úřadů”. At‘ se člověku mistři s bambusovou holí líbí nebo ne, odejít ze závodu stejně nemůže. U jaké práce výnos člověka zastihl, u té také musí zůstat. Vyrovnat si v podniku účty a odejít se už nedá. Dělníci jsou ke své továrně připoutáni podobně, jako jsou galejníci řetězy přikováni k veslům, jako sovětští rolníci ke kolchozům a jako nedoučení letci k letadlům. Jestlipak vůbec stálo za to, že jsme našeho gosudara Mikuláše Alexandroviče i s jeho synem postavili ke zdi, abychom teďbyli připoutáni k továrně společně se soustruhy a běžícími pásy? O krutostech samoděržaví se dá vyprávět dlouho, ale něco takového za Mikuláše nebylo. Výnos ze 6. června 1940 odporoval už svým názvem nejen principům obecně platným ve světě, ale i vlastní stalinské ústavě z r. 1936, a to hned v mnoha bodech. Stalinská ústava například zaručovala sedmihodinovou pracovní dobu. A ve stejný den vyšlo ještě usnesení Rady lidových komisařů
“0 zvýšení pracovních norem a o snížení sazeb”.

10. července vyšel ještě jeden výnos: “O zodpovědnosti za nekvalitní výrobky a za nedodržování povinných standardů v průmyslových podnicích”. Jestli to mistr s bambusovou holí nezvládne, pomohou mu soudruzi z NKVD. Ostatně výnos byl namířen i proti mistrům. Jestliže nebudou dostatečně bdít nad kvalitou výroby pak v první řadě oni zmizejí v dobře střežených místech. A jeden výnos střídá druhý:

10. srpna 1940: “O trestní zodpovědnosti za drobné krádeže ve výrobě” – roky v lágru za šroubovák, za matku odnesenou v kapse. 19. října 1940 další výnos: “O formách povinného pře vedení inženýrů, techniků, mistrů, úředníků a kvalifikovaných dělníku z jedněch podniků a úřadů do jiných”. Nikdo nemůže přejít z jednoho místa na jiné. Rostou však továrny na granáty děla, tanky letadla, je potřeba plánovitě a centralizovaně v nich doplňovat pracovní síly: ty ty ty a ještě támhletěch deset si pakujte kufry a zítra jedete, kam vám řeknou… To už je trockizmus. Trockij snil o tom, že každý bude “vojákem práce, který nemůže svobodně disponovat sám sebou; jestliže je dána instrukce přemístit ho, musí ji splnit; jestliže ji nesplní, stane se dezertérem, kterého stihne trest”2.
***

Každý výnos štědře rozdával vězeňské tresty obzvlášt‘ to dostávali fluktuanti. Za absenci bylo podle výnosu z 26. června vězení. A za absenci se počítal už pozdní příchod přesahující 20 minut. Porouchala se tramvaj, následoval pozdní příchod a opozdike hned ženou do lágru. Tam se nikdo neopozdí. Mnohokrát jsem poslouchal diskuse sovětských profesoru na téma: nebyl Stalin paranoik? Důkazy o jeho duševní chorobě jsou prý nasnadě: komunisty zavíral do vězení a katy (například Tuchačevského a Jakina) dal zastřelit… Ba ne, soudruzi komunisté, Stalin paranoikem nebyl. To rozsáhlé posílání do lágrů a vězení bylo nutné k tomu, aby po něm mohly následovat výnosy z roku 1940 a aby při nich nikdo ani nemukl. Výnosy z roku 1940 znamenají definitivní převedení ekonomiky země na válečný režim. To je mobilizace.


Pracovní zákonodárství z roku 1940 bylo natolik dokonalé, že ho v průběhu války nebylo zapotřebí ani korigovat, ani doplňovat.

***
2) Řeč na IX. sjezdu strany

A pracovní doba se nadouvala a rostla: devítihodinová se nepozorovaně přeměnila na desetihodinovou a pak – na jedenáctihodinovou. Povolena byla i práce přesčas. Kdo si chce přivydělat, může v práci zůstat i večer. Vláda tiskne peníze, rozdává je milovníkům přesčasové práce a potom tyto peníze formou válečných půjček ždíme od obyvatel nazpět. A lidem peníze zase nedostačují. A vláda lidem zase vychází vstříc: můžete pracovat i ve dnech volna. Kdo má zájem. Potom to, pravda, zavedli pro všechny Bez volných dní. Leonid Brežněv byl v té době tajemníkem Dněpropetrovského oblastního výboru strany pro obranný průmysl: “Továrny zabývající se především mírovou výrobou přecházely na válečné koleje… Volné dny jsme neznali”3. Jestliže sám Brežněv neznal volné dny jak pak by se mohly poskytovat těm, kterým on velel? A tak to bylo nejen v Dněpropetrovsku. V I. Kuzněcov se po válce stal akademikem, jedním z vedoucích sovětských raketových konstruktérů, zástupcem S. P Koroljova. Před válkou byl také konstruktérem, ale o stupeň nižším. Byl jim tehdy dán úkol zkonstruovat nový přístroj na řízení dělostřelecké palby Práce to byla na mnoho let. Rozkaz však zněl: za tři měsíce. “Pracovali jsme do noci. Bez volných dní, bez dovolené. Když jsme opouštěli objekt, odevzdávali jsme propustku a za ni nám dávali průkaz.” Jednou ho na vrátnici zastavili: “Tady máš, Kuzněcove, poukázky na jídlo, tady je klíč od místnosti, máš tam stoly i lůžko. Dokud to neuděláš, budeš bydlet tady.. “ Tři měsíce vězení utekly jako jeden dlouhý den. Přístroje odváželi ze závodu v noci4. V článku o Kuzněcovovi je slovo “vězení” dáno do uvozovek. Pochopitelně. Žádný soud ani vyšetřování ani obvinění nebylo – prostě mu rozkázali pracovat ve dne v noci po dobu tří měsíců, a on pracoval. Ale budoucí šéf Kuzněcova a konstruktér prvního sputniku S. P Koroljov byl v těch slavných dobách ve vězení. A s ním mnoho jiných. A zde znow začíná člověk chápat smysl velkých stalinských čistek. Stalin potřebuje nejlepší letadla, nejlepší tanky a nejlepší děla v údernických lhůtách, ale tak, aby konstrukční projekty nepohltily mnoho peněz. A tak konstruktéři sedí ve vězeních a v internacích. Udělejte nejlepší střemhlavý bombardér, nejlepší tank, nejlepší dělo na světě – a jste
3) Malá země, s. 16

4) Krasnaja zvezda 7. ledna 1989

volní. A konstruktéři dřou. Ne kvůli Stalinovým cenám ani kvůli vilám na krymském pobřeží ani za kaviár a šampaňské, ale za svoji vlastní hlavu: když nebude letadlo, zašijeme tě na Kolymu.
Členové konstrukčních kanceláří Tupoleva, Petljakova i mnoha jiných v plné sestavě seděli a tvořili za mřížemi vězení. Bylo to spolehlivé, levné, rychlé a se zachováním tajemství. ‚Iţtpolevův zástupce G. Ozerov na to vzpomíná: “Internované pracovníky převedli na povinnou desetihodinovou pracovní dobu, po většinu nedělí pracují také… Mezi’l5dmi sílí přesvědčení, že válka je nevyhnutelná, lidé to vnímají citem.
A potom dosáhla pracovní doba dvanácti hodin. V internacích bylo při normální stravě a v teple možné pracovat i déle. Ale při lágrové práci v lese? Časopis Novoje vremja (1991, č. 32, s. 31) oznamuje: “Od 1. ledna 1941 byly potravinové příděly vězňů sníženy Proč? Možná že i v tom se odrazila příprava na nadcházející vojenský konflikt.. “ Ano, tak to je: byla to příprava na nadcházející konflikt. Admirál letectva Sovětského svazu N. G. Kuzněcov s hrdostí oznamuje: “Na potřeby obrany byly uvolňovány v podstatě neomezené prostředky”6. Slovo “obrana” zde mělo být v uvozovkách, ale jinak je to správně. A protože byly na válečné potřeby uvolňovány prostredky bez omezení, někde zas bylo nezbytné tato omezení zavádět, na něčem se to muselo ušetřit. Šetřilo se na vězních, na dělnické třídě, na pracující inteligenci, na kolchozním rolnictvu.
***
Hlavy však padaly i nahoře. Ohlasy velké bitvy nalézáme v dobovém tisku. Časopis Problemy ekonomiki z října 1940 píše: “Představitel diktatury dělnické třídy sovětský ředitel podniku disponuje úplnou mocí. Jeho slovo je zákonem, jeho moc ve výrobě musí být diktátorská… Sovětský hospodář nemá právo nepoužít tu nejsilnější zbraň – moc, kterou mu svěřila strana a stát. Velitel výrobního procesu, který nepoužije těch nejtvrdších prostředků proti narušitelům státní discipliny sám sebe diskredituje v očích dělnické třídy jako člověk, který zklamal důvěru.” Vycházelo se z toho, že mistr je diktátorem nad dělníky A jeho nadřízený diktátorem nad mistry a tak dál a výš až po ředitele, který je diktátorem v továrně. A nad ním je ještě celý
5) Tupolevskaja šaraga, s. 99

6) Nakamuně, s. 270

169

houf diktátorů. A to všechno, co se říká o diktátorovi-řediteli krásně ladí s disciplinárním řádem z roku 1940: vyžaduje-li to nutnost donutit podřízené k uposlechnutí rozkazu, má velitel právo a povinnost užít všech prostředků včetně zbraně. Pokud použije zbraně proti podřízeným, odpovědnost za následky nenese, pokud jí nepóužije – před tribunál s ním! A ředitelům dali stejné podmínky: buďto bude na podřízené jako pes, nebo s ním jako se psem zametou. A na jeho místo přijde nový ředitel. A Pravda z 18. srpna 1940 ještě popichuje: “V leningradských továrnách bylo odhaleno 148 absentérů, ale před soud jich bylo pohnáno jen 78.” Někteří ředitelé projevují změkčilost. Můžeme si být jisti, že po uveřejnění tohoto článku zavřeli nejenom ty o kterých se zmínily proletářské noviny a nejen ředitele, kteří projevili takovou změkčilost, ale i ty kteří změkčilé ředitele nezavřeli ještě před zveřejněním v Pravdě.


***

Chruščov jednou prohlásil, že Stalin řídil válku podle glóbusu, to znamená, že se nezabýval detaily ale zadával globální úkoly Takovou hloupost nikdo jiný než Chruščov nevyslovíl. Stovky lidí, kteří znali Stalina zblízka, říkaly něco jiného. Stalin znal tisíce (a možná desetitisíce) jmen. Stalin znal celé vrchní velení NKVD, znal všechny své generály Stalin znal osobně válečné konstruktéry ředitele velkých závodů, velitele koncentračních táborů, tajemníky krajských stranických výborů, vyšetřovatele NKVD a NKGB (Narodnyj komitet gosudarstvennoj bezopasnosti = Lidový výbor státní bezpečnosti), stovky a tisíce čekistů, diplomatů, funkcionářů komsomolu, odboru aj. Stalin se ani jednou za třicet let nezmýlil, když funkcionáře oslovoval jménem. Stalin znal charakteristiky mnoha typů a prototypů zbraní. Stalin znal množství vyráběných zbraní. Stalinův zápisník byl stejně proslulý jako kůň Alexandra Makedonského. Bylo v něm všechno o zbrojní výrobě v zemi. Od listopadu 1940 byli ředitelé leteckých závodů osobně povinni hlásit každý den na ĹTV počet vyrobených letadel. Od prosince bylo toto pravidlo rozšířeno i na ředitele továren vyrábějících tanky děla a rakety


A Stalin tlačil osobně. Měl takový zpusob, že vlastnoručně psal jménem ředitelů a lidových komisařů písemný závazek a dával jim ho k podpisu… Kdo to nepodepíše, čeká ho sesazení z funkce se všemi předvídatelnými následky kdo však podepíše a nesplní… Ge– nerálplukovník Šaruchin byl v té době lidovým komisařem leteckého

průmyslu. Šaruchinův předchůdce M. Kaganovič byl sesazen a raději se zástřelil, než aby čekal na důsledky sesazení. Šaruchin nastoupil na jeho místo a jednoho dne byl pozván na oběd ke Stalinovi. Je leden 1941. Stalinské obědy – to byly velmi pozdní večeře. Personál prostřel stůl, přinesl všechny mísy a víc se v místnosti neobjevoval. Rozhovor se vedl o práci. O výrobě letadel. Grafikony letecké výroby jsou schváleny Šaruchin ví, že letecký průmysl vyrobí plánovaný počet nejnovějších letadel. Je tedy klidný Ale plánované množství výroby, které Stalin sám dříve potvrdil, je Stalinovi málo. Je třeba víc. A tehdy: “Stalin vzal list papíru a začal psát: “Závazek (název podtrhl). My – Šaruchin, Děment’jev Voronin, Balandin, Kuzněcov Chruminičev (moji náměstci) – se tímto zavazujeme zvýšit denní výrobu nových bojových letadel v červnu 1941 o 50 kusů denně.”

“Můžete,” říká Stalin, “podepsat takový dokument?”

“Napsal jste tam také jiná jména než moje,” odpovídám, “a to je správné, u nás pracuje velký kolektiv Dovolte mi věc uvážit a zítra přinést odpověd‘.”

“Dobře,” řekl Stalin. Závazek jsme pak přijali a splnili. Stalin se denně zajímal o naši práci a ani jediná odchylka od grafikonu neušla jeho pozornosti”7. Stalin připravil smyčku a kapitáni leteckého průmyslu si tuto Stalinovu smyčku museli sami navléct na krk. Jakmile lidový komisař a jeho náměstci závazek podepsali, můžete si představit, že teďpoužijí svých diktátorských pravomocí vůči ředitelům leteckých továren. A ředitelé zase svých diktátorských pravomocí vůči vedoucím dílen a výroby A ti zas.. A tak až po mistry v promaštěných pláštích. Ostatně přinejmenším jednoho z tohoto Stalinova seznamu, Vasilije Petroviče Balandina, náměstka lidového komisaře pro letecké motory na začátku června 1941 zavřeli. Jak to v ruštině pěkně zní: vězeň Balandin (balanda = vězeňská šlichta). Jeho společníky zastřelili. Balandin měl štěstí, v červenci ho propustili. Letecký konstruktér Jakovlev popisuje jeho návrat:; Vasilij Petrovič Balandin, dohola ostříhaný a pohublý už zaujal své místo v pracovně lidového komisariátu a pokračoval v práci, jako by se s ním nic nebylo stalo.. “s.
ţ * * *
Ještě nám zbývá ujasnit si, kdy ty mobilizační závody začaly a čím mohly skončit.
7) Voprosy isCorii 1974, č. 2, s. 95

8) Cel‘ ľizni, s. 227



Rozhodnutí byla pochopitelně přijímána na Stalinových dačách (soukromých sídlech). Ale tato tajná rozhodnutí pak byla oznamována, i když ne v plném rozsahu, anebo zastřeně. Přijatá rozhodnutí však byla realizována celou zemí a před očima celého světa. Bylo to jako v armádě. Vojín také neví, co a kdy rozhodlo velení, ale zákop musí vykopat on. A není vůbec důležité, kdo rozhodnutí učinil, rozkaz se dostane až k vojínovi a jeho vykonání bude zkontrolováno. A i když nevím, kdy a jaká rozhodnutí Stalin činil, jejich provedení bylo zjevné.
1   ...   11   12   13   14   15   16   17   18   19


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©atelim.com 2016
rəhbərliyinə müraciət