Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra biologie

3. 8 Historie ochrany přírody na Čáslavsku

Z let před rokem 1956 se zachovaly soupisy starých stromů od Rudolfa Maximoviče a návrhy chráněných částí přírody od Dr. Antonína Culka. Chráněná území byla označena úředními tabulemi. Mezi taková patří dodnes Zbyslavská mozaika a Starkočský lom. K propagaci ochrany přírody přispěly i četné výstavy. První byla v roce 1956 přivezena z Pardubic a doplněna exponáty z Čáslavska z pozůstalosti Dr. Antonína Culka. Mnohé připravili pracovníci Městského muzea v Čáslavi. Byly to mimo jiné výstavy Chráníme přírodu – naše životní prostředí (1974), Ochrana přírody na Čáslavsku a Kurnohorsku (1976), Přínos čáslavského muzea ochraně přírody (1977), Ochrana lesů a ptactva (1978) (POSPÍŠIL, 1986a).

Zásluhou odborného pracovníka muzea RNDr. A. Kůrky byla připravena v roce 1976 brožura Ochrana přírody na Kutnohorsku (MAREK, 1976). V roce 1975 zahájilo městské muzeum v Čáslavi vydávání letáku pro ochranu přírody zvaného Tilia. Vycházel dvakrát ročně. K vyšlým titulům patří RNDr. Antonín Culek, význačný pracovník ochrany přírody na Čáslavsku (KŮRKA, 1976); Rudolf Maximovič, zakladatel moderní ochrany přírody (ANONYMUS, 1970); Josef Vepřek, zasloužilý ochranář přírody na Kutnohorsku (POSPÍŠIL, 1977); Květena čáslavská Filipa Maxmiliána Opize (MAREK, 1978); Přírodní zajímavosti Zbyslavi a okolí (1983). Autoři byli spolupracovníky muzea (POSPÍŠIL, 1986a).

Postupně byla dokončena registrace lesních stromů rostoucích na nelesní půdě ve všech katastrech obcí bývalého čáslavského okresu, které byly začleněny do území kutnohorského okresu. Nejmohutnější a nejkrásnější stromy byly chráněny jako přírodní výtvory a označeny tabulkou Strom chráněný státem. Stromy byly vybrány při ochranářském mapování a registrování stromů. Ostatní stromy jsou chráněny vyhláškou, které stanovila dvě kategorie stromů. Stromy s obvodem nejméně 125 cm a mající určitou funkci v krajině a ostatní stromy. Chráněny jsou i křoviny s nejmenší plochou 60 m² (POSPÍŠIL, 1977).

I když v roce 1975 Čáslavsko nepatřilo ke krajině ničené průmyslovými exhaláty, je jako intenzívně obdělávaná úrodná rovina, kulturní step, vystaveno jinému nebezpečí narušení biologické rovnováhy. Bylo zapotřebí ochrany stromů a skromných lesních porostů i památek geologických a paleontologických. Čáslavsko má bohatou tradici ochranářské práce už od doby bezprostředně po první světové válce, kdy si zákon záborový z roku 1919 i přídělový z roku 1920 vynucovaly přímo stanovení ochrany. Soupis stromů je na Čáslavsku spojen (viz Historie botanického výzkumu) s průkopnickou prací učitele Rudolfa Maximoviče (1886-1957), pozdějšího prvního konzervátora ochrany přírody v ČSR, s prací prof. RNDr. Antonína Culka, který podal iniciativní návrhy na ochranu řady lokalit, s prací Ing. Jana Friče a s prací konzervátora ochrany přírody, učitele Bohumila Pospíšila.

Pro ochranu neživé přírody byla zřizována chráněná území. Kategorie chráněný přírodní výtvor - pro morfologicky výrazné jevy a chráněná naleziště pro ochranu vzácných minerálů a zkamenělin. Zbyslavská mozaika představuje unikátní doklad sedimentace v křídovém moři, a proto byla vyhlášena za chráněný přírodní výtvor. Starkočský lom byl vyhlášen za chráněné naleziště jednak pro výskyt velkých krystalů almandinu, jednak pro zachování vzácných křídových zkamenělin (POSPÍŠIL, 1983).

Dále je uplatňována ochrana následujících lokalit:

Ochrana sedimentů křídové abraze na Zbyslavských skalách před odvážením zkamenělin v katastru obce Zbyslav.

Přísná ochrana abrazního slepence na skále pod Panskými stodolami ve Zbyslavi. Katastr obce Zbyslav. Lokalita je uváděna ve většině světových paleontologických učebnic (POSPÍŠIL, 1983).

Úplná ochrana izolovaných rulových skalek v polích v katastru obcí Zbyslav a Starkoč. Drobný ostrovní útvar zbyslavských skal v křídovém moři. Jedinečné refugium fauny, zejména ptactva v celém okolí. Kolem skal jsou zbytky bývalé obory se zajímavou květenou.

Přísná ochrana abrazních sedimentů v bývalém lomu v katastru obce Starkoč. Nejbohatší naleziště korálu Iris miranda a pestré kolekce dalších vzácných křídových zkamenělin.

Ochrana panoramatu jihozápadního okraje Železných hor v pohledu z čáslavské nížiny. Typický okraj pohoří tektonického původu je význačnou kulisou celého kraje a pro celou oblast jako charakterizující prvek prvního řádu. Je to pro Čáslavsko význačná dominanta jihozápadního okraje Železných hor se všemi detaily.

Ochrana studánek a pramenů všeho druhu. Tato ochrana je nutná, neboť v důsledku soustavných melioračních prací množství přirozených pramenů zaniklo. Pro zájmové území je významný pramen pitné vody na Vinickém kopci (viz Příloha 7).

Chráněné stromy. V zájmovém území je 6 chráněných stromů (viz Chráněné stromy – solitéry) (POSPÍŠIL, 1959).

Ohrožení krajiny erozními vlivy: Krajina okresu je otevřená k severozápadu, a proto do ní pronikají z tohoto směru větry, které mají nepříznivý vliv na vysušování krajiny a v části za Žehušickou oborou, v katastru obce Horka, Zaříčany a Bílé Podolí způsobují odnášením jemné písčité půdy i větrnou erozi. Eroze se projevuje hlavně na jaře.

Pro ochranu krajiny byly navrženy na bývalých hrázích rybníků větrolamy, které by alespoň částečně nahradily bývalé lesní porosty, jež tu byly vykáceny koncem 19. století. Původně tu byly četné háje, které dal po roce 1868 vykácet hrabě Thun, majitel Žehušického panství. Zůstalo však pouze u návrhu těchto větrolamů.

Vodní erozí jsou ohroženy břehy řeky Doubravy, především tam, kde je málo přirozeného vegetačního krytu a kde chybí zpevnění.

Ohrožení krajiny zemědělstvím: Krajina je úrodnou kulturní stepí. Zcelování pozemků v 50. letech 20. století mělo vliv na rozšíření škůdců zemědělských plodin a plevelů, které se rozšířily v rozsáhlých monokulturních plodinách. Jako opatření byly vysazovány nízké keřové větrolamy na vhodných mezích a stráních (viz Příloha 5). Byly vhodné pro zachycení semen plevelů roznášených větrem.

Otevřená zemědělská krajina trpí často nedostatkem vláhy a vysušujícími větry. V 50. letech se uvažovalo o obnově bývalých rybníků, které by měly přiměřenou odpařovací plochu, zachytily by jarní vody a dešťové přívaly. V době nadbytku srážek jsou rybníky patrné (viz Příloha 11).

Řeku Doubravu ohrožoval též cukrovar ve Vrdech, v současnosti je přebudován na lihovar a podle dostupných informací jsou zde veškeré normy dodržovány.

Dnes je v prostoru mezi náhonem a rybníkem Na Výpusti vybudována čistička. Je v provozu pro obce Vrdy a Dolní Bučice a předpisy o normách jsou též dodržovány.

U řeky Doubravy i rybníka Na Výpusti dochází k čištění a zpevňování břehů. Bohužel i ke každoročnímu kácení vzrostlých stromů.

Podle Zprávy pro plánovací komisi (POSPÍŠIL, 1959) mělo dojít postupně k vyhlášení PP Čertův důl, ale z plánů zřejmě sešlo, neboť od léta 2007 slouží okrajová část dolu jako skládka stavebního materiálu (viz Příloha 6).

Tato kapitola je zpracována podle Zprávy pro plánovací komisi rady krajského národního výboru v Pardubicích (POSPÍŠIL, 1959), z informací v článcích z Letáku na ochranu přírody – Tilia, z údajů získaných na Obecním úřadě ve Vrdech a částečně na základě podkladů ekologického odboru Městského úřadu v Čáslavi.