Masarykova univerzita
|
|  Yüklə 1.83 Mb.
|
2.3.3.1 CIGARETY - nikotin Nikotin je toxický alkaloid, má podobu bezbarvé nezapáchající tekutiny a smrtelné je již požití 80 gramů. V této podobě ho ale zná jen málo kdo. Většina z nás si ho spíše představí jako jednu ze složek cigaretového kouře. Možná někomu dokonce připadá zařazení nikotinu mezi drogy přehnané. Jeho negativní účinky se sice neprojevují tak rychle a dramaticky ale jsou patrné, zvláště když je kouření ve společnosti natolik rozšířené. Kouření tabáku vážně poškozuje zdraví člověka. Je jednou z nejčastějších příčin vážných onemocnění a úmrtí. Každý rok zemře na následky kouření asi 4 milióny lidí a v ČR asi 23 tisíc. U nás kouří zhruba 30 % obyvatelstva a mezi mladými lidmi je kouření ještě rozšířenější. Kouří až 50 % lidí ve věku od 15 do 18 let. 2.3.3.2 Historie Tabák pěstovali již američtí indiáni avšak používali jej pouze k rituálním účelům a kouř z dýmky nemuseli šlukovat. Neužívali také nikotin v takových dávkách, jako dnešní kuřák. Do Evropy přivezli tabák dva námořníci na lodích Krištofa Kolumba roku 1492 [6]. Dnes už je však kouření, či šňupání tabáku rozšířeno snad po celé naší planetě. I když už lidstvo přišlo na jeho škodlivost stále se není schopno s problémem kouření vyrovnat. Naopak ročně stoupá celosvětová spotřeba tabáku o 3 %. V současné době je prodej tabáku mnohamiliardovým byznysem používajícím velice lákavé reklamy, které se dokonce často zaměřují na děti a dospívající. 2.3.3.3 Účinky a aplikace U nás známe dva druhy tabáku s odlišným způsobem užívání. Takzvaný tabák bezdýmný a tabák hořící. Bezdýmný tabák můžeme dále rozdělit na tabák šňupací a žvýkací. Žvýkání tabák bylo rozšířené hlavně u horníků a všude tam, kde člověk nemohl manipulovat s otevřeným ohněm. Hořící tabák známe z doutníků, cigaret a dýmek. Dýmkový ale především cigaretový tabák je už různě upravován a doplňován, takže vedle 4 až 5 tisíci látek cigaretového kouře dnes vdechují kuřáci kolem 700 aditiv – látek přidaných pro různé účely, například několik desítek látek pro ladné vinutí kouře: to je důležitou součástí psychokultůrní závislosti [6]. Účinky nikotinu nejsou příliš výrazné. Po vdechnutí působí nikotin stimulačně, postupně se však jeho účinek mění a způsobuje mírný útlum. Při velkých dávkách, nebo pokud člověk s kouřením začíná se dostavuje lokální podráždění sliznic, nauzea, bolesti hlavy, průjem. S dalším užívám ale rychle vzniká tolerance a tyto nepříjemné účinky se již nedostavují. 2.3.3.4 Rizika Užívání tabáku nevede ke změnám psychiky, z tohoto hlediska je to bezpečná droga. Možná právě proto si často neuvědomujeme rizika somatická. Tabák prakticky zabije každého druhého svého konzumenta, jinak řečeno kuřák zemře s pravděpodobností 1:1 v důsledku užívání tabáku, průměrně asi o 10 let dříve, než nekuřák [6]. 2.3.3.5 Závislost Nikotin je vysoce návyková psychoaktivní látka. Mezi hlavní příznaky odvykacího syndromu patří především nezvladatelná touha po cigaretě, nervozita, podrážděnost, změny nálad, smutek až deprese, nesoustředěnost, poruchy spánku [6]. tyto příznaky se objeví už několik hodin po poslední dávce nikotinu. 2.3.3.6 Léčba Proti kouření nelze očekávat zázračný lék, protože se jedná o především o naučené chování, které si kuřák fixuje řadu let. Často také člověk kouřením maskuje pocit nervozity a hyperaktivitu, či uspokojuje potřebu si s něčím v ruce hrát. Kouření je také častou výmluvou proč nespěchat nebo jak se na chvíli vzdálit z pracoviště. Kuřák se nemusí jen odnaučit kouřit ale také se naučit nekouřit a to ani v situacích které mu cigareta zpříjemňovala. Drogová závislost na nikotinu vzniká zmnožením receptorů citlivých na nikotin v mozku bohužel jejich počet se již během života nezmenší a proto naprostá většina těch, kdo jednou byly závislí na nikotinu, už nemůže být příležitostnými kuřáky. 2.3.3.7 Nikotin a školní mládež Mezi školní mládeží je kouření velice rozšířené, přitom si děti často neuvědomují zdravotní rizika, které sebou kouření přináší. Mladí kuřáci jdou poznat podle bledosti, zažloutlých prstů od cigaret, zápachem z úst, může se objevit nevolnost, zvracení nebo studený pot. Dlouhodobější následky kouření jsou poté kašel, bolesti žaludku, pokles fyzické výkonnosti, nepříznivé účinky na pokožku obličeje a častá potřeba kouřit [8]. Bez rizika nejsou ani pasivní kuřáci, tedy ti, kdo se zdržují v zakouřených prostorách. 7) strukturní vzorec nikotinu 8) Tabák, rostlina z čeledi lilkovitých 
9) Tabáková plantáž 
2.3.4.1 MARIHUANA - cannabidoidy Cannabinoidy patří mezi látky s halucinogenním účinkem. Zásadní účinnou látkou je THC (delta-9-tetrahydrokanabinol) [8]. Jsou to produkty konopí čili rostliny s botanickým názvem Cannabis sativa. Konopí je jednoletá, dvoudomá bylina, která patří do čeledi konopovitých (Cannabaceae) a jejím nejbližším příbuzným je chmel [6]. Tato rostlina má pro člověka využití nejen pro svůj obsah psychoaktivních látek. Její původní domovina leží pravděpodobně v centrální části Asie. Pro svou nenáročnost se však rozšířila prakticky po celém světě. Pěstuje se hojně i na území naší republiky, ale pro svou teplomilnost se mu nejlépe daří v oblasti jižní Moravy, kde také dosahuje nejvyšší kvality co se týče obsahu psychoaktivních látek. Z konopí se vyrábí několik produktů nejznámější jsou marihuana a hašiš. V hašiši je přibližně pětkrát vyšší koncentrace THC než v marihuaně. Uvádí se, že gram kvalitního hašiše omámí 3 až 4 osoby [8]. Marihuana vzniká usušením listů a okvětí. Hašiš se získává z pryskyřice samičích rostlin. Realističtější odhady počtu dlouhodobých uživatelů marihuany v ČR hovoří o 250 až 350 tisících osob [6]. Jiné studie hovoří o tom, že až 50% žáků základních škol má s touto nelegální dogou zkušenosti. 2.3.4.2 Historie Není pravdou, že by konopí a jeho užívání jako marihuany bylo do Evropy dovlečeno teprve nedávno. Naopak aktuální studie ukazují na to, že konopné drogy byly v Evropě zneužívány už v hluboké historii. První pokusy o pěstování konopí v mohou být datovány někdy do doby okolo roku 10 000 př. Kr. [6]. Archeologické nálezy semínek konopí na nalezištích z prehistorické Evropy toto tvrzení jen dokazují. Nejstarší písemné záznamy o užívání konopí jsou připisovány čínskému císaři Šen-nungovi datované do roku 2737 př. Kr.[6]. Prvním evropským autorem zmiňujícím se o konopí je až řecký filozof Herodotos z Helikarnasu. Od něj také pochází název této drogy - kanabos čili hlučný (podle chování jejích uživatelů). Účinné látky v konopí byly identifikovány až v roce 1964. Dnes je kouření marihuany nejspíše nejrozšířenějším užíváním nelegální drogy. Neustále se také vedou diskuse o její legalizaci, nebo alespoň o legalizaci pro léčebné účely. Perspektivně se totiž jeví její využití v léčbě Parkinsonovi choroby, roztroušené sklerózy, v očním lékařství, Alzheimerovy choroby, či na zmírnění vedlejších účinů chemoterapie, nebo léčby AIDS [6]. 2.3.4.3 Aplikace a účinky S marihuanou se setkáváme v podobě tmavě zelené drti s velmi charakteristickým aroma. Někdy obsahuje semínka, či větší úlomky. Hašiš má formu tmavě zelené až tmavě hnědé pryskyřice, většinou obsahující části květenství a spoustu drobných nečistot. Marihuana je užívána především kouřením, měně často požitím jako součást nápojů či pokrmů. Dávkování bývá velice nepravidelné a spíše je závislé na množství drogy, kterou má uživatel k dispozici [6]. Dávka se pohybuje se od desetin gramů sušiny až po gramy a je také závislé na kvalitě marihuany. Účinky marihuany na psychiku člověka jako u všech psychoaktivních látek nelze dokonale předpovědět a může je ovlivnit řada faktorů. Po vykouření jointu nastupuje účinek během několika desítek sekund až minuty, při požití pomaleji, ale zato trvá déle. Droga se z těla vylučuje jen velmi pomalu, má tendence se ukládat v tukové tkáni. [8]. Pravidelným užíváním se tedy droga hromadí v těle, což ohrožuje tělesné i duševní zdraví [8]. Mezi charakteristické účinky patří sucho v ústech (často velmi intenzivní), jemný pocit chladu a hlad [6]. Typická je deformace vnímání času, ale také deformované vnímání prostoru, sluchové, hmatové, ale hlavně zrakové iluze. K těmto účinků se přidává pocit euforie, která lehce přejde v nezadržitelný a dlouho trvající smích. Vtip o tom že se intoxikovaný člověk může smát celé minuty i tomu že okolo něj právě projela tramvaj je zcela na místě. U lidí k tomu disponovaných se ale mohou objevit i úzkostné, či depresivní stavy. Patrné je také překrvení spojivek. Účinky marihuany odezní většinou do 3 hodin, při požití do 6 i více. 2.3.4.4 Rizika Časté užívání může být příčinou různých onemocnění dýchacího systému jako bronchitidy, zápalu plic, poškození slizniční výstelky průdušnic, nebo dokonce rakoviny. Marihuanové cigarety obsahují o polovinu více rakovinotvorných látek, nežli tabák [8] Toxické zplodiny z kouření navíc ohrožují výstelky cév a srdce, což může mít za následek kornatění tepen a vysoký krevní tlak. Nebezpečná je marihuana a hašiš pro lidi s nemocným srdcem a vysokým krevním tlakem a pro psychicky labilní [8]. Také pro těhotné ženy marihuana představuje vysoké riziko. Mezi další rizika patří také to že prožitek z marihuany nemusí být vůbec příjemný. Je-li člověk špatně rozpoložený, požívá drogu v nepříjemném prostředí, nebo společnosti může dojít až k rozvoji paranoidního stavu. Objevují se také pocity deprese, úzkosti, panika, nebo agrese či autoagrese. Tyto příznaky však spolu s odezníváním intoxikace mizí. V nejhorším případě, pokud tyto problémy neodeznívají je namístě návštěva psychiatra. 2.3.4.5 Léčba Uživatelé marihuany, kteří chtějí s touto drogou přestat obvykle odbornou pomoc vyhledávat nemusejí. Není však výjimkou kontakt s odborníkem iniciovaný rodinou, školou, nebo také motivovaný výskytem psychických komplikací. Léčbou je potom obvykle krátkodobá poradenská intervence popřípadě psychoterapie. Mnohem vážnějším skupinou jsou však lidé, u kterých se pod vlivem intoxikace objevují závažné psychické komplikace. Tito jedinci jsou dále vyšetřováni a jsou indikováni pro psychiatrickou léčbu, nebo již v minulosti byly léčeni. 2.3.4.6 Marihuana a školní mládež Často používané shrnutí účinků marihuany na děti zní, že marihuana dělá z nadaných průměrné, z průměrných hloupé a z bojovníků poražené. Rodiče a učitelé by měli sledovat příznaky užívání marihuany u dětí jako jsou zarudlé oči, zrychlený puls, bolesti na prsou, kašel a sucho v ústech, hlad, pach potu po spálené trávě, únava, nezájem, menší péče o zevnějšek, kolísání nálad, podrážděnost, zhoršené soustředění a zhoršení postřehu, nebo chladné končetiny. Při častém a dlouhodobém užívání se vyskytují další negativní příznaky jako prodloužení reakčního času, zhoršení paměti na nedávné události, zhoršená obratnost, zhoršená prostorová orientace, ztráta zájmů, citové otupění, chronické záněty spojivek a hltanu [8]. 10) Strukturní vzorec THC 11) list konopí 
13) Joint 
12) Pytlík marihuany 
14) Hašiš 
2.3.5.1 LYSOHLÁVKA - psilocybin Lysohlávka (čeleď límcovkovitých) je rod hub běžně rostoucí na našem území obsahují silnou psychoaktivní látku psilocybin, která patří k nevyhledávanějším přírodním halucinogenním drogám. Užívání této drogy je sezónní záležitostí a jedná spíše o doplňkovou drogu. Zkušenosti s ní má podle regionu 5 až 9 % školáků [6]. Na černém trhu se s houbou lysohlávkou můžeme setkat v podobě sušených částí, většinou klobouku, s houbou se však obchoduje málokdy, většinou si ji mezi sebou uživatelé darují, či vyměňují. Dostupnost této drogy ve však velmi snadná, stačí jen ve správný čas vyrazit do lesa. Mimochodem lysohlávka není zdaleka jediným zdrojem přírodní halucinogenní látky, pro své halucinogenní účinky bývá používán také bufotenin (jed ropuchy obecné), muscarin (muchomůrka červená), nebo také jedy obsažené v rostlinách čeledi lilkovitých jako jsou durman, či rulík zlomocný. Užívání těchto látek je velmi nebezpečné a může vést k vážným otravám, nebo až ke smrti. Právě pro svou snadnou dostupnost a špatnou odhadnutelnost účinku a bezpečné dávky představují velké riziko pro děti, které se s nimi můžou pokusit experimentovat. 2.3.5.2 Historie Těžko bychom se dnes dopátrali, kam až sahá historie užívání lysohlávek. Jedná se o přírodní halucinogen proto byla objevena již našimi dávnými předky. Tyto houby spolu s dalšími přírodními drogami sehrávali roli v rituálech a v léčitelství. A později byly znovu oběveny, tentokrát však již jen jako droga. 2.3.5.3 Účinky aplikace Houba lysohlávka je požívána ústy. Buďto v sušeném stavu, nebo jako odvar. Pro zmírnění její nepříjemné chuti bývají někdy sušené části houby namáčeny v medu. Účinky psilocybinu obsaženého v lysohlávkách jsou velmi podobné účinkům LSD [6]. Nástup účinku bývá doprovázen pocity mírného chvění, neschopností ovládat pohyby, někdy pocity závratě, či nevolnosti. Na rozdíl od LSD bývají projevy psilocybinu doprovázeny třesem, neklidem, zvýšeným tlakem krve a zrychleným tepem [6]. Celková délka intoxikace trvá 4 až 8 hodin podle užité dávky [6]. U nižších dávek dochází k halucinacím a pseudohalucinacím a sklonu k ornamentalizaci, ke všemu se přidává pocit euforie a energičnosti. Vyšší dávky způsobují halucinózní stav špatně ovlivnitelný vůlí, což může být pro některé lidi velice nepříjemné. Vysoké dávky způsobují výraznější poruchy myšlení, vztahovačnost až paranoiu, doprovázenou poruchami úsudku, pozornosti a paměti [6]. Projevy jsou však individuelní záležitostí každého člověka. Mohou být příjemné i nepříjemné (takzvaný bad trip). Závisí na prostředí v jakém je droga užívána, na momentálním rozpoložení jedince nebo na jeho očekávání. 2.3.5.4 Rizika Lysohlávka je jedovatá houba proto je potřeba počítat s její nebezpečností. Je také velice obtížné odhadnout bezpečnou dávku, protože obsah psilocybinu v houbách se velmi liší. Existuje také riziko toxického poškození jater v případě užití vysokých dávek. Ostatní nebezpečí jsou podobná jako u LSD. Při špatném naladění jedince, nebo užívání drogy v nepříznivém prostředí a ve vysokých dávkách může dojít k velice intenzivním nepříjemným stavům, pocitům úzkosti, deprese a napětí, nebo dokonce paniky a ke snaze o sebepoškození. Může dojít také k rozvoji paranoidního stavu, nebo k úrazům. 2.3.5.5 Závislost Stejně jako LSD i psilocybin nevyvolává u člověka závislost tak jak ji známe u jiných drog. Na druhou stranu snad každá lidská aktivita a používaná látka může vyvolat jistý druh závislosti. Proto by se otázka návykovosti psilocybinu neměla podceňovat. 2.3.5.6 Léčba Většinou se problémy uživatelů lysohlávek řeší poradenstvím, nebo krátkodobou psychoterapií zaměřenou na vyléčení od psychických problémů které mohli vést k užíváni drogy. Většina z nich ale nevyhledává pomoc sama je spíše dotlačena rodinou, nebo školou. Mnohem vážnějším skupinou jsou však lidé, u kterých se pod vlivem intoxikace objevují závažné psychické komplikace. Tito jedinci jsou dále vyšetřováni a jsou indikováni pro psychiatrickou léčbu, nebo již v minulosti byli léčeni. 15) strukturní vzorec psilocybinu 16) lysohlávka česká (Psilocybe bohemica) 
17) Lysohlávka kopinatá 18) lysohlávka česká (Psilocybe bohemica) (Psilocybe semilanceata) 
2.3.6.1 KOKAIN Kokain je silná stimulační droga, výrazně ovlivňující CNS. Nejčastěji se s kokainem můžeme setkat jako s jemným krystalickým práškem bílé barvy (hydrochlorid kokainu), který je bez zápachu, hořké chuti a znecitlivuje jazyk. Lidstvo užívá kokain už nepaměti, andští indiáni jej dodnes získávají z listů rostliny Erythoxylum coca (koka pravá) a Erythoxylum novagranatense, které žvýkají spolu s vápenatým materiálem (např. pálené mušle nebo nehašené vápno). Jedná se o nejstarší způsob užívání této drogy. Z listů se za použití chemikálií (manganistan draselný, vápenná voda, kyselina sírová, benzín, čpavek) louhuje kokainový sulfát tzv. pasta, base, bascudo nebo pitilitio. Jedná se o hnědou, někdy navlhlou látku, která kromě kokainu obsahuje řadu nečistot a někdy se kouří spolu s tabákem. Právě používání těchto chemikálií způsobuje vážné ekologické problémy v zemích, které jsou hlavními producenty kokainu (Peru, Bolívie, Kolumbie). Čistý (90%) hydrochlorid kokainu se poté získává rafinací sulfátu. Anglické slovo „crack“ označuje vysoce koncentrovaný kokain smíchaný s jedlou sodou a vodou [8]. Většinou se kouří a závislost na něm vzniká velmi rychle [8]. 2.3.6.2 Historie Od druhé poloviny 19. století po rozmachu chemie a medicíny je znám kokain v podobě bílého prášku. V roce 1855 poprvé izoloval aktivní alkaloid z lístků koky německý chemik Friedrich Gaedcke a pár let po něm Albert Niemann. Předtím jej znali už andští Indiáni. V říši Inků bylo žvýkání koky výsadou vládnoucí třídy, ale později se rozšířilo mezi všechny společenské vrstvy. Do Evropy koku přivezli španělští kolonizátoři. Kokové lístky však vysušením a transportem ztráceli na účinnosti a nezískali si příliš velkou oblibu. Kokain byl zaveden do medicíny v letech 1870 až 1884 jako látka používaná při zákrocích, kde bylo potřeba znecitlivit sliznice. Kromě očí také v ústech, nose, krku a močové trubici. Později se kokainovou injekcí přerušovala vodivost nervů a tím docházelo ke znecitlivování celého operačního pole [5]. Kokain byl vytlačen z používání vývojem nových farmak, neboť byl shledán jako velice jedovatý. Jeho omamné vlastnosti však nezůstali utajeny toxikomanům. Kolem roku 1910 se zvedla vlna kokainismu která zaplavila Evropu a poté i Ameriku a Asii. Zásluhu na tom měli chemické továrny v Německu které zaplavily trh syntetickým kokainem. Teprve s příchodem heroinu a dalších drog byl vytlačen do pozadí. Na přelomu padesátých let dvacátého století byl kokainismus považován za toxikomanii patřící minulosti. Jeho další rozmach do současné doby je však alarmující. 2.3.6.3 Účinky a aplikace Jihoamerickým indiánům žvýkání listů koky pomáhá snášet fyzickou námahu a bolest. Navíc získávají z listu koky vitamín C a riboflavin. Vápenatý materiál používají pro lepší extrakci alkaloidů. Avšak kokain se aplikuje většinou šňupáním. Injekční aplikace je méně častá a navíc můžou vzniknout vážné problémy z příměsí, kterými se kokain „řeže“ například amfetamin, mouka, pudr, glukóza, škrob, chinin, atd. Denní dávka se pohybuje od 20 do 30 gramů, dlouhodobé užívání však vede ke zvýšení tolerance. Účinky kokainu trvají poměrně krátce a již po 30 minutách ustupují. Poločas vylučování je také krátký 0,7 – 1,5 hodiny podle dávky. Nástup jeho účinků se projeví zvýšením krevního tlaku, zrychlením pulzu a rozšířením zorniček, pocením, bledostí a nevolností. Pocity při prvním užití bývají i nepříjemné jako je třes rukou, srdeční slabost. Teprve opakované užití vede k euforii. Kokainista je veselý, společenský a aktivní s touhou po pohybu a fyzických výkonech. Dostavuje se euforie a poruchy chování jako vymizení zábran a vystupňování sexuálního pudu. U mužů však kokain snižuje schopnost pud uspokojit. Kokain je zároveň silné anorektikum čili snižuje chuť k jídlu což vede až k nápadné vyhublosti. Abstinence vyvolává stavy deprese, úzkosti, únavy a neklidu, které mohou trvat i několik měsíců. 2.3.6.4 Rizika Po užití kokainu se zrychluje srdeční tep a tlak, objevuje se pocení a sucho v ústech. Při dlouhodobém užívání způsobuje nechuť k jídlu, srdeční arytmii. Při šňupání nastává podráždění nosní sliznice a výtok z nosu podobný rýmě. Kouření způsobuje chronické respirační potíže, záchvaty kašle, někdy i ztrátu hlasu. Smrt z předávkování se vyskytuje jen zřídka. Při vyšších dávkách kokain působí jako anestetikum na mozková centra kontrolující dýchání - nastává třas, křeče, zmatenost, závratě a specifické dýchací potíže - rychlé střídání lapání po dechu a mělkého dýchání. Při injekční aplikaci hrozí abscesy, srážení krve a přenos infekcí (hepatitidy a HIV). Ani psychika nepřijde zkrátka. Při pravidelném užívání vyvolává kokain nespavost, střídání nálad, někdy i paranoiu, zmatenost, agresi, halucinace, přecitlivělost, atd. 2.3.6.5 Závislost Kokain nevyvolává somatickou závislost, o to větší je ale závislost psychická. Mnohými odborníky se závislost na kokainu považována za vůbec nejtěžší. Bezprostředně po vysazení se dostavuje únava a často i několikadenní spánek, přerušovaný silným hladem a příjmem velkého množství potravy. Dostavuje se úzkost, deprese a sebevražedné myšlenky. V další fázi trvající řádově až týdny se dostavuje silná touha po droze, podrážděnost a poruchy spánku. I několik týdnů či měsíců po odeznění problémů se stále dostavuje touha po droze. Dlouhodobé užívání se děje typicky v tazích. Během chronické otravy vzestupuje tolerance k euforizujícím účinkům a objevují se stavy úzkosti, paniky a paranoidní psychotické epizody. Typické a trýznivé jsou různé poruchy kožních smyslů, jejichž dráždění vyvolává pocity tepla a chladu, nebo vyvolává dojem že postižený je kousán cizopasníky, hmyzem a červy. Někdy nejen cítí ale vidí jak se mu pod kůží pohybují červy. Tyto halucinace nutí kokainistu k neustálému škrábání a často i ke snaze si domnělého cizopasníka vyndat z těla (například píchání se špendlíkem). 2.3.6.6 Léčba Farmakologické podpůrná léčba obvykle není nutná nebo je spíše nevhodná. Pouze při silných depresích se doporučuje podávání antidepresiv. Toxická psychóza odezní sama po vysazení drogy. 2.3.6.7 Kokain a školní mládež Se zneužíváním kokainu se u školní mládeže příliš často nesetkáváme, na druhou stranu se stává v Evropě čím dál tím rozšířenější. Nejspíše je ne vině klesající odbyt v USA, proto obchodníci vyhledávají nové trhy a skupiny uživatelů [8]. Není tedy vyloučena možnost většího rozšíření kokainu i mezi českou školní mládeží. Příznaky jeho zneužívání jsou následující: rozšířené zornice, výtok z nosu, pocení, chraplavý hlas, vyšší citlivost na světlo a zvuky, bledost, záchvaty vzteku, spánek ve dne, bdění v noci. Při častém užívání se objevují další příznaky: kašel, tmavý hlen, zácpa, bolesti v krku, krvácení z nosu, záchvaty křečí, problémy s pamětí, pocity pronásledování, sklony k násilí, deprese, až sebevražedné sklony [8]. 19 strukturní vzorec kokainu 20) Koka pravá  
21) Kokain 
22 Listy koky a kokain 
23) sklizeň koky 
2.3.7.1 LSD LSD patří mezi halucinogenní drogy, což je jedna z vědecky nejlépe prozkoumaných skupin drog. Jedná se o látky, které vyvolávají halucinace, čili zdánlivé vjemy. Odbornou, ale i vědeckou veřejnost odjakživa fascinovaly jejich tajemné a až mystické účinky na lidskou psychiku. Pro své účinky je lidstvo používalo při náboženských a mystických obřadech již v dávné minulosti. S syntetickou drogou LSD sestáváme na černém trhu výhradně ve formě tzv. tripů, či krystalků. Trip je malý papírový čtvereček, s potiskem různých symbolů. Krystalky připomínají granule umělého hnojiva, tmavomodré, či zelené barvy. Mezi halucinogenní drogy patří několik stovek látek, které jdou rozdělit do několika skupin. 1) přírodní halucinogenní drogy rostlinného původu a hub (např. mezkalin, durman, psilocibyn, atd.) 2) přírodní halucinogenní drogy živočišného původu (např. Bufetenin) 3) semisyntetické a syntetické tj. poloumělé a umělé halucinogenní drogy (např. LSD a PCB - „andělský prach“) [5]. V 50. a 60. letech 20. století se o účinky halucinogenních drog na lidskou psychiku intenzivně zajímala řada vědců. Velká popularita těchto výzkumů však znamenala také negativní následky. Těmi bylo obrovské rozšíření jejich zneužívání v 60. letech a to hlavně mezi mládeží. Není proto divu, že všechny lékařské experimenty s LSD byly počátkem 70. let zakázány. 2.3.7.2 Historie LSD objevil švýcarský chemik Albert Hoffman v roce 1943 při výzkumu vlastností derivátů námelu pro farmaceutickou společnost Sandoz. Nešťastnou náhodou požil malé množství drogy a prožil hluboký změněný stav vědomí. Účinnou látkou je diethylamid kyseliny listergové. V 50. a 60. letech 20. století se mu díky bouřlivému rozvoji výzkumu psychotropních látek věnovala značná pozornost. Experimentovalo se s ním v rámci psychoterapie k usnadnění a urychlení léčebného procesu u těžkých psychóz ale také v psychoterapii umírajících lidí. Naši odborníci v tomto směru patřili ke světové špičce například Stanislav Grof. V 70. letech však bylo používání LSD zakázáno a celá psychedelické terapie se dostala do pozadí zájmu. Od roku 1997 kdy proběhla mezinárodní konference ve Švýcarsku pod názvem „Padesát let LSD“ a kde bylo odsouhlaseno obnovení experimentů však prožívá svoji renesanci. Díky velice zajímavým a mediálně známým výzkumů se tenkrát začalo rozšiřovat experimentování s halucinogenními látkami hlavně s LSD také mezi mládeží. Svůj největší rozmach zažilo LSD v 60. letech a byl to jeden z hlavních důvodů pro zastavení dalších výzkumů. Užívání této drogy se dnes zaznamenává převážně mezi rozmanitými subkulturami se specifickým oblékáním, hudbou, nebo uměním. Patří také k relativně rozšířeným drogám na tanečních parketech, i když zde dominuje především extáze. Zkušenosti s LSD má údajně až čtvrtina středoškoláků. 2.3.7.3 Účinky a aplikace Účinek LSD je patrný již při nízkých dávkách. Užívá se orálně. Po užití následuje krátké období latence po, kterém následují první příznaky intoxikace. Závisí však na čistotě a dávce aktivní látky. U nelegálně vyráběné LSD zaznamenáváme řadu příměsí a nečistot. Často záměrných zejména ze skupiny stimulujících drog jako jsou extáze. Nemůžeme potom mluvit o čistém účinku LSD ale o kombinaci více drog, což zhoršuje předvídatelnost účinku a zvyšuje nebezpečí pro uživatele. Nástup účinků drogy bývá doprovázen pocity nevolnosti, závratěmi, mírným chvěním až zhoršenými schopnostmi ovládat pohyby. Tyto příznaky však po krátké době pominou. Intoxikace obyčejně trvá mezi 4 až 8 hodinami. Neurobiologické mechanismy účinku halucinogenních látek v mozku souvisí s jejich vlivem na specifické serotogenní receptory. Ve vazbě na tyto receptory působí jako agonisté a antagonisté serotoninu a dopaminu [5]. Pokud člověk požije jen menší dávku dostavují se halucinace a pseudohalucinace, zvýšené vnímání barev a ormamentalizace, které vede až ke vnímání kaleidoskopických obrazců. Většinou jsou tyto stavy doprovázeny dobrou náladou až euforií a pocitem energie a nabuzenosti. Výjimkou ale nejsou ani stavy deprese a úzkosti. Vyšší dávky však způsobují stav s intenzivními halucinacemi, které nejdou ovlivnit vůlí a pro řadu osob může být tento stav, který nemají pod kontrolou velice nepříjemný. Požití vysokých dávek však může způsobit silné poruchy myšlení, paranoiu, vztahovačnost, poruchy paměti, úsudku a pozornosti. Velmi vysoké dávky mohou navodit stav, kdy se člověk úplně odcizí od svého těla a sám sebe vnímá jako divák s pocitem naprosté neúčasti. Co se účinků týče patří LSD mezi nejhůře předvídatelné drogy, krom velikosti dávky ovlivňuje účinek i momentální rozpoložení jedince, jeho očekávání, psychický stav, nebo dokonce atmosféra místa, kde drogu užívá. Co se dávkování týče psychedelický efekt se začíná objevovat u dávek mezi 50 až 100 mikrogramy a jeho intenzita se zvyšuje. V příbězích z novin ze šedesátých let referujících o lidech, jenž vyskočili s okna ve víře, že mohou létat, se obvykle jednalo o dávky 200 až 300 mikrogramů. Takové dávky byly v letech 1966 až 1967 obvyklé. Ty dnešní se však pohybují od 50 do 80 mikrogramů [5]. 2.3.7.4 Rizika Zatím nebyl přesvědčivě popsán případ předávkování. Avšak při extrémních dávkách dochází k poškození jater a ledvin. Somatické rizika jsou vzácná a jedná se spíše o riziko prochladnutí, či přehřátí. Na druhou stranu je LSD jedna z nejméně předpověditelných drog, pokud jde o účinek. Prožitek na LSD plně závisí na okolnostech a celkovém rozpoložení. Člověk se může dostat do stavů nebezpečných pro něj samotného i pro jeho okolí. Většina zdravotních rizik je proto sekundární povahy. Jedná se o úrazy způsobené halucinacemi a ztrátou orientace. Existují i případy, kdy lidé vyskočili z okna v domnění že mohou létat. Objevují se také paranoidní stavy, například pocit, že je člověk sledován policií za použití této nezákonné drogy, nebo že ho ostatní lidé za zády hodnotí a pomlouvají. Pokud je člověk ve špatném rozpoložení, nebo má deprese může být zážitek pod vlivem LSD velice nepříjemným. Všechny příznaky však postupně s odezníváním intoxikace mizí. Chronické užívání je někdy doprovázeno stavy deprese až sebevražednými představami. 2.3.7.5 Závislost Tolerance vůči účinkům LSD se rozvíjí již po jedné dávce. Existují však i výjimky, kterých i po dlouhodobém užívání nedochází ke vzniku výraznější tolerance. LSD nevyvolává u člověka závislost tak jak ji známe u jiných drog . Znamená to, že se u nich nevyskytuje tzv. syndrom z odnětí drogy [5]. Ačkoli kterákoli substance či lidská činnost, se samozřejmě může u některých jedinců stát předmětem závislostí. 2.3.7.6 Léčba Uživatelé halucinogenních látek jen málokdy vyhledávají odbornou pomoc. Jedná se často o ty, kteří byly k vyhledání pomoci dotlačení školou, či rodinou. Většino se jejich problémy řeší poradenstvím, nebo krátkodobou psychoterapií zaměřenou na vyléčení od psychických problémů které mohli vést k užíváni drogy. Mnohem vážnějším skupinou jsou však lidé, u kterých se pod vlivem intoxikace objevují závažné psychické komplikace. Tito jedinci jsou dále vyšetřováni a jsou indikováni pro psychiatrickou léčbu, nebo již v minulosti byly léčeni. 2.3.7.7 LSD a školní mládež Zneužívání LSD není mezi školní mládeží příliš časté. Mnohem častější je však zneužívání jiných látek s velmi podobným účinkem (syntetické drogy jako jsou DOM, STP, DMT, PCP) [8]. Příznaky zneužití LDS či látek s velmi podobnými účinky jsou: rozšířené zornice, zrudnutí, zrychlený pulz, zhoršená schopnost sebeovládání, ovlivnitelnost, abnormální chování, pocity úzkosti, strachu, zhoršená schopnost rozhodování, nebo slabší kontakt s realitou [8]. 24) strukturní vzorec LSD 25 Trip (papírek napuštěný LSD)  
26 tripy všech barev 
2.3.8.1 EXTÁZE - MDMA Extáze je stimulant, jehož jméno bývá nejčastěji spojováno s tanečními párty. Extáze svým účinkem spadá na pomezí stimulací a psychedelik (halucinogenů) [6]. Na parties bývá požívána hlavně pro svou schopnost navozovat pocity emocionální blízkosti s ostatními a lámat komunikační bariéry. Chemické zkratka MDMA znamená N-metyl-3,4-metylendioxyfenylizopropylamin a můžeme se sním setkat nejen ve formě krystalického bílého prášku ale hlavně v podobě tablet s vylisovaným obrázkem. MDMA má silně hořkou chuť. Existují dvě její formy pravo a levotočivá, přičemž pravotočivá je mnohem aktivnější. Pravidelní uživatelé extázi považují za příjemnou a neškodnou drogu, kterou mohou mít i při pravidelném užívání pod kontrolou. Často ji také preferují před alkoholem protože po extázi člověku není špatně a nemá druhý den kocovinu. Po požití této drogy lidé energicky tančí až do rána, což sebou přináší možné komplikace jako jsou dehydratace, přehřátí, nebo vyčerpání. Obsah účinné látky v jedné tabletě bývá většinou mezi 50 až 100 miligramy [6]. Výjimkou ale nejsou ani dávky 200 miligramů, stejně jako placeba. Jen málokterá tableta však doopravdy obsahuje MDMA některé obsahují například jiné amfetaminy, kofein, efedrin, nebo ketamin. Tablety také mohou obsahovat nebezpečné látky jako je PMA (parametoxzamfetamin), či antiepileptika nebo jiné léky prodávané na předpis [6]. 2.3.8.2 Historie MDMA byla jako účinná látka syntetizována a patentována v roce 1912 firmou Merck jako lék na hubnutí, nikdy však nebyla komerčně vyráběna a používána v této indikaci [6]. V 50. letech MDMA resintetizoval Alexandr Shulgin a proběhli její pokusy o využití v psychoterapii. Výsledky byly pozitivní, lidé se při terapii otevírali svému okolí, lépe komunikovali a pociťovali silné citové vztahy ke svým terapeutům. Existovaly však dohady o trvalosti pacientových pokroků. Když však byla prokázána neurotoxicita MDMA, bylo její používání zakázáno. Naopak se začalo rozvíjet její používání jako rekreační drogy. Na parties se začala extáze vyskytovat během 70. let v USA. V 80. letech již byla běžná i v Evropě. Dnes již snad všude na světě patří k nejrozšířenějším drogám tanečních parties. 2.3.8.3 Účinky a aplikace MDMA se vstřebává po požití v trávícím traktu. Začne obvykle účinkovat za 30 až 60 minut a její účinek trvá 5 až 7 hodin [6]. Hlavním místem účinku je CNS, kde ovlivňuje vylučování neurotransmiterů serotoninu, dopaminu a noradrenalinu. Ovlivňuje psychické i somatické funkce. Po požití následuje neklid a mírná zmatenost, později se nálada zlepší a člověk cítí klid a pohodu. Dostavují se pocity empatie, lásky, potřeba dotýkat se druhého a komunikovat. Intoxikace má mírný a lineární průběh. Halucinace jsou vzácné. Co se týče somatické stránky působení extáze, člověk nejdříve cítí mírnou nevolnost, zřídka i zvrací, také pociťuje napětí žvýkacích svalů. Extáze totiž způsobuje zvýšení napětí v kosterních svalech (ve žvýkacích jde nejlépe pocítit), které bývá někdy i bolestivé. Dostavuje se také snížená chuť k jídlu a spánku, pocení a sucho v ústech. Mezi další pozorovatelné účinky patří rozšíření zornic, vzestup teploty, tlaku a zrychlení srdeční činnosti. 2.3.8.4 Rizika Užívání extáze poškozuje organismus. Je známo že způsobuje poškození nervových zakončení citlivých na serotonin, což vede ke zhoršení kognitivních funkcí. Organismu samozřejmě také dlouhodobě škodí přehřívání a vyčerpávání zásob energie při tancování pod vlivem této drogy. Při pravidelném užívání se objevují další negativní následky jako jsou zvracení, nevolnost, třes, pocity závratě a zvýšená potivost. MDMA ale také ovlivňuje srdeční činnost, způsobuje vzestup tlaku a tepové frekvence což spolu s fyzickou aktivitou při tanci může způsobit nepříjemné pocity bušení srdce, pocity tepu ve spáncích a bolesti hlavy, ale také může vést u predisponovaných osob až k srdečnímu selhání, nebo mozkovému krvácení. Navíc může dojít při dlouhodobém užívání ke vzniku k toxické hepatitidy, nebo až k smrtelnému selhání jater. Největším nebezpečí je ale spojeno s přehřátím a nedostatečným příjmem tekutin. Intenzivním tancem, špatným odvětráním v klubech a vysokou cenou nealkoholických nápojů se toto nebezpečí ještě zvyšuje. Sám jsem dokonce v jednom podniku zažil, že na WC chyběly kohoutky aby se lidé nemohli napít a museli si kupovat drahou balenou vodu. Hypertermie je přitom velice nebezpečná a dochází k hrubému narušení vnitřního prostředí organismu a metabolickému rozvratu, což může vést až k úmrtí. K hypertermii dochází díky tomu, že MDMA umožňuje organismu překonat zvýšenou zátěž, aniž by si uvědomoval žízeň, vyčerpání a horko. Uživatelé také často zapomínají zchladit se na čerstvém vzduchu, odpočinout si a doplnit tekutiny. Další rizika jsou spojená s kolísáním množství MDMA v tabletách, nebo jejího nahrazení za jinou látku, například za antiepileptika, kofein, metanfetamin, efedrin, ketamin. 2.3.8.5 Závislost Fyzická závislost na této droze nevzniká ani při pravidelném užívání. Objevuje se však závislost psychická a ta je ještě posilována závislostí na prostředí tanečních párty. Člověku závislému na extázi připadají všechny dny bez drogy mezi jednotlivými párty šedivé a nudné. Celý týden myslí jen na víkend kdy půjde na další párty a přemýšlí o droze, bez které už si jen stěží dovede představit zábavu. Také často hodnotu věcí přepočítává na počet tablet extáze, které by si za ně mohl koupit. Naštěstí však většina uživatelů extáze je spíše víkendových a neobjevují se u nich další příznaky, jako je hubnutí, nebo stihomam, paranoia, či jiné psychické poruchy. 2.3.9.6 Léčba Hlavním důvodem pro léčku uživatelů extáze jsou somatické komplikace a nežádoucí účinky na organismus. Kvůli své závislosti vyhledávají léčku jen zřídka. U některých lidí jsou zjištěny psychické komplikace a vyžadují odbornou psychologickou léčbu. Stále častější je ale pomoc přímo na párty, kde pracovníci nízkoprahových programů provádějí testování chemického složení tablet, nebo se sami provozovatelé snaží o zlepšení podmínek ve svých klubech (místnosti na ochlazení a napití se, rozdávání balené vody, lepší odvětrávání). 27 strukturní vzorec MDMA 28) Tablety extáze  
29) tablety extáze 
2.3.9.1 HEROIN Významným zástupcem řady ilegálních opiátů je heroin (diamorfin, diacetylmorfin), připravený nejčastěji acetylací opia [3]. Jedná se o velmi silnou stimulační drogu s velkým účinkem na CNS. Působí také jako lokální anestetikum. Je považován za transportér morfinu, je méně polární a snáze proniká lipofilními membránami do mozku, což má za následek silnější nájezd čili příjemný až orgastický pocit na začátku intoxikace. Acetylové skupiny jsou poté rychle oštěpeny a zbývající pocity jsou už zprostředkovány morfiem. Protože se jedná o poměrně labilní látku, která snadno hydrolyzuje a deacetuje používá se nejčastěji ve formě soli (hydrochlorid kokainu), jde obvykle o bílý či narůžovělý prášek. Většinou se však vyskytuje s příměsemi, které mohou být velice nebezpečné a zbarvují jej dohněda (strychnin, soda, cukr, křemičitan hořečnatý, dokonce i omítka). Aplikuje se buď injekčně, nebo se šňupe (nečisté formy). Lze jej i inhalovat ze zahřáté hliníkové fólie, což snižuje riziko předávkování a přenosu AIDS a žloutenek, ale člověk poté spotřebuje podstatně větší množství drahé drogy. Kvůli nejisté kvalitě, existuje u heroinu velké nebezpečí předávkování a smrti. 2.3.9.2 Historie Heroin byl objeven roku 1874 německou firmou Bayer. Byl velkou nadějí, látkou účinnější, než morfin ale méně návykovou. Tento předpoklad však nesplnil. V roce 1898 začal být pod názvem heroish což znamená silný prodáván. Zpočátku byl opravdu používán jako náhrada za morfium a kodein avšak šlo o látku natolik návykovou, že jej brzy světová zdravotnická organizace zakázala a od té doby se vyrábí už pouze ilegálně. Zneužívání heroinu se rozšířilo hlavně po I. světové válce, především ve Spojených státech amerických.. Odtud se později přeneslo také do Evropy. 2.3.9.3 Účinky a aplikace Účinek heroinu se projeví téměř okamžitě asi 4 až 10 sekund po aplikaci, zato trvá 6 až 8 hodin. Mezi účinky heroinu patří: sedace, deprese dýchacího centra, pokles tělesné teploty, celkový útlum organismu, zpomalení psychického tempa, uvolnění, úleva od starostí, ospalost, zúžení zornic, strnulost, neschopnost pohybu, potlačené vnímání bolesti, těžká zácpa, svědění kůže, typické je škrábání se po celém těle 2.3.9.4 Rizika Následky dlouhodobého užíváni jsou: lenost, ztráta vůle, ztráta libida a potence, deprese, infekce (celkové oslabením imunitního systému, hepatitidy, AIDS, místní abscesy, a vzniklé např. nesterilní aplikací drogy), poruchy menstruace, bolesti svalů, kloubů, křeče, zimnice, kazivost zubů, hypotonie cév a následná hypotenze, hypertonie močového měchýře – zadržování moči. Spolu s nezdravou životosprávou vede užívání k celkovému vyčerpání organizmu a extrémní vyhublosti (kachexie) [6]. 2.3.9.5 Závislost Opioidy a opiáty, zejména heroin mají vysoký potenciál pro vznik závislosti somatického typu. Závislost se rozvíjí již po několika týdnech nejpozději měsících užívání. Závislost na heroinu se nazývá heroinismus a má složku nejen fyzickou ale i psychickou. Psychická závislost se vyznačuje ztrátou kontroly nad užíváním drogy a neovladatelným dychtěním po ní. Fyzická závislost se projevuje vzestupem tolerance a potřebou zvyšovat dávky pro zachování stejného účinku. Pravidelní dlouhodobí uživatelé se dostávají na dávky, které jsou mnohonásobkem smrtelné dávky pro prvouživatele [6]. Důležitý je také fakt že při odvykání tolerance rychle klesá a kdysi běžná dávka se tak může stát smrtelnou. Za 8 až 14 hodin po podání poslední dávky se začnou projevovat silné odvykací příznaky, kterým se toxikoman snaží uniknout novou injekcí heroinu [5]. Síla abstinenčních příznaku se liší podle množství podané látky. Příznaky se v lehčích případech týkají převážně zažívacího traktu a jsou jimi bolest břicha a průjmy, dále se dostavuje neklid a nespavost. V těžších případech příznaky: pocení, zvýšení teploty, slzení, pokles krevního tlaku, úporná nespavost, poruchy řeči, třesy, nechutenství a dehydratace [6]. Může dojít i ke kolapsu a úmrtí. Pro odvykání není důležité, jaký byl způsob aplikace, nýbrž dávka a pravidelnost užívání. Při užívání člověk ztrácí kontrolu nad vlastním chováním a všechny své problémy, které se za střízliva vynořují řeší podáním další dávky drogy. Shánění stále většího množství drogy ho stojí více a více času a peněz. Ráno se dostavují abstinenční příznaky a po celý den se narkoman snaží získat svou denní dávku drogy, vše ostatní je druhořadé. Člověk přichází o práci a musí hledat zdroj příjmů jinde- prodáváním svého majetku, krádežemi, prostitucí. Člověk se pohybuje v bludném kruhu. 2.3.9.6 Léčba Léčba odvykacího stavu může být při vysokých dávkách komplikovaná, je proto dobré obrátit se na odborníky. Léčebným modelem často používaným i u nás je převedení závislého na jiný opiát (ethylmorfin, metadon, buprenorfin), který se postupně vysazuje snižováním dávek. 30) strukturní vzorec heroinu 31) Heroin v různých stupních čistoty 
32) Čistý heroin 
33) sklizeň opia v Afagánistánu 
2.3.10.1 PERVITIN Pervitin (perník, péčko, piko) patří do skupiny budivých aminů z nichž prvním objeveným zástupcem byl amfetamin. Tato skupina drog má spoustu zástupců, vedle amfetaminu a metamfetaminu (pervitinu) je to například MDMA neboli extáze [5]. Mají také bohatou historii jako léky proti únavě, narkolepsii, nadměrné chuti k jídlu, nebo jako látky zneužívané armádou pro lepší výkon bojových jednotek [5]. Tyto drogy jsou klasifikovány jako stimulanty centrálního nervového systému. Amfetaminy se na černém trhu objevují v podobě bílého prášku, či krystalků, bez zápachu a hořké chuti. Lze se setkat i označením „led“, kterého se užívá pro krystalický methyl amfetamin hydrochlorid, upravený ke kouření ve formě páry vzniklé po zahřátí. Led bývá obvykle velmi čistý. Na českém trhu však dominuje metanfetamin čili pervitin. Chemicky se jedná o pravotočivý fenylmehtylaminopropan a je účinnější, než amfetamin. Čistý má formu mikrokrystalického bílého prášku avšak na černém trhu je často zbarven dožluta, či do fialova, protože obsahuje zbytky látek používaných při domácí výrobě („varu“). Výchozí látkou je efedrin, při výrobě se používají například hydroxidy, červený fosfor nebo jód. „Vařič“ musí mít dobré chemické znalosti protože jinak může část drogy skončit ve fázi meziproduktu což zvyšuje nebezpečí pro uživatele a způsobuje toxicitu produktu. Z nelegálních drog s vysokým potenciálem pro závislost je pervitin v našem státě nejrozšířenější, i když například v Praze už zaujímá jeho místo heroin. Na západní černé trhy potom proniká pervitin pod názvem čeko. 2.3.10.2 Historie Budivé aminy byly člověkem objeveny poměrně pozdě a první z nich amfetamin byl syntetizován v roce 1887. Jeho působení ale bylo prozkoumáno až počátkem dvacátého století a ještě dlouho poté byl považován vznik závislosti za vyloučený. To byl rozšířený názor roku 1939 avšak o rok později už bylo popsáno zneužívání amfetaminu v USA. Ještě v roce 1946, však farmaceutický průmysl našel pro amfetaminy uplatnění v medicíně ve 39 oblastech, včetně léčby schizofrenie a závislosti na nikotinu. A americké farmaceutické společnosti Smith, Kline a French lékařům jeho užití klidně doporučovaly. Jejich zneužívání se rozšířilo hlavně po konci druhé světové války a patří na seznam ilegálních drog. Historie pervitinu nebyla nijak humánní. Říká se, že jej vyvinuli nacisté během 2. světové války jako speciální stimulant pro vojáky v bojových akcích. Pak prý putoval do Japonska, kde jej jako povzbuzující prostředek užívali piloti smrtonosných kamikadze. 2.3.10.3 Účinky a aplikace Pervitin se dávkuje ústy, šňupáním, či nitrožilně, což je u nás nejběžnějším způsobem aplikace. Dávka se pohybuje od 50 do 250 mg. Jsou vak známi i lide užívající dávku nad 1g. Účinek nastupuje při nitrožilním podání ihned, při šňupání do 5 až 10 minut a u ústního požití do 1 hodiny [5]. Příznaky intoxikace mizí za 8 až 24 hodin [5]. V CNS pervitin způsobuje zvýšení množství noradrenalinu, serotoninu a dopaminu, po odeznění dochází k jejich nedostatku, což způsobuje takzvané dojezdy. Dojezd je nepříjemný stav po odeznění účinků pervitinu často doprovázený depresemi, pocity vyčerpání a skleslostí. Pervitin zřetelně ovlivňuje motoriku a psychické funkce, jeho užití snižuje únavu a vede k euforii. Zahání hlad a uvolňuje energetické zásoby organismu. Mimo jiné zvyšuje krevní tlak a tep a způsobuje rozšíření zorniček. Člověk může pracovat či tancovat s vypětím všech sil a úplného vyčerpání a kolapsu. 2.3.10.4 Rizika Pervitin a další amfetaminy způsobují mnohá poškození organismu. Největší hrozby se však týkají injekční aplikace a s tím související rizika jako jsou HIV, žloutenka nebo rizika plynoucí z nebezpečných příměsí. U šňupání zase může dojít až k perforaci nosní přepážky. U této drogy je značné riziko vzniku závislosti, i když přece jen o něco menší, než u kokainu. Navíce dochází k rychlému vzniku tolerance až k psychotickým dávkám. U sportovců, kteří pervitin použili jako doping došlo k naprostému vyčerpání a smrti. Vyčerpání, dehydratace a přehřátí jsou velkým rizikem na tanečních párty. Život ohrožující je také jeho kombinace s antidepresivy. Pravidelné užívání může způsobit až demenci, jinak závislí trpí neklidem, podrážděností a poruchami spánku, mají široké nereagující zorničky. Mezi příznaky chronické intoxikace patří také nevolnost, panikaření a sucho v ústech. Dostavuje se také sešlost z celkové podvýživy, třes, bolesti u srdce a bolesti kloubů nebo dokonce krvácení ve vnitřních orgánech. Mezi psychické následky se řadí strach, neklid, halucinace, deprese, sebevražedné tendence. Objevují se také poruchy paměti a ztráta koncentrace. Chronická intoxikace, nebo podání vysoké dávky vede k rozvoji toxické psychózy. Toxická psychóza se projevuje živými audiovizuálními halucinacemi, stihomamem, bludy, do kterých postižený zabředne tak hluboko, že je už není schopen odlišit od reality. Odvykání je potom doprovázeno silným odvykacím syndromem. 2.3.10.5 Závislost Pervitin nevyvolává somatickou závislost, závislost psychická se ale považuje se za jednu z největších. Bezprostředně po vysazení se dostavuje únava a často i několikadenní spánek, přerušovaný silným hladem a příjmem velkého množství potravy. Dostavuje se úzkost deprese až sebevražedné myšlenky. V další fázi trvající řádově až týdny se dostavuje silná touha po droze podrážděnost a poruchy spánku. Ale i několik týdnů či měsíců po odeznění problémů se stále dostavuje touha po droze. Odvykací příznaky jsou zkrátka velni podobné jako u kokainu. 2.3.10.6 Léčba Léčebné intervence u nás zahrnují celou řadu poradenských postupů, ambulantní léčky či rezidenční léčby v léčebných centrech a terapeutických skupinách. Možnost substituční léčby zatím i přes snahu vědců neexistuje. 2.3.10.7 Pervitin a školní mládež Příznaky užívání pervitinu, či jiné látky s budivým účinkem jsou: zrychlený tep, rozšířené zornice, nespavost a neposednost, podrážděnost, třes, podezíravost, úzkosti, útlum a deprese po odeznění účinků drogy. Při pravidelném užívání jsou příznaky nespavost, halucinace, pocity pronásledování, horečky, pocení, podivné chování, vyrážky, náchylnost k nemocem, bolesti hlavy, častější úrazy, agrese, poškození jater a srdce, častější užívání drogy a zvyšování dávek [8]. 34 strukturní vzorec pervitinu 35) Pervitin čistý a znečištěný 
36) psaníčko pervitinu 
.
|