Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Rigorózní práce
|
|  Yüklə 2.61 Mb.
|
ĪvandeGeog.: Īvande je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Hydronymum je pravděpodobně složeno z prefixu ī- < *in- < ie. *en- „v“; význam „ve vodě“ a kořene vand- (ie. au̯(e)-, au̯ed-, au̯er-, balt. *wan̂d-ō̃, *un̂d-ō̃, *und-a-, *und-[a]-) „voda“ (Pokorny, s. 78−81). Lot. ūdens, lit. vanduõ, prus. wundan „voda“, také ve slovanských slovech pro „vodu“ nacházíme kořen vod- (*vodā), např. čes. voda, rus. вода, pol. woda, bulh., ukr. водá (Fraenkel II, s. 1194−1195, Mühlenbach IV, s. 404−405). Na baltském území nacházíme další hydronyma tvořeno od kořene vand-. Patří sem Vandẽlė, Vañdupė, Vandpiùkas, Vañdal(a)s, prus. Wandyen (Vanagas, s. 361). Sémantický obsah Īvande je podle všeho „ve vodě“. JašaGeog.: Jaša je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Název pravděpodobně souvisí s lot. slovem jâšana, lit. jósiana „jízda na koni“, jâšanâs „jezdecká soutěž“, jãšu „parkur“, jâšus „jedoucí“, jât (lit. jóti, slov. jati) „jet na koni“, rus. ехать, čes. jet, pol. jechać, ukr. ḯхати (Fraenkel I, s. 195; Mühlenbach II, 107). Tato etymologie bude zřejmě náhodná. Sémantický obsah tedy bude „(řeka), jejíž tok je přirovnáván k pohybu koně“.
JoglaGeog.: Jogla je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Díváme-li se na původ tohoto hydronyma, nejpravděpodobnější se zdá být od lotyšského slovesa jaudît „pohybovat, hýbat“, judêt (lit. judëti) „pohybovat se“ (Mühlenbach II, s. 97). Ie. *-dl- a *-dhl- se v lotyštině i litevštině mění na -gl-. Sémantickým obsahem jména Jogla bude „pohybující se řeka“. JuglaGeog.: Jugla je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Díváme-li se na původ tohoto hydronyma, nejpravděpodobnější se zdá být od lotyšského slovesa jaudît „pohybovat, hýbat“, judêt (lit. judëti) „pohybovat se“. Jméno Jugla je prakticky homofonní s lot. jugliņš/jugliņa „ouklej obecná, druh ryby“. Tento název s gl snad vznikl z dl (judët), ie. *-dl- a *-dhl- se v lotyštině i litevštině mění na -gl- (Mühlenbach II, s. 97, 115). Sémantickým obsahem jména Jugla může být „pohybující se řeka“ nebo „řeka, ve které žije ryba ouklej obecná“. JumaraGeog.: Jumara je jméno řeky Lotyšskem. Et.: Patrně utvořeno z lot. juma „tlustá kašovitá sněhová masa v moři; ledová kra v řece, občas smíchaná s jemným sněhem“ (Mühlenbach II, s. 117), „ledová kra“ (EH I, s. 566); jums „tenká ledová krusta na řece na podzim“ (Mühlenbach II, s. 119). Derivační sufix -ra lze identifikovat i v dalších baltských hydronymech: lit. řeky Gūžrà : Gū́žė, utvořených od slovesa gū̃žtis „smršťovat se v kouli; ohrnovat se“, nebo Indurà : Indus, pravděpodobně související se skt. indu- „kapka“ (Vanagas 1981, s. 128, 130 aj.). KalupeGeog.: Kalupe je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Stind. kāla- „černý (modrý)“, kalmaṣa- „flek, špína“, také čes. kal < proto-ie. kořen *kʷāl. Sémantický obsah je „kalná řeka“. KebaGeog.: Keba je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Může jít o adaptaci est. kebja (kebi) „lehký; slabý“, livon. kebàm „lehký“, oproti fin. kepeä „lehký“ < balto-fin. *kepeδä (SKES, s. 182) − srov. lit. hydronymum Plónė : plónas „slabý“ (Vanagas 1981, s. 262). Sémanticky méně srozumitelná je alternativa předpokládající adaptaci est. käba, keba „plovák z borové či březové kůry u sítě“ (SKES, s. 261). KojaGeog.: Koja je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Slovo kója nacházíme v litevštině ve významu „noha, chodidlo“, v lotyštině v ablautové formě kãja < *kāy- (Fraenkel I, 280, Mühlenbach II, s. 186−188). Sémantickým obsahem bude tedy „noha; (řeka) připomínající lidskou nebo zvířecí nohu“. KrievupeGeog.: Krievupe je jméno řeky dlouhé 48 km. Pramení v obci Allažmuižas. Protéká Lotyšskem a ústí do Velké Jugly. Et.: Z tohoto názvu vidíme, že se jedná o kompozitum. První část názvu může být tvořena od Krìevija, které nese v lotyštině označení pro „Rusko“. V lotyštině nacházíme celou řadu podobných slov, jako příklad můžeme uvést krìevinât „poruštění“, krìevinâtãjs „rusifikátor“, krìeviniẽks, krìev(e)niẽks „ortodoxní Lotyš; ruský kůň“, krìevisks „ruský“ (adv. krìeviski), krìeviẽte „Ruska (žena)“, Krìevmala, Krìevmale „hranice Ruska, Rusko“ (Mühlenbach II, s. 284–285). Tato část může také obsahovat lotyšské slovo označující zakřivení, tj. *krievs (lit. kreĩvas „křivý, šikmý“, slov. krivъ „křivý“) „křivý, stočený, zakroucený“ (Mühlenbach II, s. 285). Druhou část kompozita tvoří lotyšské upe „řeka“, které je typické pro baltský areál. Na baltském území nacházíme početný inventář příbuzných jmen, tj. Kriẽvis, Kriêv-upe, Kriêv-upīte, Krìevu-aka, Krìevene (Vanagas, s. 165). Sémantickým obsahem může tedy být „křivá řeka“ nebo „ruská / poruštěná řeka“. |