3. 6 Pedologické poměry
Střední Čechy se vyznačují velmi pestrým vývojem půd, což je podmíněno téměř rovnocenným uplatněním obou základních půdotvorných činitelů - podnebí a horninového substrátu. Členitý reliéf pak v součinnosti s nimi vedl k vytvoření mozaiky půdních typů často protikladných vlastností. Vliv organismů, především vegetačního krytu, byl na rozlehlých plochách usměrněn pravěkým osídlením, které zabránilo rozvoji lesních ekosystémů a přispělo k zachování půdních typů otevřené krajiny, především černozemí. Svou roli sehrál i časový faktor, neboť v severní polovině regionu tvoří na velkých plochách půdní substrát sedimenty z mladého pleistocénu, což vylučuje příměs půdních produktů ze starších období. Ty se naopak zachovaly v různě rozsáhlých reliktech na plošinách včetně reliktů etchplénu (zarovnané krajiny) v jižní, výše položené části Středočeského kraje, kde lokálně ovlivňují i stav současných půd (NOVÁK, 1992).
V Čáslavské kotlině tvoří větší souvislé plochy černozem hnědozemní na spraši jako dominující jednotka s doprovodnými šedozeměmi na periferii černozemní oblasti. V menším plošném rozsahu se zde vyskytují samostatné areály černice typické. Skupinu molických půd doplňují v nivě Klejnarky a podél menších přítoků Doubravy různě velké celky černice typické. Mezi nivou Doubravy a východní hranicí Kutnohorska se nachází kambizemní pararendziny na slínech a zvětralinách vápnitých opuk, s menšími plochami černozemě arenické na vápnitých píscích s podložím slínů. Při Labi v nivě Doubravy vznikla na terasových píscích a štěrkopíscích rovněž kambizem arenická, bezprostředně podél těchto toků i nivní půdy – fluvizem glejová.
V pedologické skladbě zájmového území převládají pararandziny a v širokém pásu nivy podél řeky Doubravy zcela převládá fluvizem typická, objevují se i menší okrsky černice typické a arenické, jsou tu patrné okrsky jejich různých forem, které se střídají s poněkud méně zastoupenými hnědozeměmi. Ostrůvkovitě, zejména při oblých temenech plochých terénních hřbetů a při okraji terasy nad nivou Doubravy, se objevují okrsky hnědých půd (Obr. 4).
V zájmovém území se vyskytují tyto půdní typy (Obr. 4) (NOVÁK, 1992):
Černice typická
Černice arenická (kyselá)
Hnědozem typická
Pararandzina kambizemní
Fluvizem typická
Genetická charakteristika základních půdních typů vyskytujících se v zájmovém území (TOMÁŠEK, 1995):
Černice. Hlubokohumózní semihydromorfní půdy vyvinuté z nezpevněných karbonátových nebo alespoň sorpčně nasycených substrátů s indikovaným vyšším obsahem humusu se vyskytují v depresních polohách černozemních oblastí a na těžších substrátech v relativně humidnější oblasti.
Fluvizem. Půdy charakterizované pouze fluvickými znaky (vrstevnatost, nepravidelné rozložení organických látek s obsahem až i > 0,3 % do hloubky 0,6 m). Tvorba kambického horizontu je obtížně prokazatelná, v profilu lze nalézt i novotvary, které vznikají při vsakování vody při záplavě. Půdy se vytvářejí v nivách řek a potoků z povodňových sedimentů.
Hnědozem. Půdy s profilem diferencovaným na mírně vysvětlený zvětralý horizont postrádající výrazně deskovitou-lístkovitou strukturu. Ornice zemědělsky využívaných půd se vytvořila z horizontů akumulací humusu a slabě zvětralého horizontu. Obsah humusu v ornicích zemědělských půd je nízký – v průměru 1,8 %. Hnědozemě se vytvořily hlavně v rovinatém či mírně zvlněném reliéfu ze spraší prachovic a polygenetických hlín pod původními a habrovými doubravami.
Pararendzina. Půdy z rozpadů a z bazálních i mělkých hlavních souvrství karbonátosilikátových zpevněných hornin. Postupné vyluhování a eventuálně málo mocná vrstva hlavního souvrství vytváří předpoklady k přechodu ke kambizemi. Vyskytují se lokálně v různých klimatických podmínkách, hlavně v oblastech křídových a flyšových zpevněných sedimentů.
Půdní typy
9 - Pararendzina kambizemní
14 – Černice arenická
18 – Černice (typická)
25 – Hnědozem (typická)
60 – Fluvizem (typická)
Půdotvorné substráty
-
Nezpevněné (slabě zpevněné) sedimenty a svahoviny větší mocnosti
G – Spraše
P – Nivní karbonátové sedimenty
S – Slínité jíly až slíny a jejich svahoviny
2. Svahoviny pokrývající pevné a zpevněné horniny
n – z neutrálních intruziv
Hranice zájmového území jsou označeny červenou linií.
Obr. 4: Syntetická půdní mapa zájmového území (upraveno podle NOVÁK, 1992)
3. 7 Osídlení a vývoj krajiny
V souvislosti s popisem přírodních poměrů nelze opomenout historii trvalého osídlení oblasti, jehož průběh se dodnes odráží ve stavu přírody.
Prvotní zemědělské osídlení v mladší době kamenné před sedmi tisíciletími se do značné míry kryje s dnešním termofytikem (viz Fytogeografické zařazení zájmového území).
Území středních Čech je bohaté archeologickými nálezy, dokládajícími přítomnost člověka, který se po studovaném území s přestávkami pohybuje od zemědělského pravěku nepřetržitě zhruba po celou mladší polovinu holocénu (mladší čtvrtohory). Setkáváme se s různými archeologickými památkami, jako jsou hradiště a mohylové hroby, přičemž viditelnými stopami mohou být i lomy a další úpravy terénu (LOŽEK et al., 2005).
Oblast v prostoru Čáslav – Kutná Hora byla osídlena v průběhu neolitu (8. až 7. tisícíletí př. n. l.) a eneolitu (4400 až 2000 př. n. l.). V té době bylo osídlení hustší než v období prezentovaném kulturou s vypíchanou keramikou. Osídlení zpravidla nepřekročilo nadmořskou výšku 400 m (LOŽEK et al., 2005).
Jedním z nejvýznamnějších pravěkých osídlení je osídlení neolitické. Zabírá široký pás mírně zvlněné krajiny okolo Kutné Hory až po Čáslavsko. K celoevropsky významným lokalitám s neolitickým osídlením náleží Bylany u Kutné Hory a jejich bezprostřední okolí. V rozsáhlém neolitickém areálu byly rozlišeny čtyři mikroareály. Je známo uzavřené opevnění Čáslav-Hrádek a několik dalších, na nichž byla vybudována význačná hradiště s příkopy. V Čáslavi se nachází i sídlištní objekty lužické kultury. Čáslavská lokalita též velmi významná z hlediska štítarského období (950 - 800 let př. n. l.). Větší koncentrace osídlení byla prokázána na území dnešní Čáslavi, kde je dokladováno sedm sídlištních areálů.
Následná doba laténská (500 - 400 př. n. l.) využívá pro osídlení z nynějšího okresu jen Kutnohorsko a Čáslavsko. Jsou známy polohy z povodí Klejnarky a Doubravy. Sídelní aktivita trvala po celou dobu přítomnosti Keltů (1. a 2. století př. n. l.) na území nynější České republiky s převahou pozdně laténského osídlení. Ke známějším lokalitám patří několik poloh v Čáslavi a Kutné Hoře (LOŽEK et al., 2005).
Četné zmínky o osídlení lze nalézt i v zájmovém území. Například v obci Vrdy byly nalezeny pozůstatky žárového pohřebiště lužické kultury (od 1 200 př. n. l.) (MORAVEC, 2004).
Poté následuje odmlka a vyskytují se až první písemné zmínky z přelomu 13. a 14. století (BRUNER, 2006).
Od té doby je doloženo trvalé osídlení místní krajiny, postupně se blížící dnešnímu stavu. Při pohledu na mapu zájmového území je patrné (Obr. 1), že stupeň a struktura osídlení měly vliv na tvářnost krajiny i na skladbu vegetačního krytu.
Největší obcí zájmového území je obec Vrdy, pod jejíž působnost spadají obce Dolní Bučice, Zbyslav a část obce Vinice. V těchto obcích žije dohromady asi 3000 obyvatel. Obec Lovčice má 800 a obec Starkoč 105 stálých obyvatel, podstatnou část tvoří sezónní obyvatelé. V Bílém Podolí žije 570 obyvatel (BRUNER, 2006).
Z toho vyplývá, že oblast zájmového území je osídlena poměrně hustě, z čehož můžeme vyvodit, že změny způsobené činností člověka jsou opravdu rozsáhlé. Krajina je intenzivně hospodářsky obdělávána, většinu rozlohy tvoří zemědělsky využívané plochy (Obr. 6). Je patrné, že zde převládá nepůvodní vegetace. Relikty původní vegetace bychom mohli najít například v Čertově dole nebo v prostoru lesa za bývalou bažantnicí. Je proto nutné, aby byla krajina chráněna před neuváženými zásahy lidské činnosti.
Časté zásahy činnosti člověka dokumentuje i situace, při níž podél řeky Doubravy dochází téměř každoročně ke kácení vzrostlých stromů, které jsou nahrazovány vrbovými proutky. Ráz krajiny je měněn podél všech vodních toků daného území především v období po opakujících se záplavách, zřejmě ve snaze o nápravu současného stavu. Bohužel v krajině nejsou rozsáhlejší stromové porosty a víceméně bezlesá rovná krajina není schopna větší množství přívalové vody pohltit.
Myslím si proto, že je velmi důležitá i ochrana stromů a stromových porostů v celém regionu, nejen v zájmovém území.
|
Yüklə 8.77 Mb.