Pokračování knihy Všechno bylo jinak
|
|  Yüklə 1.07 Mb.
|
|
9) Evoljucţa operativnogo iskusstva, 1937, s. 79 v nejbližších týdnech zkompletovat dalších pět vzdušně výsadkových sborů a uvést je do činnosti, zatímco celému ostatnímu světu se o něčem takovém nemohlo ani snít. A jestli se někdo rozhodl dokázat, že Stalin s pouhými pěti vzdušně výsadkovými sbory nemohl provést vpád, pak musí tyto důvody rozšířit i na Hitlera, který neměl ani jeden takový sbor, a tedy už vůbec vpád provést nemohl. Ani Stalinovy mechanizované sbory nebyly zcela kompletní. Budeme souhlasit, že tři sbory s tisícovkou tanků je hrozně málo. Ale Hitler neměl takový sbor ani jeden. Ale ani v celém ostatním světě nebyl ani jeden takový sbor. A dokonce sbory s 800-900 tanky neměl ani Hitler, ani nikdo jiný Ba i sbory se 600 tanky neměl v r.1941 nikdo na světě. Měl je jenom Stalin. Stalin myslel na budoucnost a připravoval výsadkové a mechanizované sbory pro nadcházející operace. Ty výsadkové a mechanizované sbory které nebyly 22. června zcela kompletní, bylo možné doplnit a zkompletovat. Parašutisté i tankisté byli připraveni, padáky hotovy vojenský průmysl pracoval v režimu pro válečnou dobu. Hitler měl všehovšudy čtyři tanková uskupení. Bylo možné je využít pří prvním úderu, ale v záloze neměl Hitler nic. Kdežto Stalin už připravoval rezervy Kdyby byl ovšem Stalin zkompletoval všech 10 vzdušně výsadkových sborů, všech 29 mechanizovaných sborů s tisícem tanků v každém z nich, všech 300 pěších divizí do posledního muže, pak by byl Hitlera určitě vylekal a Hitler by byl nucen provést preventivní úder. Mimochodem, už i to, co Stalin skutečně připravil pro první údery stačilo, aby se Hitler vylekal. **. Vojenští historikové opomněli celou historickou vrstvu. Všechno to, o čem mluvím, bylo zahaleno státním tajemstvím Sovětského svazu. Zároveň vypracovalo sovětské politické a vojenské vedení, nejdřív teoreticky v historii ojedinělý plán na tajné převedení země do válečného stavu, a tento plán pak uskutečnilo v praxi. Z tohoto plánu nutně a logicky vycházely plány na provedení nenadálých drtivých úderů. Tyto plány se rodily v ostrém střetání názorů silných skupin obhajujících svůj vlastní přístup k otázce dobytí světa. Vášnivost sporů byla tak silná, že ohlasy polemik pronikaly i neprostupnými stěnami generálního štábu na stránky veřejného tisku a záblesky které z nich prosakovaly prozrazovaly rozsah příprav Dokonce i to, co bylo veřejně publikováno, dává představu o záměrech Stalina i jeho generálů. Zachovaly se celé stohy veřejných dokladů o tom, že je nutné se zapojit do předmobilizační etapy jak je třeba provádět tajnou mobilizaci, jak se mají zasazovat nenadálé údery a v jejich stínu mobilizovat hlavní síly a zapojovat je do bitev Vycházel časopis “Mobilizacionnyj sbornik” (Mobilizační sborník). Každému, koho tato problematika zajímá, naléhavě doporučuji články S. I. Vencova, knihy A. V Kirpičnikova, J. A. Šilovského, V A. Melikova, G. S. Issersona, V K. Triandafilova a nakonec knihu Borise Michajloviče Šapošnikova Mozek armády Rozbor vývoje státních struktur, vojenského průmyslu a Rudé armády ukazuje, že všechny tyto diskuse a spory nebyly pustým scholastickým cvičením. Proměnily se totiž v harmonickou teorii a nakonec byly v praxi skoro do písmene uskutečněny Vždyť historikové vlastně nikdy nevysvětlili, proč Hitler přepadl Stalina. Říkají, že potřeboval životní prostor. To může říkat člověk, který si nepřečetl Mein Kampf. Tam totiž jde o vzdálenou perspektivu. V roce 1941 měl Hitler dostatečně velký prostor od Brestu na východě až po Brest na západě, od severního Norska až po severní Afriku. Kolonizovat toto všechno nebylo možné ani za několik pokolení. V roce 1941 měl Hitler proti sobě Britskou říši, celou podmaněnou Evropu. Kvůli tomu, aby udržel dobytá území, a potenciálně Spojené stát byl Hitler nucen připravovat dobytí Gibraltaru a Britských ostrovů, ačkoli na moři neměl převahu. Neměl tedy skutečně v této situaci nic lepšího na práci, než rozšiřovat životní prostor? Všichni velkí němečtí stratégové varovali před válkou na dvou frontách. Sám Hitler viděl příčinu porážky Německa v první světové válce v tom, že muselo bojovat na dvou frontách. Proto ujišťoval poslance Reichsţagu, že nepřipustí válku na dvou frontách. A přece zaútočil. Ale proč. Hrabě von Bismarck varoval nejen před válkou na dvou frontách, ale i před válkou na jedné frontě, jestliže na té frontě stojí Rusko. Hitler však zaútočil. Příčiny jeho chování z jakéhosi duvodu nezaujaly žádného z historiků. Sám Hitler řekl hraběti von der Schulenburgovi: “Hrabě, nemám jiné východisko.” Stalin Hitlerovi jiné východisko neponechal. Tajná mobilizace byla natolik obrovská, že nebylo možné si jí nepovšimnout. Také Hitler chápal, co se musí stát ve chvíli, kdy tajná mobilizace bude vyhlášena veřejně. * * * A teďsi představme, že jsme na Stalinově chatě za teplého letního večera někdy v roce 1934. Teoreticky jsme se rozhodli, že je nutno provést tajnou mobilizaci, která zabere dva roky a před ní absolvovat šesti až osmiměsíční předmobilizační období a ještě o něco dřív provést velké čistky Zkrátka a dobře, se vším je treba začít včas, několik let před hlavními událostmi. Kdy že by tedy měla začít tajná mobilizace? V roce 1935? Anebo třeba v roce 1945? Když začneme předčasně, zpustošíme a rozvrátíme zemi a odkryjeme své karty i úmysly Když později – opozdíme se. Co tedy dělat? A dělat se dala jenom jedna věc. URČIT TERMÍN ZAČÁTKU DRUHÉ SVĚTOVÉ VÁLKY Potom vyjít z tohoto určeného termínu začátku války provést velké čistky absolvovat předmobilizační etapu, tajnou mobilizaci, v Den “M”, který jsme předem určili, provést náhlé útoky a vyhlásit všeobecnou mobilizaci. Významní profesionální historikové na celém světě jako by neviděli to, co se dělo v Sovětském svazu v letech 1937-1941. A proto při čtení jejich objemných knih vůbec nemůžeme pochopit, kdo že to tedy začal druhou světovou válku. Vypadá to, že válka vznikla sama od sebe a že nikdo nenese vinu za její rozpoutání. Páni historikové, doporučuji vám, abyste si porovnali sovětskou teorii mobilizace s praxí, abyste porovnali to, co se v Sovětském svazu říkalo ve dvacátých letech, s tím, co se dělalo ve třicátých. Pak určitě přestanete mluvit o tom, že druhá světová válka vznikla sama od sebe a že nikdo nenese vinu za její rozpoutání. Tehdy spatříte skutečného viníka. NEVOLNÍCI NEBES Musím se přiznat, že mám rád letce. Když slyším, že se néjakému letci ubližuje, přimo mé bolí srdce. Stalin, Pravda 25. ledna 1938 Filmy knihy i úsměvy v novinách u nás vypěstovaly přesvědčení, že se mládež ve třicátých letech hrnula do leteckýţh škol, že se výběrové komise musely bránit návalu zájemců. Tak to také bylo. Ze začátku. Ale potom zájemců ubylo. A potom úplně zmizeli. A vznikla situace, že se na jedné straně požadovalo stále víc a víc zájemců o letecké školy ale na druhé straně bylo zájemcu čím dál tím míň. Co s tím A byl tu ještě jeden problém. Produktivita leteckých škol rostla. V roce 1940 absolvovalo tolik letců jako za všechny předchozí roky dohromady a na rok 1941 bylo opět naplánováno, že má být absolventů víc než za všechny předchozí roky počítaje v to i rekordní rok 1940. Letec – to je důstojník. Uvažujme, kolik je třeba vystavět bytů, aby uspokojily alespoň absolventy za rok 1940. A kolik jich bude potřeba pro absolventy z roku 1941? Letec je důstojník, ale takový, který vydělává dvakrát tolik peněz než jeho pěchotní pobratim stejného věku i hodnosti. Kolik tedy bude zapotřebí peněz na zabezpečení letců z ročníků 1940 a 1941? A ještě něco – důstojnická uniforma. Podle tradíce se sluší, aby byl letecký důstojník oblečen lépe než jeho pěchotní druh. Pěchotní důstojník měl v té době u krku jenom knoflík, ale letec – kravatu. Tak kolik téch kravat budeme muset sehnat? Jaképak šalamounské řešení nám pomůže dostat se ze všech těch problémů? Soudruh Stalin měl v rukávě šalamounské řešení pro každý problém. A když nebylo po ruce, měl rádce na to, aby mu napověděli. A řešení napověděl dne 7. prosince 1940 velitel Hlavní správy leteckých sil generálporučík letectva Pavel Ryčagov: absolventům leteckých škol nebudou udělovány důstojnické hodnosti. To tedy znamená, že pro nové letce nebude třeba stavět nové byty nebude třeba jim platit víc peněz a také není proč pro ně shánět fešácké uniformy V některých zemích jsou výjimky Vojenský letec je poddustojník. Ale to je tam, kde hmotné zabezpečení i společenské postavení poddůstojníka má blíž k hodnosti důstojníka, než k vojínovi. U nás naproti tomu není poddůstojník ve vojenském výcviku nic víc než bezprávný branec. Spí v kasárnách společně s vojáky jí s nimi stejnou kaši a na nohou má stejné keprové boty Poddůstojník má stejný nárok na volno jako obyčejný voják – několik hodin jednou nebo dvakrát za měsíc. Ale také ho nemusí dostat. Nemá smysl vykládat, co jsou zač sovětská kasárna. To se musí zažít. Má osobní životní zkušenost je ze vzorových a ukázkových kasáren v desetiletí od července 1958 do července 1968. Vzorová kasárna – to je ložnice pro 200-300 lidí, vyrovnané postele a vrzající podlaha, budíček a večerka za 30 vteřin, staršina rvoucí bez přestání celých deset let (staršinové se měnili, ale ten řev za celých deset let nepřestal ani jednou). Sovětská kasárna jsou rozkoše, na jejichž vylíčení by nestačila ani celá kniha. V kasárnách je život lehký neboY každého vojáka čeká civil. A “civil je stejně nevyhnutelný jako pád kapitalismu!”, psali naši vojíni na zdi. Ještě lehčí je život v kasárnách pro frekventanta školy neboť ho čeká důstojnická hodnost a důstojnická hodnost toho s sebou hodně přináší. Velitel Hlavní správy leteekých sil generálporučík letectva Pavel Ryčagov sám sovětskými kasárnami prošel. V roce 1931 absolvoval leteckou školu. V roce 1940 je generálporučíku letectva Ryčagovovi devětadvacet let. V jeho uších nejspíš ještě ani neutichl řev staršiny To on však navrhuje Stalinovi neudělovat absolventům leteckých a technických učilišť důstojnické hodností, po absolvování jim udělit hodnost četaře a ponechat je mezi mužstvem v kasárnách. Kdo v takových vzorových kasárnách nežil, nepochopí rozsah takového svinstva. Sovětský frekventant kurzů to dotáhne až k absolutoriu jenom proto, že na konci tunelu vidí světlo. Sovětský frekventant spěje k absolutoriu jak hovádko za mrkvičkou, kterou před ním pověsilj jako vnadidlo. Pravda, když šťastně dospěje až na konec, mrkvičku mu dají. Ale absolvovat důstojnickou školu, a nedostat na konci ani tu mrkvičku… Pro ty frekventanty, kteří byli do učilišť přijati v roce 1940, to ještě nebylo tak trpké, učili se podle zkrácených programů a nikdo jim nic nesliboval. V roce 1940 však letecká učiliště absolvovalo mnoho tisíc frekventantů podle starých, nezkrácených technologických programů a těm přímo před ukončením, o kterém snili celé noci, bylo naděleno stalinsko-ryčagovské překvapení: důstojnická hodnost nebude. Mladí nadšenci se hrnuli do dústojnické školy své mládí obětovali vlasti výměnou za důstojnické výložky a z níčeho nic nějaký vousáč oznámí celému ročníku: Nic nedostanete! Žádné výložky! V memoárech sovětských letců se o této události často píše. “Přišla mládež na doplnění stavu. Býli to piloti, kteří absolvovali normální tříletá vojenská letecká učiliště, ale na závěr dostali hodnost četaře” 1. A generálmajor letectva V A. Kuzněcov byl mezi těmi, kteří z důstojnických učilišť vyšli s hodností četaře. Na začátku války se dostal do pluku, který byl formován v týlu, a tam se sešli letci, kteří absolvovali o něco dříve jako poručíci, s těmi, kteří už absolvovali jako četaři. “V obrovských kasárnách je nepříjemně. V řadách stojí dvoupatrové železné vojenské palandy… V kasárnách je velmi těsno… Četaři si s nadšením a s neskrývanou závistí prohlížejí sytě červené výložky a pěknou, dobře šitou uniformu…‘ Ale pak přišel nástup. Objevil se velitel pluku Nikolajev a komisař Švedov “Plukovník udělal několik kroků, překvapeně se zastavil, podíval se naším směrem a zeptal se: “Kdo je to?” Švedov něco odpověděl. Nikolajev se mlčky obrátil a vykročil směrem ke štábu. Za ním se vydal i komisař. “Holátka!” zaslechli jsme zdálky.. Komisař se vrací: “Velitel pluku byl nespokojen s nástupem a vaším zevnějškem. Jste prýjaksi hubení…” “2. Letci evidentně nejsou žádní sokoli. Nedokrmení kohoutci z umělé líhně.
Máme-li nazývat věci pravým jménem, pak Stalin s Ryčagovem použili v případě desetitisíců mladých pilotů trik drobných šejdířů. Na počátku oznámili pravidla hry pak dlouho hráli, a když hra skončila, oznámili, že se pravidla změnila. Ponechme však stranou otázku morálky Máme tu otázku právní: na základě čeho je možné zadržovat piloty-četaře v Rudé armádě? Absolventi z let 1940-41 přišli do leteckých škol a učilišť dobrovolně 1) generálporučík letectva L. V Žoluděv, Stal’naja eskadäl ja, s. 41 2) Serebrjanyje kryl’ja, s. 3-6 v letech 1937-38, když ještě nebyla všeobecná branná povinnost. Do září 1939 povolávali do armády letectva a loďstva jen některé. Vojenská služba u letectva trvala dva roky V letech 1937-38 si mladí chlapci dobrovolně vybrali místo dvou nepovinných let vojny tři roky otročiny v kurzech. l. září 1939 byla zavedena všeobecná branná povinnost a doba byla prodloužena. V letectvu se sloužilo tři roky namísto dvou. Léta studia se počítala jako skutečná vojenská služba. Dejte jim důstojnické hodnosti a držte je v letectvu třeba až do penze, anebo je pusťte domů. Tři kasárenské roky si už odsloužili. Víc podle zákona nemohou dostat. Nedá se vymyslet důvod, na jehož základě by bylo možné držet je ve vojenském letectvu a ještě navíc v kasárenském režimu jako otroky v klecích. Ryčagov však důvod vymyslel. Stalin ho schválil. Nový zákon: povinná vojenská služba v letectvu se prodlužuje na čtyři roky Nejvyšší sovět ho jednomyslně odhlasoval a je po problému. Doba služby v letectvu je čtyři roky a vy máte odsloužené jenom tři. Tak ještě rok, milánkové. *** Ještě rok. A potom? O válce byly napsány hory monografií a disertací, ale v žádné nenajdeme odpověďna otázku, co Stalin zamýšlel s houfy pilotů po uplynutí toho roku. Na tuto otázku neexistuje odpověd‘, jenže tu otázku nikdo ani nepoložil. A otázka je to zajímavá. Lišácký zákon způsobil, že byly desetitisíce pilotů ponechány v kasárenském režimu do podzimu 1941. V jedenačtyřicátém roce nás Hitler přepadl, a tím otázku vyřešil. Stalin však Hitlerův vpád nečekal a ani v něj nevěřil. Co tedy Stalin zamýšlel s těmi houfy letců po srpnu 1941? Důstojnické hodnosti se jim udělit nemohou. Stalin i bez nich má skoro 600 000 důstojníků, nepočítaje v to NKVD. Kromě toho se připravuje ukončit vojenská učiliště a kurzy v roce 1941 ještě dalších 233 000 nových důstojníků, především pro pěchotu, dělostřelectvo a tanková vojska. Jestli dostanou důstojnickou hodnost také letci, bude mít Stalin spolu s NKVD milion důstojníků. To znamená, že Stalin bude mít skoro tolik důstojníků, kolik měl car Mikuláš vojáků. Hotová pohroma. Takže důstojnické hodnosti nemohou být absolventům leteckých učilišť a škol uděleny už z důvodů ekonomických. A Stalin to v úmyslu ani neměl. Nikde nenajdeme doklady pro to, že bylo plánováno budování bytů pro takovou spoustu letců, nenajdeme ani zmínku o zajištění hromadné výroby uniforem pro astronomický počet letců, nenajdeme miliardové částky v rozpočtu, které by byly určeny na mzdy pro letce-absolventy v případě, že by se měli stát důstojníky Tak co s nimi na podzim roku 1941? Pustit je domů? To by nás přišlo draho! Tři roky jsme je připravovali, investovali jsme do toho miliardy spálili jsme přitom miliony hektolitrů prvotřídního benzinu, zlikvidovali jsme nejedno letadlo s frekventanty i s instruktory a teďje máme pustit domů? Letci za několik měsíců ztratí své návyky a všechno naše úsilí přijde vniveč. Nebylo by možné vydat ještě jeden zákon a držet je v kasárnách i pátý rok, pak šestý i sedmý a jako otroky na galejích je přikovat k veslům, to znamená k letadlům? Byla by to dobrá varianta, jenže to neprojde. Letec musí stále létat. A teďto spočítejte! Kolik cvičných letadel bychom potřebovali na taková kvanta letců! A kolik instruktorů a kolik benzinu bychom každý rok spálili! A tak Stalinovi zbylo jediné východisko: začít válku DO PODZIMU ROKU 1941. Stalinův záměr byl prostý Jen at‘ jdou do války jako četaři, někteří to přežijí a ti se stanou důstojníky stanou se z nich i letečtí generálové a maršálové. A většina jich položí život za vlast jako četaři. Za zabitého poddůstojníka se rodině nemusí platit žádné peníze. Ušetříme. Příprava letců v takovém množství – to je mobilizace. Totální. Jestliže zahájíme mobilizaci, dospějeme k ekonomickému krachu nebo k válce. Stalin to chápal ze všech nejlépe. Ekonomický krach neměl v jeho plánech místo. *** Podívejme se teďna situaci očima mladého muže, který na podzim roku 1940 absolvoval v hodnosti četaře. Na dovolenou ho po absolvování nepústili, peníze mu nedali, musí nosit obyčejnou uniformu, bydlí v kasárnách, spí na vojenské posteli, žvýká kasárenskou stravu, chodit musí v keprových botách (ty kožené ze skladu rozkázali naložit do vagónů, odvézt na západní hranice a tam je vysypat na holou zem). Náš četař neklesá na mysli. Létat může i v těch keprových botách. Trápí ho něco jiného. Vybral si profesi na celý život, rozhodl se, že bude leteckým důstojníkem. Tři roky trčel v učilišti, zavedli rok navíc, skončí tedy na podzim 1941, ale co potom? Kamarádi, se kterými chodil do školy za ty čtyři roky už získali kvalifikaci, postavili se na nohy někteří pracují jako vyšetřovatelé NKVD a pěkně zatápějí nepřátelům lidu, jiní pracují jako inženýři ve zbrojovkách, a on aby byl všem pro smích. Tři roky studoval, ještě rok bude sloužit a nakonec z něho nebude nic. Proč létal? Proč riskoval život? Proč dřel po nocích? Rozhodl se zasvětit život letectvu a bývalo by lépe, kdyby ho byli tehdy v sedmatřicátém odmítli. Jenže byl přijat, čtyři roky jsou v tahu, a teďho, na podzim 1941, vyhánějí z letectva i z armády Kdo teďpotřebuje jeho profesi bombardovacího letce? Že by mohl jít k civilnímu letectvu? Tam si nevědí rady ani s vlastními lidmi. No řekněte sami. Poradil by takový četař-absolvent svému mladšímu bratrovi, aby se stal letcem? I bez dobrých rad je to jasné. Není proč chodit do leteckých učilišt‘, nic z toho nekouká. Člověk jenom létá a létá a nakonec ani neví, co z něho je. Který hlupák půjde po tom všem do leteckého učiliště? Kdo má zapotřebí chodit do důstojnického učiliště, aby se z něho nakonec stal obyčejný voják? Kdo je zvědavý na to učit se a nakonec získat jen nejistotu? A Stalin a Ryčagov jdou ještě dál. Četařem nezůstává jen obyčejný letec, ale i starší letec a také z velitele roje je jen četař, ba i zástupce velitele letky je také četař. Bylo rozvinuto takové množství letek a leteckých pluků, že země je schopna dát důstojnická privilegia jen velitelům letek a vyšším hodnostem. A všechny letce až po velitele rojů a po zástupce velitelů letek naženou od jara 1941 zpátky do kasáren. Pod řvoucí staršiny Tak kdo po tomhle všem půjde dobrovolně do leteckého učiliště? Kdo potřebuje takovou romantiku? Soudruh Stalin a Ryčagov predvídali i toto. Proto rozkaz ze 7. prosince 1940 neobsahoval jen opatření, podle něhož budou letci absolvovat jako četaři, ale také zrušení principu doplňování leteckých učilišt‘ na základě dobrovolnosti. To v historii světového letectví ještě nebylo. Doufám, že se to ani nebude opakovat. 7. prosince 1940 byl v Sovětském svazu zaveden donucovací princip při doplňování leteckých škol. To je válka. Žádná země na světě se k podobnému kroku neodhodlala ani v průběhu války Lidé všude létají dobrovolně. Zavedení donucovacího principu při doplňování leteckých škol neznamená pouze válku, znamená to válku všeobecnou a agresivní. Jestliže přínutíme létat někoho v obranné válce, pak to neskončí dobře. Na nebi je jako volný pták – uletí k nepříteli a v zajetí ho k létání nebude nikdo nutit. Použití leteckých nevolníků je možné pouze ve vítězné ofenzivní válce, kdy byla protivníkova letiště zasažena náhlým úderem a kdy tankové klíny rozřezávají nepřátelskou půdu. V takové situaci není pro leteckého nevolníka útěk možný do několika dnů by stejně padl do spárů NKVD. A nyní přichází pravý čas na otázku: Je možné naučit leteckého nevolníka létat, i když sám nechce? Je možné vyškolit tohoto leteckého nevolníka ve vyšší pilotáži a ještě k tomu za tři až čtyři měsíce, které Stalin s Ryčagovem určili na přípravu od prosince 1940?
Jenže letečtí nevolníci vyšší pilotáž nepotřebovali. Nebyli přece připravováni pro obrannou válku. Je pţrece nepřipravovali na odrážení agrese a na vedení leteckých bitev. Připravovali je pro letadlo “Ivanov”, zkonstruované speciálně pro takový případ. Byli připravováni pro takovouto situaci: vzlétnout za rozbresku, v sevřené skupině následovat řídícího letce, na jeho rozkaz shodit bomby na spící letiště, plynule se obrátit a vrátit zpět. To se skutečně mohl naučit i letecký nevolník za tři až čtyři měsíce. A to tím spíš, že “Ivanov” Su-2 byl právě pro takového letce konstruován. A jestli někdo vletí při přistávání do stromu? Žádné neštěstí, letců-četařů má soudruh Stalin dostatek. A také sovětský letecký průmysl byl připraven vyrobit dostatečné množství letadel “Ivanov”. Bylo tedy rozhodnuto obejít se bez vyšší pilotáže i bez leteckých bitev A právě tehdy zaznělo heslo generálporučíka letectva Pavla Ryčagova, se kterým vstoupil do dějin: “Nebudeme krasoletci!” O PAŠE ANGELINOVÉ A O PRACOVNÍCH REZERVÁCH
Mobilizační pohotovost je nezbytná nejen pro zbrojní továrny, ale pro celý průmysl: celý průmysl ve válečné době bude válečný. Stalin, l940 Pašu Angelinovou znala celá země. Paša Angelinová se na nás usmívala z prvních stránek novin i časopisů. Ne – není to herečka. Paša Angelinová je první žena v zemi, která se stala traktoristkou a vedoucí první ženské traktorové brigády Proslavila se nejen svou pracovitostí, ale i moudrostí. Novináři chodíli za jejím traktorem v celých hejnech a nejednou se její výroky objevovaly jako výstižné titulky na prvních stránkách ústředních deníků. “Musíme lépe pracovat!” “Musíme pracovat lépe!” “Lépe pracovat musíme!” atd. Avšak skutečná sláva pro Pašu Angelinovou nastala v předvečer války Tehdy se nomenklaturní traktoristka obrátila k masám s novým heslem: “Sto tisíc mladých žen na traktory!” Nevím, zdali si to vymyslela sama Paša, anebo jí to někdo napověděl, ale sovětský tisk se hesla chopil, mnohonásobě je rozšířil a nad zemí zahřměla výzva, která se nesla z vysokých i nízkých tribun, ze stránek novin, z milionů amplionů. Heslu bylo porozuměno a zakrátko v Sovětském svazu nebylo připraveno pouze sto ale DVĚ STĚ TISÍC traktoristekl.
|