Pokračování knihy Všechno bylo jinak
|
|  Yüklə 1.07 Mb.
|
| Rozhodnutí jako by nikdy ani nevycházela od Stalina, ale od delegátů stranického sjezdu, od Nejvyššího sovětu nebo od představitelů pracujícího lidu (výnos z 26. června 1940 byl přijat “na základě iniciativy odborů”). A konečně byli i vlastnoručně podpisované závazky: “My Šaruchin, Děment’jev Voronin, Balandin… Pravda, byly napsány Stalinovým rukopisem, ale podpisy byly vlastnoruční. Mobilizaci průmyslu pro válečnou potřebu zvěstoval XVIII. sjezd strany A nemyslete si, že na něm vystoupil Stalin a řekl, že se bude dělat 10-12 hodin. Vůbec ne. Stalin neměl taková slova rád. Styl Stalinovjrch veřejných vystoupení byl jiný: “Žijeme lépe, soudruzi, žijeme radostněji”9. Na sjezdu však vystoupil jistý Vjačeslav Malyšev kterého tehdy ještě nikdo neznal. Jeho řeč z 19. března 1939 je nutno číst. Je to klenot. Podle zvyklostí té doby Pravda neuváděla tituly řečníků sjezdu ani iniciály křestních jmen: “Řeč s. Malyševa” a ani slovo navíc. Málokdo v sále věděl, jaký je to ptáček. A on to byl zkušený pracovník na počátku slibné kariéry Sveřepý stalinský tygr. Šestatřicetiletý Před rokem ho udělali ředitelem, před měsícem – lidovým komisařem těžkého strojírenství. Do roka se stane Molotovovým náměstkem a v květnu 1941 náměstkem Stalinovým. Stát se Stalinovým náměstkem nebylo jednoduché. Malyšev se jím stal jako osmatřicetiletý A nejen to – ve funkci se udržel až do Stalinovy smrti a nadále zastával funkci náměstka předsedy sovětské vlády prakticky až do své smrti. Kromě funkce Stalinova náměstka bude Malyšev po celou válku zastávat úřad lidového komisaře pro tankový průmysl, získá vojenskou hodnost generálplukovníka a neoficiální tituly “nejvyššího velitele tankového
9; Pravda 22. 1 l. 1935 průmyslu”, “Tankogardského knížete” atd. Malyšev – to je Žukov sovětského průmyslu. Sovětské tanky ukončily válku v Berlíně. Malyševova zásluha na tom nebyla o nic menší než zásluhy Žukovovy Když teďznáme průběh vývoje Malyševovy kariéry za války i po ní, musíme si ještě jednou přečíst “Řeč s. Malyševa” z 19. března 1939 a právě v této řeči bychom měli hledat klíč k otázce začátku předmobilizačního období v sovětském průmyslu. Malyšev říkal přesně to, co bylo třeba říkat na začátku roku 1939. On nejen říkal, ale také činil přesně to, co Stalin potřeboval. Jinak by se s. Malšev nestal Stalinovým náměstkem. A potom se jako zvěstovatelka budoucích výnosu objevila v Izvěstijích ze 24. srpna 1939 stat‘ stále téhož Malyševa “O fluktuaci kádrů a o rezervách pracovních sil”. V Malyševově stati bylo už tehdy obsaženo všechno to, co za rok bude zvěčněno zlatým písmem Stalinových výnosů o zotročení pracovních sil, o “pracovních rezervách” a o praktické přeměně průmyslu v jednotný mechanizmus pracující pro válečné potřeby Je to podivuhodná shoda: 23. srpna 1939 byl podepsán pakt s Hitlerem a následující den se objevuje zvěstovatelská stat‘ vyzývající národ, aby začal ostřit kopí. Jenže události se vyvíjely v opačném pořadí. Stat‘ se objevila 24. srpna 1939, ale vysázena byla 23. srpna. A Malyšev ji psal ještě dříve, tj. před podepsáním paktu. Když si v Kremlu tiskli ruce s Ribbentropem a pili na Hitlerovo zdraví, drakonické výnosy z roku 1940 byly už připraveny Nevylučuji, že jejich iniciátorem byl právě Malyšev a že za to byl vyzdvižen do funkce náměstka předsedy vlády pro odvětví průmyslu, čímž předběhl všechny svoje kolegy a soupeře. Nápad zastavit fluktuaci pracovních sil zavedením nevolnictví v továrnách a organizoţţat “pracovní rezervy” byl už v srpnu 1939 předložen Stalinovi a zřejmě u něho našel podporu. Malyšev už tehdy věděl, k čemu povede totální militarizace průmyslu. A nebyl sám.; Vývoj ekonomiky získává jednostranný vojenský charakter, který nemůže pokračovat do nekonečna. Buďto povede k válce, anebo v důsledku neproduktivních nákladů na vydržování vojenských sil a na jiné vojenské účely k hospodářskému bankrotu.” To říká maršál Sovětského svazu V D. Sokolovskij po válce. 10) Vojennajn strategţţa, s. 284 Tuto prostou myšlenku chápali i před válkou. “Přechod téměř celého hospodářství země na válečnou výrobu znamená nutné omezení zásobování pro mírové potřeby obyvatelstva a úplnou stagnaci běžného průmyslu. Průmyslová odvětví, která nemají obranný význam, budou muset velmi rychle přerušit svou činnost a intenzivně se budou rozvíjet ta odvětví, která pracují pro obranu.” To psal v roce 1929 vynikající vojenský teoretik V K. Triandafilovll. A zde je názor generálplukovníka Borise Vannikova. Vannikov je stejný typ stalinského lidového komisaře jako Malyšev Sám Stalin si udělil zlatou hvězdu Hrdiny socialistické práce s číslem 1. Boris Vannnikov tuto hvězdu získal v první desítce rytířu. Stalin zustal při té jediné. Ale Vannikovovi dal po válce sám Stalin druhou zlatou hvězdu. A Vannikov se stal prvním dvojnásobným Hrdinou socialistické práce. Za zkonstruování jaderné nálože. A Vannik_ov se brzy stal jako první v zemi i trojnásobným Hrdinou socialistické práce. To za výrobu termojaderné nálože. Před válkou byl Vannikov lidovým komisařem pro výrobu munice. Jeho názor: “Žádný stát, i kdyby měl sebesilnější ekonomiku, nevydrží, pokud by jeho obranný prumysl ještě v mírové době přešel na režim doby válečné” 12. Takže: co vůdcové věděli, to také činili. Jakmile začal přechod průmyslu na režim válečné doby bylo jim jasné, že to povede k válce. Mimochodem, samotný Vannikov byl zatčen na začátku června 1941. Byl mučen a určen k zastřelení. Z 15 odsouzenců na smrt bylo popraveno třináct, dva byli propuštěni. Motivy zatčení mizejí v temnotách. A není ani důležité, z čeho byli obviněni. Cožpak je nutno obviňovat člověka právě z toho, čím se provinil? Důležité je něco jiného: hromadná zatýkání v průmyslu, počínaje dělníkem, který přišel pozdě o 21 minut a konče lidovými komisaři, kteří nikam pozdě nepřišli a jejichž cílem bylo vytvořit ještě v dobách míru válečném poměry ve vlastním týlu. Když dohola ostříhaní a pohublí náměstci lidových komisařů i sami lidoví komisaři se z kobek, ve kterých podstoupili mučení, najednou znovu vraceli do svých ministerských křesel, všichni najednou začínali chápat, že je třeba lépe pracovat: soudruh Stalin potřebuje mnoho zbraní. 11) Charakter operaclţ sovremennych armij, s. 50 12) Voprosy istorii, 1969, č. l, s. 130 O STALINSKÉM ZVĚSTOVATELI BOUŘÍ Nevzdáš se? Tak zdechni,... s tebou! Nám bude milejší ráj v boji dobytý D‰mjan B‰dnyj Jednou jsem měl příležitost pozorovat, jak sovětští olympionici hrají volejbal. Nádherná podívaná! Urostlí hoši, silné a pružné svalstvo, tvrdé údery a neuvěřitelná schopnost objevit slabinu – stačilo, aby soupeři (také zarputilí) na zlomek vteřiny oslabili obranu na kousíčku hřiště a právě do toho místa se řltí míč s drtivou silou, kterou není možné odrazit. A nejen že naši útočili, ale také se snažili soupeře klamat: střílejí jakoby na jednu stranu, ale míč letí na druhou. A také soupeř měl vypracované množství triků na oklamání, ale na naše nevyzrál. Postřeh sovětských olympioniků byl přímo nadlidský Neřekl bych, že to byly reakce jako u vlka nebo u tygra, ne, to bylo něco za hranicemi možností. A obzvláště v tom vynikal Jurij Česnokov To, co předváděl na hřišti, bylo nepochopitelné. Soupeř se rozpřahá strašnou silou, natahuje se jako ocelové pero a je jasné, že míří do pravého zadního rohu a celé sovětské mužstvo se tam vrhá, jediný Česnokov se vrhá… do levého předního rohu. Ve zlomku vteřiny následuje úder – a přímo tam, kam už přiskočil Česnokov Všechno to proběhlo současně, ale já jsem se nějak nemohl zbavit pocitu, že nejdřív skočil Česnokov kam bylo třeba, a teprve pak tam soupeř vystřelil míč. Vypadalo to, že Česnokov předvídal ty nejnevypočitatelnější rány a proto je odrážel. Po zápase jsem se zeptal Česnokovových obdivovatelů, jestli je to pravda, že on ví dopředu, kam poletí rána. No určitě, zněla odpověd‘. A jak to může vědět? Má intuici – říkali jedni, je to génius – odpovídali druzí, čte soupeřovy myšlenky usoudili třetí. Bylo jasné, že Česnokov je obdařen mimořádnou fyzickou silou a vytrvalostí, bylo zřejmé, že je schopen soustředit vůli v krátkém okamžiku, kdy odráží úder, a okamžitě ji zase uvolnit, a tím si udržuje energii a schopnost znovu a znovu s neuvěřitelnou přesností vkládat veškerou svou sílu do úderu. Ale bylo tu ještě cosi tajemného. Olympijský vítěz Jurij Česnokov po ukončení své sportovní kariéry odhalil své tajemství. On skutečně četl soupeřovy myšlenky Všichni kolem byli v tomto směru negramotní, neuměli číst ve tvářích, ale on to uměl. Soupeř si mohl vymýšlet sebelepší finty ale v tom nejposlednějším okamžiku před úderem se Česnokowv nos otáčel přesně tam, kam bude směřovat rána. Česnokov to zaznamenal a pak dokonce zjistil, že to funguje bez výjimek. A tak nosem vždycky ucítil záměry svých amerických, čínských, japonských a ještě kdovíjakých soupeřů. A ve zlomku vteřiny před vystřelením míče se vrhal tam, kam bylo třeba. A nade všemi vítězil. Každé kouzlo je prosté. Když známe jeho tajemství. Tajemství Česnokova mi připomnělo příběh letce Golovanova… V únoru 1941 byl letec civilního letectva Alexandr Golovanov povolán z jakéhosi důvodu do Rudé armády získal první vojenskou hodnost jako podpolukovník a první funkci jako velitel 212. pluku zvláštního určení pro dálkové bombardování. Sovětské dálkové bombardovací letectvo zahrnovalo: 5 leteckých sborů, každý o dvou divizích; 3 samostatné letecké divize, které do sborů nepatřily; 1 samostatný letecký pluk, který nebyl součástí ani divizí, ani sborů. A právě do čela tohoto pluku byl v únoru 1941 postaven Golovanov. Vlastně žádný pluk ještě nebyl, teprve ho museli zformovat. Tento úkol Golovanov zvládl: letadla mu dali, dali mu i letce, inženýry a techniky dali mu i letiště ve Smolenské oblasti. Golovanov pluk zformoval a stal se jeho prvním velitelem. Podplukovník Golovanov neměl nad sebou ani velitele divize, ani velitele sboru, byl podřízen přímo veliteli DBA (daĺnebombardirovočnoj aviacii – dálkového bombardovacího letec– tva). Teoreticky V praxi byl Golovanovův pluk podřízen Stalinovi. V červnu 1941 zahájil 212. pluk zvláštního určení pro dálkové bombardování bojovou činnost. Golovanovův pluk, stejně jako veškeré dálkové letectvo, nebyl využíván přímo podle svého určení. Dálkové bombardéry byly určeny pro noční nálety na vzdálené cíle – na města, továrny mosty a železniční stanice. Jenže zde byly používány ve dne a na pohyblivé cíle v přední linii. Dálkové bombardéry bombardují z velké výšky cíle, do kterých není možné se netrefit. Jenomže teďdostávaly nesplnitelné úkoly pro které nebyly určeny: bombardovat protivníkovy tankové kolony Z velké výšky není možné pohyblivý tank zasáhnout, na střemhlavý let nebyly bombardéry konstruovány a tak nezbývalo než sestoupit níž… K této činnosti jsou určena bitevní letadla, “blízké” a střemhlavé bombardéry a to pouze pod ochranou stíhaček. Bitevní letadla a “blízké” a střemhlavé bombardéry však vzaly za své na pohraničních letištích v prvních dnech války a zároveň s nimi vzaly za své i stíhačky A tak teďdálkové bombardéry konají cizí práci, pro kterou nebyly sestrojeny a kterou nedovedou, a to ještě bez ochrany stíhaček a v podmínkách, kdy protivník plně ovládá vzdušný prostor. Všechny pluky divize a sbory dálkových bombardérů utrpěly nepřiměřené a nezasloužené ztráty Ztráty neminuly ani 212. pluk. Golovanovův pluk se přesto od ostatních odlišoval. Podplukovníkem Golovanov zůstal necelý půlrok. V srpnu 1941 se plukovník Golovanov stává velitelem 81. letecké divize zvláštního určení pro dálkové bombardování. Tato divize byla podřízena přímo Hlavnímu stanu vrchního velení 1. Zkrátka a dobře, Golovanov je znovu podřízen osobně Stalinovi. 81. divize pod Golovanovovým velením a za jeho osobní účasti bombardovala v roce 1941 Berlín, Královec, Gdaňsk i Ploješt‘. Je ovšem pochopitelné, že využití letectva pro dálkové bombardování k jiným účelům a ztráty utrpěné v důsledku toho na začátku války rapidně snížily sílu dálkového letectva. Přesto se však Golovanovova divize vyznamenala a dalo se očekávat Golovanovovo jmenování velitelem leteckého sboru. To se však nestalo. Tento stupeň Golovanova minul. A nestal se ani zástupcem velitele dálkového bombardovacího letectva, ale rovnou jeho velitelem. V únoru 1942 bylo dálkové bombardovací letectvo přeměněno na letectvo pro dálkové operace a jeho velitelem byl jmenován generálmajor letectva Alexandr Golovanov Jeho další hodnosti – generálporučík letectva, generálplukovník letectva, maršál letectva – následovaly plynule za sebou. V srpnu 1944 získává Golo– vanov titul hlavní maršál letectva. Ve stejném měsíci dosáhl hlavní maršál věku 40 let. Letectvo pro dálkové operace se pod Golovanovovým velením zúčastňovalo všech nejdůležitějších operací Rudé armády V roce 1953 bezprostředně po Stalinově smrti je Golovanov odvolán ze všech funkcí a dán do zálohy V Sovětském svazu maršálové a dokonce ani generálové do zálohy dáváni nebyli. Jejich hodnosti byly doživotní a oni si je až do smrti ponechávali, i když už v armádě nevykonávali žádné funkce a neměli 7) generälmajor letectva M. N. Koževnikov, Komandovnnije i štnb WS Sovetskoj armii v Velikoj Otečestvennoj vojne, s. 8l žádné poţnnosti. Golovanov je krajní a možná i jediná výjimka z tohoto pravidla. V nemilosti byl i Žukov Vasilevskij, Koněv Rokossovskij, ale nikoho z nich nejmenovali maršálem v záloze, dál zůstávali maršály V nemilosti byli i N. G. Kuzněcov ale ten byl z admirála loďstva Sovětského svazu degradován na viceadmirála a viceadmirála je možné dát do zálohy (Posmrtně byl N. G. Kuzněcovovi navrácen titul admirála loďstva Sovětského svazu.) Pro degradování Golovanova nebyly nalezeny zjevné důvody a proto ho jmenovali hlavním maršálem v záloze. Golovanovova kariéra nebyla Stalinovou smrtí přervána náhodně. Golovanov byl Stalinovi velmi blízký Abychom pochopili jeho osud, nemůže vyjít od roku 1941, ale od začátku. *** Alexandr Golovanov se narodil v roce 1903. Od 14 let byl v Rudé armádě na frontě. Sloužil ve vojenské rozvědce a potom v orgánech GPU (státní politické správy) NKVD. Nebyl to však obyčejný čekista. Byla to vtělená vůle a energie. Službě věnuje víc času než kdokoli z jeho kolegů, a navíc se ještě stává sportovním jezdcem, motocyklovým závodníkem a letcem. Je však třeba zdůraznit, že ne ledajakým, ale prvotřídním jezdcem a motocyklovým závodníkem s výsledky, které ho opravňují vystupovat na všesvazových soutěžích. Stává se letcem, kterému svěřovali drahocenné životy vůdců. Tento jeho portrét nemá daleko k portrétům supermanů v akčních filmech, ale právě takový on byl. Golovanov dosahoval těch nejlepších výsledků ve všem, do čeho se pustil. Kdysi kdesi na své pouti potkal čekista Golovanov Josifa Stalina. A jejich cesty se už nikdy nerozdělily Golovanov se brzy dostává mezi hrstku lidí zvenčí neviditelných, ale Stalinovi velmi blízkých, vykonavatelů temných úkolů. Golovanov jako tělesná stráž. Golovanov jako osobní vyšetřovatel. Golovanov jako osobní pilot Stalinův Sám Stalin v té době letadlem nelétal, ale osobního pilota měl. A jako zvláštní poctu, jako kdyby daroval svůj kožich sundaný z ramenou, odměňoval stranické velmože cestou v letadle: poletíš s mým osobním pilotem! Takové lety ostatně mohly být výrazem nejen úcty a vděčnosti, ale také pravého opaku. Golovanov létal ve stříbřitém letadle s výrazným nadpisem “Stalinská cesta”‚. Maketa právě tohoto letadla stála na Stalinově stole. Na křídlech “Stalinské cesty” často létala smrt. V letech velkých čistek padaly hlavy a uprazdňovaly se funkce. Likvidace komunistů první kategorie znamenala povýšení pro komunisty druhé kategorie. A stávalo se, že Stalin posílal na znamení zvláštní přízně “Stalinskou cestu” do vzdálené provincie pro stranického vůdce, který byl málokomu známý: vás čekají v Moskvě a stanete se velikým. Stával se i opak: čekají vás v Moskvě a stanete se… Pasažér letí v golovanovském letadle, živí ho, napájejí kavkazskými víny… A v Moskvě ho opravdu očekávají… v cele smrti. Jsou zprávy které se dosud nepodařilo potvrdit, že maršál Sovětského svazu V Bljucher letěl do Moskvy v roce 1938 “Stalinskou cestou”. Potom už Bljucher nikdy neletěl: brzo ho dopravili do mučírny Při mučení zahynul. Alexandr Golovanov byl v letech teroru něco jako stalinský zvěstovatel bouří: Bouře! Brzo se přižene bouře! A také by bylo možné nazvat Golovanova špičkou Stalinova nosu: Kam se obrátí, tam udeří Stalinův hněv *** A potom čistky skončily a začala nová etapa našich dějin: předmobilizační období, tajná mobilizace, válečné konflikty Dosud se mi nepodařilo zjistit jméno letce, který dopravil Žukova na Chakhin-Gol. Nevím, jestli to byl sám Golovanov či někdo jiný Ale je spolehlivě známo, že se Golovanov objevil na Chakhin-Golu prakticky současně se Žukovem, a snad o něco dříu To znamenalo, že Stalin osobně sleduje vývoj událostí. Až do konce bojů byl Golovanov v Mongolsku. Už se nepodaří zjistit, jestli Žukov chápal symboličnost Golovanovovy přítomnosti, není však žádné pochybnosti o tom, že by v případě neúspěchu přivezli Žukova do Moskvy “Stalinskou cestou”. Přítomnost Alexandra Golovanova na Chakhin-Golu se neomezovala jen na skrytou kontrolu Žukova. Golovanov mnoho létal. O jeho činnosti se mluví málo: plnil zvláštní rozkazy… Když jsem se probíral dějinami letectva zvláštního určení, (Specnaz), našel jsem nejasné zmínky o činech sovětských diverzních skupin v týlu japonských vojsk. Výsadek diverzních skupin Specnazu prováděla letadla Zvláštní letecké skupiny do které patřil i Golovanov Jeho povinnosti se podstatě nezměnily – dělá špinavou práci; kde se objeví tento stalinský zvěstovatel bouří, znamená to teror. Po Mongolsku přišlo Finsko. Tam Golovanov dostal Leninúv řád. A zase jsou podrobnosti zahaleny tajemstvím. Vždyť je to podivné: Golovanov není voják, k armádě nepřísluší a vojenskou uniformu nenosí. Co že to dělá na vojně? Co to tedy v armádě dělá? * * * Potom se náhle v roce 1941 Golovanov octne v armádě. Je třeba zdůraznit, že se do armády dostal na vlastní žádost. Uchoval se a byl uveřejněn Golovanovův dopis Stalinovi. Po tomto dopise ho povolávají na vojnu, dávají mu vojenskou hodnost a jmenují ho velitelem leteckého pluku zvláštního určení. Golovanov byl stále po boku Stalina, Golovanov mnoho věděl, Golovanov se stýkal s vrchními veliteli Rudé armády a měl představu o tom, co se zamýšlí. Golovanov mnoho létal, mnoho viděl, chápal, že se schyluje k velké válce, a proto se do ní přihlásil jako dobrovolník. Bylo to v jeho duchu. Kdyby se velká válka neplánovala, Golovanov by zustal u Stalina. Kdyby se zamýšlel běžný konflikt na způsob zimní války ve Finsku, zůstal by Golovanov civilním letcem a zúčastnil by se konfliktu, aniž by zaměnil uniformu civilního letectva za vojenskou. Kdyby se připravovala velká obranná válka, Golovanov by se zmocnil stíhačky Ten člověk měl ve své moci všechno – od arabského koně-mimochodníka po libovolný typ letadla. V obranné válce by se ctižádostivý Golovanov mohl stát jako prvý trojnásobným Hrdinou Sovětského svazu. To odpovídalo jeho povaze, jeho talentu. Kdyby se připravovala válka na rok 1942, Golovanov by nežádal přijetí do armády na počátku roku 1941. Výbušná energie tohoto člověka by si našla jiné využití, jiný hlavní úkol pro nejbližší dobu. Ale válka se plánovala na rok 1941, velká válka, v níž se stíhacímu letectvu přisuzovala jen druhořadá úloha. Do módy se dostával bombardér. A právě o vstup do bombardovacího letectva požádal Golovanov. Neměl ovšem na mysli obyčejný bombardér, ale takový, který by bylo možné využít k plnění speciálních úkolů. Golovanov si sám vybral pole působnosti v blížící se válce a jeho úmyslu odpovídal název 212. bombardovacího leteckého pluku zvláštního určení pro dálkové bombardování. *** Zde je ovšem záhodno vyslovit pochybnosti: Golovanov nemohl znát Stalinovy plány nemohl vědět, že Stalin připravuje válku. Golovanov jen mohl předpokládat, že se chystá k válce a přihlásit se jako dobrovolník. Mohl se zmýlit: snad Stalin žádnou válkou neplánoval. Dobrá, vyslovme s tím souhlas. Připust’me, že Golovanov nebyl do Stalinových plánů zasvěcen. Připust’me, že Golovanov vyslovil před Stalinem jen domněnku: zdá se mně, že se blíží válka; není na čase, soudruhu Staline, abych oblékl vojenskou uniformu? Necht‘ je Golovanovův dopis Stalinovi jen projevem toho, co Golovanov předpokládal. Ale byl to správný předpoklad! Kdyby byly Golovanovovy předtuchy o velké osvobozovací válce nesprávné, Stalin by mu odpověděl: ne, Golovanove, já žádnou osvobozovací válku neplánuji, potřebuji tě zatím na jiné věci. Ale Stalin to neřekl, nýbrž řekl něco opačného. Schválil horlivost svého zvěstovatele bouří: chápeš, Golovanove, správně situaci, dozrávají velké děje, je na čase, abys i ty oblékl uniformu; jsi chlapík, že nečekáš na rozkazy a sám chápeš, kdy máš požádat o vstup do armády Golovanov nemusel znát Stalinovy úmysly a časové plány a mohl se jen něčeho domýšlet, ale Stalin všechno dobře znal! A je-li Golovanovův dopis jen projevem tušení, Stalin toto tušení potvrdil. Ještě jedna věc. Stalin mohl Golovanovovi říct: obávám se, že nás Hitler napadne; seber, Golovanove (jsi člověk rozhodný a houževnatý), naše nejlepší piloty-stihače a připrav z nich nějakou údernou skupinu, složenou ze samých es, takovou skupinu, aby z boje ani jeden Němec nevyvázl životem, abychom mohli v prostoru, který bych kdekoli sám zvolil, udržet alespoň místní převahu ve vzduchu. At‘ si mají Němci na eelé frontě převahu, ale na rozhodujícím úseku jim ji nedovolíme.. Ale taková slova Stalin neadresoval ani Golovanovovi, ani nikomu jinému. Z iniciativy Golovanovovy a podle rozkazu Stalinova byl vytvořen vzorný pluk z nejlepších letců, aby plnil zvláštní úkoly v hloubi území protivníka, jak si to přál osobně Stalin, ale podobný vzorný pluk na obranu rodného nebe nevytvořili a ani se o tom nezmínili. Pokus vybudovat vzorný stíhací letecký pluk na obranu rodného nebe byl učiněn teprve po 22. červnu 1941 (401. stíhací letecký pluk zvláštního určení). Bylo však už pozdě. Porovnejme fakta. ***
Ubyţovny NKVD v okolí stanice Gnězdovo ve Smolenské oblasti se 2. Zota Kţ 1939 využívalyjako letní tábory pro přípravu mladých kádrů od ro terny Komlţ 3. V obla5ti Smolenska je od února 1941 umístěn 212. letecký pluk zvlastního určení, který je schopen nejen bombardovat zvlášť dů– zvláš objekty na Stalinův osobní rozkaz, ale i vysazovat diverzní skupiny speciálního určení do týlu protivníkova. 4. Od tĺţora 1941 se v obvodu stanice Gnězdovo budovalo velitelské ţiště strategického významu, velitelské stanoviště pro Stalina. stano oţhodem, Gnězdovo je tatáž stanice Gnězdovo, kde z vagonů Mim dali polské důstojníky Katyň je vedle. vyklá
špička
A KAM JEL CHMELNICKIJ? Dějiny války a míru je možné n nutné studovat nejen z dokumentů, ale i z lidských osudů. “Krasnaja zvezda” l. června 1990 K životopisu hlavního maršála letectva Golovanova Ize připojit životopis generálporučíka Rafaila Chmelnického (1898-1964). Oficiální biografie Chmelnického je uveřejněna v rubrice “Hrdinové občanské války”. Zde jsou hlavni momenty: byl agitátorem v Charkově, potom tajemníkem člena Revoluční vojenské rady První jízdní armády účastnil se potlačení kronštadtské vzpoury občanskou válku ukončil se dvěma Řády Rudého praporu. V těch letech to byl nejvyšší a vlastně jediný řád. Listujeme-li v memoárech účastníků občanské války nacházíme v té době příkazy k vyznamenání: “vyznamenat rudými revolučními kalhotami (šarovarami) ” nebo “vyznamenat hřebcem-ryzákem”, kdežto řády jak o tom podává svědectví maršál S. M. Buďonnyj, udělovali “hrdinům mezi hrdiny”. Stalin např. měl za občanskou válku jediný řád. Ti, kdo dostali dva řády byli zapsáni do análů událostí. Chmelnickij byl mezi nimi. Po občanské válce se Chmelnickij stává pověřencem (tj. vykonavatelem pověření mimořádné důležitosti) u velitele Severokavkazského vojenského okruhu. Potom přichází na řadu práce ve štábu Moskevského vojenského okruhu. Následuje vojenská akademie a hodnosti: velitel pluku v 1. moskevské proletářské pěší divizi, pověřenec lidového komisaře pro vojenské a námořní záležitosti, návrat do velitelských funkcí, a to do téže hodnosti velitele pluku v l. moskevské proletářské divizi, pak zástupce velitele této divize, za krátkou dobu velitel této nejlepší divize Rudé armády Potom se stává pověřencem Lidového komisariátu obrany SSSR. V r. 1940 byly v Rudé armádě zavedeny generálské hodnosti. Rafail Chmelnickij dostává hodnost generálporučíka, což znamenalo v té době tři hvězdičky Na jaře 1941 je generálporučík Chmelniekij jmenován velitelem 34. pěšího sboru, nejsilnějšího ze všech pěších sborů Rudé armády Za války byl ve službách vojenské rady Leningradského a Severozápadního frontu. Od r. 1942 byl náčelníkem řídícího orgánu zásobování v ústředním štábu partyzánského hnutí. Pak následuje hodnost generála pro zvláštní úkoly při náměstkovi Lidového komisariátu obrany a na samém konci války byl generálporučík Rafail Chmelnickij náčelníkem výstavy vzorků ukořistěnýţh zbraní. Ve druhé světové válce se Chmelnickij nijak nevyznamenal – vstoupil do ní jako generálporučík a ukončil ji v téže hodnosti. Životopis je sestaven tak, že když ho pročteme, zívneme a obrátíme stránku: generál, hrdina, nic víc. A já mám ještě odvěkou nenávist k adjutantům a pověřeneům. Generálporučík Chmelnickij se stále po dobu své služby jako v začarovaném kruhu vracel do hodnosti důstojníka (pak generála) pro plnění úkolů mimořádné důležitosti. Tato stálost mě nějak znepokojovala. A navíc: důstojnická kariéra mi připadala nepřirozená. První velitelskou hodností byl velitel pluku: nevelel ani družstvu, ani rotě, ani praporu, hned převzal pluk. A to ne obyčejný pluk. l. moskevská proletářská pěší divize – to je dvorní parádní divize hlavního města: zahraniční hosté, přehlídky oslavy předvádění se. Služba ve dvorních divizích byla zvláštní. Pro důstojníka je velikou ctí se tam dostat, po celý život potom září v hodnoceních číslo té slavné divize. Slouží se tam lehce i těžce. Na jedné straně jsou lidé dobře vybraní, v divizi nejsou hubení, neduživí vojáčci, kteří nerozumějí ruštině, divize nemá staré opotřebované zbraně, nemá problémy se zásobováním a ubytováním vojska. Na druhé straně chybí skutečná bojová příprava. Místo ní předvádění nebo příprava na další předvádění, “balet”, jak se o tom vyjadřují v Rudé armádě. Chmelnickij byl z patera jmenování do velitelských funkcí čtyřikrát ustanoven velitelem dvorní “baletní” divize hlavního města. A dlouho si ve funkcích nepobyl. Hodnost zastával několik týdnů a potom se na dlouhá léta vracel do hodností adjutanta, tajemníka, pověřence… životopis Chmelnického mě dlouho znepokojoval a já jsem nemohl pochopit, čírn mě vzrušuje. A potom přišlo osvícení: vždyt‘ je to odlesk životopisu Vorošilova! z * *
|