Univerzita palackého V olomouci filozofická fakulta Katedra romanistiky Soňa Mališová

Jelikož paní učitelka měla chřipku, nemohla nám v sobotu dát známky z písemky z dějepisu, takže Kryšpín nebyl v neděli potrestán a já jsem mu mohl zavolat a on mi řekl že jo, fajn, ať přijdu. Tatínek mi řekl, že mě odveze ke kamarádovi autem. A to mě překvapilo, protože Kryšpín bydlí hrozně blízko; je to ten dům vedle krámku pana Companiho, který je moc milý a pokaždé, když jdu mamince něco koupit, mi dává sušenky: sice ty rozlomené na dně krabice, ale stejně jsou moc dobré.

Po obědě tatínek vyjel autem z garáže a už jsme byli před Kryšpínovým domem a tatínek se mnou šel až ke dveřím. Otevřel Kryšpínův tatínek. ,,Podívejme se, to je Mikuláš!“, řekl Kryšpínův tatínek; pak si s tatínkem podal ruku a zeptal se ho, jak se má.

,,Moc dobře, a vy?“ zeptal se tatínek.

,,Jde to“, řekl Kryšpínův tatínek.

,,Přišel jsem s tím prckem až k vám“, řekl tatínek. ,,Rád se dívá na televizi u svého velkého kamaráda Kryšpína.“

,,Ach ano“, řekl Kryšpínův tatínek.

,,Tak tak“, řekl můj tatínek.

,,No“, řekl Kryšpínův tatínek, ,,možná byste se chtěl chvíli dívat také?“

,,Óó“, řekl tatínek,,,nechtěl bych vás obtěžovat...“ A vešli jsme do domu.

Šli jsme do obývacího pokoje, kde je televize, byla tam úplná tma a do nosu nás praštila vůně kapusty. To mě nepřekvapilo, protože vím, že kvůli vysílání, které začíná v neděli dříve, se v poledne u Kryšpína obědvá v obývacím pokoji. Byla tam tma, protože u nich v obývacím pokoji jsou rolety a závěsy vždy zatažené, a je to bezva, protože křesla a židle jsou postavené do řady před televizí; člověk se cítí jako v kině. Kryšpín s maminkou už seděli a dívali se.

,,Kdo to je?“, zeptala se Kryšpínova maminka, když jsme vešli.

,,Je to Mikuláš a jeho tatínek“, řekl Kryšpínův tatínek.

,,To je ale překvapení!“, řekla Kryšpínova maminka. ,,Tak se posaďte... Óó! To je zase ten moderátor, kterého nemám ráda kvůli té jeho papuli, ach jo! Člověk si říká, jak se takoví lidi vůbec mohou opovážit vystupovat v televizi... Sedněte si támhle do křesla.“

Posadili jsme se a dívali se na jeden báječný pořad, ve kterém dávají spoustu sportu, a ukazovali taky australské mistrovství v bilboquetu, bylo to hrozně legrační. A pak dávali box.

,,To já nechci vidět!“, řekla Kryšpínova maminka.

,,Měli by to zakázat“, řekl Kryšpínův tatínek.

,,Je to dost násilnické“, řekl tatínek. A bum! Jeden z boxerů dal druhému ránu a ten, co ji dostal, spadl na zem.

,,No tak, zvedni se!“, řekla Kryšpínova maminka. ,,No, proč se nezvedá? Vždyť se ho ten druhý skoro nedotkl!“

,,Je to podvod“, řekl Kryšpínův tatínek. ,,Všechno je předem dohodnuté, nemysli si... A je to! Je na nohou!“

,,Jedem!“, křičel můj tatínek. Když dávali závody koní, Kryšpínova maminka Kryšpínovy řekla, ať přinese ten tác, který je připraven v lednici se dvěma skleničkami mléka pro něj a pro mě a s dortíky.

,,Dáte si něco?“, zeptala se Kryšpínova maminka mého tatínka.

,,Čtyřka! Já sázím na čtyřku! Ten žokej s bílou přilbou!“, křičel tatínek.

,,Já si beru šestku“, řekl Kryšpínův tatínek. Toho v čele. Toho nikdy nedohoní!“ Kůň číslo 8, který se jmenoval Vltava-Berounka, vyhrál, zrovna když Kryšpín přinesl tác. Položili jsme ho na zem, před televizi, a jedli jsme a u toho se dívali na obrazovku: ty čokoládové dortíky se hodili k mléku, budu to muset říct mamince. Dávali také druhý poločas fotbalového zápasu, to nebylo špatné, a automobilový závod, ,,brm brm“.

Kryšpínův tatínek řekl, že ho vždycky zajímalo, na co jsou ty automobilové závody, při kterých lidé riskují svůj život. Tatínek mu vysvětlil, že to je právě to, co se davu líbí, že se může dívat na to, jak se lidé zabíjejí a že to je hrozné. Kryšpínova maminka řekla, že by se to mělo zakázat a že se sama sebe ptá proč se nikdy nepořádají automobilové závody žen, protože i přesto, co všichni říkají, ženy řídí stejně dobře ne-li lépe než muži. Kryšpínův tatínek se smál, chtěl něco říct, ale nevíme co, protože začal druhý poločas rugbyového zápasu, který dávali hned po automobilových závodech. Nedozvěděli jsme se, kdo vyhrál automobilové závody, protože byli ve skluzu a nechtěli propásnout rugbyový zápas; výsledky rugbyového zápasu jsme se také nedozvěděli, protože měli zase zpoždění a začali vysílat další pořad. Když to usekli, bylo to 3:3, a mohli ještě počkat, abychom viděli, jestli hráči dokázali změnit skóre.

Protože následující pořad ještě nebyl připravený, dlouhou dobu jsme se dívali na lahev, ve které byly ryba Kryšpínova maminka odešla z obývacího pokoje. Pak pořad s lahví vypnuli a Kryšpínův tatínek zakřičel, aby dal vědět Kryšpínově mamince, že už to začíná, a ona přiběhla do obývacího pokoje.

V televizi se objevil pán sedící u stolu a ptal se jiného pána jak dlouho už hraje na klavír a Kryšpín mi řekl, že jeho babička mu dala dárek, parádní krabici s cínovými vojáčky.

,,Mlč, Kryšpíne!“, řekl Kryšpínův tatínek. ,,Jestli si chceš povídat, můžeš jít se svým kamarádem do svého pokoje“, řekla Kryšpínova maminka.

A tak jsem šel s Kryšpínem do jeho pokoje, a on mi ukázal cínové vojáčky, kteří byli bezvadní, já mám totiž moc rád cínové vojáčky, a hráli jsme si na válku. A museli to být vážně dobří cínoví vojáčci, protože se z nich rozbili jenom tři, a to tak tak. Potom jsem si všiml, že už je dost pozdě, a tak jsme šli dolů do obývacího pokoje, a v televizi byla paní, která ukazovala jak se šijí šaty a předváděla to na jiné paní a ani jednou ji nepíchla.

,,Tak“, řekl tatínek když jsem přišel, ,,myslím si, Mikuláši, že bude třeba se přinutit jít domů!“ A tak Kryšpínův tatínek rozsvítil světlo v obývacím pokoji a Kryšpínova maminka ztišila televizi. Všichni měli malinkatá očička a rychle mrkali. Řekli jsme s tatínkem nashledanou a Kryšpínův tatínek nás vyprovodil ke dvěřím. Kryšpín zůstal s maminkou v obývacím pokoji, kde zhasli.

,,Moc vám děkuji“, řekl tatínek Kryšpínovu tatínkovi. ,,Občas přemýšlím o koupi televize, ale abych byl upřímný, váhám kvůli tomu prckovi.“

,,Musím říct, že máte pravdu“, řekl Kryšpínův tatínek. ,,Často lituji, že jsem ji koupil. Děti jsou obrazovkou úplně hypnotizované; dívají se na kdo ví co a blbnou z toho.“

Kryšpínův tatínek se s námi rychle rozloučil, protože Kryšpínova maminka už volala z obývacího pokoje, že začíná seriál.
5.2. Komentář
Překládat Malého Mikuláše není jednoduché, vystihnout překladem z francouzského jazyka do českého vše, co je přítomno v originálu, je komplikovaný proces, a jazyk dítěte, který je v Malém Mikuláši přítomen, nám to ne vždy ulehčuje. Kvůli mnoha rozdílům mezi použitými jazyky často hledáme ve slovníku, váháme, odkládáme překlad obratů na později a pak se k němu vracíme. Někdy pomáhá pro rozhodnutí mezi dvěma způsoby překladu si výrazy napsat a nahlas přečíst, jindy se můžeme poradit s bohemistou. Goscinny vynalezl Mikulášův jazyk, inspirovaný dětským jazykem doby, ve které byly knihy napsány, a převedl jej do psané podoby, se všemi znaky dětské mluvy.

Pravidlo vyhýbání se příliš častému opakování výrazů je v těchto knihách porušeno právě díky dětskému vypravěči Mikulášovi a jeho způsobu vyjadřování. Toto pravidlo je jedním z prvních rysů překladu, kterého si všimneme. Věty souřadné se spojkou a jsou ve všech Mikulášovým příbězích velmi časté. ,,Paní učitelka bouchala do lavice pravítkem a křičela, že se chováme jako malí divoši, že toho má dost, že nás zkrotí, že viděla, jak jsem kopnul svého spolužáka a co to má znamenat, a já jsem se rozplakal a paní učitelka řekla, že to není odpověď a Celestýn se přihlásil a paní učitelka se ho zeptala co chce, a Celestýn řekl (...)“ Myslím, že by nebylo správné toto v překladu měnit a používat spojky jiné, pokud je to v rámci specifického rysu jazyka. V originálním textu se setkáváme s mnoha větami, které spojkou a začínají. Tento způsob formulací jsme také v českém jazyce v mnoha případech ponechali.

Názornou ukázkou nám může posloužit kapitola z knihy Malý Mikuláš a balón, La télé chez Clotaire – Televize u Kryšpína. Překlad nadpisu je doslovný, francouzská formulace není problematická a můžeme ji ponechat i v jazyce českém. Je také možné navrhnout, podle francouzského vzoru ,,télévision“ – ,,télé“, což je výraz vytvořený zkrácením a vyskytující se v hovorové mluvě, použití hovorovějšího výrazu ,,telka“. První větu, ve francouzštině začínající časem minulým – passé composé - ,,Quand j´ai bien travaillé à l´école, papa et maman me laissent quelquefois téléphoner à Clotaire pour qu´il m´invite à regarder la télévision chez lui.“ je třeba pozměnit, a to použitím času přítomného, což je také tvar slovesa laisser v hlavní větě - ,,Když se ve škole dobře učím (...)“. ,,Ce qui est embêtant (...)“ jsme převedli do jazyka českého pomocí slovesa do formy ,,Štve mě (...)“ Francouzi vnímají žáky se špatnými školními výsledky jako poslední ze třídy, ,,le dernier de la classe“, pro nás jsou to žáci nejhorší. Mikulášova obliba některých frází jako ,,c´est vrai, quoi, à la fin!“ je úsměvná a my jsme ji převedli jako ,,na mou duši“. Narážíme zde i na některé kulturní rozdíly – Mikuláš mluví o tom, že paní učitelka nemohla kvůli nemoci dát žákům známky z písemky – v sobotu. Pro dnešní děti by mohla být zmínka o sobotním vyučování překvapivá, ale měnit v překladu den ze soboty na pátek není nezbytné.

Ve francouzštině často používané sloveso accompagner, které se používá i ve spojení accompagner en voiture jsme přeložili jako odvézt, díky možnosti českého jazyka měnit význam sloves pomocí předpon. Jméno pana Companiho Tamara Sýkorová nepřekládá. Spojení les biscuits cassés neboli rozlomené jsou přeloženy doslovně. V dalším odstavci můžeme pozorovat hned několik specifických rysů francouzského jazyka. Věta Papa a sorti la voiture du garage (...), využívá sloveso sortir ve formě passé composé, ale nikoliv s použitím pomocného slovesa être, ale avoir; po příčestí minulém následuje předmět přímý. Překlad, který se nám nabízí: tatínek vyndal auto z garáže je nepěkný. Zvolili jsme proto možnost ,,tatínek vyjel autem z garáže“. Francouzská formulace ,,nous sommes tout de suite arrivés devant chez Clotaire“ je do češtiny přeložitelná například ,,ihned jsme přijeli před Kryšpínův dům“, my jsme ji navázali na větu předchozí - ,,a už jsme byli před Kryšpínovým domem“. Typická francouzská forma c´est … qui ve spojení ,,C´est le papa de Clotaire qui a ouvert“ klade důraz na osobu a lze ji do češtiny převést změnou slovosledu, místo ,,Kryšpínův tatínek otevřel“ ,,Otevřel Kryšpínův tatínek.“

Souslednost časová je dalším tématem srovnávání dvou jazyků, ve větě ,,Tiens, mais c´est Nicolas! il a dit le papa de Clotaire; et puis il a donné la main à papa et il lui a demandé s´il allait bien.“, je aller třeba použít v minulém čase imparfait, v češtině sloveso zůstává v čase přítomném.

Ve spojení ,,Il faisait tout noir“, tout rozvíjí noir a v češtině je tedy třeba najít výraz, který by měl funkci přídavného jména – navrhujeme přeložit úplná tma. Mikuláš užívá tout ve významech různých; tout chouette, tout content, ale také c´était rigolo comme tout. Prostředí Kryšpínova obývacího pokoje Mikuláš charakterizuje: on se dirait au cinéma, což jsme přeložili volně ,,člověk se cítí jako v kině“. Vazba être en train de faire quelque chose, zde Clotaire et sa maman étaient déjà assis en train de regarder je do češtiny také přeložitelná volně, za pomocí sloves ve stejném tvaru Kryšpín s maminkou už seděli a dívali se. Zvolací věty (propositions exlamatives) jako je Quelle bonne surprise! je možné přeložit například To je ale překvapení! Užití slovesa prendre se ve francouzštině vyskytuje v mnoha kontextech, zde v Prenez le fauteuil, là. České Vezměte místo by bylo v tomto příkladu těžké zkombinovat s křeslem, proto navrhujeme překlad Sedněte si támhle do křesla. Věty užívající pasivu jako je Ça devrait être interdit je možné přeložit dvojím způsobem: Mělo by se to zakázat nebo Měli by to zakázat. V textu se můžeme často setkat také se slovesy s předponou re-, které se v češtině musíme vzdát. Allons, relève-toi! jsme do češtiny převedli jako Zvedni se! i přesto, že by se opakování mělo nějakým způsobem vyjádřit. Překlad Tamary Sýkorové je plný mistrně přeložených vlastních jmen, my jsme se v překladu kapitoly Televize u Kryšpína uchýlili k překladu vlastních jmen v situaci: Le 8, qui s´appelait Sambre-et-Meuse, a gagné (…) a koně číslo 8 jsme pojmenovali Berounka-Vltava. Bylo třeba najít řeky podobné francouzským řekám Sambre a Meuse, podobnost jsme našli v charakteristice, že jedna se vlévá do druhé, Sambre do Meuse a Berounka do Vltavy. Francouzský gerondif on a mangé en regardant l´écran jsme přeložili jedli jsme a u toho se dívali na obrazovku. U formy il faut, zde v čase budoucím, il faudra que j´en parle à maman jsme zachovali budoucnost překladem budu to muset říct mamince, je zde ovšem třeba rozlišit povinnost spojenou se slovesem muset a pouhý plán, nad kterým Mikuláš přemýšlí. Rys češtiny - přivlastňování pomocí svůj, ve francouzštině neexistuje, proto jej při překladu nesmíme opomenout, například ve větě Si tu as envie de bavarder, tu n´as qu´à aller dans ta chambre avec ton petit camarade jsme svůj použili: Jestli si chceš povídat, můžeš jít se svým kamarádem do svého pokoje.

Vazba avoir envie de faire quelque chose je typicky francouzská: Quelquefois j´ai bien envie d´acheter un poste de télévision můžeme česky vyjádřit Občas přemýšlím o koupi televize, což systému českého jazyka odpovídá více než Někdy mám chuť koupit televizi.

Kapitola Televize u Kryšpína je zajímavá v první řadě svým příběhem a pointou, při jejímž čtení se zcela jistě pousmějeme, v druhé řadě stylem, jakým je napsaná, vyskytují se v ní obraty, které jsme se pokusili stručně charakterizovat a které francouzštinář ocení právě díky tomu, že jsou doslovně nepřeložitelné, tzv. à la française.

6. Závěr

V této bakalářské práci jsme se zabývali tématem překladu zahraniční literatury a pokusili jsme se jej uchopit z více stran. Nejprve je třeba nastínit, co překlad je a co není. Pro charakterizaci obecného překladu nám slouží kniha Jiřího Levého Umění překladu, která poskytuje definice překladatelského procesu a upozorňuje na problémy spojené s převáděním informací z jednoho jazyka do druhého.

Zajímal nás také aspekt odlišné mimojazykové skutečnosti a hledání jazykového ekvivalentu, a s tím spojené řešení v případě jeho absence. Uvedli jsme některé znaky ideálního překladu a naopak překladu nesprávného. Metody překladu jsou různé, jisté ale je, že každý překladatel by měl usilovat o co nejsilnější přirozenost svého textu a proto jeho práce předpokládá dokonalou znalost jak jazyka cílového, tak jazyka původního.

Naším zaměřením bylo srovnání rozdílných povah jazyka francouzského a českého, pro jeho dosažení bylo důležité zařadit tyto dva jazyky do jazykových oblastí, a to jak podle vývoje, tak podle jazykového systému.

Hlavním tématem této práce je nicméně dílo francouzského spisovatele René Goscinnyho a kreslíře Jean-Jacques Sempého, Malý Mikuláš. Pět dílů příběhů, ve kterých je hlavním hrdinou osmiletý chlapec, přeložila česká překladatelka z francouzštiny a ruštiny Tamara Sýkorová-Řezáčová. Informace z více zdrojů jsme porovnali a pokusili jsme se tak charakterizovat styl, jakým je Malý Mikuláš napsán a poté přeložen. Neobyčejná schopnost Tamary Sýkorové-Řezáčové vcítit se do hrdiny knihy a kreativně používat dětský slovník je pro nás inspirací. V březnu roku 2009 byl vydán nový soubor těchto příběhů, Malý Mikuláš a balón, který se v češtině dosud na pultech knihkupectví neobjevil. Navrhli jsme proto překlad čtyř z deseti kapitol nové knihy a v komentáři jsme popsali problémy, se kterými se překladatel uměleckých textů potkává, a to jak v obecné tak v konkrétní rovině.

Překládáním Malého Mikuláše jsme došli k závěru, že i překlad na první pohled jednoduše psané knihy, ve které je v roli vypravěče dítě, může být náročný.

On a voulu présenter la problematique d´une bonne traduction et en même temps caracteriser le traducteur idéal. Le travail tend aussi à présenter les différences entre la langue tchèque et la langue française et les prouver sur les exemples concrets.

Nous avons analysé la traduction des livres de René Goscinny et Jean-Jacques Sempé de la traductrice tchèque de la langue française et russe Tamara Sýkorová-Řezáčová. Comme les livres sur Le Petit Nicolas sont lus aussi par les débutants en français, ils peuvent paraître faciles à traduire, mais cela n´est pas ainsi. Nous avons choisi quatre chapitres du livre Le Petit Nicolas, Le ballon et autres histoires inédites publié en 2009 et on a proposé leur traduction. En réflechissant des problèmes de la traduction de cet oeuvre, qui sont liés aussi au vocabulaire présent utilisé par les enfants, nous avons démontré que cette traduction est assez difficile.

Anotace:
Příjmení a jméno autora: Mališová Soňa

Název katedry a fakulty: Katedra romanistiky, Filozofická fakulta

Název diplomové práce: Malý Mikuláš a balón – překlad a komentář

Vedoucí diplomové práce: Mgr. Jitka Uvírová Ph.D.

Počet znaků: cca 95 500

Počet příloh: 0

Počet titulů použité literatury:

Klíčová slova: Le Petit Nicolas, René Goscinny, Jean-Jacques Sempé, Tamara Sýkorová-Řezáčová, umělecký překlad, překlad, srovnání, próza, komentář, proces, slovník, vlastní jména, postavy, autor, styl, kapitola...

Charakteristika bakalářské práce: Bakalářská práce se zabývá překladem díla autorů René Goscinnyho a Jean-Jacques Sempého Malý Mikuláš a balón, na konkrétních příkladech poukazuje na pravidla správného překladu.


Bibliografie

ČERNÝ, J.: Úvod do studia jazyka., Rubico, Olomouc 1998, s. 60

GOSCINNY, R.; SEMPÉ, J.-J.: Le Petit Nicolas, le ballon et autres histoires inédites., IMAV, Paříž 2009

GOSCINNY, R.; SEMPÉ, J.-J.: Mikulášovy patálie, Albatros, Praha 1995

LEVÝ, J.: České teorie překladu (2. díl)., Ivo Železný, Praha 1996

RADINA, O.: Francouzština a čeština – systémové srovnání dvou jazyků., SPN, Praha 1981