Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Rigorózní práce
|
|  Yüklə 2.61 Mb.
|
KujaGeog.: Kuja je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Lot. kuja „velká kupka sena, stoh“, lit. káuti „bít, kosit, tlouci, prorazit“, kū́ja „podpěra, dřevěná noha“, lot. kaût „bít, kosit, bodat, prorazit“, kũja „hůl, prut, tyč“ < proto-balt. *kaû-, *kāw-ā̂, *kū̂-j-ā̂, *kū̂-j-ia- „kácet, bít, tvořit, propracovat se“ (Fraenkel I, s. 232; Mühlenbach II, s. 301). Sémantický obsah jména Kuja bude pravděpodobně „(řeka), která bije, tvoří, propracovává se“. KūkovaGeog.: Kūkova je jméno řeky dlouhé 107 km. Pramení v jezeře Numernes. Protéká Lotyšskem a Ruskem. Ústí do řeky Velikaja. Et.: Pravděpodobně toto hydronymum souvisí s lot. kukt „být křivý, ohnutý, lit. kùkti „shýbnout se“ (Fraenkel, 1962, s. 306; Mühlenbach II, s. 302). Jméno je tedy pravděpodobně tvořené lot. kukt, který je rozšířen sufixálním komplexem -ova. Stejným způsobem mohly vzniknout také tyto názvy: Kùkis, Kukỹs, Kukùtis, Kukávka, Kukava, Kukẽlė, Kukél-upis, Kùk-ia-balė (Vanagas, s. 169–170). Sémantickým obsahem by tedy bylo „(řeka), která se shýbá / ohýbá“.
KurjankaGeog.: Kurjanka je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Zjevně je východoslovanského původu, srov. rus. kuríť „kouřit“, kuríťsja „vypařovat se“. Jde tedy o řeku pojmenovanou podle páry nad hladinou. KurnaGeog.: Jména Kurna je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Lot. kurnas „bručoun“, kur̂nêt „bručet, mručet, vrčet“, kurnis „reptání“, kurnîgs „nevrlý, nevlídný, mrzutý“, lit. kurnéti „mručet, bručet, vrčet; s hlukem upadnout, kutálet se dolů, ve spěchu, rychle, kvapně“, kur̂nas „kotrmelec“ (Fraenkel I, s. 317; Mühlenbach II, s. 324). Sémantický obsahem je pravděpodobně „(řeka), která se kutálí dolů, hlučná (řeka)“. ĶekavaGeog.: Ķekava je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Lot. ķękavs “příznak, odznak, razítko, značka“, ķękavuôt „s odznakem / značkou, opatřit značku“. Sémantický obsah může být „značící (řeka)“. ĶireGeog.: Ķire je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Ķire je homofonní s lot. slovem ķĩre „druh racků“, ķĩris „malý vodní racek, malý racek s černou hlavou, racek chechtavý“, srov. est. kīr „rybák obecný“, lot. ķīrlis „racek tříprstý“ (Mühlenbach II, s. 389). Sémantickým obsahem je „racek“. ĶīšupeGeog.: Ķīšupe je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Jedná se o kompozitum tvořené kořenem ķīš- a sufixálním komplexem -upe. Kořen ķīš- > lot. ķīsis „ježdík obecný – druh ryby z čeledi okounovitých“. Druhý kořen upe- je zde opět ve významu „řeka“ (Mühlenbach II, s. 389). Sémantickým obsahem tedy bude „řeka, ve které žije ježdík obecný“. LāčupīteGeog.: Lāčupīte je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Lāčupīte, respektive lāča, lâču upīte. Jméno je opět kompozitum obsahující kořen lâč- a apelativum upe „řeka“. V lotyštině nacházíme velký inventář kompozit od kořene lâč-, např. lâčàusis (lâč- + ausis) „medvědí uši“, lâčâda (lāču âda), lit. lokenà „medvědí kožešina“, lot. lâčdīdis (lâča, respektive lâču dĩdis „šprýmař, který nechá zahaleného muže tancovat jako medvědi“, lâčiniẽks (lâč(e)niẽks) „medvědář, průvodce cizinců“, lâčnagi „bolševník“, lâčuks „mladý medvěd“, lâčuôt „neohrabaně / neobratně jít, medvědí chůze“ < prus. clokis, klokis (< *tlokis) „medvěd“, lot. lâcene „medvědice“, lâcis (lit. lokỹs) “medvěd, hrubý člověk“, lâcisks „medvědí“, lâcĩba „medvědí chování“, lâcîgs „medvědí, neobratný“, lâciene (lit. lokíenė) „medvědice“ < ie. *tlāk(ʷ)- (Fraenkel I, s. 384−385; Mühlenbach II, s. 434−435). Na baltském území se vyskytují další jména obsahující kořen lâk-/lâč-, například Lokiai, Lāči, Lokystà, Lõkė, Lokỹs, Lokystà, Lókauša, Lokaušùpis, Lókaušupė, Lõkupė, Lõkupis, Lokupis, Lókvartis, Lokvarčiùkė, prus. Tloke, Tlokote > *Tlokōw-e, Tlokunpelk, Tlokenpelk (Fraenkel I, s. 384−385; Przybytek, s. 302; Vanagas, s. 195). Sémantický obsah Lāčupīte je „medvědí řeka“.
LangaGeog.: Langa je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: U tohoto názvu nemůžeme vyloučit spojení s lit. lángas „okno, díra, otvor, ústí; oko v bažině“ (Fraenkel II, s. 339). Nabízí se nám také spojení s lot. lañka „nízká, prodloužená rovina; velká, nízká louka, především na břehu řeky“. Srov. lit. lankà „říční zátoka; údolí, dolina, sedlo“, slov. lǫka „údolí, louka“, lot. lìekt „ohýbat, křivit“ (Mühlenbach II, s. 420, s. 496). Sémantickým obsahem názvu Langa bude pravděpodobně „říční zátoka“.
LējējupeGeog.: Lējējupe je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Lot. lêjẽjs „slévač, licí tryska“, lêjiens „lití, odlitek“, lēja „dolina, nížina, také rosa, déšť“, liêt (lit. líeti), leju, lêju „lít“, liêtus (lit. lietùs) „déšť“, lit. lýti „pršet, lít se, proudit“, lot. lît „rozlévat se, vlévat se, pršet, proudit“ > balt. *leî- (Fraenkel I, s. 368, 377−378; Mühlenbach II, s. 456, 447, 507). Jméno se tedy skládá z kořene *leî-, ke kterému je připojeno apelativum upe „řeka“. Sémantickým obsahem je „dešťová řeka“.
|