Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra biologie
|
|  Yüklə 8.77 Mb.
|
4. 2 Fytogeografické zařazení zájmového územíZájmové území můžeme zařadit následovně: Fytogeografická oblast: Termofytikum (Thermophyticum) Fytogeografický obvod: České termofytikum (Thermobohemicum) Fytogeografický okres: Poděbradské Polabí (11 b) Fytogeografický obvod: České mezofytikum (Mesophyticum Massivi bohemici) Fytogeografický okres: Železnohorské podhůří (69 a) (SKALICKÝ, 1988). Oblast: Holoarktická, Podoblast: Eurosibiřská Provincie: Středoevropské listnaté lesy Podprovincie: Hercynská Bioregion: Českobrodský, Polabský, Železnohorský (CULEK, 1995). Z předešlého zařazení vyplývá následující obecná charakteristika: Území tvoří převážně plošiny na starších sedimentech s pokryvy spraší a vegetací hájů s malými ostrovy acidofilních doubrav. Významná jsou menší skalnatá údolí s acidofilními a teplomilnými doubravami a skalními společenstvy. Převažuje teplomilná a slabě teplomilná (termofytikum) biota 2. bukovo-dubového a 3. dubovo-bukového vegetačního stupně. Biodiverzita je podprůměrná. Území je intenzivně zemědělsky využíváno (CULEK, 1995).
4. 3 Potenciální přirozená vegetace zájmového územíV dnešní době je velmi obtížné si představit, jak by vegetace v regionu vypadala bez působení lidského faktoru. Pro většinu lidí je obtížné odlišit přírodě blízkou vegetaci od vegetace pěstované nebo lidmi přeměněné. Přesto však lze na základě přirozených porostů, které se mozaikovitě zachovaly na různých místech, sestavit mapu přirozené potenciální vegetace, která by mohla růst za současného klimatu v krajině bez lidské přítomnosti. Podél toku řeky Doubravy převládají diluviální a recentní náplavy. Nížina je vyplněna hlavně pleistocenními půdami nebo mladými říčními nánosy. Přerušená je jen místy rulovými nebo opukovými pahorky. Nejvíce takových skalisek je kolem Zbyslavi a Starkoče. Vynikají tu jako oázy z kvarterních nánosů. Jako jiná výslunná místa mají stepní ráz (LOŽEK et al., 2005). Málo zvlněná rovina poskytovala vždy úrodnou půdu, umožňující zemědělský rozvoj. Podle mapy potenciální přirozené vegetace (Obr. 5) by se v zájmovém území podél řeky Doubravy nacházely lužní lesy (Alnion incanae), zde by převládala střemchová jasanina (Pruno-Fraxinetum), místy v komplexu s mokřadními olšinami (Alnion glutinosae). Směrem ke Zbyslavi a Starkoči by převážily dubohabřiny a lipové doubravy (Carpinion), konkrétně by tu bylo rozhraní černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) a lipové doubravy (Tilio-Betuletum) přibližně u obce Lovčice a Starkoč (NEUHÄUSLOVÁ & MORAVEC, 1997). Střemchovou jasaninu (Pruno-Fraxinetum), místy v komplexu s mokřadními olšinami (Alnion glutinosae) tvoří třípatrové až čtyřpatrové, druhově bohaté fytocenózy s dominantním jasanem (Fraxinus excelsior), řidčeji s převažující olší (Alnus glutinosa) ve vlhčích typech, nebo lípou srdčitou (Tilia cordata) v sušších typech. Častou příměsí jsou střemchy (Padus avium) nebo dub letní (Quercus robur). I keřové patro je velmi husté. Nejhojněji se vyskytuje Euonymus europaea, Fraximus excelsior a Padus avium. Dobře zapojené je též bylinné patro s převahou hygrofyt a mezohygrofyt (Aepodium podagraria, Cirsium padulosa, Deschampsia cespitosa, Glechoma hederacea, Impaties noli-tangere, Lysimachia vulgaris, Stachys sylvatica). Časté jsou také mezofyly (Brachypodium sylvaticum, Melica nutans, Poa nemoralis, Viola riviniana a další). Nejčastějším druhem mechového patra je Plagionium undulatum (NEUHÄUSLOVÁ et al., 1998). Černýšové dubohabřiny (Melampyro nemorosi-Carpinetum) tvoří stinné dubohabřiny, zastoupené dominantním dubem zimním (Quercus petraea) a habrem (Carpinus betulus), s častou příměsí lípy (Tilia cordata), na vlhčích stanovištích (Tilia platyphylos), dubu letního (Quercus robur), a stanoviště náročnějších listnáčů (jasan Fraxinus excelsior, javor klen Acer pseudoplatanus, javor mléč Acer platanoides, třešeň Cerasus avium). Dobře vyvinuté keřové patro tvořené mezofilními druhy opadavých listnatých lesů nalezneme pouze v prosvětlených prostorech. Charakter bylinného patra určují mezofilní druhy, především byliny (Asarum europaeum, Campanula persicifolia, Galium sylvaticum, Hepatica nobilis, Lamium galeobdolon agg., Lathyrus versus, Lathyrus niger, Melapyrum nemorosum, Mercurialis perennis, Pyrethrum corymbosum, Viola reichenbachiana), méně často trávy (Festuca heterophylla, Poa nemoralis) (NEUHÄUSLOVÁ et al., 1998). Lipové doubravy (Tilio-Betuletum) představují dvoupatrové až třípatrové druhově chudší fytocenózy. Jsou okrajovým typem mezotrofních a mezofilních smíšených dubových lesů směrem k acidofilním doubravám. Fyziognomii stromového patra udává dub zimní (Quercus petraea), řidčeji dub letní (Quercus robur). Výrazné je zastoupení lípy srdčité (Tilia cordata) v nižší stromové vrstvě. Slabý podíl nebo absence habru (Carpinus betulus) je podmíněna minerálně chudšími půdami. Sporadický je výskyt nenáročných listnáčů (Betula pendula, Sorbus aucuparia). Ve světlém keřovém patru převládá Tilia cordata, v bylinném patru trávy (Poa nemoralis). Časté jsou mezofilní druhy s menšími nároky na trofii půdy. V mechovém patru se vyskytuje Plagiumnium undulatum (NEUHÄUSLOVÁ et al., 1998). Přirozené formace byly z převážné většiny nahrazeny obhospodařovanými plochami. S fragmenty se můžeme setkat v remízech a při březích řeky Doubravy. Z druhů zastupujících potenciální přirozenou vegetaci můžeme jmenovat dub letní (Quercus robur), javor klen (Acer pseudoplatanus), javor mléč (Acer platanoides), třešeň (Cerasus avium), olši (Alnus glutinosa), jasan (Fraxinus excelsior) a místy se vyskytuje lípa srdčitá (Tilia cordata). 
1 – Střemchová jasanina (Pruno-Fraxinetum), místy v komplexu s mokřadními olšinami (Alnion glutinosae). 7 – Černýšová dubohabřina (Melampyro nemorosi-Carpinetum). 8 - Lipová doubrava (Tilio-Betuletum). Hranice zájmového území jsou označeny červenou linií.
Výše uvedené charakteristiky jsou obecné pro území České republiky. Charakteristiky vegetačních jednotek jsou upraveny a zkráceny, aby odpovídaly přírodním podmínkám v zájmovém území, například nadmořské výšce. Tato kapitola byla zpracována podle Geobotanické mapy ČSSR (MIKYŠKA et al., 1969), Mapy potenciální přirozené vegetace (NEUHÄUSLOVÁ & MORAVEC, 1997) a publikace Mapa potenciální přirozené vegetace (NEUHÄUSLOVÁ et al., 1998). |