Ana səhifə

Bulharsko sofie


Yüklə 271 Kb.
səhifə1/5
tarix24.06.2016
ölçüsü271 Kb.
  1   2   3   4   5
BULHARSKO

Sofie – na nádraží mají trochu zmatené cedule, číslují tu koleje i peróny (takže nestačí vědět, že vlak jedez "trojky", ale i jesti z 3.nástupiště, či koleje). Sofie. První jsme se šli podívat na chrám Alexandra Něvského. Poté jsme prošli kolem prezidentského paláce k mešitě Banya Bashio, jediné turecké památce v Sofii. Tam se také nachází termální prameny. Dále jsme pak došli na centrální trh, kde jsme se jali nakupovat. Tento trh je opravdu kouzelné místo.

Hory

Přechod těchto pohoří lze naplánovat na jeden týden(rila,Pirin). Nejnavštěvovanější pohoří a jejich nejvyšší vrcholyRila (Musala 2.925 m), Pirin (Vichren 2.914 m), Rodopi (Perelik 2.191 m), Stará Planina (Botev 2.376 m), Sredna Gora (Bogdan 1.604 m), Vitoša (Černi vrch 2.290 m).

Kromě národních parků lze přenocovat pod stanem. Oficiálně jen na místech k tomu určených, ale nestává se, že by slušným stanařům někdo dělal problémy. Druhou možností jsou volně přístupné, nijak nezařízené útulny zvané zaslon. Třetí možností jsou horské chaty zvané chyža. Jejich úroveň není nejlepší a jejich kapacita je vzhledem k poptávce malá. (včas=cca do 17.00 hodin). Vzdálenost mezi chatami není větší než 4-6 hodin. Chata se obvykle opouští v 9 hodin ráno dne odchodu. Ubytování v nich stojí od 4 do 10 Lv. Někdy je na chatě malá prodejna potravin zvaná lavka, proto vždy mějte určitou zásobu s sebou. Totéž platí o vodě. Většinou je všude dost potůčků, říček a pramenů, ale jsou i místa, kde o vodu nezavadíme (např.na rilskomonastýrském hřebeni v Rile, nebo v Pirinu směrem na Vichren, kde je poslední voda u Suchdolského jezera).

RILANejvyšší pohoří nejen v Bulharsku, ale i na celém Balkáně. Má povětšinou alpský charakter s ostrými hřebeny, skalními srázy, náhorními plošinami a kotlinami s ledovcovými jezírky. Na Rile se nachází 145 jezer, největší z nich Smradlivoto ezero, je největším jezerem celého Balkánu. Další jezera: Bistrická ezera, Ribnite ezera, Ledeneto e. (pod Musalou). nejznámnější a nejkrásnější z bulharských manastirů (kláštěrů) - Rilský (založen 927 sv. Ivanem Rilským. Současné místo je 3 km od původního, odkud bylo přemístěno v roce 1335. Poutním místem se stal po přenesení ostatků sv. Ivana z Velikovo Trnova v roce 1469.) Rila patří k nejnavštěvovanějším pohořím. Je nejlépe přístupná, k východištím vedou silnice. nejvyšší vrch: Musala (2.925 m) turistické tipy: Rilský klášter, Stobské pyramidy (pískovcové útvary přikryté skalními klobouky, z dálky vypadají jako hřiby)

Východní Rila: nástupní místa - Borovec (možnost zimních sportů), Kostenec, Dupnica (vlakem), Dolna Baňa, Samokov (autobusem ze Sofie) nejvyšší vrchol: Musala (2.925 m) chaty: chata Zavarčica. Výchozí bod Borovec-5 hodin chůze přes Černou skálu. Nabízí 60míst k nocování. chata Musala. Výchozí bod Borovec-1,5 hodiny od meterologické stanice Jastrebec, 5 hodin od Carské Bystřice. Nabízí 40 míst na nocování. zaslon Everest. Výchozí bod chata Musala-1,5 hodiny. chata Grnčar. Výchozí bod letovisko Treštenik - 3 hodiny chůze. 140 lůžek.

Střední Rila: nástupní místo: Rilský monastýrnejvyšší vrcholy: Černa poljana (2.716 m), Rilec (2 .713 m)chaty: není jich mnoho, pouze kolem Rilského manastýru a pak chata Ribnite ezera (jezera Ribnite a Smrdlivoto patří mezi vyhledávané scenérie této oblasti)chata Ribnite ezera. Výchozí bod Rilský klášter přes Partizanskou poljanu - 6 hodin chůze. 120 lůžek.

Severozápadní Rila (zvaná Majlovická):nástupní místa: Govedarci, Bistrica, Rilski monastirnejvyšší vrchol: Maljovica (2.050 m)chaty: chata Maljovica. Výchozí bod turistické středisko Maljovica, kam vedou silnice ze Sofie a Samokova - 40 minut chůze. 80 míst k nocování. chata Sedemte ezera. Výchozí bod Govedarci - 7 hodin chůze. 100 míst k nocování. chata Rilski ezera (někde chybně uváděna jako Sedemte ezera-nová). Výchozí bod Govedarce, přes chaty Vada a Lovna - 6 hodin chůze. 80 lůžek. chata I.Vazov. Výchozí bod obec Bistrica, přes vrch Sejmenski kamak - 10 hodin chůze. 80 lůžek.

Jihozápadní Rila:charakteristická zaoblenými travnatými vrchy, téměř bez jezer; turistická infrastruktura nevalná, k dispozici pouze noclehárny, jídlo je třeba brát s sebounejvyšší vrchol: Angelov vrch (2.633 m)nástupní místa: Borovec, Kostenecchata: Makedonija. Výchozí bod Rilský manastir - 7 hodin chůze. 80 lůžek.Hlavní hřebenová trasa pohoří Rila:Borovec (1.300 m) - chata Musala (2.389 m) 4 hod. - hora Musala (2.925 m) 6 hod. - chata Grnčar (2.187 m) 10 hod. - chata Ribnite ezera (2.300 m) 16 hod. - Chata Majlovica (2.050 m) 25 hod. - chata Sedemte ezera (2.306 m) 31 hod. - chata Skakavica (1.870 m) 23,5 hod. - Sapareva Baňa 36 hod.celkem: cca týden

Stručný popis putování pro pohodlné turisty

Východišti do Rily jsou Samokov, Kostenec či Borovec. Ze Sofie do Samokova a zpět jezdí pravidelně autobusy (60 km). Mezi Samokovem a Borovcem jezdí mikrobusy. Kostenec je železniční zastávkou. Borovec je místem, odkud lze nejsnáze dosáhnout nejvyššího vrcholu Musaly (2.925 m). Z Borovce jede až do nadmořské výšky 2.300 m. pod vrchol Jastrebec kabinková lanovka za 9 Lv (zpáteční 12 Lv), která jezdí od 9:00-16:00 hod. Odtud po značce po vrstevnici vede asi hodinová pohodlná cesta až k chatě Musala, kde je také první jezero. Výstup na Musalu trvá asi 2 hodiny. Cesta míjí několik dalších jezer, od posledního z nich, Lednoto ezera, pokračuje po příkrém skalnatém hřebeni, který je občas jištěn i řetězy. Vrátíme se zpět a budeme směřovat dopravou do Samokova. (Nebo si pěší putování Rilou prodloužíme hřebenovkou přes chaty Grnčar, Ribni ezera, Rilský monastýr a Rilski ezera směr Sapareva Baňa či Samokov, nebo od monastýru k chatě Makedonija a déle do Predelu (bus.)

Ze Samokova se autobusem či taxíkem po silnici dopravíme do vsi Govedarci, odkud údolím dojdeme k chatě Vada nebo k hotelu či chatě Maljovica v severozápadní části Rily. To jsou nejlepší východiště ke krásným jezerům Sedemte rilski ezera. Cesta po značce lesem trvá orientačně 3 hodiny. Na Rilských jezerech 1

a v okolí lze přenocovat. Po 3 hodinách po hlavním hřebeni odtud dojdeme do sedla Razdela, které je křižovatkou cest. Na západ vede značka k chatě I.Vazov, odkud lze pak sestoupit k Rilskému monastýru. Z Razdely vede také přímá cesta k monastýru (cca.4 hod.; na mapách není vyznačena). Pro zdatné lze monastýr dobýt po náročnější, ale podstatně zajímavější trase přes vrchy Vazov (2.669 m), Goljam Mramorec (2.602 m), Maljovica (2.050 m) a dolů k monastýru. Na Rilském monastýru lze přenocovat, možností je několik, nedaleko je i kemp. Od monastýru nebo z nedaleké vsi Rila jezdí autobusy do Sofie či opačným směrem do Balgoevgradu.

PIRIN Je charakteristický panoramatickými rozhledy, hlubokými kotlinami a hlavně množstvím jezer (je jich 176, největší je Popovoto j.) v údolních závěrech ledovcového původu (cirkusech). Navštěvuje se hlavně severní část Severní Pirin začíná sedlem Predela (1.140 m.n.m.) a končí Todorovou poljanou (1.883 m.n.m.). Část tohoto území je od r.1987 národním parkem. Tento statut zde sice není tak přísný jako u nás, ale neměli byste tu správně bivakovat, koupat se v jezerech a samozřejmě zakládat ohně. Jsou zde také tři rezervace:

Bajovi Dupki -Džindžirica: leží mezi vrchy Pirin a Banski Suchdol; průchod je možný pouze po značených cestách buď od chaty Javorov nebo z Banského Suchdolu.Tisata: leží mimo park na jižních svazích v povodí Vlachinské řeky a Strumy; průchod po neznačené cestě spojující město kresno a vesnici Vlachi.Orelek: leží na východních svazích Středního Pirinu blízko hranic; průchod mezi sedly Todorova poljana a Popovi livadi.

výchozí místa: na severovýchodě Bansko, Razlog, Dobriniště, na jihovýchodě Goce Delčev, na jihozápadě Sandanski a Melnik, na severozápadě Blagoevgrad

turistické tipy: Dobriniště, Baňa, Sandanski - lázně s mineráními prameny, město Melnik, v jeho blízkosti Roženski manastir (13.stol., museum nábytku a bydlení, cenné nástěnné malby, nedaleko památník J.Sandanského)

chaty: Banderica (1.770 m.n.m.). Od města Bansko - 4 hodiny, od střediska Šiligarnika 1 hodina. 200 míst k nocování. 1,5 hodiny odtud je zaslon Kazana. Vichren (1.950 m.n.m.). 30 minut od chaty Banderica. 196 míst k nocování. Demjanica (1.895 m.n.m.). Výchozí bod Todorova ornica, 4 hodiny od Banska. 70 míst k nocování. 3 hodiny odtud je zaslon Tevnoto ezero. Javorov (1.740 m.n.m.). Výchozí bod město Razlog, 4 hodiny přes středisko Betalovoto. 70 míst k nocování. 5 hodin odtud je zaslon Končeto. Predel (1.050 m.n.m.). Při silnici z Razlogu do Simitli. 30 lůžek. Bezbog (2.440 m.n.m.). Od Dobroniště -5 hodin. Spojení lanovkou s chatou Goce Delčev. 140 lůžek + stanový tábor Goce Delčev (1.600 m.n.m.). Od Dobroniště 2,5 hodiny. 70 lůžek + stanový tábor Pirin (1.640 m.n.m.). Přístup autobusem z města Melnik (nebo pěšky 6 hodin). 124 lůžek + stanový tábor Kamenica (1.750 m.n.m.). Přístup od chaty Sandanski vozovou cestou dlouhou 12 km nebo pěšinou 1,5 hodiny. 176 lůžek. Sini vrch (2.230 m.n.m.). Přístup vozovou cetou z nádraží Pirin (26 km) a dále proti proudu řeky Sinanica 1 hodinu. 40 lůžek. Sandanski (1.223 m.n.m.). Spojení autobusem z města Sandanski-18 km. 70 lůžek.

hlavní trasy:1. Razlog - Predela či chata Javorov - Kamenitica - Kutelo - Vichren - Tevnoto ezero - chata Pirin - Melnik - Roženski manastir - Melnik - Sandanskicharakteristika: náročná týdenní trasa

Ze sedla Predela vzhůru k úbočí Sedlece a na Pirin (2.593 m.n.m). 5 hodinNa jihovýchod přes Pleški (2.546 m.n.m.). 5,5 hodinDále přes Garbec (2.597 m.n.m.). 6,5 hodiny(Garbec lze traverzovat do malého sedla mezi vrcholy Garbec a Kameniški vrch a dále k jezeru Salzica a chatu Javorov. 2 hodiny, 15 minut)Pěšinou na Kameniški vrch (2.533 m.n.m.) a Butin (2.688 m.n.m.) 9 hodin(Z Butinu lze sestoupit do sedla Suchodolski preval a dále na chatu Javorov. 11,5 hodiny)Hřebenová trasa vede přes Razložki Suchodol (2.640 m.n.m.) a Kameniticu (2.710 m.n.m.). 1 hodina(Oba vrcholy lze traversem obejít do sedla Kamenitiški preval. 30 minutK severu sestoupit na Javorov. 3 hodinyVýstup na další vrch Bajovi dupki (2.820 m.n.m.). 30 minut)Hřeben pokračuje vrchem Banski Suchodol (2.884 m.n.m.) 10 hodinPřes náročný hřebenový úsek Končeto (jen 50 cm široký) nebo jihozápadními svahy Kutelo II. a I. do sedla Premkata. 11 hodin(Možnost sestoupit k východu na chatu Banderica. 1 hodina, 40 minutpopřípadě dále na chatu Vichren. 2 hodiny)Hřebenová trasa končí nejvyšším vrcholem Vichren (2.914 m.n.m.) 11 hodin, 40 minutPřes Vichrenski preslap na chatu Vichren. 2 hodiny2. Bansko - chata Vichren - Todorin vrch - chata Demjanica - vrch Izvorec a Disilica - chata Demjanica - zaslon Tevnoto ezero - chata Pirin - Melnik - Roženski manastir - Sandanski.charakteristika: méně náročná, převážně značená trasa3. Dobroniště - chata Goce Delčev - chata Bezbog - vrch Disilica - Izvorec - vrch Bezbog - zaslon Tevnoto ezero - chata Demjanica - Todorka - chata Vichren - Vichren - BanskoStručný popis putování pro pohodlné turisty

Největším východištěm do Pirinu je lyžařské středisko Bansko s přímým spojením se Sofií a Plovdivem. Jsou zde široké možnosti ubytování, a to už od 17 Lv za osobu. Dojet mikrobusem (nebo po značce pěkným údolím řeky Banderica asi za 4 hodiny dojít) lze k chatě Vichren (1.950 m).

Po kvalitní a dobře značené, ale dost strmé cestě lze od chaty za 3 hodiny zdolat nejvyšší vrchol Vichren (2.914 m). Počítat se musí s náročnějším sestupem dolů. Stejně dlouho trvá strmý výstup od chaty na Todorin vrch (2.746 m). Pohodlněji ho lze zdolat za půl hodiny stoupání od horní stanice lanovky, která jede z lyžařského areálu Šiligranka (10 km od Banska, dopravní spojení). Od ch.Vichren se dá zanedlouho dorazit také k několika pirinským jezerům. Pro delší putování horami lze přes ch.Kamenica, Tevnoto ezero a dále ch.Pirin sestupovat do krásného města Melnik (asi 2-3 dny). Do Melniku jedou také autobusy z města Sandanski. Přímým spojem se tam lze za 4 hodiny dostat i ze Sofie. Ubytování od 15 Lv. V blízkosti jsou zajímavé pískovcové útvary Melnické pyramidy a Roženský monastýr.

RODOPI zaujmou svou mohutností, krásou luk a zdravých lesů. V údolích je celá řada monastýrů. Rodopi se dělí na dvě části. Západní Rodopi jsou vrásněné sřadou hřebenů, kotlin, soutěsek a jeskyní, jsou porostlé listnatými i jehličnatými lesy. jsou poměrně náročné na orientaci v terénu, neboť turistická infrastruktura zde není tolik propracovaná. Také chat zde není tolik. Je však možné sehnat ubytování v soukromí.Hlavní turistická centra jsou Černatica a Buková planina a lyžařské středisko Pamporovo. V Rodopech žije také nejtradičnější obyvatelstvo dodržující celou řadu starých zvyků a mj. i tzv. Pomaci, Slované muslimského vyznání. Východní část je podobná našim vrchovinám, není tolik turisticky přitažlivá. délka: nejvyšší vrch: Goljam Perelik (2.191 m) 2

výchozí místa: Plovdiv z něhož vedou rozvětvené silnice do rodopských měst a vesnic

turistické tipy: Bačkovski manastir (v údolí Čepelarské řeky, založen v 11.stol, kostely ze 14. a 17.stol.), množství jeskyní, Orfejovy skály (nad Smoljanskými jezery), lázně Pamporovo, Šipka (památník na boje s Turky) ad.

Procházejí se hřebeny Alabak, Velijsko-Videnský hřeben, Dabraš, Batacký hřeben, Karkarija, Perelický hřeben, Černatica, Prespanský hřeben, Dobrostanski masiv...

Stručný popis putování pro pohodlné turisty

Z autobusového nádraží Rodopi v Plovdivu vedou směrem na jih silnice do rodopských měst. Cesta je velmi zajímavá. Za Asenovgradem se rozprostírá údolí Čepelarské řeky obklopené skalními útvary. Od silnice je vidět Asenova krepost (býv.pevnost, kostelík). Silnice dále vede obcí Bačkovo, pod Bačkovským monastýrem, lázněmi Naračanski bani, obcí Chvojna (vedou z ní cesty do horských vsí Orechovo a Zabardo a může být tedy vhodným východištěm do pohoří), dále městem Čepelare, lyžařským střediskem Pamporovo až do Smoljanu (trasa Plovdiv-Smoljan, 100 km, busy jezdí během dne každou hodinu).

20 km severozápadně od Smoljanu je horská ves Široka Laka, etnograficko-architektonická rezervace. Je zároveň východištěm na nejvyšší vrchol Goljam Perelik. (Lepší je ale Prevala, odkud je to po značce asi 10 km k vrcholu) Z Čepelare, Pamporova či Smoljanu se lze dostat přes ch.Studenec s lanovkou a přes vrch Sněžanka (1.925 m), který nabízí krásné výhledy na skály, až ke Smoljanským tektonickým jezerům. V Čepelare, Pamporovu či Smoljanu lze sehnat ubytování v místních hotelech za 10-18 Lv za osobu.

Nejzajímavější částí jsou jihozápadní Rodopi. Východištěm je lázeňské město Devin (40 km sz od Smoljanu, spojení se Smoljanem a s Plovdivem). Odtud je možné podniknout cestu údolím Bujnovské řeky a dojít k Trigradu u něhož jsou zajímavé skály a jeskyně Djavolskoto grlo s vodopádem. Nedaleko odtud na severozápad je velmi pěkná krápníková Jagodinská jeskyně (prohlídka asi na 45 min.). Priváty v Trigradu jsou levné, ubytování v Devinu lze sehnat cca. za 18 Lv.

Putování Rodopi lze naplánovat zhruba na týden např. s východištěm ve vsi Chvojna po trase vymezené chatami: ch.Skalni mostove (Čudnite mostove) - ch.Izgrev (přes Pamporovo) - ch.Studenec přes ves Prevala a nejvyšší vrchol Goljam Perelik) - ch.Lednicata (odtud se dá sejít do vsi Široka laka či k Trigradským skalám, jeskyni Jagodina a městu Trigradu) –

RILA: Výstup na Musalu (2925 m) a dále na chatu Boris Chadžisotirov. Celou cestu je mlha a občas prší, takže nic moc. Na chatě pivo a karbanátky. Stany stavíme dost daleko od chaty a za klečí, ale přesto (samozřejmě až za soumraku) přichází zlý Bulhar a chce 2 DM za osobu, nikde žádná cedule, nic. Takže bereme stany a jdeme ještě dál a výš. Pokud tam pojedete, udělejte to rovnou. Obcházíme údolí řeky Beli Iskar. Počasí se lepší, ale pořád to není ono. Končíme na chatě Ribni ezera.. Konečně dobré počasí. Kolem jezera pod chatou a dále dolinou, pak smrtelný výstup na hřeben a smrtelný sestup k útulku Kobilino braniště Necháváme nemocné a raněné odpočinout a vyrážíme nalehko na výlet po trase: Strašnoto ezero - nahoru na hřeben vlevo od skal - po hřebeni směr hora Maljovica, ale ta je daleko - zpět po hřebeni do sedla nad útulkem - a dolu. Všude je jakž takž cesta, i když v mapě je vše jinak, ale nutno občas používat všechny čtyři končetiny. rozhodnuto o sestupu. Jdeme na Partyzánskou poljanu, pivo, oběd, speciální pileško (rozuměj kuře), odtamtud stopem na Rilský monastýr. Všude hodně lidí, draho. Autobusem do Dupnice,

PIRIN


Jedeme autobusem do Blagoevgradu a odtamtud do Banska. Kupujeme mapu a jídlo a jdeme na pivo. Autobus na chatu Banderica nám ujel, Chytáme bez problémů stop na Bandericu a jdeme ještě kousek na chatu Vichren, kde necháváme baťohy. Výstup nalehko na Vichren (2914 m). Sestup do sedla na druhou stranu a úbočím hory zpět k chatě. Hezký výlet. Poprvé v životě vidím živou protěž. Večer samozřejmě pivo a teplá sprcha! Nocleh kousek nad chatou Přechod na chatu Demjanica. V karech spousta jezer. Jediné větší stoupání do sedla Todorina porta Přes sedlo Samodivska porta na chatu Bezbog. Hezká cesta, jelikož stoupání je nenápadné, spousta jezer, mezi nimi i největší Popovo směr Bezbog. Hurá dolů do civilizace. Aktivnější část výpravy ještě leze na nějakou horu. Na chatu Goce Delčev vede lanovka, ale zdá se nám na cestu dolů příliš drahá. Sestup (spíš úprk) lesem plným vraždících mravenců, dole trocha bloudění v Bulharských pralesích, mapu má samozřejmě prokletá aktivnější část. Jdeme ještě asi hodinu po silnici směr Dobriniště, první auto nás ale bere dolů

na nádraží v Septemvri. Za necelou hodinu nám jede úzkorozchodka směrem na Razlog. Kupujeme jízdenku do Avramova za 1.80 leva Je to opravdu fantastická trať. Trať začíná opravdu brutálně stoupat, tunel střídá tunel, šíleně ostré zatáčky. V jednom místě dokonce trať protíná sama sebe ve výše položeném tunelu. Konečně ve 21:30, venku je již tma, vlak podjíždí sedlo a zastavuje v nejvýše položené stanici na Balkánském poloostrově, ve stanici Avramovo (1250m.n.m.). Vystupujeme a dál pokračujeme pěšky, po hlavní cestě Razlog-Velingrad, zpátky na sedlo. Potom stoupáme dále po této cestě směrem na Jundolu. Asi 2km za Avramovem potmě v lesíku uleháme k spánku cca. 100m od hlavní cesty. Tato cesta je i v noci docela rušná. Rila Asi po 30min cesta dělá prudkou pravotočivou zatáčku. Zde scházíme z cesty a pokračujeme dál po neznačené cestě podél potoka (ten vzdálenější potok). Cesta stoupá prudce nahoru a po dalších asi 45min přicházíme na rozcestí více cest. Po chvilce úvah se vydáváme cestou ostře doprava. Po 10min se objevuje na levé straně chatka a další křižovatka s pramenem vody. U chatky je rodinka, od které se dovídáme, že cesta doprava vede na asfaltku, vedoucí z Jundoly k přehradě Belmeken. Po asfaltce jsme pokračovali dál přes lesík a došli jsme ke stavení. Odtud kousek dolů a zase nahoru k chatě (chyža) Smirnensky. Pokrčujeme po cestě dál k přehradě Belmeken. Je to obrovská přehrada postavená ve výšce 1950m.n.m. přímo na rozvodí. Takže má dvě hráze. Z každé hráze odtéká voda do jiného povodí. Z té na které jsme stáli do povodí Mesty, a z opačné hráze do povodí Marice. Po menším výletu (na lehko) na malý hřebínek vpravo, odkud je nádherně vidět přehrada Belmeken, končíme kousek pod sedlem Premkata ve výšce cca. 2300m.n.m. Někteří spí venku pod širákem, ale já a Claudius spíme ve stanu. 3



Dojdeme na sedlo Premkata, kam vede z druhé strany cesta od Kostence přes chatu Belmeken. Stoupáme úbočím Ravnyho vrăchu (2637m). Pasou se tu volně stáda koní. Traversujeme skalnatou horu Ostrec (2641m) a stoupáme skalnatým komínkem. Traversujeme Kamenyty vrăch (2591m) a klesáme do sedla Ušite pod Ibărem (2666m). Cesta dál pokračuje po rovné planině kolem bažinatých jezírek. Vystoupáme na Ďabolski vrăch (2417m). Klesáme dolů, abychom údolím Kazana mohli vystoupat na Zavračický hřeben. Vylézáme na Zavračický hřeben mezi Ciganskym (2567m)a Srednym vrăchem (2570m). Poprvé vidíme Musalu (2925m), nejvyšší horu Balkánu. Pak už jen přes malý Jančov vrăch (2481m) do sedla Zavračica. Doprava na chatu Zavračica jít nechceme. Na hřebeni se nám také spát nechce. Tak jdeme doleva dolů po cestě směrem na chatu Grănčar, s tím, že přespíme v údolí ústícím do Ropališkeho cirkusu Abychom nemuseli obcházet přes sedlo Zavračica, vystoupáme brutálně přímo lavinovým korytem na hřeben. e. Jdeme po značce pod horu Mančo (2771m). Pramen značený na mapě je vyschlý. Přicházíme na Maryšky vrăch (2765m), kde se odpojuje cesta na Musalu (2925m) přes Goljam (2779m) a Malăk Bliznak (2777m). My jsme však dál měli pokračovat doleva přes Ovčarec (2768m) na sedlo Džanka. S depresívní náladou a velice kazícím se počasí jsme se vydali přes Ovčarec na sedlo Džanka. sejít až na chatu Grănčar (dříve Boris Chadžisotirov) u stejnojmenného jezera. Na chatě byl chleba bez problémů k dostání. Nakonec volíme nocleh v chatě. Stojí nás to 5 leva na osobu. Spíme v pokoji pro 14 lidí. Jsou tam palandy. Nebe je jasné, ale nad kopci se už začínají tvořit mraky z odpařované vody. Pokračujeme vzhůru úbočím hory Kovač (2634m). Poté jdeme úbočím Lapatyšky vrăchu (2530m). Přechazíme sedlo Gorny Kuky a pokračujem přes Čemernu (2511m) a úzkým hřebenem přes Vapu (2532m). Následuje odbočka zimní cesty na Rybné jezera. Jdeme dál po hřebeni. Červená značka tu občas přechází ve žlutou a zase zpátky. Zvláštní značení. Přicházíme na úbočí Kanaraty (2691m) kde přes tuto horu vede cesta dál. Nejdeme přes Kanaratu a po suti traverzujeme Kanaratsky cirkus na Kanaratsky preslap. Odtud sešupem k Rybnym jezerům a k chatě Rybna ezera. vyrážíme dál dolů. společně s cestou na Rilský monastyr, ale pak zahýbáme doprava a po červené pokračujeme až do údolí říčky Marinkovica. vyrážíme po značce do velice prudkého kopce nahoru na hřeben. Podcházíme pod Vodnym vrăchem (2683m). Prudce klesáme k zaslonu Kobylino Brănyšte. V této části Rily již potkáváme větší množství turistů, než ve Vychodní Rile. Okolo 13:00 jsme u zaslonu Kobylino Brănyšte. Vydáváme se dál do Severozápadní Rily. Stoupáme travnatým úbočím Lopušky vrăchu (2698m) k Popovokapským jezerům. Začínají přibývat kameny. Stoupáme na Popovokapsky preval (sedlo). Pak úbočím skalnaté Popovy Kapy (2704m) po kamených plotnách, s místy vyskytujícím se jištěním, dolů ke Strašnotu jezeru. U jezera stojí stejnojmenný zaslon. Je to hezké místo, od jezera se tyčí kolmé skály vzhůru. Se vydáváme dále dolů kolem dalších jezírek k Malomaljoviškým jezerům. Uvažujeme, ve snaze ušetřit klesání na chatu Maljovica, vystoupat na sedlo Raždavyšky nad jezery. Je už ale okolo 19:00, tak se rozhodneme to zapíchnout přímo u dolního malého Malomaljoviškého jezera. Prudce klesáme po značené cestě na chatu Maljovica. Před chatou doplňujeme zásoby pitné vody. Na chatě je telefonní automat. Zde již chodí opravdu mnoho turistů. Elenských jezer Potom jsme vystoupali na hřeben do sedla pod Maljovicí. Odtud jsme poprvé spatřili hluboko pod námi Rilsky Monastyr. Zde jsem také poprvé na Rile chytil nějaký signál na mobilu (konečně mi mohly přijít SMSky). Ze sedla už to bylo jenom kousek na vrchol Maljovice (2729m), Z vrcholu byl opravdu nádherný rozhled do všech stran. Na Musalu a celou Centrální Rilu, na Jihozápadní Rilu v pozadí s mohutným Pirinem. Dále byla vidět pahorkatina Sredna gora na severu a samozřejmě i masív Vitoša (odsud se jevil jen jako malý krtinec). se vrátili na hřeben a pokračovali po něm dále úbočím hory Goljam Mramorec (2602m) do sedla mezi Goljam a Malăk Mramorcem (2598m). V sedle byl perfektní záhrab pro jeden stan. Odtud odbočuje cesta dolů k Rilskemu Manastyru. nejhorší sestup celé akce. Na necelých 5km jsme museli ztratit okolo 1500m výšky. Zpočátku sestup probíhal travnatým kotlem v ostrých serpentinách. přicházeli k Rilskému monastyru. Zašli jsme tedy kousek nahoru (asi 1km) údolím do kempu. Majitel kempu nám o ceně řekl: tri leva na čelovek a dva leva na palatka. V našem případě by to činilo 4 leva/os (stany po dvou). Tváříme se nejistě. Tak po našem ujištění, že jsme jenom na jednu noc slevuje na 2 leva/os vyrážíme směrem na Rilský Manastyr.

Takže jsme se rozhodli vyrazit na Predel pěšky. vyrazili dolů po hlavní cestě. Po cca 4km jsem odbočili na prašnou cestu, kde měla vést zelená značka a vydali jsme se údolím nahoru. Zelená značka se objevovala přibližně jednou za 1km. Za chvilku z cesty v údolí odbočovala značka vpravo pěšinou do lesa. Odbočka opravdu nevýrazná, ale přesto tam byla zelaná šipka. Po chvíli jsme došli k potoku, který se nedal přejít. Zjistili jsem že značka kousek před potokem zahýbá doleva prudce do kopce. Byl to asi 2km dlouhý a opravdu velmi namáhavý výstup. Vyšli jsme na širokou vrstevnicovou lesní cestu a vydali jsem se směrem nahoru údolím. nahoru do sedla. Ze sedla jsme šli po vrstevnicové cestě kousek dolů do první velké točky. Tam jsem z cesty vybočili a vydali se kolem potoka a vodopádků přímo k chatě Makedonia. Na chatě jsme doplnili zásoby vody a šli jsme po červené úbočím Malăkeho Mečiho vrăchu (2474m) na horu German (2484m). Zde byl hřeben velmi pozvolný, jen vlevo na východní straně byl trochu skalnatější svah . vydali se dál úbočím Ravnyku (2410m). Odkrýval se nám opravdu úchvatný pohled na masiv Pirinu. Hřebenovka byla stále mírnější Prošli jsme mez Čakalicou (2298m) a Skačkovcem (2351m) Prošli jsme úbočím bezejmenného kopce a poté jsme vylezli na horu Kapatnyk (2170m), poslední horu na hřebenu Rily. Poté následoval velmi prudký sestup. Cesta se ztratila úplně a museli jsme se prodírat křovisky a strašidelným mrtvým lesem. Konečně jsme se dostali na lesní cestu, ale značená cesta z ní záhy odbočila zase nějakými pěšinkami přes křoviska. Přitom je značená cesta součástí evropské dálkové trasy Pyreneje-Alpy-Peloponés a bulharské dálkové trasy Vitoša-Rila-Pirin. Po opravdu dlouhém sestupu jsem dále šli po lesní cestě kolem potoka, začali se objevovat první stavení. Okolo 11:30 jsme vyšli na asfaltovou cestu a vydali jsme se po ní doprava. Kolem cesty bylo velmi mnoho rekreačních středisek, dětských táborů a podnikových chat. Před 12:00 jsme vyšli na hlavní cestu Simitli-Razlog. Vydali jsme se po ní nahoru (směr Razlog) kolem benzínkyKonečně jsme po 1km upachtěni došli k restauraci Predel. Kolem cesty bylo plno malých hospůdek a obchůdků. vydali se kousek po hlavní cestě na sedlo Predel a odtud doprava po asfaltové cestě vzhůru k Pirinu. 4



Asi po 2hod chůze jsme došli na křižovatku cest. Asfaltaka končila, a my jsme se dali po kaminité cestě vzhůru. Byl tam vstup do Národního parku Pirin, na cedulích byl zákaz stanování v celém národním parku
  1   2   3   4   5


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©atelim.com 2016
rəhbərliyinə müraciət