Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra biologie

3. Všeobecná charakteristika zájmového území

3. 1 Topografické vymezení

Ve vymezeném zájmovém území se nacházejí následující zajímavé lokality:

(1) Zbyslavská mozaika je přírodní památka (viz Příloha 3, 4). Jedná se o unikátní přírodní útvar, jehož stáří se odhaduje na 110 milionů let. Na rulové skalce jsou patrné stopy příboje křídového moře. Rozloha činí 0,5 ha, samotný chráněný objekt zaujímá plochu 4 m², a jedná se tak o nejmenší chráněné území na světě. Nadmořská výška této lokality je 235 m (SCHWARZBACHER, 1999).

(2) Starkočský lom je od roku 1985 přírodní památka. Je to chráněné naleziště almandinu a zkamenělin korálů a jiných organismů, zkoumané z geologického hlediska mj. Dr. Antonínem Fričem. Dno lomu je dnes zatopeno (viz Příloha 8). Na skalních výchozech lze najít četné druhy rostlin. Rozloha činí 0,6103 ha (SCHWARZBACHER, 1999).

(3) Čertův důl se nachází asi 600 m za odbočkou na Vinici při hlavní silnici ve směru z Dolních Bučic na Podhořany. Jedná se o krátkou erozní strž vyhloubenou v turonských vápencích a slínovcích, jejíž ústí je ve vegetačním období zarostlé bujnou vegetací (SCHWARZBACHER, 1999).

(4) Řeka Doubrava (viz Příloha 10). Protéká v délce 4 km převážně západní částí zájmového území. Při obou březích se nachází zajímavé rostlinné formace.

3. 2 Geologické poměry

Tato oblast geologicky (Obr. 2) spadá pod Kutnohorské krystalinikum a jsou tu patrné pozůstatky pobřeží křídového moře (BENEŠ, 1963).

Kutnohorské krystalinikum, které roku 1933 vydělil J. Koutek jako samostatnou jednotku, se liší od moldanubika strukturou, přítomností kouřimských ortorul a poněkud odlišným horninovým složením. Nejspíše jde o horniny mladšího proterozoika, vzniklé asi před 1,2 – 0,8 miliardou let. Regionálně je dělíme do několika menších jednotek; v této oblasti jde o tzv. Krystalinikum Čáslavské kotliny (CULEK, 1926).

Čáslavskou kotlinu tvoří horniny Kutnohorského krystalinika (přeměněné krystalické břidlice), které byly částečně zarovnány během křídové záplavy asi před sto miliony lety. V další fázi křídové transgrese byly podložní horniny vesměs překryty mladšími křídovými uloženinami. Koncem třetihor a hlavně ve čtvrtohorách byla již v hrubých rysech vytvořena dnešní říční síť, činností řeky Doubravy a jejích přítoků byly odnášeny nadložní křídové horniny. Ke krajinnému rázu této oblasti patří i drobné kamýky, které jsou tvořeny nadložními horninami Kutnohorského krystalinika. Nejvýznamnějším kamýkem (kamýk - z okolního terénu vystupující skalka) je Zbyslav (NĚMEC, 1981).

Z hornin se uplatňují jemnozrnné metadroby, které přecházejí do dvojslídných jemnozrnných svorů až svorových rul. Jde vesměs o tmavé masivní horniny. Dále se tu vyskytují migmatity, v nichž převládají draselné živce nad plagioklasy, a světlé ortoruly, většinou středně zrnité. Mají šedavou barvu a vysoký podíl muskovitu (CULEK, 1926).

V sousedství severovýchodní části zájmového území se nachází krystalinikum Železných hor představované úzkým pásem fylitů, kyselou kataklastickou žulou (NĚMEC, 1981).

Severním a severozápadním směrem se krystalinikum noří pod zhruba horizontálně uložené horniny svrchní křídy, které tvoří nižší severní část okresu. Převažují vápnité horniny spodního turonu (turon – stratigrafický stupeň svrchní křídy), mezi údolím Doubravy a úpatím Železných hor vystupuje pás slínů a slínovců středního turonu (Obr. 2) (CULEK, 1926).

Kvartér je zastoupen sprašemi a sprašovými hlínami v Čáslavské kotlině. Terasovité štěrkopísky tvoří menší stupně podél dolní Doubravy a uplatňují se na větší ploše nivní hlíny, v kotlinových úpadech u Zbyslavi se nachází menší ložiska bažinných slínů a jezerní křídy s typickou faunou vodních měkkýšů (CULEK, 1926).

Jednu z největších geologických zajímavostí zájmového území představují starkočské granáty, nacházející se ve Starkočském lomu a patřící mezi nejkrásnější a nejznámější almandiny. Pro silné porušení se však nevyužívají ke klenotnickým účelům, ale z mineralogické literatury jsou známy již z roku 1801 (NĚMEC, 1981).



Mezozoikum – Křída

kt2 – Střední turon: slínovce, jemně písčité slínovce, často spongilitické, jemně písčité, vápnité spongility a vápence.

kt1 – Spodní turon: slínovce, vápnité spongility.

Mladší proterozoikum – Kutnohorské krystalinikum a ekvivalenty

ms – dvojslídné svory až svorové ruly, středně až hrubě šupinaté.

Hranice zájmového území jsou označeny červenou linií.

3. 3 Geomorfologické poměry

Provincie: Česká Vysočina

Soustava: Česká tabule

Oblast: Středočeská tabule

Celek: Středolabská tabule

Podcelek: Čáslavská kotlina, zahrnující hraniční oblast okrsků Žehušické a Ronovské kotliny (DEMEK, 1987).

Jihovýchodní část Čáslavské kotliny tvoří Ronovská kotlina, v zájmovém území představuje plochu mezi obcemi Vrdy a Lovčice. Žehušická kotlina v severozápadní části Čáslavské kotliny v zájmovém území představuje plochu mezi obcemi Dolní Bučice, Starkoč a Bílé Podolí. Za hraniční bychom mohli považovat hlavní silnici číslo 17 spojující Čáslav a Chrudim (Obr. 1).

Georeliéf České tabule je charakterizován převahou různě členitých pahorkatin a plošin v rozmezí 200 – 350 m, většinou tvořících stupňoviny. Na utváření georeliéfu se do značné míry podílela geologická stavba, která usměrňovala odnosné pochody, představující v této oblasti hlavní sílu modelující povrch krajiny. Své základní rysy nabyla tato oblast již na sklonku třetihor, celkový ráz krajiny je však z velké části dílem procesů, které zde probíhaly až během kvartéru – především hloubkové eroze v jeho mladší polovině, zhruba v posledním milionu let (DEMEK, 1987).

Čáslavská kotlina se nachází v jihovýchodní části Středolabské tabule. Její rozloha je 315 km², střední výška 244, 5 m a střední sklon 1º26´. Jedná se o neotektonickou sníženinu při jihozápadním úpatí Železných hor, tvořenou převážně turonskými a písčitými slínovci, méně horninami kutnohorského krystalinika a moldanubika. Vyznačuje se plochým dnem klesajícím k severozápadu (DEMEK, 1987).

Plocha Čáslavské kotliny je mírně zvlněná. V zájmovém území jsou nejnápadnější svahy Vinického kopce. Je tvořen horninami svrchní křídy, na dně kotliny Čertův důl vystupují rovněž křídové horniny, ale o něco starší (CULEK, 1926).

Řeka Doubrava a její přítoky odnášejí mladší křídové horniny a postupně obnažují starší podložní horniny (DEMEK, 1965). Je pravděpodobné, že směr toku způsobily menší zlomy, rovnoběžné s železnohorským zlomem, které do značné míry podmínily průběh zdánlivě náhodného toku řeky Doubravy (CULEK, 1926).

K významným geomorfologickým útvarům ve studovaném území patří také Zbyslavský kopec a Zbyslavská mozaika. Přes Zbyslav až k obci Lovčice se táhne mírně vyvýšený pruh Dlouhé meze, jenž je tektonicky porušen a vytváří zde ohyb. Tím je způsobeno, že na povrch vystupují mladší sedimenty svrchní křídy (CULEK, 1926).

Nadmořská výška zájmového území se pohybuje od 220 do 280 m n. m. (Obr. 1). Nejvýše položeným bodem ve studovaném území je Vinický kopec (280 m n. m.), tímto místem prochází hranice zájmového území, cesta spojující obce Vinice a Lovčice. Nejnižší poloha je v místech, průtoku řeky Doubravy obcí Zbyslav (220 m n. m.) (SCHWARZBACHER, 1999).

V zájmovém území převládají mírné svahy s expozicí k západu (Zbyslavský kopec), jihozápadu (Dlouhá mez) a severozápadu (Vinický kopec). Výjimkou je jižní až jihovýchodní okraj Dlouhé meze.