Ana səhifə

Masarykova univerzita V Brně Lékařská fakulta menopauza – rizikové období pro rozvoj obezity


Yüklə 2.74 Mb.
səhifə7/11
tarix27.06.2016
ölçüsü2.74 Mb.
1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11

MENOPAUZA - RIZIKOVÉ OBDOBÍ PRO ROZVOJ OBEZITY


Období menopauzy je pro udržení obvyklé tělesné hmotnosti obtížné, je považováno za poslední kritické období nárůstu hmotnosti (53, 62). Estrogeny podporují gynoidní distribuci tukové tkáně, v důsledku jejich poklesu dochází k redistribuci tukové tkáně z oblasti gynoidní do oblasti androidní (12).
Obecně s přibývajícím věkem dochází k nárůstu tukové tkáně, poklesu svalové hmoty a klesá klidový energetický metabolismus. Změny hladin hormonů - estrogenní a androgenní disbalance není jedinou příčinou přibývání na váze, ale velký podíl mají vlivy vnější. Vnějším vlivem je změna životního stylu, kde mezi příjmem potravy a fyzickou aktivitou vzniká nerovnováha, přebytečná energie je odpovědná za vznik centrální obezity (26, 62).
Obézní ženy mají v postmenopauzálním období vyšší hladiny estrogenů než ženy s normální hmotností. Důvodem je vyšší aktivita aromatázy v tukové tkáni, která se účastní na přeměně testosteronu na estradiol a androstendionu na estron (viz. kapitola 2.3.2 endokrinologie menopauzy). Obézní ženy jsou tak před rychlým úbytkem kostní hmoty „chráněny“ hormonální aktivitou tukové tkáně. Postmenopauzální obezita je spojována se sníženým výskytem osteoporózy. Nicméně nadměrná tvorba estrogenů zvyšuje riziko gynekologických nádorů. Riziko karcinomu endometria je u obézních žen zvýšeno na 2-10 násobek (8, 58).
Menopauze představuje celý bio-psycho-sociální komplex nepříznivých faktorů a tak je často významnou stresovou zátěží pro organismus ženy. Ženy mají dvoj až trojnásobně větší sklon k depresi než muži. Depresivní stavy se projevují u žen již v pubertě a často přetrvávají až do senia. Perimanopauza je považována za vrchol depresivních stavů. Menopauza je spojována s negativními postoji a obavami ze stárnutí. Epidemiologické studie dokazují, že 22-33 % klimakterických žen trpí depresivními poruchami v důsledku poklesu sexuálních steroidů. A 10 % z nich je zasaženo relevantní depresí. Zejména estrogeny ovlivňují regulací nálad, chování a jednání (4, 19). K depresivním stavům u žen v období menopauzy přispívají: bolesti hlavy, návaly horka, poruchy spánku a nadměrná únava. Tyto stavy obvykle vedou ke snížení přirozeného pohybu (39). Důležitou roli zde hrají psychické změny, ženy si připadají nepotřebné, po sexuální stránce neatraktivní a ve srovnání s dorůstajícími dětmi staré. Hovoří se o „motivačním selhán“ žen v tomto období. Přejídání je častou kompenzací úzkosti a ztráty sebedůvěry (17, 21).
Na vzestupu hmotnosti se mnohdy podílí i zanechání kouření. U silných kuřaček se zvyšuje energetický výdej až o 10%. Při ukončení kouření, by měl kuřák přizpůsobit svůj jídelníček a pohybovou aktivitu sníženému energetickému výdeji (17).
Řady studií nedokazují, že zvýšená hmotnost získaná v tomto období vzniká v důsledku hormonálních změn (30). Pro ženy je tato životní etapa velmi obtížná. Následkem těchto negativních změn, vlivů a poklesu hormonů může v období menopauzy nastat hmotností přírůstek, ale obezita není nutnou součástí tohoto období. Pro zdravý životní styl a udržení optimální tělesné hmotnosti v období menopauzy je vhodné dbát na (viz. tabulka 12):


  1. Omezování energetického příjmu tuků, maximálně do 30 % celkové energie. Přecházet od nasycených mastných kyselin (MK) k nenasyceným. Monoenové MK by se měly vyskytovat nejvíce mezi všemi třídami MK. Nasycené MK by měly tvořit < než 10 % z celkové energie a polyenové mastné kyseliny 6–10 %. K běžně dostupným rostlinným olejům obsahujících nenasycené MK se řadí olej slunečnicový (bohatý na kyselinu linolovou, 18:2 n-6), sojový a řepkový (s výskytem kyseliny linolenové, 18:3 n-3) a olivový (s převahou kyseliny olejové, 18:1 n-9). Mezi esenciální MK, které si organizmus není schopen sám vytvořit patří kyselina α-linolenová a linolová. Z nich pak vznikají další polynenasycené MK řady n-3 (EPA-kyselina eikosapentaenová a DHA-kyselina dokosahexaenová) a n-6 (kyselina arachidinová). Důležitost n-3 kyselin ve stravě, vyskytujících se především v rybách a dalších mořských živočiších, je nesporná. Mají protektivní vliv před kardiovaskulárními nemocemi, snižují hladinu cholesterolu a triacylglycerolů v krvi. MK z řady n-6 vykazují prozánětlivé účinky a v relativním přebytku podporují rozvoj kardiovaskulárních onemocnění. Transmastné kyseliny, které zvyšují riziko kardiovaskulárních chorob je vhodné omezit v potravě do 1% celkové energetické potřeby. Trans-MK vznikají při hydrogenaci (ztužování) rostlinných olejů a činností bakterií v bachoru přežvýkavců, jsou tak přirozenou součástí mléčného tuku. Nezanedbatelným zdrojem jsou také náplňové tuky používané do oplatek, sladké pečivo a čokoláda.

V běžném životě to znamená omezování potravin obsahujících tzv. skryté tuky. A to především sekundárně zpracovaná masa – uzeniny, mletá masa. Z mléčných výrobků redukovat smetanové výrobky, tučné sýry, tučné jogurty a plnotučné mléko. Mezi problémové potraviny patří majonézy, smažené pokrmy, tukové pečivo, sladkosti, krémy, dorty a trvanlivé pečivo (29, 34, 59).


  1. Zvýšení příjmu ovoce, zeleniny, celozrnných obilovin, luštěnin. Jsou to potraviny rostlinného původu s charakteristickým obsahem fytoprotektivních látek, vykazujících protinádorové a antiaterogenní účinky. Jde zejména o skupinu látek jako jsou fytoestrogeny, flavonoidy, izoflavonoidy, karotenoidy. Ovoce a zelenina svým obsahem vlákniny podporují pocit sytosti a následně omezují příjem stravy.




  1. Omezení příjmu jednoduchých sacharidů. Monosacharidy a disacharidy by se neměly podílet na celkovém energetickému příjmu více než z 10 %. Nadbytek vysokoenergetických potravin (zejména jednoduchým sacharidů) ve stravě vede k rozvoji obezity a nadváhy (34, 59).




  1. Zvyšování množství vlákniny v potravě. Doporučená denní dávka vlákniny je 25–30 g. V České republice je příjem vlákniny do 15 g/denně.

Mezi nerozpustnou vlákninu řadíme celulózu, hemicelulózu a lignin. Vyskytuje se v zelenině, ovoci a otrubách. Díky hydrofilním vlastnostem se nerozpustná vláknina podílí na zvětšování střevního obsahu, podpoře střevní peristaltiky a zamezuje vzniku zácpy. Příjem vlákniny musí vždy doprovázet dostatečný přísun tekutin, pro uplatnění hydrofilních vlastností.

Pektin a glukany se řadí mezi rozpustnou vlákninu, která je obsažena v ovoci, luštěninách a obilovinách. Rozpustná vláknina zpomaluje vstřebávání sacharidů. Při dostatečném příjmu snižuje hladinu cholesterolu v plazmě, díky schopnosti na sebe navázat žlučové kyseliny a zamezit tak jejich zpětného vstřebání do enterohepatálního oběhu. Bakteriální fermentací rozpustné vlákniny, dochází k produkci krátkých mastných kyselin (acetát, propionát a butyrát). Kyselina propionová a máselná se podílejí na výživě kolonocytů a mají zásadní důležitost pro metabolizmus sliznice tlustého střeva. Krátké mastné kyseliny jsou zdrojem energie pro kolonocyty (59, 66).

V současné době je toto rozdělení vlákniny nedoporučováno, ale je stále zmiňováno.


  1. Snížení přijmu soli. Doporučený denní příjem soli pro dospělého člověka je do 5g. Skutečný příjem je více než dvojnásobný. Nadměrné solení přispívá ke vzniku hypertenze, která je rizikovým faktorem pro vznik KVO.




  1. Dostatečný příjem vápníku jako prevence osteoporózy. Vápník je považován za základní stavební kámen kostní tkáně. Pro ženy v postmenopauzálním období užívající HT je doporučená denní dávka vápníku 1000 mg a 1500 mg pro ženy bez HT. Mléko a mléčné výrobky patří mezi hlavní zdroj vápníku. Nevhodné jsou tavené sýry, pro výskyt fosforečných solí, které vápník vážou a zabraňují jeho utilizaci v organismu. Vstřebávání vápníku snižuje i kyselina šťavelová, vyskytující se ve špenátu, červené řepě a rybízu. Brokolice, kapusta, květák a zelí jsou rostlinné zdroje, ze kterých je vápník dobře využitelný. Také mák a sardinky s kostmi jsou bohatým zdrojem (34, 39, 59).

Důležité je upozornit na to, že uvedená obecná doporučení nejsou aplikovatelná pro každou ženu. Každá žena je individuální osobností. Doporučení by měla být zohledněna na základě zdravotního stavu, genetického rizika, životního stylu a individuálních stravovacích zvyklostí ženy. Pouhá změna stravy a stravovacích návyků je nedostačující, nepostradatelný je zcela širší komplex opatření, k němuž nepochybně patří pohybová aktivita (59).



Tuky

15–30% (CEP)

Saturované mastné kyseliny

< 10 %

Polyenové mastné kyseliny (PUFA)

6–10 %

  • n – 6 polyenové mastné kyseliny

5–8 %

  • n – 3 polyenové mastné kyseliny

1–2 %

Transmastné kyseliny

< 1 %

Sacharidy

55–75 % (CEP)

Mono a disacharidy

< 10 %

Proteiny

10–15 % (CEP)

Cholesterol

< 300 mg/den

NaCl

< 5 g/den

Vláknina

> 25 g/den

Ovoce a zelenina

> 400 g/den

Tabulka 12: Doporučené nutriční složení podle WHO, (CEP – celkový energetický příjem) (7, 34)
1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©atelim.com 2016
rəhbərliyinə müraciət