Pokračování knihy Všechno bylo jinak
|
|  Yüklə 1.07 Mb.
|
| 2) Na jugo-zapadnom napravlenii, s. 9
3) Tak šli my k pobede, s. 39 9) generálporučdr V. J. Baranov, Vojenno-istoäčeskiţ žurnal l988, č. 9, s.18 122 ţ 123 Například 4. pěší divize, nazvaná Divize německého proletariátu, vstoupila do války se 64 tanky5. Sovětské letecké divize měly 200 až 300 letadel. Někdy ale i 400. Například 9. smíšená letecká divize měla ke dni 21. června 409 bojových letadel. Celkový počet nových divizí za necelé dva roky nebyl, jak říká maršál Jazov 125, ale 295 nových divizí. Pokud ovšem nepočítáme motostřelecké divize NKVD.
Avšak ani 295 nových divizí neznamená ještě konec příběhu. Jednou mě osud zavál do muzea 8. gardové režické motostřelecké divize Hrdiny Sovětského svazu generálmajora J. U Panfilova, nositelky Leninova řádu, Řádu Rudého praporu a Suvorovova řádu, jedné z nejproslulejších divizí. Každý z nás se její historii učil už v dětství. Zformována byla v červenci 1941 jako 316. pěší divize, jejím prvním velitelem byl generálmajor J. V Panfilov V říjnu byla převelena k Moskvě, tam podstoupila slavný boj 28 hrdinů-panfilovců atd. Tam u Moskvy se tedy divize vyznamenala a byla přeměněna na 8. gardovou pěší divizi. To všechno jsem znal ještě před návštěvou muzea. Ale můj instinkt honicího psa mě nutil očichat každý keřík dvakrát, třikrát i čtyřikrát. A vyplatilo se to. Mezi spoustou dokumentů a relikvii jsem uviděl žlutý papírek s drobnými písmenky – rozkaz o zformování divize. Přede mnou tento rozkaz četly tisíce návštěvníků muzea. Možná však, že si ho prohlíželi, ale nečetli. A možná, že ho i četli, ale toho hlavního si nepovšimli. Na první pohled to byl rozkaz jako každý jiný: zformovat, odvelet atd. atd. Ale to datum! Datum – 12. června 1941. A příští den – 13. června – posílá TASS do éteru “podívné” prohlášení, že SSSR nemá v úmyslu přepadnout Německo. A ve stejný den se pořadová čísla sovětských pěších divizí přehoupla přes 300. A nechtělo se věřit, že by po vytvoření divize s pořadovým číslem 252, skočilo pořadové číslo najednou na 316. To nebylo možné. Začal jsem tedy prověřovat i jiná čísla a zjistil jsem, že 261., 272., 289., 291., S) generálporuň7r J. P. Roslyj, Poslednij päval v Berline, s. 32 302. a ještě mnoho jiných bylo zformováno v červenci 1941, ale příkazy k jejich zformování byly vydány ještě PŘED NĚMECKÝM VPÁDEM. Proto je třeba mluvit o tom, že Stalin za necelé dva roky zformoval 125 nových pěších, 30 nových motorizovaných, 61 tankových a 79 leteckých divizí a kromě toho ještě před německým vpádem zahájil formování nejméně šedesáti pěších a motorizovaných divizí. *** Prověřil jsem i tankové divize. Stalin jich měl jedenašedesát. Oficiálně.
6) s. 206 7) Ordena Lenina Zabajkalskij, s. 96 V G. Burkova,106. plukovníka A. N. Pervušina a 107. plukovníka P N. Domračeva. Mohou nám namítnout, že všechny nebyly zcela kompletní. Například maršál Sovětského svazu I. S. Koněv říká, že v září 1941 měla 107. tanková divize všeho všudy 153 tanků. To je skutečně pravda. Ale to jsou její zbytky po kruté smolenské bitvě. A ten zbytek –153 tanků – není zase tak docela malý Na začátku září 1941 se jenom dvě ze všech německých tankových divizí na východní frontě mohly s ní počtem svých tanků srovnat: 6. jich měla 188 a 8. –155. Teďsi vzpomeňme, že když v září 1939 vstoupil Hitler do druhé světové války měl ŠEST tankových divizí. Velkou většinou měly lehké tanky Těžké tanky nebyly ani ve výzbroji, ani ve výrobě a o konstrukci těžkých tanků se v Německu ani neuvažovalo. Někteří historikové tuto skutečnost podrobili vědecké analýze a došli k závěru: Jestliže má Hitler 6 divizí lehkých tanků, hodlá zřejmě dobţrt celý svět. Na jaře 1941 formoval “neutrální” Stalin tankových divizí větší počet, než jich existovalo VE VŠECH DOBÁCH VE VŠECH ZEMÍCH SVĚTA DOHROMADY jak za Stalinových časů, tak i potom. Sovětský svaz byl v roce 1941 jedinou zemí na světě, která měla ve výzbroji své armády těžké tanky A tu se vnucuje otázka pro historiky: Jestliže 6 divizí lehkých tanků bylo nezvratným svědectvím o snaze začít válku a dobýt celý svět, o čem pak svědčí vytvoření 61 tankových divizí za jeden rok a započetí formování stejného počtu nových tankových divizí? Vydržovat 61 tankových divizí žádná země nemůže. A to už vůbec nemluvím o počtech přesahujících stovku. Kromě tankových divizí měl Stalin ještě pěší a motorizované divize v počtu přes tři sta. Ani toto množství není žádná země schopna vydržovat. A to ani nemluvím o leteckých a o všech dalších divizích. Vydržovat je nelze ani v redukované podobě. Jenže ony v redukované podobě nebyly. Rychle je zaplňovali vojáky i zbraněmi. A to všechno vyjadřovalo jedinou věc: vůli bojovat, a to už v roce 1941. Bojovat ještě dřív než budou všechny divize plně zkompletovány. Pokud by se to všechno v úplnosti zkompletovalo, nevyhnutelně by došlo k ekonomickému krachu. 8) Vojenno-istoričeskij ľurnal 1966, č.10, s. 56 Proto geniální Karl von Clausewitz tvrdil, že “kvůli samotné podstatě války je nemožné dosáhnout stavu úplné současné připravenosti všech sil pro jejich okamžité a současné uvedení do činnosti”. Proto Stalin připravil mohutnou armádu, ale kromě toho nevyčerpatelnou rezervu divizí, které se teprve začínaly formovat. V průběhu války bylo dokončení formace snazší nežli formování nových divizí od nuly Hitler to neměl. Proti Stalinovi vrhl svých 17 divizí, které nebyly úplně zkompletovány a které nebylo čím posílit. Všechny německé tanky byly na východní frontě rozděleny do čtyř tankových skupin. V každé skupině bylo 8-15 divizí, z toho 3-5 tankových, 2-3 motorizované a zbylé pěší. Ke dni 4. září 1941 zůstalo ve 2. tankové skupině generálplukovníka H. Guderiana 190 nepoškozených tanků. Tanková skupina se přeměnila v nekompletní tankovou divizi a tankové divize, které do ní patřily se změnily vlastně na tankové prapory: ve 3. tankové divizi bylo 41 nepoškozených tanků, ve 4. – 49, v 17. – 38, v I8. – 62. A k tomu ještě katastrofální nedostatek náhradních dílů a pohonných hmot pro tanky A to vše ještě před příchodem podzimu s lijáky a blátem, s bezcestím a před začátkem ruské zimy se sněhem a mrazy na které měl Hitler se svými generály také pamatovat. Až dodnes se historici přou, co měl Hitler na začátku září 1941 dělat. Zdali měl Guderianovu skupinu poslat k obklíčení Kyjeva, anebo ji přímo nasměrovat na Moskvu. Tyto spory mě udivují. Po tom, kdy v tankové skupině zůstala čtvrtina původního počtu tanků, neměla být poslána ani proti Kyjevu, ani proti Moskvě, ale měla být stažena k přeformování a zkompletování. A místo ní měly být do útoku poslány čerstvé tankové divize, sbory a uskupení. O to se však Hitler nepostaral. Stalin se však postaral. Kromě plně zkompletovaných tankových divizí měl divize druhé vlny ne zcela kompletní, a také třetí a čtvrté vlny Po prvních úderech a po vyhlášení otevřené mobilizace bylo možné zkompletovat tankové divize a postupně, jak byly připraveny posílat je do bitev Hlavní bylo to, že leningradský a charkovský závod dodávaly tolik tanků, že by jich byl naprostý dostatek (za předpokladu, že útočníky jsme my) i na doplnění ztrát v existujících divizích i na zkompletování těch, které se formovaly To Stalinovi umožňovalo doplňovat ztráty v divizích nasazených do války a postupně posílat do boje tankové divize, jejichž počet na bitevním poli dosahoval počtu sta i více. Svým sebevražedným vpádem s pouhými 17 divizemi Hitler nedovolil Stalinovi rozvinout sovětskou tankovou sílu. Charkov byl ztracen, Leningrad blokován. Výroba tanků v Gorkém, v Čeljabinsku, v Nižním Tagilu a ve Stalingradu – to byla improvizace. Ale dokonce i tato improvizovaná výroba umožnila produkovat velké množství tanků vysoké kvality a dovršit válku v Berlíně.
vydán rozkaz o formování tankové divize s pořadovým v březnu 1941 číslem 112. O DĚLOSTŘELECKÝCH PLUCÍCH Naše dělostřelectvo je dělostřelectvo útočných akcí. Jako uragán vtrhne Rudá armáda do nepřátelské země a smrtící dělostřeleckou palbou smete nepřítele z tváře země. T. J. Rostunov – Projev na XVlll. sjezdu strany l8. března l939 Ve složkách polního dělostřelectva Rudé armády bylo v červnu 1939 dělostřeleckých pluků. Každý pluk měl 24-36 děl. To je hodně. Zdůrazňuji: mluvíme pouze o dělostřeleckých plucích a pouze ve složkách polního dělostřelectva. Nemluvíme o protiletadlových dělostřeleckých plucích ani o dělostřeleckých plucích pevnostních oblastí, o pobřežním dělostřelectvu při loďstvu, vynecháme zde dělostřelecké jednotky, které byly součástí pěších praporů a pluků, uskupení a útvarů jezdectva, výsadkových vojsk, vojsk NKVD a vynecháme konečně i jednotlivé baterie a divize dělostřelectva se zvláštní a mimořádnou palebnou silou. 144 pluků polního dělostřelectva bylo snadné rozdělit: – pod vedením každého velitele pěší (motorizované) divize byl jeden dělostřelecký pluk (houfnice ráže 152 mm a kanóny ráže 122 mm); dohromady to bylo 95 pluků; – pod pravomoc velitele pěšího sboru spadal jeden dělostřelecký pluk (s 152 milimetrovými houfnicemi a se 122 milimetrovými kanóny) dohromady 25 pluků; – pod pravomoc Vrchního velení Rudé armády spadalo 24 dělostřeleckých pluků (s houfnicemi ráže 203 mm a s kanónovými houfnicemi ráže 152 mm) – to byla rezerva Vrchního velení (RGK = rezerv Glavnogo komandovanija). Dne 19. srpna 1939 učinil Stalin rozhodnutí o zvýšení počtu pěších divizí. Každá nová divize musí mít dělostřelecký pluk. Pro zřízení divizí bylo vytvářeno velení pěších sborů. Každý velitel pěšího sboru musí mít také vlastní dělostřelecký pluk. Kvantitativní i kvalitativní posílení divizí a sborů na hlavních směrech vyžaduje zřízení pluků rezerv Vrchního velení (RGK), a je tudíž nutno zvýšit i jejich počty Zkrátka a dobře,19. srpna 1939 bylo rozhodnuto zvýšit počet pluků polního dělostřelectva ze 144 na 341. A tak jich bylo víc než ve všech armádách světa dohromady * * *
V běžné pěší divizi je jeden dělostřelecký a 3 péší pluky. V létě 1939 byly kvůli vyslání do Chakhin-Golu speciálně zformovány dvě nové pěší divize s neobvyklou strukturou. V každé byly dva dělostřelecké a tři pěší pluky Nově strukturované divize se při nenadálém úderu ukázaly v tom nejlepším světle. A Žukov doporučil, aby tato novota byla zavedena v celé Rudé armádě. Každý velitel divize měl dostat dva dělostřelecké pluky A každému veliteli pěšího sboru přidělili ještě dva. 13. září 1939 Stalin návrh schvaluje, a tak začíná budování nových dělostřeleckých pluků. Počet divizí a sborů vzrůstá a počet dělostřeleckých pluků v jejich rámci se zvyšuje dvojnásobnou rychlostí. Už je jich požadováno 577. Organizační struktura pěšího sboru je pozoruhodná. Dříve při obvyklé struktuře bylo ve sboru (složeném ze 3 divizí) celkem 9 pěších a 4 dělostřelecké pluky kdežto od září 1939 bylo ľde 9 pěších a 8 dělostřeleckých pluků. Takový sbor se sice nazýval pěší, ale ve skutečnosti byl smíšený s dělostřeleckým. Tato poznámka je zcela na místě, protože zatímco v dělostřeleckých plucích bylo pouze dělostřelectvo, v pěších plucích byla pěchota i dělostřelectvo. Kdybychom uvnitř sboru spočítali všechny pěší roty a dělostřelecké baterie, zjistili bychom s úžasem, že dělostřeleckých baterii je o polovinu víc než pěších rot. Ve srovnání s pěchotními sbory zahraničních armád byl sovětský pěší sbor nejmenší co do počtu vojáků (obzvlášt‘ v týlových jednotkách), ale výrazně převyšoval kterýkoli zahraniční sbor svou palebnou silou. * * * Vedle zvětšení počtu dělostřeleckých pluků existovaly i jiné cesty jak posílit vojska dělostřelectvem. Do roku 1939 bylo v každé pěší divizi 18 protitankových kanónů ráže 45 mm. Po Chakhin-Golu byl jejich počet v každé divizi zvýšen na 54. Při pohledu zvenčí je to pořád tatáž divize, ale protitankových děl má trojnásobek. Tomu 45milimetrovému kanónu se někteří historici vysmívají. Toto dělo však mělo neuvěřitelnou manévrovací schopnost, protože bylo lehké. Mělo nízký obrys, což umožňovalo snadné maskování v protitankových úkrytech. Nejdůležitějším požadavkem na protitankové dělo je, aby mělo schopnost prorazit každý protivníkův tank. Sovětské 45milimetrové dělo tuto schopnost v roce 1941 mělo. Kromě něho byl zkonstruován i 57milimetrový protitankový kanón. Nevyráběl se jen proto, že se pro něj nenašly vhodné cíle. Jakmile rozvědka oznámila, že se v německém vojsku objevily těžké tanky byla 57milimetrová děla zařazena do výroby a až do konce války plnila svěrené úkoly a to tím spíš, že jim brzy přišly na pomoc mimořádně účinné l00milimetrové protitankové kanóny Pěší vojska byla také vybavována minomety Na podzim 1939 byl zvýšen počet minometů v každém pěším praporu. Každému veliteli pluku byla přidělena vlastní minometná baterie. Kromě toho dostali velitelé některých divizí tři minometné baterie. Ale teďmluvíme o dělostreleckých plucích. Kromě pěších divizí se formovaly také motorizované a tankové divize. Pro každou z těchto divizí byl zformován jeden dělostrelecký pluk. A potom přišlo rozhodnutí zvýšit počet pěších divizí na 300 i více a tankových na 100 i více. A zformovat pro ně dělostřelecké pluky A ještě bylo vytvořeno deset dělostreleckých brigád v rámci rezerv Vrchního velitelství (RGK), z nichž každá měla dva dělostřelecké pluky (66 děl v každém pluku, počítaje v to i děla ráže 107 mm). To však ještě není všechno. Kromě divizí vznikaly pěší brigády. Ty normálně tvořil zvláštní tankový prapor, dva pěší pluky a jeden dělostřelecký pluk. Například 3. pěší brigádu (velitelem byl plukovník P M. Gavrilov) tvořil tankový prapor, dále 41. a 156. pěší pluk a 39. dělostřelecký pluk. 8. pěší brigádu (s velitelem plukovníkem N. P Simonjakem) tvořil tankový prapor, dále 270. a 335. pěší pluk a 343. dělostrelecký pluk. Kromě pěších sborů bylo zformováno 29 mechanizovaných sborů. Velitel mechanizovaného sboru zpravidla vlastní dělostřelectvo neměl. Ovšem i z pravidla bývají výjimky V oblasti Lvova úder proti Německu připravoval vedle jiných vojsk také 4. mechanizovaný sbor generálmajora A. A. Vlasova. Dvě tankové a jedna motorizovaná divize tohoto sboru měly vlastní dělostřelecké pluky kromě toho tam byl 441. a 445. dělostřelecký pluk sboru, přímo podřízené jeho veliteli. Ještě jeden příklad. Koncem května až začátkem června se ze Zabajkalska na Ukrajinu přesouvala 16. armáda. K ní patřil i 5. mechanizovaný sbor generálmajora J. P Aleksejenka. Každý velitel divize měl svůj dělostřelecký pluk a kromě toho byly samotnému veliteli sboru podřízeny 467. a 578. dělostřelecký pluk. Ani to však není všechno. Kromě Rudé armády se formovaly pň NKVD motorizované divize zvláštního určení. Každá taková divize měla ve svých složkách houfnicový pluk. Historici nedoporučují započítávat složky NKVD do celkových údajů. Motivují to tím, že to byly elitní divize, které měly nejmodernější výzbroj a vybrané kádry až po nejposlednějšího vojína. Nepočítáme je, protože jsou tak mimořádně dobří, říkají historici. Nu, nebudeme se o to přít. Ale i když se NKVD nebude počítat, i tak ještě před německým vpádem počet dělostřeleckých pluků ve složkách Rudé armády přesáhl číslo 900. A růst pokračoval. *** Dohady o tom, že Stalin možná hrál stejnou hru jako Hitler, jsou plně oprávněné. Hitler formoval stále nové divize… za cenu redukování počtu tanků ve starých divizích. V roce 1939 měl Hitler 6 tankových divizí, v roce 1940 deset a v roce 1941 dvacet. Počet tanků se přitom podstatně nezvýšil. Stalin však takovou hru nehrál. Počet tankových uskupení vzrůstal, zároveň však vzrůstal počet tanků v každém uskupení. A stejně rostlo množství dělostřeleckých pluků a rostlo také množství děl v každém pluku. Například v rezervních plucích Vrchního velení, vyzbrojených 152milimetrovými houfnicemi, vzrostl počet děl z 36 na 48 a v protitankových plucích dosáhl čísla 66. Ve stejné době se polní dělostřelectvo rozrůstalo i v Německu. Všimněme si však označení kanónů a houfnic – v jejich indexech většinou figurují cifry 13 nebo 18. To je rok výroby děla. Německo mělo kvalitní dělostřelectvo, ve výzbroji polního dělostřelectva však byly typy vzniklé v průběhu první světové války Výzbroj německého dělostřelectva byla kromě toho doplněna děly ukořistěnými v desíti již dobytých zemích. Ve výzbroji mělo tedy německé dělostřelectvo kanóny a houfnice vyrobené v deseti různých zemích, střelivo 28 různých kalibrů, což velmi komplikovalo přísun munice. Mnoho ukořistěných děl bylo vyrobeno už v minulém století a jejich stáří převyšovalo 50 let. Formování nových dělostřeleckých pluků se dělo na základě nových typů zbraní vzniklých v roce 1938, zařazených do výzbroje v roce 1939 a průmyslově vyrobených v letech 1940-1941. Od roku 1939 do června 1941 získala Rudá armáda 82 000 nejmodernějších děl a minometů. V roce 1941 byla skoro všechna sovětská děla nejmodernější na světě svou kvalitou a tu si zachovala až do konce války Mezi nimi byla 122milimetrová houfnice M-30, zkonstruovaná v roce 1938, prověřená na Chakhin-Golu a schválená do výroby v září 1939. Zůstala ve výzbroji některých světových armád až do konce 20. století. To všechno však vůbec nejde dohromady s obvyklou predstavou, že Stalin věřil Hitlerovi a že se na válku nepřipravoval. ***
Kdo studoval vojenské dějiny, může mi namítnout, že sovětské dělostřelecké pluky nedisponovaly dostatečnými přepravními prostředky. Kromě toho se v dělostřelectvu využíval silný, ale pomalý traktor. Poznámka je správná. Avšak tato okolnost není tak hrozivá, jak to na první pohled vypadá. Válečná zkušenost ukázala, že v těch případech, kdy bylo sovětským vojskům rozkázáno, aby se bránila, a vojska se zakopávala do země, to znamená, že se hloubily plnoprofilové zákopy, budovaly se úkryty palebné pozice pro tanky a dělostřelectvo, přední okraj se zabezpečoval protitankovými příkopy minovými poli, drátěnými i jinými zátarasy, tedy v takových případech se protivníkovi nedařilo obranu protrhnout. Příklady: Leningrad, Moskva, Stalingrad, Kursk. Všechny strategické průniky německých vojsk v průběhu války se dařily jenom tehdy, když byl sovětským vojskům dán zákaz zahrabat se do země a připravit se na obranu. Příklady: červen 1941 na celých hranicích, Charkov v květnu 1942, Krymská fronta ve stejném měsíci. V roce 1941 měla Rudá armáda výhodnou možnost vytvořit nepřekonatelnou obranu od moře k moři. Po podepsání paktu s Hitlerem měl na to Stalin dva roky Obrana se nemusela budovat na čistém poli jako v kurském oblouku, ale mohla se opírat o železobetonové pevnosti “Stalinovy linie”. A právě sem, do této obrany bylo třeba umístit 500-600 dělostřeleckých pluků a pro každé dělo zbudovat několik palebných pozic, pečlivě zamaskovaných a ukrytých. A rezervní dělostřelectvo se mělo skutečně, jak to má být, držet v záloze a přemístňovat je tam, kde na nás nepřítel nejsilněji tlačí. V takovém případě by počet traktorů i automobilů plně dostačoval. Munice, předem připravená, by byla v nedalekých bezpečnostních úkrytech v dosahu palebných pozic a pro dělostřeleckou přepravu by nezbývalo mnoho práce: přetahovala by za noci jednotlivá děla z jedné palebné pozice na druhou. Sovětské maršály a generály však obranná varianta války nezajímala. Oni připravovali útok. Ale ani při útoku není zapotřebí všech traktorů a automobilů naráz. Je dobré uvědomit ţ si, proč tomu tak je.: Při přípravě dělostřeleckých operací se dělostřelectvo nikdy nepřemístňovalo v celé síle naráz. Jednak proto, že by to ještě před útokem. vylekalo protivníka a že by poznal směr hlavního úderu, zadruhé také proto, že ani fyzicky není možné přemístit na každém kilometru fronty určeném k prolomení 200 děl i s příslušným množstvím munice. Proto se před útokem vždycky v noci připravovaly úkryty p ţo děla, kdežto dělostřelectvo a munice se postupně stahovaly k úsekum budoucího průlomu. K ránu se všechno pečlivě zamaskovalo a příští noc se to opakovalo. Pro takovou práci nemusíme mít tahače pro každé dělo. Útok začínal dělostřeleckou přípravou, potom šly na průlom tanky a pěchota a základní dělostřelecké síly zůstávaly na místě. Pohyblivá uskupení byla podporována nepříliš silným dělostřelectvem. Po několika dnech nebo týdnech se útočné síly které pronikly hluboko do protivníkovy obrany vyčerpaly útok se zastavil, nastalo upevňování získaných pozic a přechod k obraně. Velení vybíralo nový úsek průlomu a všechno začínalo znovu. K novému útoku se po mnoho nocí přetahovalo dělostřelectvo a přivážela munice. V útočné válke by se v žádném případě sovětské dělostřelectvo nepřesunovalo naráz, ale postupně. Kromě toho bylo plánováno, že v Den “M”, až bude verejně vyhlášena otevřená mobilizace, bude z národního hospodářství převedeno do armády 240 000 automobilů a 43 000 traktorů. To by zcela dostačovalo na doplnění přepravních prostředků tam, kde nedostačovaly Ke katastrofé došlo proto, že německá armáda zahájila náhlý útok v tom okamžiku, kdy sovětské dělostřelectvo bylo po nocích přemístňováno k hranicím. A zároveň také příslušné množství munice. K vedení obranné války nebylo dělostřelectvo připraveno a zahájit útok 22. června také nemohlo. Dělostřelectvo sice už bylo na hranicích, ale pěchota ještě nedorazila. Bylo nutno CELOU sílu sovětského dělostřelectva NAJEDNOU přesunout od hranic. A pouze za této situace znamenal nedostatek traktorů a jejich pomalost skutečnou katastrofu. Dělostřelectvo bylo zničeno anebo i s veškerou municí padlo do rukou protivníka.. *** Bylo by bývalo možné vyhnout se katastrofě, pokud by dělostřelectvo a munici neukořistili hned na hranicích. Dokonce i týden před začátkem války (kdyby se byl Stalin skutečně bál Hitlera) by ještě bývalo možné odsunout dělostřelectvo. Ale tendence byla právě opačná. Maršál Sovětského svazu K. K. Rokossovskij tvrdí:; Vojska obdržela rozkaz vyslat dělostřelectvo na střelnice v pohraniční zóně” l. Bylo překvapující, proč se má dělostřelectvo věnovat bojové přípravě u hranic, jako by byl Sovětský svaz tak malý že se nedalo najít vhodnější místo. Rozčilujeme se, že nějaký idiot v generálním štábu dává tak hloupé rozkazy Ale rozčilovat se nesmíme. Rozkazy nedával idiot, ale veliký a neporazitelný G. K. Žukov Přesně tak to dělal ţ před náhlým úderem na Chakhin-Golu. Hlavní síla pěchoty a tanku byla držena v hloubi linie. Aby se neodhalily známky přípravy k útoku a plány směru hlavních úderů, dorazí k přednímu okraji až během poslední noci, kdežto pomalé dělostřelectvo Žukov přemístil k přednímu okraji s předstihem. To je správné při agresi. Ale změnilo by se to v katastrofu, kdyby bývali Japonci přešli do útoku. A to se právě stalo 22. června 1941. Sovětské dělostrelectvo už bylo na hranicích, ale pěchota a tanky nikde. Do pohraničních oblastí bylo přesunuto dělostřelectvo bojových vojsk. Zároveň se však v pohraničních oblastech formovaly nové dělostřelecké jednotky a útvary Počet 900 pluku nepředstavoval vubec horní hranici. Formovaly se stále nové a nové pluky zejména těžké pluky rezervy Vrchního velení (RGK). Generálplukovník L. Sandalov se třemi řádky jako by šlo o bezvýznamnou věc, zmiňuje o tom, že bylo do týlu 4. armády převezeno 480 děl ráže 152 mm a že bylo zahájeno formování deseti nových dělostřeleckých pluku RGK. Než se pluky stačily zformovat, vpadli Němci do země a děla bez obsluhy jim zadarmo padla do rukou. Obsluha někde byla, ale tam zase chyběla ta děla. Za Dněprem a za Volhou jsou střelnice vhodné pro bojovou přípravu i výcviková střediska pro formování nových jednotek. Zdálo by se, že je vhodnější zformovat pluky na Urale, vyškolit je, provést výcvik i cvičnou střelbu a pak je naložit na vlaky a přesunout na západní hranice. Proč byly ty pluky formovány v pohraničních oblastech, v místech, kde může dojít k útoku ještě dříve, než se stačí zformovat a doplnit mužstvem? Všechno to vypadá jako naprostý nesmysl. Jestliže však |