Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav jazykovědy a baltistiky Rigorózní práce
|
|  Yüklə 2.61 Mb.
|
AmataGeog.: Amata je jméno řeky dlouhé 66 km. Pramení z jezera Kūkālis a ústí do řeky Gauja. Protéká Lotyšskem. Et.: Vodní jméno Amata může pocházet z lot. amatât „zabývat se řemeslem“, amatniẽks „řemeslník“, amats „řemeslo“, které je paralelní s lit. ãmatas, které pochází z est. ammet „úřad, řemeslo, povolání“ (Fraenkel I, s. 9; Mühlenbach I, s. 69−70). Tato homofonie bude opět náhodná, neboť nemá oporu v jiných hydronymických systémech. Přesvědčivější etymologie je ta, se kterou přišel Hans Krahe, tj. jméno Amata pochází od kořene *am-, který srovnává s alb. amë „říční koryto“, het. amiiara- „příkop“. Kořen am- můžeme tedy chápat jako „říční koryto, příkop“ (Krahe 1964, s. 42). V tomto případě je sémantickým obsahem jména Amata „říční koryto, příkop“. AmulaGeog.: Amula je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Jméno je složeno ze dvou složek, kořenem *am- a sufixálním komplexem -ula. Hans Krahe (s. 42–43) určuje staroevropský kořen *am- s významem „řečiště, říční koryto, příkop“ (alb. amë „říční koryto“). Hydronyma s kořenem *am- jsou v Evropě častá. *Amara > Am(m)er, několikrát jako říční jméno v Nizozemí; *Amula > Amule, přítok Abavy v Lotyšsku; *Amisa > (Horní) Ems (798 Emisa), přítok Lahn u Limburgu, *Amisa (1003 Emisa) > Emse, přítok Hörsel (→ Werra), také základ od Ems, přítok Eder (→ Fulda) (Krahe, s. 42–43). Lit. alměti „pomalu / postupně prosakovat, kapat, pomalu téct / proudit“, elmėti „kapat, pomalu vytékat“, tyto slova můžeme přiřadit také ke kořeni *am-, srov. také lit. ãmalas „jmelí“, lot. amu(o)ls, āmul(i)s, ęmuols „jmelí“ (Fraenkel I, s. 9; Vanagas, s. 39–40). Při uvážení starobylosti kořene i geografického rozšíření podobných hydronym je pravděpodobné, že jméno Amula je nejspíše staroevropského původu. ApšeGeog.: Apše je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Jméno může pocházet s lot. slova apse, gen. pl. apšu, dial. apsu „osika, topol“, k tomu srov. lit. apušė, apušis, ēpušis „topol osika“, pol. osa, rus. осика (Mühlenbach I, s. 118). Také v germánských jazycích nacházíme shody, například nor. osp, švéd. asp, angl. asp, něm. espe, to vše pochází z kořene *apsā-. Sémantický obsah podle této etymologie by mohl být „osika“. Podíváme-li se na hydronymum ze strany staroevropské hydronymie, tak vidíme, že ve jménu nacházíme kořen *ap- „voda“, který má oporu v jiných hydronymických systémech. V Litvě nacházíme Apsas, Apsuonà; v Lotyšsku Abse, Absche; ve střední Itálii Apsa; ve Francii a Švýcarsku Asse, Assa (KraheAuF, s. 98). Ve všech říčních jmenech se vyskytuje základní slovo pro „vodu“, tj. *apsā (Pokorny, s. 51−52). Srov. také prus. ape „řeka“, prus. apus „pramenit, proud“ > lit. ùpė, lot. upe „řeka“. Podle staroevropské hydronymické etymologie bude sémantický obsah jména Apše „voda, řeka“. AronaGeog.: Arona je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Hydronymum Arona zřejmě patří ke kořeni *ar-, který můžeme spojovat s ie. kořenem *er-/*or- „pohybovat se“ (Pokorny, s. 326−332). Od kořene *ar- nacházíme v baltských zemích vedle hydronyma Arona také Aruona, v Německu Ara > Ahr, Ahre, ve Švýcarsku Arura > Aare, v Itálii Arona, Arento, Arnus > Arno, Aronia > Arogna, ve Španělsku Ara, ve Francii Arar, *Arantia > Arance, Arante, Arantelle, v Lucembursku *Arantia > Erenz, v Nizozemí Aar, Are, Arne, v Británii *Ara > Ayr, *Ara > Oare (KraheAuF, 207). Sémantickým obsahem je „(řeka), která se pohybuje“.
AsūneGeog.: Asūne je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Je nám známo prus. jméno *Asūnij-s, ke kterému nacházíme také pol. *Asūne. Jméno není jednoznačně vysvětlitelné. Skýtá se nám zde spojitost s prus. slovem asā „jasan“ > lot. uôsis, uôšis, uoša „jasan“, lit. úosis „jasan“, uosinė „jasanové dřevo“ (Fraenkel II, s. 1167; Przybytek, s. 13−14). Srov. také prus. osobní jména Assayde, Assagawe, Aspan, místní jména: Assakaym, lit. osobní jména: Ašpons, Ašmantas, Ašvӯdis (Przybytek, s. 13−14). Sémantický obsah je „jasanová (řeka)“. AtašaGeog.: Ataša je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Toto jméno pravděpodobně souvisí s hydronymem Atesỹs, Atesẽ, které je blízké antickému hydronymu At(h)esis > Etsch, jehož kořenem je at- (Vanagas, s. 50). Srov. trak. kořen at-(u)- „vodní proud“, av. aǝu- „říčka“ (Vanagas, s. 50). Základem je kořen at- a sufixální extenze -aša. Sémantický obsah je „říčka“. AuceGeog.: Auce je jméno řeky protékající Lotyšskem. Et.: Název je spojován s kořenem *auk-. Tento kořen se náchází v lit. aukúoti „houpat, houpat se“. Od lit. aukúoti jsou tvořena další jména nacházející se na baltském území, tj. lit. Awkena, Aukùpė, Aũkupis, lot. Àukas, Àukapurvs (Vanagas, s. 52−53). Srov. také prus. jezerní jméno *Aukul-, prus. místní jména Auco, Aukken. Tato jména se mohla vyvinout od prus. aukis „sup, gryf; uchopitelný, umět něco správně uchopit“ (Przybytek, s. 85). Sémantický obsah Auce může být „(řeka), která se houpe“ nebo „supí (řeka)“.
|