Ana səhifə

Reflex 21. 2015, str. 22 Za svobodu, za lásku! Autoři: Jana Bendová a Marek Stoniš


Yüklə 96 Kb.
tarix24.06.2016
ölçüsü96 Kb.
Reflex 21. 5. 2015, str. 22

ZA SVOBODU, ZA LÁSKU!

Autoři: Jana Bendová a Marek Stoniš
K rozhovoru přijel o půl hodiny později, než jsme byli domluveni. Muž, který obsadil „zemi nikoho“ mezi Chorvatskem a Srbskem a vyhlásil na ní svobodný stát, je totiž na roztrhání. Seznamte se s VÍTEM JEDLIČKOU, prezidentem Liberlandu.

STOJÍME PŘED PRVOREPUBLIKOVOU bytovou vilou nedaleko pražského parku Grébovka. Utěšené místo s panoramatickým výhledem na Prahu. Prezident Jedlička má zpoždění. Voláme mu.

„Už jedu,“ hlásí. „Teď jsem skončil u Krause.“ Za dvacet minut svižně najíždí před dům Škoda Superb. Ze zadních dveří vystupuje Vít Jedlička s atraktivní blondýnkou. Je zjevné, že ornamenty provázející prezidentský úřad bere zakladatel Liberlandu vážně. Jestli myslí vážně i založení Liberlandu, nebo jde jen o skvělý marketingový tah a způsob, jak si užít nějaký čas veselého života za peníze donátorů, necháváme na úvaze ctěného čtenáře, případně míře jeho osobního znechucení ze současného, přeregulovaného světa.


Proč jste založil Liberland a rezignoval tak na prosazování liberální společnosti ve své vlasti, v Česku?

Já jsem se pět let snažil. Ale bez ohledu na to, zda vládla pravice, či levice, daně se pořád zvyšovaly a zvyšoval se i objem regulací. Pravicová vláda zavedla dvacet nových daní a regulace z Bruselu se na nás valí čím dál víc. A ve chvíli, kdy si občané tohoto státu zvolili bývalého agenta Státní bezpečnosti a člověka, jehož úspěch je založen na dotacích, propadl jsem skepsi. Řekl jsem si, že na to musím jít úplně jinak. V systému, v němž se tak jednoduše dají koupit média a z lidí, kteří společnost ovládali už před listopadem 1989, se stávají ministři financí, žádná změna není možná. Proto jsem přišel s projektem Liberlandu.


Zatím vás ale uznalo jen Království severního Súdánu, což je země – či spíš projekt – podobný tomu vašemu.

Ano, to nám pochopitelně k ničemu moc není. Ale byl to pěkný marketingový tah, protože spousta lidí si myslí, že ta súdánská země je bůhvíjak veliká. (Jde jen o ministáteček, který založil Američan Jeremiah Heaton na hranicích mezi Súdánem a Egyptem, protože se jeho šestiletá dcera chtěla stát skutečnou princeznou – pozn. red.) Ten projekt nás inspiroval. Původně jsem pro Jeremiahovo království vyráběl reklamní animovaná videa. Nakonec to ale dopadlo tak, že dnes už je o našem Liberlandu desetkrát víc informací než o jeho severním Súdánu.


Čím si to vysvětlujete?

Protože jsme zakládání našeho státu pojali podstatně lépe. Heaton ho vybudoval pro svou dceru, my Liberland zakládáme pro všechny lidi, kteří chtějí více svobody.



Už jste začali udělovat občanství. Kolik lidí ho získalo?

Několik desítek.



Zůstávají i nadále občany svých států?

My jim jejich občanství samozřejmě nebereme, toho by se museli vzdát sami. Ale existuje spousta lidí, kteří se svého občanství opravdu vzdát chtějí, aby je pak do Liberlandu vyhostili.




Vy se hodláte vzdát svého českého občanství?

Já ne! Nemám k tomu žádný důvod.




Garantujete, že daně se v Liberlandu budou platit pouze dobrovolně. Čili v Česku budete platit povinné daně a pak dobrovolné v Liberlandu?

Tak to určitě ne! Mě nikdo nedonutí, abych u nás platil daně. Budu tady určitě žít méně než půl roku, abych českému státu daně odvádět nemusel. A pokud nás Česká republika uzná, tak to stejně bude jedno – jako prezident země samozřejmě nebudu mít v Česku daňovou povinnost, i kdybych tu žil déle. Budu je platit jen Liberlandu.


Komu a jak konkrétně.

Do našeho státního rozpočtu.




A kdy ho budete mít?

Zřídili jsme transparentní účet, takže rozpočet už fakticky máme. V současné době nám ho spravuje občanské sdružení reformy.cz, ale jen dočasně. Máme účet ve švýcarské bance, máme i bitcoinový účet otevřený rovněž ve Švýcarsku. Založili jsme také společnost Liberland Settlement Corporation, což je asi jedenasedmdesát jednotlivců, kteří do projektu Liberlandu investovali nemalé částky, aby se mohli podílet na jeho osídlování. Finančně jsme už poměrně dobře zajištěni.



Vybrali jste už kolem šesti set tisíc korun. Co s těmi penězi budete pro začátek dělat?
Koupili jsme jednu loď, teď chystáme nákup druhé. Lodě jsou pro nás důležité, abychom měli stabilní přepravní prostředky. Jinak než lodí se do Liberlandu totiž nemůžeme dostat. Přechod přes chorvatskou hranici do něj není možný. Už se o to pokusily stovky lidí, ale chorvatská policie je pokaždé sebrala a pokutovala. Vůbec nechápu proč. Trošku to připomíná železnou oponu.


A proč jste si raději nekoupili nějaký ostrov, měli byste to jednodušší.

Tak jednoduché to rozhodně není. Nejen kvůli penězům, ale i kvůli ztrátě části suverenity se státy svých ostrovů nerady vzdávají. S Liberlandem je to jinak. Když Chorvati začnou být agresívní, tak agresory budou oni. My jsme jejich území zabrali jen proto, že o ně srbská a chorvatská strana nejevily čtyřiadvacet let zájem. Nemusíme se tudíž dohadovat s žádnou vládou, nemusíme s nikým jednat.



Ale dřív nebo později na vás nějaká právní sekyra dopadne, ať ze strany Srbska, nebo Chorvatska. Přece nepředpokládáte, že vás tam nechají jen tak být?

Když jsem se minulý týden bavil s jedním vlivným člověkem z chorvatského ministerstva zahraničí, řekl mi, že náš projekt má šanci na úspěch – pokud bude o lásce a o svobodě. A to máme přece v názvu!



Ale každý stát musí mít nějaké náležitosti, aby mohl být uznán jako stát. To, že budete vlastnit pár hausbótů a chorvatské ministerstvo slíbí, že proti vám nezasáhne, přece ještě nic neznamená.

My ale od nich přece nic jiného nepotřebujeme! Stačí, aby nás nechali být.


Dobrá, jak by tedy život v Liberlandu konkrétně vypadal?

Je tam jednoduše krásně. Máme tři sta metrů dlouhou písečnou pláž, o pět stupňů vyšší průměrnou teplotu, než je v Česku, a také daleko více sluníčka. Ideálnější podmínky k životu si těžko lze představit.


Ale co ti občané Liberlandu, kteří se na maličké území nevejdou? Budou žít kdekoli jinde po světě?

Kdepak. Počítáme s tím, že budou žít v Liberlandu. Už nás kontaktovali lidé, kteří stavěli Dubaj. Mají velkou touhu podílet se na budování nového daňového ráje. Právě vyhlašujeme architektonický koncept, jak se náš prostor bude vyvíjet dál…



… na sedmi kilometrech čtverečních?

Je to třikrát větší rozloha, než má Monako. S místem opravdu není žádný problém.



Ale není nekonečné. To znamená, že jednou zavedete stop stav při udělování občanství?
Ne. Bereme všechny lidi, kteří nám chtějí pomoci. To je hlavní kritérium. Není důležité, co do přihlášky napíšou, důležité je, že udělají nějaké konkrétní kroky, aby ten stát vznikl – třeba diplomatické. Nebo dáme občanství těm, kdo pomáhají svými loděmi s přepravou, lidem, kteří si vzali na starost administrativu… Ti všichni od nás dnes dostávají občanství. A každý víkend plánujeme udělit dvojnásobek občanství proti předchozímu (poslední víkend jich bylo dvě stě) a uspořádat dvakrát větší party. V Liberlandu ji pořádáme každý víkend.

Vy podrobujete žadatele nějaké kontrolní proceduře?

Kontaktujeme samozřejmě lidi, kteří jsou pro nás nejzajímavější. Mezi nimi je dnes asi osmdesát lidí s majetkem větším než milión dolarů…




Takže chudé, staré, invalidní neberete?

Kdepak, bereme všechny, kdo se něčím konkrétním zapojí do vzniku Liberlandu. Nemá to nic společného s jejich majetkem. Samozřejmě kontaktujeme hlavně ty, kteří mohou co nejvíce pomoci, to znamená lidi s diplomatickými styky, se zkušeností s podobně velkými investičními projekty. V jedné naší kanceláři-ambasádě dnes například sedí Srb amerického původu a obvolává lidi z okolních srbských vesnic, kteří už se přihlásili k našemu občanství. Tedy sedm a půl tisíce Srbů. A náš člověk je přímo na místě organizuje. Naše občanství si zcela zaslouží.



Reálný život tedy v Liberlandu vypukne, až budete mít vybudováno? Zkusme si představit, že se staneme občany Liberlandu, ale zůstane nám české občanství. Co když onemocníme? Nebo odejdeme do penze? Znamená to, že se vrátíme zpět do Česka?

Záleží na vás. Ale v Liberlandu si soukromě naspoříte na důchod i na zdravotní péči dost. Prosperita bude tak velká, že vás nějaký český důchod ve výši deseti tisíc korun nebude muset vůbec zajímat.



Jste stále členem strany Svobodných. Dá se váš projekt Liberlandu chápat i jako projev skepse k budování svobodnější společnosti u nás?

Ne, ale tohle je rychlejší způsob. Všichni libertariáni mluví o daňové konkurenci, tak proč nevybudovat alternativní stát jako konkurenci těm současným? Pořád nás všichni – v reakci na naše liberální myšlenky – nabádali, ať si vybudujeme vlastní stát, tak to prostě děláme.




A co když je Liberland jen geniálním marketingem, prostě způsobem, jak se politicky zviditelnit? Někdo si vylepí billboardy, druhý pořádá mítinky, třetí napíše knížku. A vy jste se jednoduše rozhodl, že obsadíte nějaký kus bažiny. A teď o vás píše celý svět.

V Česku nejspíš nebudu už nikdy kandidovat. Důležité je, že strany Liberlandu vznikají a vzniknou po celém světě. V Chorvatsku bude registrována v příštích čtrnácti dnech, chystá se v Srbsku, Německu, Polsku. Všude bude konkurencí současných liberálních stran, podobných našim Svobodným. Pokud se Liberlandu nepodaří získat uznání diplomatickými kroky, tak holt musíme pracovat na politické změně v Srbsku a v Chorvatsku. Aby nás pak tyto dva státy uznaly.




Předpokládáme, že Liberland bude demokratický stát. Zřejmě tedy nebudete jedinou stranou, která bude moci ve volbách kandidovat.

Určitě. Možná že tam bude působit i nějaká monarchistická strana, nějaká strana anarchokapitalistická… Proč by ne?!




Ale co budete dělat, až v Liberlandu někdo založí třeba sociální demokracii a prosadí si velké přerozdělování daní, vysoké dotace, zvolí jiného prezidenta, prosadí změnu zákonů…?

Prezident není v ústavě zakotven. Jakmile současný návrh ústavy začne platit, funkce prezidenta úplně zmizí. Liberland nebude mít žádného prezidenta.




Dobře, ale bude mít politické strany usilující o moc.

Ano, strany budou, ale nebudou moci prakticky změnit ústavu. Je napsaná tak, aby se v podstatě nedalo o ničem hlasovat, aby se žádná sociální demokracie nedala založit. Ta ústava je silnější než možnost lidí rozhodovat ve volbách.



A kdo ji schválí jednou provždy?

Přece ta přípravná komise, jež mě zvolila prezidentem. Jsem to já, moje partnerka Jana Markovičová a kolega Jaromír Miškovský. Ústava bude prostě schválena třemi otci-zakladateli těsně před tím, než budou vypsány první demokratické volby.




Nakolik budou takové volby svobodné a demokratické, když nebude možné změnit první zákon země?

Bude to možné, ale pokud se na tom shodnou všichni zástupci parlamentu, ne dvě třetiny, jako je to například nyní v Česku. A kdyby k tomu přece jen došlo, mohou verdikt ještě vetovat občané hlasováním v referendu.




V první generaci svobodomyslných Liberlanďanů to zřejmě bude takto fungovat, nebudou chtít, aby se o ně stát staral. Ale co jejich děti nebo děti jejich dětí, jimž se například zalíbí socialismus?

Samozřejmě, nic se nedá zaručit navěky. A myslím si, že jsme ústavu sepsali tak, že vydrží aspoň sto let, než se ústavní pořádky v Liberlandu podaří někomu změnit.



Budete stavět nějaké nemocnice, sociální ústavy?

Máme zakázáno, aby stát přijímal jakoukoli legislativu o zdravotnictví.




Takže soukromé nemocnice?

Nebudeme nikomu bránit. Už se k nám například přihlásil jeden egyptský zubař, že by chtěl do Liberlandu přesunout svou obrovskou kliniku.




Jaký stát je pro vás vzorem? Zmíněné Monako?

Monako je pěkný vzor. Ale mohlo by být mnohem svobodnější, kdyby na ně netlačila Francie. Našim vzorem, hlavně architektonickým, je třeba i Hongkong.




Mimochodem: předpokládáme, že v Liberlandu budou média svobodná…

Už dokonce vznikla tisková agentura Liberlandu, kterou berou jako zdroj i další světové agentury. A samozřejmě by nás ani nenapadlo regulovat média.




Vaše původní Strana svobodných nabrala po relativním úspěchu v eurovolbách dech, vy jste teď suverénně její nejslavnější člen. Neobáváte se, že vaše akce ji oslabí? Lidi si řeknou: Zakládají nový stát a utíkají, proč bych je měl volit?

Myslím, že se počet Svobodných zvýšil. Ale spíš se dá čekat, že i u nás vznikne odnož strany Liberland.




Takže byste rozštěpil Svobodné?

Proč by nemohly vedle sebe existovat dvě libertariánské strany?




A už o tom ví předseda Svobodných Petr Mach?

Neví.


A jak se mu líbí váš projekt?

Líbil se mu. Podpořil nás.




Ještě aby pochopil jeho důsledky…

To není nějaký mocenský boj, myslím, že nám stále jde o stejnou věc. I když je fakt, že Liberland šel v prosazení svobodných myšlenek podstatně dál, než šli Svobodní. Ti pořád vymýšlejí nějaké kompromisy. To, co jsme provedli my, je záležitost bez kompromisů.




Kolik jste na projekt vynaložil svých vlastních peněz?

Asi osmdesát tisíc korun, takže nijak moc.




Jaká je vaše profese? Nebo jste politikem na plný úvazek, placeným z rozpočtu Liberlandu?
Jsem politikem placeným z rozpočtu Liberlandu.


Hausbóty, které chcete nakoupit, budou státním vlastnictvím?

Ne, my čekáme, až se situace trochu ustálí a v Liberlandu bude trochu klidněji, že se stát nebude muset o dopravu svých občanů vůbec starat. Chceme jen opravit ten jediný dům, co tam stojí, a využívat ho jako vládní budovu a takovou památku. Dům je třicet let opuštěný, byl kdysi státním majetkem, podle katastru patří chorvatské obci Sombor. Její místostarosta nám před několika dny přinesl čtyři fl ašky vína a poděkoval nám, že jsme udělali skvělou věc a že nás podporuje.



Co říkají Liberlandu vaši rodiče?

Jsou nadšení. Tatínek pro mě vyráběl první stožár, který jsme v Liberlandu vztyčili.



Co když si Liberlanďané odhlasují vstup do EU?

To je nepředstavitelné. Vcelku se to vylučuje. Otázka je, jestli budeme uvažovat o vstupu do OSN. Ale já si spíš myslím, že ani o to nebudeme mít zájem.



Zakládáte stát, jistě tedy respektujete i práva jiných na sebeurčení. Podpoříte tedy snahu například Palestinců či Kurdů?

Je dobře, když existuje více malých států než jedna velká globální vláda. To je moje pozice. Nechci však zaujímat konkrétní stanoviska. Pro mě je důležitá daňová konkurence. Bude-li celému světu vládnout jedna globální vláda, jež bude vybírat jednotné daně, nebude kam utéct. A to je ostatně plán Evropské unie – harmonizovat daně, regulace, aby nakonec opravdu nebylo kam utéct.




Kandidáti na liberlandské občanství nesmějí mít kriminální minulost, nacistické či komunistické smýšlení. Jak to chcete ověřovat?

Jednak se na to ptáme v přijímacím formuláři. A pokud se později ukáže, že takovou minulost měli, tak je vyhostíme. Podstatné ovšem je, že občanství opravdu neudělíme nikomu jinému, než kdo se přímo účastní budování našeho státu. A ještě dlouho to tak bude.


Co když někdo v Liberlandu spáchá trestný čin? Vyhostíte ho?

Ne, ale máme docela pěkný třístránkový trestní zákoník, máme i dobře vymyšlené zacházení s vězni. Své vězně prostě ubytujeme v nejlepších zahraničních věznicích. V takových, kde si budou muset svůj trest odpracovat. Inspiraci máme například v Norsku. Prostě vězeňský outsourcing.


Než jsme zapnuli diktafon, mluvil jste o zájmu tajných služeb o vaši osobu. Proč si myslíte, že by vás měly sledovat?

Je to pro ně zkrátka novinka, něco podobného se často neděje.


Může být myšlenka Liberlandu českému státu nebezpečná?

Myslím si, že tomuto státu může být jeho vznik částečně nepříjemný, ale nakonec bude dobrou zprávou hlavně pro české občany.


Že už by z vás měli strach?

Asi ano, dala si s námi schůzku dokonce i americká CIA.


CIA?
No, byla to schůzka zprostředkovaná. Už je to skoro čtrnáct dní, byla to docela sranda.

A na co se vás ptali?

Zajímali se, co to vlastně předvádíme. Ale tajné služby se střídají i u nás dole před domem, pořád tam hlídkuje někdo s foťákem. Asi nás opravdu berou vážně.



A neudělal si z vás s tou CIA spíše někdo legraci?

Ne, ta setkání proběhla prostřednictvím lidí, kteří nemají žádný důvod si z nás utahovat. Prostě šlo o reakci na naše první diplomatické aktivity.


Jaké diplomatické aktivity?

V Chorvatsku nedávno proběhl Den Evropy, kterého jsem využil k seznámení s devíti velvyslanci v Chorvatsku. Kromě toho jsem se bavil přímo s pravou rukou chorvatské ministryně zahraničí, rozeslali jsme nóty asi do pětačtyřiceti zemí světa a rychle dorazíme i ten zbytek. Nám stačí, aby nás uznala jedna jediná země světa – a jsme v suchu.


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©atelim.com 2016
rəhbərliyinə müraciət