Masarykova univerzita
|
|  Yüklə 1.83 Mb.
|
2 TEORETICKÁ ČÁST2.1 Vznik a vývoj toxikomanie Těžko bychom se dnes dopátrali od kdy je lidstvo na své pouti historií doprovázeno drogami. Jisté je jen to, že se tomu stalo na samém úsvitu lidských dějin. Lidé nejspíše po požití nějaké rostliny kterou nalezli, začali pociťovat příjemné opojné pocity a začali ji proto cíleně sbírat. Ještě dodnes se v některých částech světa těmto rostlinám připisuje magická moc schopná dát člověku nadlidskou sílu či přiblížit ho duchům a jsou používány při náboženských rituálech. I ve vyspělejších civilizacích se objevuje spojení drog s duchovnem a bohy. Například podle řecké báje byl mák darem od bohyně Démétér, také Indové dostali od svých bohů cenný dar- konopí. Lidé je používali, aby zapomněli na své denní starosti nebo bolesti a při léčitelství. K jiným účelů je však používali mágové, šamani a čarodějníci. Navozovali jimi stavy blízké šílenství, během kterých měli komunikovat s duchy, používali je při náboženských obřadech při léčení a patrně také jako prostředek eutanázie. Stále jsou na zemi místa, kde se toto počínání zachovalo v téměř nezměněné podobě. Podle dochovaných záznamů patří mezi nejstarší známé drogy indické konopí a jeho produkty. Doklady o jeho pěstování jsou staré přes pět tisíc let a bylo pěstováno nejen v Indii, ale také v Africe, na středním východě a v Číně [1]. Do Evropy jej spolu s hašišem přinesli vojáci vracející se z Napoleonova egyptského tažení. Přes oceán do Ameriky se konopí dostalo počátkem 20. století a v té době bylo používáno i jako léčivo například proti zácpě a revmatu. Další významnou rostlinou vyhledávanou pro své opojné účinky byl mák. Je to jedna z nejdůležitějších rostlin drogové historie pocházející rovněž z oblasti malé Asie. Jakmile lidé objevily účinky šťávy z jeho nezralých makovic kterou sušili na slunci, rychle se její užívání rozšířilo. Obzvláště se začalo opium vyrábět v okolí středozemního moře. Mák je znám asi čtyři tisíciletí, ale podrobnější údaje o zneužívání opia jsou až z druhé poloviny prvního tisíciletí před naším letopočtem [1]. Opium bylo velice dlouho užíváno jako lék, stejně tak jako prostředek k utlumení bolesti nebo k úniku od každodenních starostí. Účinky opia vychvaloval i Hypokrates. Opium se dostalo také do Číny a na dálný východ. Později byly ze surového opia chemickou cestou izolovány jeho přírodní deriváty morfin a kodein. Z morfia byl později připraven ještě účinnější derivát – heroin. Morfin získal své jméno podle boha spánku Morphea. V 19 století jej tak nazval jeho objevitel lékárník F.A. Serturner. Původně byl používán v lékařství jako prostředek proti nespavosti a na tlumení bolesti. Zhruba o třicet let později byl izolován kodein používaný rovněž na tišení bolesti, ale také na tlumení kašle. Nelze se divit že netrvalo dlouho a objevily se první zprávy o jejich zneužití a brzy svět zaznamenal dokonce módní vlnu jejich užívání. Roku 1875 se stala další velice významná událost drogové historie. Byl objeven heroin, zpočátku používaný jako náhrada za morfium a kodein. Avšak i v tomto případě šlo o látku s vysokou návykovostí. Zneužívání heroinu se rozšířilo hlavně po I. světové válce, především ve Spojených státech amerických. Heroin však byl natolik návykový, že jej Světová zdravotnická organizace zanedlouho zakázala a od té doby se vyrábí pouze ilegálně. Třetí velice významnou rostlinou je koka. Pochází z jižní Ameriky a pro své účinky je vyhledávána už čtyři tisíce let. Obyvatelé And dodnes po vzoru svých předků mísí kokové listy s popelem nebo nehašeným vápnem a žvýkají je. Tito lidé ji dodnes považují za dar bohů pomáhající jim přežít každodenní námahu. Do Evropy se dostala již v 15 století v zavazadlech španělských vojáků po dobytí říše Inků. Pro její náročnost na klimatické podmínky ji však lze pěstovat pouze v Peru, Bolívii a Kolumbii. Aktivní složkou listů koky je kokain. Ten byl izolován a popsán v roce 1860 lékárníkem A. Niemannem. Podobně jako jiné drogy byl nejdříve používán na lékařské účely a to jako anestetikum hlavně při chirurgických operacích nosu a hrdla. Kokain patřil v minulosti mezi drogy „vyvolených“. Jeho konzumenti se rekrutovali převážně z řad smetánky a umělců. Vyhledávaly ho rovněž prostitutky [2]. Snad ještě známější a rozšířenější rostlinou je tabák. Tabák pochází z amerického kontinentu. Kouření listů tu bylo známo zřejmě celá tisíciletí. Indiáni tabák kouřili, žvýkali i šňupali. Tabák byl do Evropy přivezen v 15 stolení španělskými námořníky. O jeho rozšíření se zasloužil Jean Nicot, dodnes se po něm jmenuje alkaloid obsažený v tabákových listech – nikotin. S dějinami toxikomanie souvisí i zneužívání anestetik. Na přelomu 18 století byly objeveny anestetické účinky oxidu dusného - rajského plynu a počátkem 20 století začal být pro tyto účely požíván. Avšak podobně jako éter a chloroform byl brzy zneužit. Postupem času dostupnost drog rostla. Může za to hlavně rychlý pokrok lidstva v oblasti vědy a průmyslu. Drogy se tak během vývoje lidstva změnili z magického lektvaru šamanů v masově produkované a chemicky čisté látky a z jejich užívání se tak stalo běžnou záležitostí se všemi negativními dopady pro společnost. Stejně jako ve světě, i u nás prochází „drogová scéna“ určitým vývojem. Počátky zneužíváni drog sahají nepochybně k drogám rostlinného původu. Patří k nim konopí, houby, rostliny z čeledi lilkovitých (např. durman, blín a rulík a další). V současné době se někteří toxikomani k jejich užívání opět vracejí. Naše republika byla do roku 1989 izolovaná od západních zemí, což ztěžovalo i dopravu drog na naše území. To ale neznamená, že by se u nás v té době drogy neužívaly. V šedesátých letech začal ve světě drogový boom. I u nás od té doby docházelo k stále častějšímu zneužívání LSD a marihuany ale také těkavých látek jako toluenu. Z dostupných léků se tenkrát vyráběly drogy. Z léku Alnagon toxikomani získávali jednoduchou filtrací kodein, který zneužívali ve formě nitrožilních injekcí. Z Alnagonu se také začal v Praze vyrábět silný opiát braun. A konečně v roce 1977 se rozšířila výroba metanfetaminu – pervitinu. Vyráběl se z léků, které obsahovaly efedrin. V našich podmínkách se jednalo o volně prodejný lék Solutan. Ve stejném období se na našem území také rozšířilo pěstování konopí za účelem získání marihuany. Docházelo však ke zneužívání řady léků (např. Ipecarin, Benephorin, Diolan, Bromadryl F) a samozřejmě také opiátů používaných ve zdravotnictví. Tvrdé drogy ze zahraničí pronikaly na naše území v malé míře, ale již v osmdesátých letech bylo naše území využíváno jako tranzitní. Po roce 1989, kdy byly otevřeny hranice, k nám začaly být dodávány všechny druhy drog. Do České republiky se začali sjíždět narkomani a obchodníci s drogami z jiných států. Naše benevolentní legislativa jim pro to vytvářela ideální podmínky. Z původně pouze tranzitní země jsme se stále více stávali zemí cílovou. V současné době je situace v ČR taková, že jsou zde k dostání prakticky všechny dosud známé druhy drog. |