Univerzita palackého V olomouci filozofická fakulta Katedra romanistiky Soňa Mališová

,,Základní rozdíl mezi těmito dvěma jazyky je typologický; francouzština má převahu znaků tzv. jazyka izolačního; čeština je převážně flexívní.“²⁵ ,,U jazyků flexívních se jedna a táž kategorie označuje střídavě různými afixy (…) a naopak jeden a týž afix může označovat střídavě různé kategorie a u jednotlivých slovních základů většinou všechny najednou.“²⁶ Předchůdce francouzštiny, latina, je také jedním z jazyků flexívních, francouzštinu už ale řadíme k jazykům izolačním - analytickým. ,,Některé jazyky, jako např. angličtina nebo francouzština, přešly v důsledku hláskových změn (…) postupně k typu analytickému, v němž je běžné označovat gramatické kategorie zvláštními pomocnými slovy (vlastně volnými morfémy), protože původní koncovka byla zredukována do té míry, že už je přestala označovat.“²⁷

,,Francouzština izoluje své výrazové jednotky; uvádí je a vzájemně propojuje množstvím formálních mluvnických slov (členů, předložek), povinně klade podmětná osobní zájmena, vyžaduje různé skladebné ,,výplně“ (slovesné i jiné – viz tuto kapitolu). Jiná flexe je omezená (do značné míry ji nahrazují právě předložky a také umístění slov ve větě. K vyjádření myšlenky je obvykle zapotřebí poměrně širokého lineárního rozvedení.

Čeština slova různě ohýbá (koncovkami), často pracuje s předponami a příponami; podmětná osobní zájmena neklade (pokud nejsou výslovně zdůrazněna). Přičteme-li k tomu, že nemá kategorizovaný člen, je tím dána její prostorová úspornost.

Srovnáme jen některé případy: Il a essayé (tři jednotky: zájmeno označuje mluvnickou osobu a číslo; pomocné sloveso vyjadřuje minulost a spoluvyjadřuje skončenost a číslo; minulé příčestí slovesa významového je nositelem sémantického významu a spoluukazatelem skončenosti) – proti tomu je české Vyzkoušel (jediná jednotka: předpona vystihuje skončenost; slovesný kmen je nositelem sémantického významu; koncovka určuje minulost, mluv. osobu a číslo). Le cahier du professeur de Paul (situace a vztahy jsou vyjádřeny členy a předložkami) – Sešit Pavlova profesora (vztahy jsou vyjádřeny soustavou koncovek). J´ai besoin d´un crayon de couleur (zájmeno, slovesná vazba s předložkou, člen, podst. jméno složené ze dvou původních, propojených znovu předložkou.) - Potřebuji pastelku (dvě jednotky využívající flexe), mettre hors d´état de nuire zneškodnit apod.

I když rozdíly nejsou vždy tak patrné, přece jen je známou skutečností, že francouzština pro stejný úhrn sdělení obvykle vyžaduje (graficky) plochy větší než čestina.“²⁸
III. Malý Mikuláš – četba pro děti i dospělé

U nás čím dál tím známější knihy s Malým Mikulášem v hlavní roli nejsou ve Francii ničím novým. První čtyři díly vyšly poprvé v 60. letech, a již tehdy měly velký úspěch. Autoři René Goscinny a Jean-Jacques Sempé vzpomínají na řady desítek malých kluků, kteří při autogramiádách čekaly na podpisy autorů. A co dospělí? I ti se do Malého Mikuláše zamilovali při předčítání svým dětem. Každý si v knihách o osmiletém klukovi a jeho partě najde něco svého. Malí čtenáři se vcítí do rolí hrdinů knihy a zapojením své fantazie se na chvíli ocitnou ve světě svých vrstevníků a prožívají společně s nimi nejrůznější dobrodružství, z nichž některá znají ze svého života. Dospělí se při četbě baví pohledem školáků na sebe samotné, protože jen ti dovedou jemně upozornit na některé slabosti a nedokonalosti ,,velkých“ lidí.

,,Francie dala dětské literatuře mnoho knížek, které dětem rychle přirostou k srdci. Většina mladých čtenářů zná například Asterixe a Obelixe nebo Malého prince. Ale další skutečnou perlou je Malý Mikuláš... ačkoli není tou nejčtenější dětskou knihou, ti, kteří ji znají, na ni nedají dopustit.“²⁹

Příběhy jsou vyprávěny v první osobě osmiletým školákem Mikulášem, používajícím jazyk dětí, který se často může zdát nevinný a naivní. I díky nepředstírané upřímnosti tohoto jazyku jsou knihy plné jemného humoru.

,,Malý Mikuláš je psán formou vyprávění. Hlavním hrdinou, vypravěčem, je Mikuláš. Děj můžeme zařadit do Francie do 50. let minulého století. Doba v knize ovšem není nijak upřesněna, takže si dětský čtenář může klidně představit, že se to odehrává dnes. Malý Mikuláš je hrdina, který nestárne, a ačkoli se pentalogie odehrává přes několik let, Mikulášův skutečný věk ani stárnutí nevnímáme. Mikuláš je pořád dítětem.

Kniha je úspěšná především díky formě, kterou je psaná. Mikuláš všechny příběhy vypráví srdečně a právě tak naivně a jednoduše, jak je zažívá. Dokáže čtenáře dokonale přesvědčit, že hraní kuliček o přestávce, kopaná, hra na kovboje a dělat radost mamince jsou ty nejdůležitější věci v životě. Možná kdybychom zavřeli oči a odmysleli si všechna jména, napadne nás, že Mikuláš mluví podobně jako Petr Bajza z románu Bylo nás pět. Dokáže vyprávět spisovně a slušně, ovšem jen do té doby, než se objeví jeho kamarádi a začnou se předvádět, načež je krásné líčení přerušeno šrapnelem jako například, že Albín je pitomec, protože Mikuláše urazil.“³⁰

,,Mikuláš je malý nezbedný klučík s partou kamarádů, kupou bláznivých nápadů a s úžasným dětským pohledem na svět. Už v 60. letech se stal ve Francii jedním ze symbolů dětské literatury a od té doby bavil čtenáře po celém světě. Jeho příběhy dostanou každého, svým promyšleným a nevinným humorem, lehkostí stylu, a výjimečným literárním talentem autora – Réné Goscinyho. Příhody Mikuláše a jeho legračních kamarádů tlustého Vendelína, vychloubavého Augustína, silného Albína, šprta Celestýna, Kryšpína,Viktorína či Fridolína jsou vlastně celkem obyčejné postřehy všedních dnů. Vynikající pointy dodávají někdy úsměvně filozofický podtón a skutečně nemusíte být dětmi, byste se zasmáli inteligentnímu a nadčasovému vtipu, který, mnohem víc než v ději, spočívá v jazyce a slovních hříčkách.“³²

Tématem knih jsou radosti a starosti dětí – ať už ve škole nebo ve volném čase, vztahy s kamarády, s rodiči, s paní učitelkou, s děvčaty, ale také svět dospělých – vztah rodičů, jejich neshody, názory na výchovu, vztah tatínka s tchýní, s nadřízenými a se sousedy.³³

Jazyk hrdinů se vyznačuje dlouhými souvětími, která často zaberou delší odstavec, a neustálým odbočováním od tématu. Dítě si při přemýšlení o jedné věci vzpomene na spoustu dalších a tak nás vlastně uvádí do svého života o kterém se dozvídáme spoustu informací. Českým čtenářům se nabízí srovnání s románem Karla Poláčka Bylo nás pět, ve kterém je nostalgická atmosféra doby popsána dětskýma očima stejně jako v Malém Mikulášovi. Petr Bajza, hrdina románu, je zároveň i vypravěčem a protože je ve stejném věku jako Mikuláš, popisuje různé situace podobným způsobem. Ilustrace provedené Jean-Jacques Sempém jsou velmi povedené a kromě posledního dílu knihy, který obsahuje nevydané příběhy shromážděné dcerou René Goscinnyho, Anne, jsou černobílé. ,,Dílo je ilustrovaným románem: příběhy jsou vyprávěny slovy, ale pravidelně se v něm objevují strany s kreslenými obrázky které ilustrují některé důležité části příběhu, nebo některé menší obrázky zobrazující jednu z postav nebo vtip.“³⁴

René Goscinny je považován za nejvýznamnějšího francouzského autora ilustrovaných dětských příběhů. Jeho celoživotní práce zahrnuje desítky knih a je provázena několika vymyšlenými postavami, které mají každá jiné vlastnosti a charakter.

,,René Goscinny se narodil 14. srpna 1926 v Paříži. Jeho otec, Stanislas Goscinny, narozen ve Varšavě, byl chemickým inženýrem. Matka Anna, rozená Beresniak, byla původem z Khordorkowa, dnes neexistující ukrajinské vesnice. Rodiče se poznali v Paříži a vzali se roku 1919 a starší bratr Reného, Claude, se narodil 10. prosince 1920. Židovská rodina odjíždí v roce 1928 do jižní Ameriky, do Argentiny, kde je Reného otci nabídnuto místo chemického inženýra. Odcestování jim o několik let později, během 2. světové války, zachrání život. Zbytek rodiny ve Francii neunikne holocaustu. (…)

Goscinny prožívá v Buenos Aires šťastné dětství a Francie, do které jezdí na prázdniny, je pro něj exotikou. Jako žák francouzského gymnázia má výborný prospěch a brzy objevuje kouzlo literatury. Po maturitě z humanitních předmětů v roce 1943 si musí René najít práci, jeho otec umírá na krvácení do mozku. Už tehdy si je René vědom svého smyslu pro humor a umění rozesmát a sní o kariéře komika, ale toto není považováno za skutečné zaměstnání. René se tedy stává pomocným účetním v továrně na pneumatiky. V 19ti letech mění práci na asistenta kreslíře v reklamní agentuře. Publikuje své první texty a ilustrace v časopisech francouzského gymnázia v Buenos Aires Notre Voix (Náš hlas) a Quartier Latin (Latinská čtvrť).

V roce 1945 odjíždí René s matkou za strýcem Borisem do New Yorku, kde René začne pracovat jako překladatel. Roku 1946 ale René musí narukovat, a do francouzské armády, kde se později stává také ilustrátorem plakátů a jídelních lístků. V roce 1947 Goscinny ilustruje Balzakův román ,,La fille aux yeux d´or“ (Dívka se zlatýma očima) a vrací se do New Yorku, kde ho čeká nejtěžší životní období, kdy se bude snažit prosadit ve výtvarných studiích. Nakonec získává zaměstnání v malé reklamní agentuře, kde potkává některé mladé americké kreslíře z nichž někteří jsou jeho celoživotními přáteli. Sám píše a ilustruje několik krátkých knížek pro děti. V roce 1949 se Goscinny seznamuje s Morrisem, budoucím otcem postavy Lucky Luke.

Rok 1950 je pro Goscinnyho úspěšný, dokončuje a vydává svou první ilustrovanou knihu, Dick Dicks, o detektivovi v New Yorku. Text je napsán výborně, ale obrázky jsou nedokonalé. Goscinny se vydává do Bruselu a potkává se s Albertem Uderzem, se kterým spolupracuje poprvé na sérii příběhů o Indiánovi, jménem Oumpah-Pah. Po návratu do Spojených států se René angažuje v pořadu TV Family a vytváří další BD, Jehan Soupolet (později Jehan Pistolet), a také několik dalších kompletních sbírek, které ovšem podepisuje pod různými pseudonymy. Roku 1953 vstupuje do časopisu Le Moustique (Komár), kde některé ze svých detektivních příběhů již podepisuje pod svým jménem. Následují BD Luc Junior a Bill Blanchart vytvořené společně s Albertem Uderzem.

První epizodou Lucky Lucka v roce 1955 je Des rails sur la prairie (Koleje v prérii), jeden z konečných čtyřiceti dílů o kovbojských dobrodružstvích. Goscinny opouští kresbu a věnuje se naplno psaní textů. Po dalších úspěšných spolupracích na několika kratších příbězích přichází Petit Nicolas (Malý Mikuláš), který v roce 1955 ještě není tolik úspěšný, ale začátkem 60. let nabírá na popularitě. Goscinny je popisován jako ,,žonglér se slovy“, zakládá nakladatelství Édi-France/Édi-Presse a několik časopisů (Clairon, Jeannot, Pistolin). Roku 1955 vzniká nejúspěšnější a nejpropracovanější série komiksů autorské dvojice Goscinny-Uderzo o malém Galovi jménem Asterix. Předmluva, uvedená na začátku každého dílu nám představuje Asterixův svět: ,,Je 50 let před Kristem. Celá Galie je obsazená Římany... Celá? Ne! Jedna vesnice obývaná nepodrobitelnými Galy protivníkům stále odporuje. A posádky římských legionářů nemají v táborech Babaorum, Aquarium, Laudanum a Petibonum lehký život...“ Tvůrci spolu zakládají kultovní časopis Pilote, ve kterém se objevuje první díl Asterixe a kde Goscinny jako vedoucí redakce publikuje nejrůznější komiksy, například Les aventures de Pierre et Paul (Dobrodružství Petra a Pavla) nebo Les Divagations de Monsieur Sait-Tout (Blouznění pana Vševěda).

Rok 1960 je pro Goscinnyho ve znamení úspěchu Malého Mikuláše, jehož první série vychází v nakladatelství Denoël. Goscinny vytváří mnoho humorných scének jak pro časopisy tak pro televizní komedie. V roce 1961 vychází v nakladatelství Denoël Mikulášovy prázdniny a vzniká první příběh o Iznogoudovi, velkém hanebném vizírovi z doby Tisíce a jedné noci, jehož jméno evokuje anglickou frázi It´s no good – Nic dobrého. Goscinny pokračuje ve vydávání příběhů o Lucky Lukeovi, a roku 1962 vychází Mikulášovy prázdniny.

Reného osobní život obohacuje setkání s jeho budoucí ženou, o 16 let mladší Gilberte, která o něm, přestože v té době už byl úspěšným autorem, nikdy neslyšela. ,,Ukázal mi knihu Malého Mikuláše, abych zjistila, co dělá,“ vypráví Gilberte, ,,a hned jsem si řekla že ten člověk je génius.“ Krátce potom, v roce 1963 vychází Malý Mikuláš a přátelé v nakladatelství Denoël a další díly Asterixe v nakladatelství Dargaud. Goscinny píše několik textů, které ilustruje Uderzo, Greg a Godard. Vychází 150 000 výtisků dílu Asterix gladiátorem, další dvě epizody Luckyho Lucka a slavný autor podepisuje svým jménem dalších 30 nevydaných textů. Pátým dílem Mikulášových dobrodružství je sbírka s názvem Jáchymovy průšvihy, později publikovaná jako Mikulášovy průšvihy. Asterix je v druhé polovině 60. let fenoménem, počet výtisků stoupá na 600 000 a Pilote se stává jeho oficiálním časopisem. 6. sbírka příběhů, Asterix a Kleopatra má obrovský úspěch. Podle hlavního hrdiny komiksu je dokonce pojmenován francouzský satelit vyslaný na oběžnou dráhu v roce 1965. De Gaulle jako prezident republiky nazývá každého ze svých ministrů jednou z postav komiksu.

Ve spolupráci s kreslířem Jeanem Tabarym Goscinny v roce 1966 píše Goscinny Les premières aventures du grand vizir Iznogoud, První dobrodružství velkého vezíra Iznogouda. 1 200 000 sbírek Asterixe v Normandii je překládáno do mnoha jazyků a Asterix je konečně i zfilmován. Rok 1968 je rokem narození Anny, jediné Goscinnyho dcery. V následujícím roce vychází Goscinnyho román Tous les visiteurs à terre, který je kronikou pojednávající o autorově vášni pro cestování na moři. Tato kniha je důkazem o tom, že Goscinny je kromě humoristy také spisovatelem. Dalším jeho spisovatelským úspěchem je několik krátkých humoristických příběhů napsaných pro časopisy Pilote a Paris Match. Rok 1971 přináší film Le viager, scénář napsal Goscinny a jako herci se v něm objevují například Michel Galabru nebo Gérard Depardieu. Goscinnyho text La première rentrée (První den ve škole) vypráví pohledem Malého Mikuláše o prvních školních dnech autorovy dcery Anny. Vznikají nové příběhy Luckyho Lucka a vezíra Iznogouda a Goscinny společně s Albertem Uderzem a Georgesem Dargaudem zakládá v roce 1974 zakládá v roce 1974 Studio Idéfix, ale tento rok pro něj není pozitivním kvůli úmrtí jeho matky Anny. Goscinny a jeho kolegové plánují film podle příběhů vezíra Iznogouda, v jehož hlavní roli vidí herce Louis de Funèse, ale tento plán bohužel není zrealizován. V roce 1976 se ve vysílání televize TF1 objevuje 13 krátkých pořadů uváděných René Goscinnym a věnovaných jeho práci. TF1 o rok později vysílá dalších 12 pořadů, kterých už se ale René Goscinny nedožije, umírá v roce 1977 pařížské nemocnici ve věku pouhých 51 let. Díky jeho manželce a dceři bylo publikováno mnoho nevydaných příběhů napsaných ve spolupráci s Albertem Uderzem a Jean-Jacques Sempém. Po tomto nejvýznamnějším autorovi komiksů jsou pojmenovány ulice a školy nejen ve Francii. Dnes Goscinnyho humorné texty stále rozesmívají miliony čtenářů na celém světě. ³⁵
3.1.2. Jean-Jacques Sempé

Jean-Jacques Sempé se narodil 17. srpna 1932 v Bordeaux. Na rozdíl od svého největšího kolegy a přítele, René Goscinnyho, je nedisciplinovaným žákem a kvůli špatnému chování je vyhozen ze školy. Začíná se živit různě, ve věku 17ti let pracuje jako zaměstnanec v obchodě s vínem, poté vykonává práci sekretářky. Už tehdy ale rád kreslí a o kresbě už nepřemýšlí pouze jako o svém koníčku. Když vstupuje v roce 1951 do armády, začíná se prosazovat v Sud-Ouest Dimanche (nedělní list jiho-západní Francie) a vyhrává první cenu – Nejlepší humoristický kreslíř roku. Poté pracuje v nejrůznějších časopisech – Le rire (Smích), France Dimanche (Nedělní Francie) nebo Le Moustique (Komár) v Belgii. Již v té době se v některých z jeho obrázků objevuje malý kluk, který se později stane Malým Mikulášem.

Dvojice autorů Goscinny-Sempé se potkává roku 1955 a okamžitě si padne do oka. Začíná spolu tvořit, Goscinny píše na 200 textů, které Sempé ilustruje a rodí se Malý Mikuláš. Postavička, které dal Goscinny charakter a Sempé podobu. Na většinou černobílých ilustracích můžeme vidět kromě Mikuláše také další postavy z příběhů, jeho partu, rodiče, paní učitelku... ,,Důležitou součástí knihy jsou ilustrace Jeana-Jacquese Sempého. Všechny dětské postavy jsou nakresleny jako malé vůči rodičům, učitelům a celkově svému okolí, například autům.“³⁶ Kromě spolupráce na Malém Mikuláši se Jean-Jacques Sempé věnuje také ilustracím v tisku, v roce 1956 začíná pracovat pro Paris Match. Roku 1962 vydává svou první sbírku kreseb s názvem Rien n´est simple (Nic není jednoduché). Následuje dalších 30 sbírek, které s humorem a lehkostí ilustrují Sempého vidění světa. Jeho pozorovatelský talent a smysl pro ironii je jeho hlavní předností. Jako jeden z mála francouzských kreslířů ilustroval titulní stranu prestižního listu New Yorker a dnes stále vyvolává úsměv na tvářích čtenářů Paris Match.

3.2. Historie Malého Mikuláše

Malý Mikuláš na svém počátku nebyl vydáván v podobě, v jaké jej známe dnes. Jeden z jeho příběhů se poprvé objevil v časopisu Le Moustique (Komár) v roce 1956. ,,V roce 1956, Goscinny podepisuje po pseudonymem ,,Agostini“ první z příběhů Malého Mikuláše ilustrovaný Jean-Jacques Sempém v belgickém časopise ,,Le Moustique“.“ 28 příběhů (jedna strana týdně) napsaných Goscinnym a ilustrovaných Sempém se v časopise ,,Le Moustique“ objevují v letech 1956 až 1958. ,,Většina historek se opírá o důležitá témata každodenního života – obchodní domy, holič, elektrický vláček, kutilství, zahradničení. (…)“ (Marie Ange-Guillaume, Goscinny, Actes Sud). Sempé se ale necítí v roli ilustrátora příběhů dobře a ukončuje spolupráci s Goscinnym.“³⁷

,,V roce 1959 požádá Henri Amouroux dvojici o obnovení své postavy ve velikonočním vydání Sud-Ouest Dimanche (nedělní list jiho-západní Francie). Goscinny a Sempé vytvářejí nový příběh. ,,René přišel s textem, ve kterém dítě – Mikuláš – vypráví o svém životě s kamarády, kteří mají zvláštní jména: Viktorín, Vendelín, Fridolín, Celestýn, Kryšpín... Školní dohlížitel byl pojmenován Polívka. A tak to začalo – René přišel jak na to“, vysvětluje Sempé. Úspěch příběhu je okamžitý. Týdeník žádá autory o pokračování. ,,René Goscinny našel způsob, jakým bude psát. René nikdy nebyl na dětském prázdninovém táboře, já ano. Atmosféra a prostředí, to jsem já, postavy jakými jsou Celestýn a Augustýn, to je René, kromě Malého Mikuláše. A škola v Bordeaux je školou, kterou dobře znám.“³⁸

,,Příběhy Malého Mikuláše se dále vydávají v časopise Pilote již od prvního čísla v roce 1959. Shromážděním již vydaných historek vydává nakladatelství Denoël pět knih a to od roku 1960. ,,První sbírka neměla velký úspěch. Nakladatelství Denoël nemělo zájem o vydání druhého dílu Mikulášovy přestávky. Pouze jeden z editorů, Alex Grall, na vydání trval... A tak jsme se s Goscinnym objevili v televizním pořadu, Lecture pour tous (Četba pro všechny), který příběhy zpropagoval. Pomalu to začalo fungovat...“ Je to jeden z prvních televizních pořadů, ve kterém se Goscinny objevil. Rozesmívá diváky, je centrem pozornosti. Novináři si to uvědomují, což mu v budoucnu umožňuje častá pozvání do televize. V roce 1963 se Malý Mikuláš objevuje výjimečně také ve vánočním vydání časopisu Elle.“³⁹

Postupným rozšířením do okolních i vzdálených zemí a překladem do desítek jazyků je dnes Malý Mikuláš populární knížkou dětské literatury po celém světě. ,,S více než 10 milióny prodaných výtisků ve více než 30 zemích se Mikuláš stal jednou z nejznámějších francouzských ikon ve světě.“⁴⁰

3.3. Postavy

V knihách o Malém Mikuláši se vyskytují postavy stálé, které čtenáře provázejí všemi vydanými díly, postavy vedlejší, které najdeme pouze v některých z příběhů, a postavy ,,jednorázové“, které mají svou roli v příběhu jediném. Hlavní postavy poznává čtenář velmi podrobně, dají se snadno charakterizovat a každá z nich má jiné vlastnosti.

,,Mikulášovi je podle René Goscinnyho mezi šesti a osmi lety. Je to dítě, které vypráví o tom, co se děje kolem něj. Je to vypravěč a hrdina příběhů. Rád chodí ven s kamarády a hraje si na ,,plácku“. Je dobrým kamarádem, a jeho přátelé jsou nejlepší, ostatní nejsou přátelé, říká.“⁴¹ ,,Je citlivý a oddaný opravdovým hodnotám jako přátelství, láska k rodičům a smysl pro spravedlnost.“⁴²

Mikuláš se neučí ani dobře, ani špatně. ,,Paní učitelka o něm tvrdí: ,,Rozpustilý a často roztěkaný žák. Mohl by mít lepší výsledky.“ Mikuláš má rád své rodiče a není rád, když se na něj zlobí. Jejich občasné potyčky komentuje s dětskou naivitou a bezbranností. ,,Mikulášův tatínek, spravedlivý, zaneprázdněný můž je málokdy ochoten psát se synem úkoly, vše, co může udělat dnes, odkládá na zítra a nemá rád svou tchýni, která k nim, bohužel, často chodí na návštěvu. Maminka, podle Mikuláše ,,nejlepší maminka na světě“ často necítí ze strany manžela podporu, a při občasných hádkách vyhrožuje, že se odstěhuje k matce. Je výbornou kuchařkou, ráda jezdí na dovolenou, na kterou ale musí dlouho šetřit, protože její manžel, přestože hodně pracuje, nevydělává tolik peněz jako by si přála. Když hubuje Mikulášovi, nasazuje zdvořilý tón: ,,Ať pan Mikuláš ráčí navštívit své přátele a známé na plácku. (…).“ Mikulášova babička, příjemná paní, ke svému zeti také moc sympatií necítí a při neshodách s ním často přehání. ,,Když se k ní její zeť nechová hezky, ráda si hraje na mučednici. ,,Ó, to nic, já jsem jen ubohá žena, kterou nikdo nemá rád, rozumím, půjdu domů a vy už mě nikdy neuvidíte.“ ,,Samozřejmě, nikdo nechce být s ubohou stařenou (…)“.“ Miluje svého vnuka, rozmazluje jej a dává mu spoustu dárků. Paní učitelka, na obrázcích zobrazována s orlím nosem a brýlemi, má se třídou zvídavých chlapců neobyčejnou trpělivost. ,,Přesto často klepe pravítkem do lavice, aby dosáhla klidu, odděluje od sebe žáky, kteří se perou a posílá je na hanbu a vymýšlí další tresty. Žáci ji ale mají rádi, protože je spravedlivá. Když školu mají navštívit rodiče, paní učitelka řekne žákům: ,,Když mi slíbíte, že budete hodní, nebudu vás před rodiči zkoušet, aby vám před nimi neudělala ostudu.“ ,,Vrchní školní dohlížitel, Polívka, se ve skutečnosti jmenuje Dubon, ale dokonce i pan ředitel si jeho jméno plete.“ ,,Říkáme dohlížiteli Dubonovi Polívka, samozřejmě jenom když tam není. Říkáme mu tak, jelikož pořád opakuje:,,Podívejte se mi do očí,“ no a v polívce jsou taky oka.“⁴³ Další neméně důležitou postavou je soused rodiny, pan Blédurt, který rodinu špehuje a ,,neustále se škorpí s tatínkem a nesouhlasí se způsobem výchovy Mikuláše“⁴⁴.

Mikulášovi přátelé jsou, i přesto že jsou to jeho vrstevníci, každý úplně jiný. ,,Viktorín (Rufus) je synem policisty, rád se převléká do své uniformy, kterou dostal od tatínka a má jako jediný píšťalku, díky které je ve všech hrách rozhodčím. Je jeden z těch, kteří se nejvíce perou a dost si vymýšlí. ,,Je nebezpečné zachraňovat někoho, kdo se topí, jako jsem to dělal já minulé prázdniny.“ Fridolín (Maixent) nejrychleji ze všech běhá a má vždy u sebe kapesník, který není moc čistý, stejně jako jeho majitel. Nejde mu kreslení, protože je levák, a má staršího bratra, který je pro něj hrdinou. Jednou by rád byl detektivem. Jáchym (Joachim) je velký snílek a rád nosí do školy vtipné předměty. Rád si hraje na kouzelníka a ze všech nejvíc nerad prohrává. Má mladšího bratra, který je maminčin mazánek. Augustýn (Geoffroy) často není dobrý kamarád, při hrách podvádí a lže, podle Albína (Eudes) je sobec, dostává nové dárky od tatínka a vytahuje se s nimi před kamarády. Nerad se s kýmkoliv o cokoliv dělí a jednou by se chtěl stát zaměstnancem v bance a vydělávat spoustu peněz. Albín (Eudes) svým kamarádům dává nejraději do nosu a hádá se s nimi, ničeho se nebojí a dokonce doma si dělá co chce. Kryšpín (Clotaire) je podle Mikuláše nejhorší ze třídy, protože mu nejde mluvnice, matematika, dějepis a zeměpis, ale zato v kreslení je nejlepší. V hodinách často spí a když se probudí, jde rovnou do kouta. Je velmi nešikovný – když doma spadne na svůj malý červený náklaďák, zlomí si ruku. Rád si dělá legraci ze sebe samého, ale nemá rád, když si z něj dělají legraci ostatní. Protože dobře jezdí na kole, chtěl by vyhrát Tour de France. Jako jediný má doma televizi. Vendelín (Alceste) je Mikulášův nejlepší kamarád a nejraději ze všeho jí. Když mluví, prská a neustále má mastné ruce. S kamarády se nepere, protože většinou jí svou briošku nebo namazaný chleba. Mikuláš říká: ,,S Vendelínem se pořád dobře bavím, i když se hádáme.“ Celestýn (Agnan) je úplně jiný než všichni ostatní. Je mazánkem paní učitelky a spolužáci jej proto nemají rádi, navíc mu nemůžou ,,nabančit“ tak často, jak by chtěli, protože nosí brýle. Je zbabělý a mnohdy donáší na své spolužáky. Nejraději kreslí mapy Francie a opakuje si učivo během přestávek, jednou by se rád stal učitelem.⁴⁵

,,Velkou roli v příbězích o Mikuláši hrají jeho přátelé. Každý z nich má nějakou charakteristickou vlastnost. Nejlepší Mikulášův kamarád se jmenuje Vendelín. Typické pro něj jsou mastné ruce, plná pusa jídla a zároveň neustálý hlad. Mikuláš jej popisuje takto: „Vendelín je můj kamarád a je hrozně tlustý, jelikož od rána do večera pořád jenom jí.“ Mezi další výrazné postavy patří Augustýn. Jeho otec je bohatý, proto chodí Augustýn do školy často v přestrojení, třeba za marťana nebo kovboje. Jak je tomu ve většině tříd, má Mikulášova třída svého šprta, Celestýna. Slovy Mikuláše, „Celestýn je nejlepší ze třídy a mazánek paní učitelky a my ho nemáme moc rádi, protože mu nemůžeme dát po hlavě tak často, jak bychom chtěli, jelikož nosí brýle.“ Výraznými postavami jsou Mikulášovi rodiče, kteří mu často hubují, ale mají jej rádi, Mikuláš to ví a snaží se je nikdy nezklamat.“⁴⁶