Bemidbar (Numeri) {22: 28} Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk. Řekla Balaámovi: "Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?" {22: 29} Balaám oslici odpověděl: "Děláš si ze mě blázny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!" {22: 30} Oslice mu

Micha / Micheáš 5:6-6:8

Korintim Alef / 1. Korintským 1:20-31
Bemidbar (Numeri) {22:28} Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk. Řekla Balaámovi: "Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ?" {22:29} Balaám oslici odpověděl: "Děláš si ze mě blázny! Mít po ruce meč, už bych tě zabil!" {22:30} Oslice mu řekla: "Nejsem snad tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k tobě takhle?" Odpověděl: "Ne." (Překlad 21. století)

Lidé, kteří jsou přibližně stejně staří jako já, si určitě budou pamatovat jeden večerní pořad, který bylo možné sledovat na obrazových přijímačích pod názvem „Mister Ed“ (čti „mistr ed“; česky „Pan Ed“). Těm, co tento pořad nikdy neviděli, prozradím, že šlo o vysílání, ve kterém vystupoval mluvící kůň. Ve své době se pořad těšil velké oblibě. Navíc v každém díle vystupovala v roli hosta nějaká ta soudobá hvězda jako např. Clint Eastwood (čti „klint ístvud“). „Mister Ed“ běžel od roku 1958 do roku 1966. Výroby se tehdy ujal Arthur Lubin (čti „ártr lubin“), který tento pořad vytvořil na základě předlohy, kterou napsal Walter R. Brooks (čti „voltr ár bruks“) v roce 1937 jako řadu krátkých příběhů o mluvícím koni. Nevím to jistě, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby pan Brooks převzal svou myšlenku mluvícího koně právě z biblického záznamu o oslici, na jejímž hřbetě jezdíval BIL‘AM (Balaám). Počínaje tímto pořadem se na obrazových přijímačích začal objevovat bezpočet dalších jiných pořadů a uměleckých snímků, kde vystupovala nejrůznější mluvící zvířata. S podobným obsahem bylo vydáno také neméně knih.

Je ale vůbec možné, aby zvířata mluvila? Kvůli zodpovězení této otázky již proběhl obšírný vědecký výzkum. Ačkoliv je známo, že některá zvířata dokáží vydávat zvuky podobné těm lidským nebo jsou dokonce schopná přesvědčivě napodobit několik slov z lidské řeči, přesto se žádnému zvířeti ještě nikdy nepodařilo vést v lidské řeči podobný rozhovor jako té oslici, která sloužila Bil‘amovi. Ano, je to tak! Ve skutečnosti dokonce ani pan Ed neuměl mluvit. Jeho hlas mu totiž propůjčoval člověk jménem Les Hilton (čti „lez hiltn“), ačkoliv jeho jméno se v závěrečných údajích o pořadu nikdy neobjevilo.

Pokud se tedy člověku ani za těch několik tisíc let, co tu jsme, nepodařilo naučit nějaké zvíře vést rozhovor v lidské řeči, jak tedy mohla Bil‘amova oslice mluvit? Odpověď je velmi prostá a najdeme ji přímo v Bemidbar (Numeri) 22:28, kde se píše: „Vtom Hospodin rozvázal oslici jazyk.“ Samozřejmě, že nejde o nic, co bychom si neuměli představit. Všichni přece víme, že HA-ŠEM (doslova „to Jméno“, Hospodin) má moc udělat cokoliv, tedy i to, co samotné Písmo jen suše popisuje tak, že ha-Šem zkrátka oslici rozvázal jazyk, aby ji umožnil promluvit. Na celé věci mě však nezaujalo ani tak to, že Bůh oslici umožnil promluvit, ale spíše to, co tato oslice řekla. Cituji: „Co jsem ti udělala, že mě už potřetí biješ? Nejsem snad tvá oslice? Jezdil jsi na mně odjakživa až dodnes. Mám snad ve zvyku chovat se k tobě takhle?“

Ze slov oslice je jasné, že ha-Šem chtěl poukázat na to, že Bil‘am neznal svou oslici ani poté, co na ní jezdil odjakživa. Tahle oslice mu věrně sloužila roky. Oslice se běžně dožívají okolo 25 až 30 let, takže můžeme klidně předpokládat, že k onomu rozhovoru došlo řekněme po dobrých deseti letech služby. Člověk by si pomyslel, že za takovou dobu by už měl Bil‘am znát povahu a zvyky svého zvířete velmi dobře. Z vyprávění je zřejmé, že to byl i samotný Bůh, kdo měl za to, že by Bil‘am měl své zvíře už opravdu znát. O to tedy smutnější je, že Bil‘am ani po tolika letech svou oslici vůbec neznal a že málem za to dokonce zaplatil svým životem. Jenže věřte tomu nebo ne, skutečnost, že Bil‘am neznal svou oslici ani po tolika letech, je pro mě ve skutečnosti zdrojem útěchy.

Nyní už jsem rabínem společenství Melech Yisrael (doslova „Krále Izraele“) pomalu šestnáct let. Mé přesvědčení je takové, že jsem svému Pánovi v tomto mě svěřeném společenství sloužil věrně a s celým svým srdcem. Ostatně všechna má vyučování a kázání jsou zaznamenána, takže si je může kdokoliv kdykoliv poslechnout. Už od svého prvního veřejného kázání, které jsem pronesl před členy našeho společenství, jsem se vždy snažil poctivě poskytovat odkazy na Písmo, aby nebylo pochyb o tom, že vše, co učím, je založeno na Písmu. Každý si tedy může velice jednoduše a kdykoliv ověřit, že každičké mé slovo souhlasí s tím, co je napsáno v Božím slově.

Má žena i já jsme se věrně a nesobecky věnovali tomuto společenství jak v dobách dobrých, tak v dobách těžkých a zlých. Vždycky jsme prosazovali poctivost, věrnost a spravedlnost. Mnoho členů našeho společenství nás již zná pěknou řádku let, někteří dokonce déle než jedno desetiletí. Když si toto uvědomíte, pak si jistě také hravě dokážete představit, jak se asi s manželkou cítíme, když jsou někteří nespokojení a pod vlivem pomluv nás obviňují buď z toho, že učíme bludy nebo že jsme selhali ve vedení či v některé jiné záležitosti. Ze všeho nejbolestivější je však to, když i ti, kdo nás znají již dlouhou dobu a tvrdí, že nás milují, někdy dopřávají sluchu těmto obviněním a začínají si pohrávat s myšlenkou, že na těch obviněních přece jen něco pravdy možná může být. Takže už mi asi rozumíte, proč je mi ta Bil‘amova oslice tak blízká. Utěšuji se tím, že jsem na tom stejně jako ona nebo jako MOŠE (Mojžíš) či ŠALIACH ŠA’UL (doslova „vyslanec Saul“, apoštol Pavel), kteří zažívali úplně stejné jednání ze strany lidí, které měli za úkol vést.

Je smutné, že Bil‘am neznal svou věrnou oslici ani po těch letech její služby. Naprosto tedy chápu, proč ha-Šem byl tím tak znechucen, že rozvázal oslici jazyk, aby mohla Bil‘ama pokárat. Nejostudnější na tom všem bylo to, že k odhalení Bil‘amova srdce musel Bůh použít právě jeho oslici.

Baruch ha-Šem

Rabi Ya‘acov Farber