Pokračování knihy Všechno bylo jinak
|
|  Yüklə 1.07 Mb.
|
| l) Soldatsklj dolg, s. 8
2) Vojenno-istoričeskiţ žurnal 1971, ř. 7, s. 19 připustíme, že to byla příprava k útoku, pak se tytéž procesy ukážou v jiném světle. Všechno pak má smysl. Pokud by byl dělostřelecký pluk RGK formován a zkompletován daleko od hranic a potom by byl přesouván k hranicím, akce by nemohla proběhnout bez povšimnutí. Přísun jen jediného pluku RGK by už vzbudil podezření. Objevení deseti pluků RGK by však u protivníka vyvolalo přímo paniku. Proto byla děla přemístňována k hranicím po nocích jen v nevelkých skupinách bez obsluhy (v armádě tomu říkají “ve vlnách”). Někde na jiném místě byli pro ně připravováni velitelé a vojsko. A teprve na poslední chvíli dorazí do pohraničních oblastí tisíce vojáků a důstojníků, ale bez tahačů, bez děl a bez munice. Jejich přesun nevyvolává žádnou zvláštní pozornost. Dorazilo mnoho lidí bez děl – to vypadá na pěchotu. Jenže děla, tahače kům i munice – to všechno je už ukryto v pohraničních lesích. Vojákum jsou přiděleny jejich zbraně, jsou odkonzervovány – a deset pluku je připraveno k boji. *** Představit si 480 děl na jednom prostranství – to umíme. Generál-plukovník L. M. Sandalov neupřesnil, o jakých konkrétně dělech mluví. Mohlo však jít jedině o kanónovou houfnici ML-20 ráže 152 mm anebo o houfnici Br-2 stejné ráže. Kanónová houfnice ML-20 vážila přes 7 tun a houfnice Br-2 přes 18 tun. 480 takových děl – to jsou řady přes celý obzor. Těžko si dovedu představit jinou věc: pro každé dělo byla v pohraničních oblastech zásoba 10 bojových kompletů střeliva. Jeden takový bojový komplet obsahoval 60 nábojů,10 kompletů představuje 600 střel. Jedna střela pro ML-20 váží 43,6 kg, pro Br-2 – 48,8 kg. Každá střela je ve zvláštní bedničce. Pro 480 děl to činí 288 000 bedniček. Děla takového kalibru však nemají jednotné nabíjení, nýbrž oddělené. Nejdřív se zakládá střela a potom odděleně nábojnice s nábojem. Nábojnice s náboji se ukládají do zvláštních bedniček. To znarnená ještě jednou tolik bedniček. Jen si to představte. ‚hi jde jenom o 10 nových pluků RGK. Jsou tajně zformovány ve stínu bojových příprav 4. armády Avšak 4. armáda není na hlavnim směru. Na hlavním je 10. armáda Západního frontu v bjalystockém, 6. armáda Jihozápadního frontu ve lvovském prostoru a 9. armáda Jižního frontu na rumunských hranicích. Dovedete si představit, co se dělo v týlu těchto armád? Dovedete si představit všech 90 už zformovaných pluků a neznámé množství pluků tajně formovaných? Jenom ten, kdo si toto všechno dovede představit (mně se to nedaří), dokáže v plném rozsahu pochopit smysl slov maršála Šapošnikova MOBILIZACE JE VÁLKA. Stalin nejdřív vytvořil Lidový komisariát munice, logickým důsledkem byl výbušný proces formování dělostřeleckých pluků, schopných pohltit celou tu lavinu střeliva. A dusledkem zformování dělostřeleckých pluků mohla být jen a jen válka. A to už v roce 1941, protože sovětští generálové nemohli dlouho skladovat pod širým nebem deset bojových kompletů střeliva pro 900 dělostřeleckých pluku. NEMOHLI. O M O U D R É M N E J V Y Š Š Í M S O V Ě T U finským lesům. Mladé i starší muže povolávají, protože se připravuje “osvoboditelské” tažení do Polska. A po skončení výpravy je nepustí domů. Pak přišlo “osvobození” Finska a nové odvody. Potom “osvoboje třeba využívat protikladů a rozporů mezi dvěma soustavami kapitalistických států a rozeštvávatje navzájem. Lenin Do roku 1939 v Sovétském svazu neexistovala všeobecná branná povinnost. Do armády se nedostal každý přijímání, bylo výběrové. Je to pochopitelné. Jsme mírumilovní lidé. Věk pro povolávání do armády byl 21 roků. To je ovšem nepochopitelné. Ne aby se povolávalo po ukončení školy v 18 nebo v 19 letech – ať si to hoch odbude, a je volný Takhle by už v 21 letech mohl najít práci, založit rodinu – jenže budoucnost je nejistá. Přijde povolávací rozkaz, nebo nepřijde? A nikdo níkomu aní pořádně nedovede vysvětlit, proč se musí do armády povolávat v jedenadvaceti letech, a ne dřív Tento systém má ovšem hluboký smysl. Bylo to něco jako veliká propust‘ na řece, přes ni nepropouštěli každého, jen některé, a ostatní se tam hromadili. Ve chvíli potřeby bylo možné zavést všeobecnou brannou povinnost (stačilo jen vymyslet záminku) a povolat do zbraně všechny, kteří dříve na vojně nebyli. Za ta léta se jich nahromadila spousta. Ta chvíle nastala l. září 1939. Ten den byla zavedena všeobecná branná povinnost a všichni, kteří vojnu neabsolvovali, dostali povolávací rozkaz. Toto povolávání zralých mužů do armády nevyvolávalo v konkrétních případech žádné pochyby ani podezření, že by to byla příprava na velkou válku. Váňa dostal povolávací rozkaz, rodina sice pláče, ale všichni chápou, že už má třicítku na krku, dřív ho neodvedli, a tak teďdošlo i na něho.. A aby ty povolávací rozkazy byly vůbec hodnověrné, bylo zapotřebí vyvolávat drobné, ale pravidelné konflikty na hranicích. Bylo dobře, když dopadly příznivě, ale nevadilo ani, když dopadly špatně. Povolávací rozkaz během konfliktů a menších válek není třeba zdůvodňovat. A skutečně se rozeběhla řada konfliktů, jako by je někdo organizoval na objednávku od vzdáleného Chasanu až k Dunajské deltě a ke staletým zení” ţEstonska, Litvy Lotyšska a Be$arábie. A další odvody – doba je neklidná… A Stalin má ještě jednu rezervu. Podle nového zákona o všeobecné branné povinnosti se věk branců snižuje z 21 roků na 19 a u některých kategorii na 18 let. A znovu pobrali všechny komu je 21, i ty komu je 20 a 19 a v řadě případů i 18 let. V těchto odvodech byl i muj otec – tehdy mu bylo osmnáct. Naše mnohaletá mírumilovnost a uměle zvýšený věk branců nám umožnily nashromáždit energii milionů – jako vodu za zdmi přehrady Nyní Stalin otevřel stavidla a nahromaděnou energii využil najednou. Každý nápor je krátkodobý Čím je nápor větší, tím rychleji ztrácíme síly Co se tak zeptat nejsilnějšího člověka na světě, jak dlouho udrží? j v napjatých rukou nad hlavou dvousetkilovou činku A jestli mu nevěříme, můžeme to zkusit sami. Připomněl jsem to kvuli tomu, že jednorázové povolání tří ročníků na vojnu najednou (což se doposud nikdy nestalo) a navíc ještě povolání všech, kteří si vojnu doposud neodbyli, znamenalo pro zemi dvojnásobnou zátěž. Na jedné straně přišlo hospodářství o všechny tyto pracovníky ale na druhé straně všechny je bylo třeba obléci, obout, nakrmit, napojit, živit, někde umístit (zkuste to umístit na prázdném místě alespoň jeden milion nových vojáků). Rudá armáda docela nedávno překročila jeden milion a teďnajednou se z ní stala mnohamilionová. Noví vojáci potřebovali kasárna, štáby střelnice, cvičiště, sklady jídelny kluby A kdovíco ještě. Pokuste se vším tím zabezpečit alespoň jednu divizi s 13 000 vojáky Ale hlavně – všechny tyto divize, sbory a armády je nutno vyzbrojit. Odvody do armády v roce 1939 měly obrovský rozsah. Bylo nemožné opakovat něco podobného dvakrát. V následujících letech mohly být jenom normální odvody pro jeden ročník. Zavedením zákona na podzim 1939 Stalin vytvořil dobrou situaci pro léto 1941. Za dva roky budou tito branci přeměněni ve skutečné vojáky a kromě toho budou ještě odvody v roce 1940 a 1941. A právě tato kádrová armáda muze zahájit válku. Po zahájení války budou zrušeny všechny Ihuty a všichni povolaní vojáci mohou být v armádě drženi až do vítězství a ještě je bude možno doplňovat a posilovat miliony záložníků, kteří prošli vojenským výcvikem v předešlých letech, a také mladými muži, kteří budou postupně dospívat. Stalin a jeho generálové museli také chápat, že na podzim 1941 budou muset to mimořádné množství branců z roku 1939 propustit zpátky domů. Podle zákona z 1. 9. 1939 byla vojenská služba v armádě pro nejpočetnější kategorie vojáků v prezenční službě – pro vojíny a nižší důstojníky pozemních vojsk – stanovena na dva roky Znamenalo to tedy že vojáci, kteří hromadně narukovali v roce 1939 a posílili armádu na dva roky budou od podzimu 1941 představovat pro armádu výrazné oslabení. Branci z roku 1939 si odbudou svoje jako voda vypuštěná z přehrady ale vystřídáni budou jen běžným počtem nových branců. Ty, kteří mají odslouženo, nelze v armádě ponechávat –– rozvracejí disciplinu. Jenom válka umožňuje ponechat v armádě miliony prezenčních vojákii, kterým už vypršela lhůta, a vyžadovat od nich poslušnost. Jestliže tedy nevstoupí Rudá armáda do války do podzimu 1941, pak si branci z roku 1939 odslouží vojnu nadarmo, na jejich obživu budou vynaloženy nemalé prostředky, ale vojáci se nakonec vrátí do svých domovů. Povolat je znovu všechny dohromady se nepodaří bez velkého poprasku a nedorozumění. Z toho plyne, že když Stalín provedl masové odvody branců na podzim 1939, stanovil si pro sebe jako nejzazší možný termín zahájení války léto 1941. Pokud by Stalin plánoval přepadení na rok 1942, pak by masové odvody branců musel provést až v roce 1940. Stalin celou nahromaděnou mnohaletou zásobu branců využil najednou a v úplnosti. A má to jen jedno vysvětlení: Rozhodnutí zahájit válku učinil Stalin před l. září l939 a termín vstupu do války stanovil na dobu před l. září 1941. Zákon byl přijat l. září, ale svolat mimořádné zasedání k přijetí tohoto zákona nařídil Stalin už v srpnu, tj. ve stejnou chvíli, kdy v Kremlu tiskl ruku Ribbentropovi a pozvedal číši na zdraví Adolfa Hitlera. *** Teďje právě ten nejvhodnější okamžik přerušit mne rozhořčenými námitkami. Dne 1. září 1939 je začátek druhé světové války Moudrá komunistická strana a sovětská vláda se snažily všemi silami válku odvrátit, ale pro všechny případy činily i nezbytná opatření… S nezbytnými opatřeními plně souhlasím. Ale něco tady nehraje. To teprve dnes víme, že toho dne začala druhá světová válka. Tehdy to však nikdo nevěděl. Sám Hitler neměl 1. září 1939 ponětí o tom, že začala druhá světová válka. Dne 3. září vyhlásila Hitlerovi válku Británie a Francie. Ale ještě tehdy ani Hitler, ani vlády Francié a Británie na druhou světovou válku nemysleli. Dal jsem si tu práci a prohlédl jsem si britské noviny z té doby počínaje Timesy zkontroloval jsem i americké noviny včetně New York Timesů. Výsledek je všude stejný Události v Polsku svět té doby jako druhou světovou válku nechápal. To teprve až mnohem později se začalo přepadení Polska chápat jako začátek druhé světové války ale tehdy všechny noviny (včetně sovětských) psaly o válce německo-polské. Vyhlášení války ze strany Francie a Británie bylo chápáno jako politická deklarace. Dne 5. září 1939 vyhlásila vláda USA svoji neutralitu v německo polské válce. Dokonce ani po oficiálním vstupu Británie a Francie do války ji vláda USA nepovažovala za světovou, ba ani za evropskou. 1. září 1939 v žádném hlavním světovém městě, at‘ to byla Varšava, nebo Berlín, Washington, Paříž, nebo Londýn netušili, že začala druhá světová válka. To věděli pouze v Moskvě a činili tedy opatření odpovídající této chvíli. PERMANENTNÍ MOBILIZACI Spojené státy svéta (a ne Evropy) jsou tou státní formou sjednocení a svobody národů, kterou spojujeme se socialismem. Lenin, 29. srpna 1915 Počet obyvatel Sovětského svazu byl před začátkem druhé světové války menší než počet obyvatel Ruské říše před začátkem první světové války Avšak mobilizační potenciál země byl nepoměrně vyšší. Rozdíl mezi Ruskou říší a Sovětským svazem spočívá v tom, že při nedostatku potravin v Ruské říši vznikala nespokojenost, liberální tisk spílal vládě, drzí mládenci shazovali ze střech letáky demonstranti zpívali rebelantské písně a končilo to revolucí. Kdežto v Sovětském svazu nebyl ani liberální tisk ani drzí mládenci. Zanikli. Byli vyhubeni. A Proto byl nedostatek potravin něčím běžným nejen ve válečné, ale i v mírové době a rebelantské písně nikdo nezpíval. Nedostatek potraţn i v mírové době nejednou přerůstal v krutý hlad s miliony obětĺ. A1e ty doby kdy se dalo chodit na protestní demonstrace, už dávno minuly Stalin vážně připravoval zemi na válku a věděl, že při objevení hladu v době války je protest vyloučen. A proto mobilizační potenciál Sovětského svazu činil na začátku války 20 % z celkového Počtu obyvatel. Jestli všechny vesnické mužiky povoláme do války sovětský lid se bez chleba nějak protluče. Už jsme ho tomu naučili. 20 % je maximální teoreticky představitelná úroveň mobilizace. 20 % znamená 34 milionů potenciálních vojáků a důstojníků. ***
Je pochopitelné, že v mírové době země takovou armádu vydržovat nemohla. Ale ani ve válečné době není možné vydržovat takovou armádu a taková armáda není ani potřebná. Bylo rozhodnuto mít ve válečné době miniaturní armádu, tak 10-12 milionů vojáků a důstojníků, ale ţžívat ji intenzivně a okamžitě doplňovat ztráty Takové pojetí se nazývalo “permanentní mobilizací”. Říká se, že stavy mužstva nebyly v sovětských divizích, sborech a arlnádách velké. Je tomu tak. Je však třeba mít na zřeteli, že mužů bylo mnoho a kromě toho vojáky a důstojníky nikdo nešetřil. Byli využívání až na hranici lidských možností, ba i přes tuto hranici, a ihned nahrazováni. Je to jako s účtem v bance – jestliže máme dostatečný zdroj na jeho doplňování, můžeme utrácet snadno a rychle. Třeba pokaždé v daném okamžiku ani peníze na doplnění nemáme, presto můžeme utrácet, protože víme, že zítra zase bude jejich přísun dostatečný A zrovna tak to vypadalo v sovětských divizích, sborech a armádách. Lidí v danou chvíli nebylo mnoho, ale velení jich využívá intenzivně v jistotě, že ne zítra, ale už dnes dorazí náhrada. Početní stavy Rudé armády nebyly během války velké, ale za čtyři roky války bylo do ní mobilizováno celkem 29,4 milionu lidí na doplnění k těm, kteří v ní byli k 22. červnu 19411. V mírové době byla Rudá armáda docela nepatrná. Bylo v ní 500-600 tisíc lidí. Stalin vkládal prostředky do válečného průmyslu, kdežto početní stavy armády udržoval pod hranicí jednoho procenta, aby nezatéžoval ekonomiku a nebrzdil její růst. A potom začala Rudá armáda narůstat. Její početnost byla následující: 1923 – 550 000 1927 – 586 000 1933 – 885 000 1937 –1 100 000 1938 –1 514 000. Na začátku roku 1939 činil stav Rudé armády 1 % z počtu obyvatelstva. To byl Rubikon a Stalin ho překročil. K 19. srpnu 1939 dosáhl početní stav Rudé armády 2 000 000. Na tom se však Stalin nezastavil. Naopak, 19. srpna vydává tajný rozkaz k formování desítek nových pěších divizí a stovek dělostřeleckých pluků. Mobilizační proces byl však maskován. Rychlost mobilizace vzrůstala. 1. ledna 1941 dosáhl početní stav Rudé armády 4 207 000 osob. V únoru se rychlost zvýšila. 21. června 1941 byl početní stav Rudé armády 5 500 000. To byla pouze Rudá armáda. Vedle ní existovala vojska NKVD – ochranná, doprovodná, pohraniční, operativní. Ve stavu NKVD byly diverzní jednotky i celá uskupení, NKVD měl svoje vlastní loďstvo a letectvo. V mírové době, kdy Rudá armáda evidentně neočekávala německý I) armádní generál M. Moisejev, Pravda 19. července 199l vpád, ještě před oficiálním vyhlášením mobilizace překonávala svýmí početními stavy armádu Ruska ve válečné době po ukončeni mobilizace. *** Jestliže bude tygr honit jelena, nikdy ho nedožene. Jelen je lehčí a rychlejší než tygr. Bude-li se však tygr opatrně přibližovat – nebude z toho zase nic. Jelen bedlivě naslouchá lesnímu tichu a stačí nepatrné zapraskání větévky… Proto tygr obě metody spojuje. Tygří útok je přesně rozdělen do dvou fází. Na začátku se dlouho a neslyšně, centimetr po centimetru přikrádá a pak následuje prudký ničivý skok. Právě takový byl záměr mobilizace Rudé armády a celého Sovětského svazu při vedení druhé světové války Nejdřív opatrně, kradmo zvětšit armádu na 5 milionů. A pak se vrhnout. Pět milionů je dostatečný počet na provedení náhlého zničujícího úderu, pak pomohou ostatní. Proto tedy byly v Sověrském svazu v období tajné mobilizace převedeny na válečný režim soustavy vládních, státních a vojenských spojů, státní aparát, ideologická mašinérie, NKVD a koncentrační tábory komsomol, průmysl a doprava, dále byly připraveny kádry velitelského sboru a specialistů, a to všechno pro armádu, která by čítala přes deset milionů osob. Vlastní početní růst armády byl však uměle brzděn. Když početní stav armády dosáhl a překročil pět milionů, byl už další utajovaný postup nemožný Stalinův zvířecí instinkt si žádal skok. *** Komunistická vláda v každém sovětském bytě bezplatně instalovala velký černý rozhlasový amplion a v každé ulici stříbrný zvoneček. Jednoho dne měly tyto ampliony po celé zemi vyhlásit mobilizaci – Den –”M”. Každý sovětský záložník měl ve svých papírech “Mobilizační lístek” jasně červené barvy a údaje, v kolik hodin a kam se má dostavit v den vyhlášení mobilizace. Kromě dne “M” měly miliony záložníků na svých mobilizačních lístcích uvedeny také dny “M+1”, “M+2” atd. To znamenalo rozkaz dostavit se na mobilizační středisko následující nebo druhý a další den po vyhlášení mobilizace. Nutno říci, že průběh mobilizace byl dobře vyladěn a fungoval přesně a bez poruch a jako nůž gilotiny dopadal na šíje nešťastníků. Každý záložník věděl, že se neuposlechnutí mobilizačního rozkazu kvalifikuje jako dezerce a trestá se podle válečných zákonů až trestem smrti, a to okamžitým zastřelením. Někteří experti dodnes hledají příčiny velkých čistek v letech 1937-38. A příčiny jsou přitom zjevné – byla to příprava na mobilizaci a na válku. Po roce 1937 věděli už všichni, že Stalin nežertuje. Hitler stalinskou mobilizaci zmařil. Ale ani v této kritické situaci, kterou žádné plány ani kalkulace nepředvídaly dokonce i kdyby Stalin nebyl držel v rukou státní kormidlo, ba i tehdy kdyby funkcionáři na všech stupních společenského žebříčku o politbyra až po poslední vojenský tábor vůbec nebyli pochopili situaci, mobilizační mašinérie by i tehdy fungovala. Za prvních sedm dní války bylo v SSSR zformováno 96 nových divizí, které doplnily existující stavz. Za prvních sedm dní války bylo povoláno do armády 5 milionů 300 tisíc vojáků a důstojníků na posílení těch milionů, které se vydaly k hranicím už 22. června. Maršál letectva S. Krasovskij popisuje 22. červen v Severokavkazském vojenském okruhu: jakmile byl oznámen začátek války okruh okamžitě započal formování 56. armády3. Totéž se dělo i v jiných okruzích, kde se formovala tu jedna, jinde několik armád naráz. Ke dni 22. června měl Stalin jedenatřicet armád. Avšak Stalin měl vše připraveno pro okamžité rozvinutí dalších dvaceti osmi armád a toto rozvíjení započalo okamžitě, dokonce bez jeho rozkazu; 56. armáda byla jednou z nich. *** Mobilizační systém se nevztahoval jen na miliony záložníků, kteří se měli stát vojíny a důstojníky, ale také na miliony lidí, jejichž profese byly v době války pokládány za klíčové. V záloze bylo 100 000 lékařů4 a každý z nich měl “mobilizační lístek”. Mobilizace kromě toho byla závazná i pro statisíce zdravotnických pracovníků jiných profesí. Ke dni 9. června 1941 měla Rudá Armáda 149 nemocnic s 35 540 lůžky Ke dni “M+30” bylo v plánu mít jenom v evakuačních nemocnicích 450 000 lůžek. A dlužno říct, že lůžka byla. Mobilizační lístky měli všichni pracovníci Ministerstva spojů, Ministerstva dopravy pracovníci hromadných sdělovacích prostředků, informátoři NKVD a občané mnoha dalších kategorii. Národní hospodářství obdrželo rozkaz převést během Dne “M” a tří následujících 2) Sovětská vojenská encyklopedie, sv. 5, str. 343 3) Žizň v aviacii, s. 117 4) Tyl Sovetskich vooružennych sil v Velikoj otečestvennoj vojne, s. 69
“M”, v okamžiku přechodu od tajné mobilizace k otevřené, neměly kádrové baterie Rudé armády ani v nejmenším v úmyslu stát na hranicích jako hráz a čekat. Ukončení mobilizace (presněji její otevřená závěrečné fáze) nemělo být realizováno stáním na hranicích, ale náhlými zdrcujícími údery Uvedu, co o této věci říkají někteří přední vojenští teoretikové. A. I. Jegorov (v budoucnu maršál Sovětského svazu): “To není období pasivního krytí mobilizace, strategického soustředění a rozvíjení, nýbrž období aktivních akcí s dalekosáhlými cíli… Pod pláštíkem těchto činností bude vrcholit mobilizace a rozvíjení hlavní sil”5. J. A. Šilovskij (posléze generálporučík): “Za první vlnou, která vtrhne na protivníkovo území, se rozvine pozemní armáda, nikoli však na hranicích státu, nýbrž na dobytých územích6. S. N. Krasiĺnikov (později generálporučík, profesor Akademie generálního štábu): “Aktivizovat obrovské masy je při všeobecné mobilizaci riskantní. Daleko klidněji všechno proběhne při postupném vřazování lidí do stavu jednotlivých vojskových jednotek formou menších mobilizací… Znamená to provádět mobilizaci po částech, aniž byla oficiálně vyhlášena” . V A. Melikov (později generálmajor): “Krycí armáda se od okamžiku, kdy je rozhodnuto přejít k aktivním akcím, mění v armádu útočnou. 5) přednáška pro Rewojensovět = Revoluční vojenskou radu z 20. dubna 1932 6) Vojna i revoljucija, září-ňţen 1933 s. 7 7) Vojna i revoljunţa, březen-duben 1934, s. 35 8) Problémy strategičeskogo razvertyvanija,1935 Brigání velitel G. Isserson: “Když tato masá zahájí útok, ve vnitrozemí se už rýsují siluety druhého strategického sledu mobilizovaných vojsk, za ním třetího atd. V konečné bilanci bude v důsledku ‚permanentní mobilizace‘ přemožen ten, kdo nevydrží mobilizační napětí a zůstane bez rezerv a s vyčerpanou ekonomikou” 9. *** Oproti první světové válce je rozdíl v tom, že v r. 1941 nestála na západních hranicích armáda z doby míru, jak to bylo v roce 1914, ale 16 útočných armád, které za dva roky tajné mobilizace předčily armády z doby míru. A navíc se z vnitrozemí tajně vynořoval Druhý strategický sled a zároveň se už formovaly tři armády NKVD Třetího strategického sledu. Říká se, že ne všechny Stalinovy divize, sbory a armády byly zcela kompletní, a že proto Stalin nemohl zaútočit. Ten, kdo to říká, nezná teorii ani praxi permanentní mobilizace. První strategický sled útočí, druhý už vystupuje z vlaků, třetí ukončuje formování, čtvrtý… Je to jako žraločí zuby ty nepřetržitě dorůstají, a to v celých řadách. Jakmile jedna řada vypadne, hned ji nahradí nová a ještě jedna a další. A uvnitř tlamy už se prořezávají řady docela malých zoubků a prodírají se dopředu. Jistě je možné říct, že žralok nemůže zaútočit, dokud mu nevyrostly všechny zuby… Stalin skutečně neměl všechny divize, sbory a armády úplně kompletní. V tom ale spočíval jeho ďábelský plán. Nebylo možné je nezkompletovat, tak jako tygr se nemůže přikrádat příliš dlouho. Z deseti výsadkových sborů bylo pět zcela kompletních, zbylé se teprve začínaly rozvíjet. Stalin měl 29 mechanizovaných sborů. Každý měl mít po 1000 tancích. Po 1000 tancích však měly jen tři sbory čtyři měly po 800-900 tancích, 9 sborů mělo po 500-800 tancích. Ostatních 13 sborů mělo po 100-400 tancích. Historici z toho činí závěr: Protože nebylo všechno naprosto kompletní, Stalin nemohl v roce 1941 přepadnout Hitlera. Podívejme se však na situaci z druhé strany Ano, Stalin má plně zkompletovaných jen pět vzdušně výsadkových sborů, jenže Hitler nemá ani jeden. Ale na celém širém světě není ani jeden. Pět vzdušně výsadkových sborů je počet zcela dostatečný k provedení jakékoli operace – i k zasazení smrtelné rány Německu. Pokud by Stalin začal válku náhlým úderem a vyhlásil zároveň Den “M”, mohl by |