Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Rigorózní práce

Úvod

Cílem této práce je komplexní a samostatné zpracování otázky lotyšské hydronymie po stránce etymologické a vztahu této etymologie k systému tzv. staroevropských či prostě starých evropských hydronym. Nečiní si nárok být prací vyčerpávající, omezila jsem se pouze na příklady poměrně dobře doložené v sekundární literatuře, základní hydrologická síť lotyšského státu je ovšem obsažena.

Lotyšsko má přes 12 tisíc řek, které se táhnou na 38 tisíc kilometrů; nachází se zde také 2 256 jezer. Východní Lotyšsko, kde můžeme najít mnoho těchto jezer, je známé jako „Země modrých jezer“.

Jména řek jsou řazena abecedně.

Úvodem staroevropská hydronymie
Wolfgang P. Schmidt (1973, s. 189) stanovil pravidla, při jejichž splnění jsou hydronyma považována za staroevropské reprezentanty.

Hlavní body přístupu jsou:

• 
  hydronymum není vysvětlitelné prostřednictvím  jazyka, kterým se v jeho okolí hovoří nebo hovořilo;
  
• 
  lexémy musí mít morfologickou strukturu typickou pro kořen se sémantickým obsahem, který souvisí s vodou či prouděním, nebo adjektivum vyjadřující barvu typickou pro vodu;
  
• 
  každý lexém musí mít přiřazený sufix, který je dostatečně starý a geograficky rozšířený;
  
• 
  k sufixu připojené flexivní elementy by měly být vysvětlitelné prostřednictvím jazyka, ve kterém se hydronyma dochovala;
  
• 
  hydronyma, na která se vztahují výše uvedená pravidla, spolu musí korespondovat a musí se mezi nimi vytvářet struktura;
  
• 
  lexém i jeho sufix musí pocházet z inventáře indoevropských kořenů a slovotvorby.
  

• 
  jednoduché sufixy,
  
• 
  vícečetné sufixy.
  

Také uvádí příklady hydronym vytvořených těmito sufixy:

Ala Alma Alana Alara Alanta-Alantia Alisa

Ara Arma Arona Arura Aranta-Arantia Arisa

Ava Auma Avena Avara Avanta-Avantia Avesa

Vícečetné sufixy se tvoří vzájemnou kombinací jednoduchých sufixů (Krahe,

1. Rozbor jednotlivých litevských řek

Abava

Analyzujeme-li toto jméno, zdá se být nejpravděpodobnější původ od kořene *ab- „voda, řeka“ (stir. ab < *abā, gen. abae, vedle toho abann, velš. afon „řeka“; lat. amnis

Kořen *ab- může být spojen také s prus. ape „řeka, potok“ nebo s prefixem ab-/au-, srov. lit. ap(i)-, slov. ob-, u- „u, na“(Przybytek 1993, s. 13). Jména tvořená od kořene *ab- jsou početná v baltských zemích – např. Abava, Abula, Abuls, Abista; v Británii Abona; na německém území Abelica (712), nyní Albe, přítok Sáry, a Abusina (759 Abunsna) > Abens, přítok Dunaje (Krahe, s. 41).

Jméno Abava je tvořeno staroevropským sufixem -ava (-ua, -uo-).

Sémantický obsah bude tedy „voda, řeka“.

Acupīte

Nejpravděpodobnější původ tohoto hydronyma nacházíme u lot. acs, lit. akìs „oko“, lit. akìs, lot. akacis „vodou naplněná jáma v bažině, prohlubně v řece nebo jezeru; hluboké místo ve vodě“, lot. aka „studna, fontána“ (Fraenkel I, s. 5; Mühlenbach I, s. 6−7, 62).

Sémantickým obsahem Acupīte bude podle všeho „řeka, která vypadá jako studna, oko“.

Aģe

Sémantickým obsahem je „(řeka), která žene“.

Aiviekste

Tato etymologie bude nejspíš náhodná, protože nemá oporu v jiných hydronymických systémech.

Sémantickým obsahem hydronyma Aiviekste je „malinová řeka“.

Alūksnīte

V lotyštině se slovo àlksna, aluksna vyskytuje také s významem „bažinaté místo (vyskytující se především v lese)“ (Mühlenbach I, s. 67).

K tomu srov. lit. alksna „kaluž, močál“, lot. aluogs, aluots „zdroj, vodní koryto, vodní štrůdl“, ze kterého je Alûksne nebo také Aluksne „Marienburg“, Alauksts „jezero v obci Vecpiebalga“ (Mühlenbach I, s. 69).

Název řeky se tedy skládá z kořene *alusknā̂-, kořen je rozšířen sufixálním komplexem -īte.

Sémantickým obsahem názvu Alūksnīte je „malé vodní koryto protékající lesem“.