Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Rigorózní práce
|
|  Yüklə 2.61 Mb.
|
GaujaGeog.: Gauja je jméno řeky dlouhé 452 km. Pramení ve Vidzemské vysočině v Lotyšsku. Protéká Lotyšskem a Estonskem. Ústí do Rižského zálivu. Et.: Původ tohoto jména není zcela jasný. Předpokládá se, že souvisí s lit. a lot. apelativem gaujà, gauja „hromada, houf, tlupa, dav“, lot. gauja „dav, spousta, hromada, hojnost“, se kterým je prakticky homofonní. Srov. ještě góvija „zástup“ (Fraenkel, 1962, s. 140, Mühlenbach I, s. 611). K. Būga se domnívá, že jméno Gauja znamená „kraví řeka“, srov. lot. gùovs „kráva“ (Vanagas, s. 108–109). Sémantický obsah jména Gauja bude pravděpodobně „(řeka) s hojností vody“.
HapakaGeog.: Hapaka je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: U tohoto jména můžeme také uvažovat o staroevropském původu. Analyzujeme-li ho, tak můžeme ve jméně vidět ie. kořen *ap- „voda“. Srov. také prus. ape „řeka“, prus. apus „pramenit, proud“ > lit. ùpė, lot. upe „řeka“ (Pokorny, s. 51−52). Ve jméně tedy nacházíme protetické h, které mohlo vzniknout pod vlivem polštiny, ie. kořen *ap- „voda, řeka“ (prus. ape „řeka“, prus. apus „pramenit, proudit“) a sufixální komplex -ka. Podle staroevropské hydronymické etymologie bude sémantickým obsahem jména Hapaka „voda, řeka“. IčaGeog.: Iča je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Snad lze hledat souvislost s lot. iči ~ (j)ice „mužské sémě“ (Mühlenbach I, s. 701). IecavaGeog.: Iecava je jméno řeky dlouhé 155 km. Pramení v regionu Jaunjelgava a ústí do řeky Lielupe. Protéká Lotyšskem. Et.: Lot. iecava znamená „prostor za pecí nebo mezi pecí a zdí; roura či trouba pece“ (Mühlenbach II, s. 5; I, s. 29). Přirovnání k rouře či troubě mohlo posloužit i k pojmenování řeky. IlūksteGeog.: Ilūkste je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Pokud je počáteční vokál dlouhý, lze toto hydronymum z jihovýchodu Lotyšska interpretovat jako složeninu lot. īls „velmi tmavý“ (Mühlenbach I, s. 836: „stockfinster“) a uokste/uoksta/ùoksts „prohloubenina mezi kyčlemi; ohanbí; otvor, díra“ (Mühlenbach IV, s. 414−15) s východolotyšskou změnou uo > ū. Hydronyma tvořená od kořene *īl- jsou v baltském prostoru poměrně četná: lot. řeka a louka Īle, lit. řeky Ýl-upis, Yličià, jezero Ylẽlis, prus. řeky Ilie, Ilauia, jezero Ilantz (Vanagas 1981, s. 129). Další příbuzenstvo bývá hledáno v psl. *ilъ „jíl“. V případě, že počátečním vokálem je krátké i-, lze první složku spojit s lot. ìela „ulice; řada“, eila, aile „řada, chod“, lit. eilà, eilė̃ „řada, vrstva“, vše od slovesa v lot. iêt, lit. eĩti, prus. ēit „jít“ (Mühlenbach II, s. 35, 79−81; I, s. 566, 12−13). Pak by hydronymum představovalo „průchod dírou“ či něco podobného, dost možná se sexuální konotací. ImulaGeog.: Imula je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Počáteční písmeno i by zde mohlo plnit funkci prefixu připojeného k lit. slovu mùlti, mùlinas „špinavý“, lit. mólis „jíl“, lot. męl̃ns „černý“ (Fraenkel I, s. 471). Uvážíme-li, že se v litevštině į̃ používá pro značení předložky „v, na, k, po“ a slovo mùlti pro označení „špinavý; jíl“, sémantický obsah bude pravděpodobně „v hlíně; špinavá“. IndraGeog.: Indra je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Základem jména je ie. kořen * oid- (*gʷheid-) „nabývat, bobtnat, otékat, voda“ > stind. índra „silný“, índriyām „síla“, índu- „kapka, kapat, téct“, lot. idra „hnijící jádro stromu“, lot. idraîns „dutý, v jádru zvětralý“ srb. jédar „silný, čilý“, pol. jądro „jádro“ (Mühlenbach I, s. 701−702; Pokorny, s. 774). Na baltském území nacházíme kromě hydronyma Indra také Indus, Indura, Indra, Indrajà, Indrica (Pokorny, s. 774). Sémantický obsah jména Indra je „silná (řeka)“.
IrbeGeog.: Irbe je jméno řeky dlouhé 32 km. Vzniká soutokem Rinde a Stende. Protéká Lotyšskem a ústí do Baltského moře.Et.: Název řeky Irbe je homofonní s lot. apelativem irbe, dial. jirbe „tetřev, polní kur“, lit. jerũbė, ìerbė, ìerbė, jẽrbe < *erebh- (Fraenkel I, s. 193; Mühlenbach I, s. 708–709; Vasmer III, 1987, s. 156). Tato etymologie bude pravděpodobně náhodná. Sémantickým obsahem jména Irbe bude tedy „tetřev, polní kur“.
IstraGeog.: Istra je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Istra se zdá být také staroevropského původu. Základem slova je ie. kořen *is-, *eis-, *ois- „rychle se pohybovat“, srov. stind. iṣṇǘti, íṣyati „uvádí do pohybu, plovoucí“, lit. aistrà „vášeň, intenzivní horlivost“, aistrùs „horlivý, planoucí“ (Pokorny, s. 299−301). Tento kořen nacházíme i v jiných hydronymických systémech, např. v Lotyšsku a Litvě Aīsė, Eisrà, Istra, Isra, prus. Instrutis, *Eisiā > Iesià, *Eislā > Ieslà, v Bělorusku Jesa, v jižní Evropě Istros, v Norsku Eisa, Eisand, v Německu Isara > Isar (Bavorsko), Isara > Iser, v Rakousku Isana > Isen, ve Francii Isara > Isère, Isara, *Isia > Oise, Isarnus > Isarn (KraheAuF, s. 207, Pokorny, s. 299−301). Sémantický obsah je podle výše uvedené etymologie „rychle se pohybující (řeka)“.
|