Masarykova univerzita Pedagogická fakulta Katedra biologie

3. 9 Zoologická charakteristika

Zvířena bezlesých ploch je tvořena především druhy stepí a lesostepí a právě region středních Čech je na podobné cenózy bohatý.

Umístění Čech a středočeského regionu v centru Evropy je příčinou, že se toto území stalo v posledním období čtvrtohor křižovatkou migračních tras a znovuosidlovacích vln pro zvířenu (i květenu), která se po ústupu pevninského ledovce zvolna vracela z jižních refugií na sever. V Čechách se střetávají dvě hlavní cesty, kterými se živočichové šířili. Jedna z cest je vázána k fytogeografické oblasti Panonika a směřovala z refugií ve východním Středomoří a v okolí Černého moře zhruba k severu až severozápadu. Většina druhů šířících se tímto proudem se zastavila na severním okraji panonské nížiny, ale řada z nich v teplých obdobích kvartéru pronikala dál a některé druhy se dostaly až do České kotliny. Druhá vlna směřovala na sever ze západního Středozemí „atlantskou“ cestou přímořskými územími s mírným klimatem, částečně vnitrozemím Evropy v klimaticky příhodných obdobích a za využití zaříznutých říčních údolí.

Na území středních Čech se můžeme setkat s druhy obou migračních proudů, přičemž velmi často tudy prochází hranice mezi příbuznými druhy nebo poddruhy s odlišným původem osídlení.

V černozemí, které tvoří pás na levém břehu Labe táhnoucí se z okolí Čáslavi na Mělnicko a Slánsko, převažují u měkkýšů druhy otevřené krajiny. Význačně se uplatňují starousedlé stepní druhy, jako suchomilka Helicopsis striata a trojtunka Chundrula tridens, i novodobí přestěhovalci, jako terikolní bezočka Cecilioides acicula.

Ze savců ve středočeském regionu obývají lesy především sudokopytníci, jako prase divoké (Sus scrofa) a jelen lesní (Cervus elaphus). Mysliveckými zásahy došlo k nevratné bastardaci místních ekotypů jelena. V oborách Žehušice a Žleby je chována vzácná leucitická forma jelena orientálního původu. Bez významu nejsou ani populace introdukovaných druhů, a to muflona (Ovis musimon) a daňka (Dama dama). K nejčastějším savcům lesních cenóz patří především drobní savci, jako norník rudý (Clethrionomys glareolus), myšice (Apodemus sp.), rejsec vodní (Neomys fodiens), rejsek obecný (Sorex araneus), rejsek malý (Sorex minutus), veverka obecná (Sciurus vugaris), plch velký (Glis glis) a kuna lesní (Martes martes) (LOŽEK et al., 2005).

Na většině zájmového území se vyskytuje běžná fauna vnitročeské osídlené krajiny. Podobně jako v případě flóry sem zasahují některé teplomilné druhy (LOŽEK et al., 2005).

Z vlastního pozorování mohu potvrdit výskyt těchto druhů: norník rudý (Clethrionomys glareolus), myšice (Apodemus sp.), veverka obecná (Sciurus vugaris), kuna lesní (Martes martes).

Mimo tyto již výše zmiňované druhy jsem v zájmovém území pozorovala následující druhy: skokan hnědý (Rana temporaria), ropucha zelená (Bufo viridis), ropucha obecná (Bufo bufo), ještěrka obecná (Lacerta agilis), slepýš křehký (Anguis fragilis), kachna divoká (Anas platyrhynchos), koroptev polní (Perdix perdix), bažant obecný (Phasianus colchicus), vrabec domácí (Passer domesticus), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), konipas luční (Motacilla flava), sýkora modřinka (Parus caeruleus), sýkora koňadra (Parus major), kos černý (Turdus merula), zvonohlík obecný (Serinus serinus), straka obecná (Pica pica), skřivan polní (Alauda arvensis), slavík obecný (Luscinia megarhynchos), ledňáček říční (Alcedo atthis), kukačka obecná (Cuculus canarus), krtek obecný (Talpa europaea), veverka obecná (Sciurus vulgaris), myška drobná (Micromys minutus), zajíc polní (Lepus europaeus), srnec obecný (Capreolus capreolus) a liška obecná (Vulpes vulpes).

4. Botanická část

4. 1 Historie botanického výzkumu v zájmovém území

Pro srovnání zaznamenaných druhů rostlin jsem původně chtěla použít popis flóry při jeho cestě z Čáslavi do Chrudimi Beschreibung einer kleinen botanischen Fußreise aus czaslauer nach dem chrudimer Kreise im Julius 1804 (OPIZ, 1813), ale ukázalo se, že cesta zájmové území minula asi 7 km jihovýchodně (MAREK, 1978).

Profesor V. Horák působil na reálném gymnáziu v Čáslavi. Na lokalitě Zbyslavské skály (dnes Zbyslavská mozaika a stráň Dlouhá mez) sbíral Trifoliium alpestre, Oenothera biennis, Potentilla recta, Potentilla tabernaemontani, (velmi hojně), Melica ciliata, Geranium sanguineum, Origanum vulgare, Vincetoxicum hirundinaria, Chaerophylum temulum, Artemisia absinthium, Petrorhagia prolifera, Acinos arvensis, Lychnis viscaria, Corydalis intermedia, Adoxa moschatellina a mnoho jiných druhů, které ovšem nebyly v daném informačním zdroji zmíněny. Jmenovaný soupis jsem použila pro srovnání se svým zjištěním (CULEK, 1946).

Četné návrhy na ochranu přírody v zájmovém území pocházely také z iniciativy Jana Friče (MAREK, 1976).

V roce 1987 vyšel v Letáku na ochranu přírody - Tilia článek M. Nejedlíkové, který pojednává o významných zástupcích léčivých rostlin v okolí Čáslavi: Léčivé rostliny v okolí Čáslavi. (NEJEDLÍKOVÁ, 1987).

Tento seznam zahrnuje 56 druhů, pro porovnání se svými zjištěními jsem ho nepoužila, protože z článku vyplývá, že sledované území Nejedlíkové bylo západně od města Čáslav, a tak se nekrylo s mým zájmovým územím. Také se domnívám, že by srovnání nebylo zcela vhodné, neboť přírodní podnínky obou území jsou rozdílné. Například zatímco řeka Doubrava v mnou zkoumaném území má klidný nížinný tok, řeka Klejnarka se místy až kaňonovitě zahlubuje do podloží. Zároveň je v území Nejedlíkové velké množsví rybníků.

Z Floristického příspěvku k východní části Středočeského kraje (PŘÁDNÝ, 1989) jsem zjistila, že botanický výzkum, který probíhal ve zdejším regionu v roce 1988, končil u Žehušické obory, takže mé zájmové území nezahrnul.

Pro orientaci v seznamu druhů jsem zprávy ÚSES použila zpracované Alešem Friedrichem pro katastrální území obcí v území zájmové území (FRIEDRICH, 1995, 1999). Ty jsem dále srovnávala se seznamem mnou zjištěných druhů. Friedrichovy zprávy zahrnují i celkovou charakteristiku území, která je však příliš obecná. Proto jsem čerpala v tomto případě z jiné literatury (viz Všeobecná charakteristika zájmového území).