Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra biologie

3. 4 Klimatické poměry

Zájmové území se nachází na rozhraní (Obr. 3) teplé a mírně teplé klimatické oblasti (QUITT, 1971).

Ve středních Čechách, tzn. i v zájmovém území, se setkáváme především se dvěma základními typy inverzí. První z nich, statická, se vyskytuje především za jasných nocí a trvá, dokud se ohříváním povrchu díky slunečnímu záření nezruší. Může se vyskytovat prakticky během celého roku, nejčastější je však v podzimních měsících (září, říjen). Častější a výraznější je v údolích, ve volné krajině je její trvání podstatně kratší. Druhým typem, podstatně důležitějším, je inverze dynamická, vznikající často za anticyklonálních situací při proudění teplého vzduchu do vyšších vrstev atmosféry, kdy vrstva těžkého studeného vzduchu zůstává v nižších nadmořských výškách a vyplňuje postupně celou českou kotlinu. Taková inverze zanikne až příchodem silné studené fronty (QUITT, 1971).

V zájmovém území převládají větry ze západu, tj. jihozápadní, západní a severozápadní směry. To je dáno charakterem cirkulace mírných šířek, v nichž převládá západovýchodní přenos. Přitom se větrné poměry liší podle místa, v přízemní vrstvě se totiž díky tření o zemský povrch, tvarům terénu a terénním překážkám směr i rychlost proudění deformují. Rychlost větru s nadmořskou výškou roste a mění se i podoba jeho denního chodu. Zatímco v nížinách se během noci vítr uklidňuje a často nastává bezvětří, ve vyšších polohách je rychlost větru vyšší než ve dne (QUITT, 1971).

Kvalita ovzduší je hodnocena dosahovanými úrovněmi koncentrací základních a dlouhodobě sledovaných znečišťujících atmosférických příměsí (LOŽEK et al., 2005).

Ve znečištění ovzduší oxidem siřičitým a prašným aerosolem lze jak ve středočeském regionu, tak na celém území České republiky pozorovat zejména v druhé polovině 90. let 20. stolení výrazně klesající trend. V roce 1997 vykazovaly měřicí stanice středních Čech výrazně podlimitní roční koncentrace oxidu siřičitého (LOŽEK et al., 2005).

T2 - oblast teplá

MT10 – oblast mírně teplá

T2 - oblast teplá

Hranice zájmového území jsou označeny červenou linií.

3. 5 Hydrologické poměry

Pro území je nejdůležitějším tokem řeka Doubrava, která je levostranným přítokem Labe, a Starkočský potok, který je jejím pravostranným přítokem. V zájmovém území je vybudováno několik náhonů (viz Příloha 9), které jsou přiváděny do řeky Doubravy (SCHWARZBACHER, 1999).

V zájmovém území se nachází již dolní tok řeky Doubravy. Celková délka toku Doubravy je 93,9 km, zájmovým územím protéká v délce 4 km ve střední vzdálenosti 28 km od ústí do řeky Labe. Průměrný průtok Doubravy v zájmovém území je 3,12 m³/s, má zde nížinný charakter a teče mírným proudem.

Průměrný průtok Starkočského potoka je 0, 1 m³/s (FRIEDRICH, 1999).

Všechny drobné vodoteče včetně Lovčického potoka jsou upraveny, napřímeny a zahloubeny. U těchto vodotečí můžeme říct, že mají nestálý průtok, který je v sušších obdobích nulový.

Kolem některých vodních toků se vyvíjí pouze ruderální liniová společenstva. Přírodě blízký je pouze tok Doubravy, na který jsou napojeny náhony a soustavy kanálů.

Hladina spodní vody dosahuje blíže k povrchu v nivních polohách. Některé méně propustné půdy s ulehlejší spodinou či na slínech jeví sklon k periodickému převlhčení. V území chybí větší vodní plochy. Dnes již vysušené rybníky byly v oblasti mezi obcemi Zbyslav a Starkoč. Jednalo se o rybníky průtočné, které byly zasobovány vodou z náhonů vedených od řeky Doubravy, do které byla voda zase odváděna.

I tok Starkočského potoka byl napřímen. V obdobích vyšší hladiny řeky Doubravy a v období vyšších srážek můžeme pozorovat plochy bývalých rybníků a dřívější toky potoků ve stavu před jejich narovnáním a vysušením. Pravidelné zvýšení hladiny tedy především v těchto místech vede k nepravidelně se opakujícím povodním, kdy pozorujeme původní říční síť a krajinný ráz s dnes již vysušenými rybníky (viz Příloha 11) (FRIEDRICH, 1999).

V obdobích vyšších srážek a vyšší hladiny podzemní vody dochází k zvýšení průtoku v jednotlivých tocích a objevují se i tzv. občasné toky.

K poslední záplavě došlo na jaře v roce 2006. V průběhu měsíce března se vylila řeka Doubrava a došlo k zatopení asi dvou třetin plochy zájmového území. Voda se v některých místech udržela až do konce dubna.

V zájmovém území se nachází rybník Na Výpusti (místním názvem také Rybníček nebo Nádrž Na Ostrově), do kterého je voda přiváděna jedním z náhonů a odváděna levostranně do řeky Doubravy (viz Příloha 10). Rozloha rybníka je 0,32 ha. Největší hloubka cca 3,5 m. Rybník slouží ke sportovnímu rybaření.

Další vodní plochu nepatrných rozměrů představuje zatopené dno Starkočského lomu. Ten sloužil dříve jako přírodní koupaliště (BRUNER, 2006). Dnes je rozloha zatopeného dna asi 25 m². Průměrná hloubka kolísá v závislosti na hladině spodní vody a množství srážek.

Území středočeské oblasti je po geologické a hydrogeologické stránce poměrně pestré. Na východě značnou část zaujímá Kutnohorské krystalinikum, dále Čáslavská křída, která přechází do Labské křídové tabule. Východní část regionu je tvořena Kutnohorským krystalinikem, jehož horniny jsou málo propustné (viz Geologické poměry). Lepší propustnost mají zvětraliny a kvartérní pokryv, podpovrchově navětralé horniny a některé tektonické poruchy. Podzemní voda se vyskytuje především na zvětralinovém plášti a navětralých horninách. Jsou v nich drobné a rozptýlené zdroje podzemní vody, vhodné pro místní zásobování (LOŽEK et al., 2006).