MaháBHÁrata
|
|  Yüklə 0.71 Mb.
|
| – MAHÁBHÁRATA –
Mahabharata R.K. Nárájana Překlad Baladéva Prabhu, editace Little John 2001, Nakladatelství Gaudia Vedánty Předmluva Význačný světec Šrí Kršna Dvaipájana Vjásadéva přemýšlel, jak lidstvu současného věku Kali (věku hádek, svárů a pokrytectví), které bude postrádat duchovní poznání, umožnit pochopit poselství Véd. Od svého duchovního učitele Nárady se mu dostalo božské inspirace sepsat neobyčejné dílo Mahábháratu, jež v sobě skrývá bohatství Véd v takové podobě, kterou mohou pochopit i běžní lidé. Za vhodného písaře mu byl doporučen polobůh Ganéša, který musel splnit jeho podmínku nepřetržitého psaní a dokonalého pochopení recitovaného díla. Vjásadéva mimo jiné sestavil čtyři Védy, dále Purány, Upanišady a Vedánta-sútru. Tato rozsáhlá díla se podrobně zabývají povahou duchovního i hmotného stvoření. Předkládají vedení na rozličných duchovních cestách a vysvětlují povahu vlastního já, věčný vztah s Nejvyšším Pánem Kršnou a vhodný způsob, jak ho lze v dané době za určitých okolností nejlépe navázat. Vjásadéva sepsal Mahábháratu, neboť si byl vědom úrovně lidí očekávaného věku hádek a svárů. Věděl, že lidé všeobecně nebudou mít sklon číst Védy a Upanišady nebo jim nedokáží správně porozumět. Sepsal tedy Mahábháratu, jež je nazývána pátou Védou, aby všem lidem prostřednictvím příběhů umožnil poznat podstatu védského učení. Tuto esenci uložil v cenných pokynech a rozhovorech Mahábháraty a v největší míře se s ní setkáváme v její nedílné a nejpodstatnější části Šrímad Bhagavad-gítě.
Mahárádž (král) Vičitravírja, pocházející z dynastie Kuruů, měl dva syny: Dhrtaráštru a Pándua. Dhrtaráštra byl od narození slepý a Pándu předčasně zemřel. Jako následný vladař měl na trůn nastoupit nejstarší z Pánduových synů Judhišthira, ale protože nebyl dospělý, o vládní záležitosti se dočasně staral Dhrtaráštra. Dhrtaráštra měl sto synů, z nichž nejstarší se jmenoval Durjódhana. Vyrůstali a učili se bojovému umění společně se syny Pánduovými: Judhišthirou, Bhímou, Ardžunou, Nakulou a Sahadévou. Dhrtaráštrovi synové však své bratrance, ze kterých měl vzejít budoucí nástupce trůnu, neustále utlačovali. Pokusili se je otrávit jedovatým jídlem, nechat uhořet v domě, zbavit všech práv a nároků na dědictví a upřít jim království. Nakonec se Durjódhanovi a jeho bratrům podařilo své bratrance z královského dvora na dlouhá léta vyhnat a donutit je žít v lesích jako obyčejné poutníky. Po návratu z vyhnanství se Pánduovci dožadovali svých práv na království, nebo alespoň jeho nepatrné části. Dhrtaráštra a jeho synové ovšem na žádný z návrhů nepřistoupili a rozhodli se s bratranci o království bojovat. Kdo z bitvy na Kuruovském bitevním poli vzešel vítězně? Jaký byl další osud Pánduovců? Mahábhárata právě začíná… Vydavatelé – MAHÁBHÁRATA – Šrípád Šankaráčárja1.
svými osmnácti kapitolami sesíláš na lidstvo déšť nektaru nesmrtelnosti, poznání Absolutního. Ó požehnaná Gíto, tebou samotný Kršna osvítil Ardžunu a vznešený mudrc Vjása tě vložil do Mahábháraty. Ó milující matko, jež odvracíš další rození do temnoty světa smrti, medituji o tobě.
tvůj intelekt je tak úžasný, a tvé oči jsou velké jako okvětní lístky rozkvetlého lotosu. Byl jsi to ty, kdo zažehl tuto lampu moudrosti, když jsi ji naplnil olejem Mahábháraty. 3.
jenž jsi útočištěm Lakšmí zrozené z oceánu a všech, kteří hledají ochranu u tvých lotosových nohou. Jsi stromem plnícím všechna přání těm, kteří jsou ti oddáni. V ruce držíš proutek na pohánění krav a tvá druhá ruka je pozdvižena – palec, který se dotýká špičky ukazováčku naznačuje božské poznání. Vzdávám hold tobě, ó svrchovaný Pane, jsi tím, kdo dojí božský nektar Gíty. 4. Všechny Upanišady jsou jako stádo krav, Šrí Kršna, syn pastevce, je dojí
a Ardžuna je telátkem. Absolutní nektar Gíty je lahodným mlékem a moudrý člověk čistého intelektu je vychutnává. 5.
jenž si zahubil démony Kansu a Čanúru, ó největší potěšení matky Dévakí, tobě, jenž jsi guruem celého vesmíru, učiteli světů, tobě, ó Kršno, vzdávám úctu.
bitevního pole Kurukšetry, vítězně zdolané Pánduovci, byli Bhíšma a Dróna vysokými břehy, Džajadratha vodou, král Gándháry modrým leknínem, Šálja žralokem, Krpa proudem, Karna mohutnými vlnami, Ašvattháma a Vikarna děsivými krokodýly a Durjódhana vodním vírem - ale ty, Kršno, jsi byl převozník!
rostoucí ve vodách Vjásových slov, jehož je Gítá neodolatelnou vůní a jehož vyprávění o hrdinech jsou okvětní lístky plně rozvité slovy Šrí Hariho, který ničí špatnosti věku Kali, a k jehož světlu se jako roje včel radostně slétají duše hledající nektar – kéž nám neposkvrněný lotos Mahábháraty požehná ryzím dobrem.
ztělesnění vrcholné blaženosti, díky jehož milosti a soucitu se z němého stává řečník a chromý zdolává hory – jemu vzdávám poctu! 9. Sláva tomu, jenž tak oslnivě září, jehož Brahmá, Varuna, Indra Rudra, Marut a další božské bytosti opěvují hymny, o jehož slávě zpívají sloky Véd, o němž pějí pěvci Sámávédy a jehož věhlas sborem vychvalují všechny Upanišady, jehož vidí jogíni s myslí pohrouženou v dokonalé meditaci a jehož meze nezná nikdo ze zástupů bohů a démonů. Jemu, Nejvyššímu Bohu, Kršnovi, náleží všechny pocty a sláva. Sláva jemu! Sláva jemu! Sláva jemu! – MAHÁBHÁRATA – |