Masarykova univerzita
|
|  Yüklə 1.83 Mb.
|
Droga není pouze problém současnosti. Drogy byly v naší společnosti odjakživa, ale teprve v moderní době kdy prudce narůstá jejich spotřeba a objevují se stálé nové a rafinovanější postupy jak je vyrobit a dostat až ke spotřebiteli, se stávají problémem celého lidstva se kterým se musíme vyrovnat.2.2 Drogy a jejich rozdělení Droga Definici drogy podala v roce 1969 komise znalců Světové zdravotnické organizace (WHO) a publikovala ji v této podobě: Droga je látka (substance), která je-li vpravena do živého organismu, může pozměnit jednu, nebo více jeho funkcí [5]. Došlo tak k nahrazení původní definice ve které byla droga označována jako surovina rostlinného nebo živočišného původu používaná pro přípravu léků [5]. (podle anglického „drug“ – lék). Nová definice byla už dostatečně široká, aby pojala všechny substance, či látky, které působí na organismus, ať mají postavení léku, či nikoliv, jsou přírodního, nebo syntetického původu. Dnes si však pod slovem droga představíme spíše látky, které se užívají, nebo zneužívají ke změně nálady, povzbuzení, či útlumu, nebo k vyvolání halucinací. Existuje však celá řada definic, kterými lze drogu popsat. Nejčastěji je droga v tomto pojetí chápána jako látka, která: 1) Má psychotropní účinek tj. ovlivňuje nějakým způsobem naše prožívání okolní reality, mění naše „vnitřní“ naladění – prostě řečeno působí na psychiku. 2) Může vyvolat závislost, má tedy něco, co se z nedostatku vhodnějšího pojmenování někdy označuje jako „potenciál závislosti“ [7]. Rozdělení drog Drogy lze rozdělit podle různých kritérií. Můžeme je například rozdělit na legální a nelegální, syntetické a přírodní, tvrdé a měkké, nebo podle jejich působení na CNS na tlumivé, povzbuzující a halucinogenní. Legální a nelegální drogy Uvedené definice drog však splňuje i celá řada látek se kterými se denně setkáváme. V každém obchodě s potravinami můžeme zakoupit pivo, víno, destiláty, čaj, kávu, povzbuzující nápoje, tabák, a nebo cigarety. Ačkoliv látky v nich obsažené splňují definice drog, (ovlivňují naši psychiku, vzniká na ně závislost) jsou společností tolerované a používáme pro ně označení legální drogy. Konzumace legálních drog je naprosto běžnou záležitostí a abstinence je spíše výjimkou, to vše ale neznamená, že by nebyli pro náš organismus škodlivé, a že by nezpůsobovali nebezpečné závislosti. Další skupinou drog jsou drogy nelegální, čili drogy zakázané zákonem. Do této skupiny patří velké množství látek z nichž snad nejvýznamnější jsou heroin, kokain, konopné drogy, extáze, pervitin, psilocybin, nebo LSD. Syntetické a přírodní drogy Dále lze drogy rozdělit podle jejich původu na drogy přírodní a syntetické. Ty přírodní se získávali například z máku (opium), konopí (hašiš. Marihuana), koky (kokain). Naopak syntetické drogy jako je LSD se připravují uměle. Tvrdé a měkké drogy Podle míry rizika vzniku závislosti můžeme drogy rozdělit na dvě skupiny, na skupinu drog měkkých nebo také lehkých a skupinu drog tvrdých nebo jinak řečeno těžkých. Mezi měkké drogy patří například káva, čaj, produkty konopí, alkohol, tabákové výrobky. Rizika vzniku závislosti u těchto lehkých drog nejsou příliš vysoká. Tyto skupiny lze také definovat jako drogy s akceptovatelným (měkké) a neakceptovatelným (tvrdé) rizikem. Rozdělení drog podle účinku na CNS [3]. 1) drogy stimulující CNS: - kokain - amfetamin, metanfetamin, efedrin - efedrin, fenermin, fenmetrazin - deriváty amfetaminu, metanfetaminu - MDMA, MDEA, MDA, MBDB - kofein
- nikotin - anabolické steroidy - alkylnitrity (amyl, butol, izobutylnitrit)
- rozpouštědla (toluen, aceton, halogenované uhlovodíky) - barbituráty - benzodiazepiny - opiáty (heroin, morfin, kodein, ethylmorfin, hydrokodon, hydromorfon, oxykodon, dihydrokodein, dihydromofin) - opioidy (metadon, dextropropoxyphen, buprenofrin, butrofanol, tramadol, pethidin, tilidin, pentazocin, deriváty fentanylu) 3) drogy ovlivňující - LSD
(halucinogeny, - mescalin psychedelika) - psylocybin, psylocin - atropin, skopalanin - dimetyltriptamin - harmin, harmalin - ibogain - kanabidoidy -kyselina ibotenová, muscimol, muskarin - phencyklidin - ketamin
„Drogová závislost je psychický a někdy také tělesný stav, vyplývající ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou, charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které vždy zahrnují nutkání brát drogu stále, nebo pravidelně pro její psychické účinky a někdy také proto, aby se zabránilo nepříjemnostem plynoucím z její nepřítomnosti. Tolerance může být přítomna, nebo nepřítomna. Osoba může být závislá na více, než jedné droze.“ Jedinec závislý na droze přestal být ve vztahu ke své droze svobodný, droga se stala součástí jeho života a bez ní nemůže svůj život normálně prožívat, má silnou touhu drogu užívat, často drogu užívá za účelem zmínit odvykací stav, má tendenci ke zvyšování dávek drogy, postupně zanedbává jiné své zájmy a potěšení a v užívání pokračuje i přes všechny negativní následky. Tito lidé se také často k droze vrací i po delším období abstinence. Závislost vniká protože se droga po dlouhodobém častém užívání stala součástí metabolismu člověka, organismus se jí přizpůsobil. Abstinence potom má za následek tzv. abstinenční syndrom. Abstinenční syndrom U všech návykových látek se při abstinenci objevují odvykací příznaky. Tyto příznaky se liší podle užívané drogy, jejích dávek, a mají také různou intenzitu. Příznaky odvykacího syndromu určité drogy mohou být psychické i fyzické. Mezi fyzické projevy patří bolesti břicha, průjem, zácpa, křeče, pocení, nebo nauzea, či zvracení. Může ale dojít i k epileptickému záchvatu, nebo deliriu. Psychickými projevy jsou neklid, pocity úzkosti, deprese, agresivita, vyčerpanost, spavost, nebo poruchy spánku. Některé drogy jako například opiáty jsou charakteristické především fyzickými příznaky a dlouhodobé užívání například LSD nebo extáze, či jiných stimulačních drog má zase za následek především psychické příznaky abstinenčního syndromu. V některých případech mohou být abstinenční příznaky natolik silné, že vyžadují hospitalizaci postiženého člověka. 2.3 Drogy nejčastěji zneužívané školní mládeží 2.3.1.1 ALKOHOL Alkohol je legální drogou, (chemicky ethanol) vzniká ze sacharidů procesem kvašení. Buďto z ovoce nebo z polysacharidů obsažených například v bramborách nebo v obilí. Všichni jej známe ve formě alkoholických nápojů, ve kterých kolísá obsah alkoholu od zhruba o 2 až 3 % u piva až po 40 % až 60 % v destilátech, existují však i podstatně silnější destiláty. Často se domníváme, že se jedná o neškodnou látku. Ve skutečnosti však následky konzumace alkoholu stojí každý rok nejvíce lidských životů. Více, než ostatní drogy dohromady. Ať už se jedná o úrazy, autonehody, následky silné intoxikace, či o životy lidí na alkoholu závislých alkoholiků. Alkohol provází lidskou společnost již od nepaměti. Teprve od roku 1951 však začal být alkoholismus oficiálně považován za medicínský problém. Přitom alkoholismus definoval americký lékař Benjamin Rush již v roce 1784. Alkohol je jedním z vážných problému celé naši společnosti. Dokonce se obzvláště týká naší republiky, která v konzumaci alkoholických nápojů patří na samou špičku světového žebříčku spotřeby. Nadměrná pravidelná konzumace alkoholu se u nás týká přibližně 25 % mužů a 5 % žen [6]. Alkohol působí škodlivě na morální vlastnosti, narušuje rodinné prostředí, oslabuje tělo a mysl člověka. Je bezpochyby potřeba nadměrné užívání alkoholu ve společnosti omezit, nebo úplně vymítit. 2.3.1.2 Proč člověk konzumuje alkohol? Člověk je společenský tvor a jako takový potřebuje žít ve společnosti ostatních lidí a bavit se spolu s nimi, což mu alkohol usnadňuje. Jako společenskou drogu alkohol užívali již starověké národy. Alkohol se ve společnosti stal významným rituálním symbolem, prostředkem stimulujícím k hovoru, zábavě a uvolňujícím napětí, pomáhajícím vytvářet a utužovat mezilidské vztahy. Často se tak stal neodmyslitelnou součástí kultury. Například jako přípitek nebo jako součást náboženských a jiných obřadů. Řada z nás si bez alkoholu jen špatně dovede představit zábavu, nebo by se bez něj nedokázalo uvolnit po náročném pracovním dni. Právě pro svou všudypřítomnost v naši společnosti a společenskou toleranci vůči jeho užívání představuje alkohol velké riziko nejen pro nás ale hlavně pro děti. 2.3.1.3 Historie Prvním alkoholem, který se začal vyrábět, bylo nejspíše víno. Víno začalo být vyráběno na území Blízkého východu asi před 6000 až 8000 lety. Například ve starověkém Egyptě bylo pití vína velmi rozšířené, Egypťané dokonce uctívaly patrona vína a vinařství boha Osirise. Starověcí Řekové víno vyráběli především v Atice a Thesálii, ale více než nápoje si cenili vinných hroznů. Naopak Římané byli náruživými konzumenty vína. Lidstvo po dlouhou dobu neznalo silnějšího alkoholického nápoje, než vína či piva. Důvodem je že kvasinky hynou při koncentraci alkoholu 15 % a proto nemohou vytvořit koncentrovanější roztok alkoholu. Avšak situace se změnila poté, co byl v 10. století vynalezen proces destilace, kterým je možné dosahovat až 95 % koncentrace alkoholu. Alkohol dále doprovázel společnost až do dnešních dnů a stal se pro mnohé neodmyslitelnou součástí každodenního života. 2.3.1.4 Účinky a aplikace Alkohol se užívá zásadně ústním požitím. Neurobiologický vliv alkoholu je dán změnami, ke kterým dochází v metabolismu neurotransmiterů (zejména dopaminu a noradrenalinu) v CNS [6]. Psychoaktivní účinky alkoholu jsou závislé zejména na množství alkoholu ale též na jeho formě. Alkoholické nápoje mají komplexní charakter[6]. Důležitá také není jen koncentrace v tom kterém nápoji, ale i jeho množství [8]. V jednom 12 % pivu je stejně alkoholu jako ve 200 ml vína, nebo 50 ml destilátu [8]. Na výsledném bezprostředním efektu se podílejí také vlivy psychologické, sociální a vlivy prostředí. Účinek alkoholu se projevuje jako prostá opilost, v nízkých dávkách působí alkohol stimulačně (zlepšení nálady, mnohomluvnost, zvýšení sebevědomí, posléze vede ke snížení sebekritičnosti, agresivitě) [6]. při déletrvající konzumaci se projevuje hlavní účinek alkoholu, kterým je útlum. Člověk začíná být unavený, usíná, popřípadě upadá do bezvědomí. 2.3.1.5 Závislost Syndrom závislosti na alkoholu je závažným onemocněním, projevujícím se jak tělesnými aspekty, tak psychologickými a sociálními [5]. V procesu vzniku závislosti se projevuje řada faktorů jako jsou biologické osobnostní, rodinné, nebo také množství a frekvence konzumace alkoholu, jeho dostupnost a kvalita. Čím silněji působí na člověka tyto faktory, tím menší expozice je zapotřebí na vyvolání závislosti. Vždy však je potřeba počítat s působením mnoha faktorů (biologické, psychosociální) [6]. Přechod od občasného popíjení k alkoholismu je velice pozvolný. U člověka se postupně zvyšuje tolerance vůči alkoholu, postupně nad jeho užíváním ztrácí kontrolu a zanedbává jiné zájmy a potěšení. Dochází ke změnám myšlení a chování, alkoholik si vypracovává „obraný“ mechanismus, jakým reaguje na problémy vyvolané jeho pitím. Příznakem rozvinuté závislosti bývá výrazná změna tolerance vůči alkoholu, následovaná výskytem odvykacích syndromů v podobě „ranních doušků“ [6]. Popíjením ihned po ránu, nebo během noci alkoholik doplňuje hladinu alkoholu a snaží se tak vyrovnat se začínajícími příznaky odvykacího syndromu. Typické jsou také poruchy paměti tzv. alkoholická okénka. Tolerance k alkoholu zpočátku roste, ale později alkoholikův organismus ztrácí schopnost rychle metabolizovat alkohol a tolerance značně klesá. I malé množství alkoholu poté může vyvolat příznaky těžké opilosti. V odborné literatuře bývá dodnes často citována klasická Jelínkova terminologie z roku 1940, která rozlišuje 5 typů abusu čili závislosti na alkoholu. [citováno podle 6] 1) typ alfa: „problémové pití“, abus alkoholu, používaný jako „sebemedikace“ k odstranění dysforie, potlačení tenze, úzkosti, či depresivních pocitů, často pití o samotě 2) typ beta: „společenské pití“, příležitostný abus, výrazně charakterizovaný sociokulturálně, častým pitím ve společnosti, charakteristickým následkem je somatické poškození 3) typ gama: (bývá označován jako „anglosaský“ typ s preferencí piva a destilátů): závislost na alkoholu, charakterizován poruchami pití, postupným zvyšováním tolerance, s typikou progresí konzumace, následovanou somatickým a psychickým poškozením, výrazněji bývá vyjádřena psychická závislost 4) typ delta: (charakterizovaný jako „románský“ typ preferující víno): typická je chronická (denní) konzumace alkoholu, trvalé udržování „hladinky“, bez výraznějších projevů opilosti a ztráty kontroly, výrazněji bývá vyjádřena somatická závislost s tělesným poškozením 5) typ ypsilon: epizodický abusus (dipsomanie, „kvartální pijáctví“) s obdobími delší, občas úplné abstinence, nepříliš častá varianta závislosti, provázející někdy afektivní poruchy. 2.3.1.6 Odvykací stavy U osob dlouhodobě konzumující nadměrná množství alkoholu se během několika hodin až dní po posledním užití alkoholu dostavuje odvykací stav. Charakteristickými projevy jsou třes rukou, nebo celého těla, pocení, závratě, poruchy stability a koordinace pohybů, úzkost, psychomotorický neklid, přechodné vizuální, nebo sluchové halucinace, nebo iluze, nauzea, či zvracení, bolesti hlavy tachykardie nebo hypertenze, pocity slabosti, poruchy spánku [6]. Tyto stavy většinou do 4 až 5 dnů mizí. Nespavost, či pocity úzkosti poté odeznívají do několika měsíců. Odvykání může být komplikováno křečemi, nebo dokonce alkoholovým odvykacím deliriem (delirium tremens). Delirium tremens je závažný, někdy život ohrožující stav s relativně vysokou mortalitou [6]. Někdy se také může objevit v průběhu pití jako intoxikační delirium. Projevuje se poruchami vědomí, hrubým třesem, psychomotorickým neklidem, halucinacemi, záchvaty křečí. Je nezbytné rychle zahájit léčbu a monitorovat životní funkce. 2.3.1.7 Negativní následky Alkohol na zdraví člověka zanechává somatické i psychické následky. Somatické následky se mohou týkat prakticky celého organismu. Často se objevují následky na gasrtointestinálním traktu jako jsou průjmy, gastritidy nebo jícnové varixy. Zvyšuje se riziko vzniku cirhózy a karcinomu jater, ale také vzniku rakoviny jícnu, žaludku, tenkého střeva, nebo rekta. Může také dojít k poruše endokrinního systému, nebo poškození slinivky a vzniku cukrovky. U mužů i žen vede konzumace ke snížení plodnosti, u mužů navíc ke ztrátě erekce, u žen během těhotenství k poškození plodu, či potratu. Dochází k poškození oběhového a nervového systému ale také k oslabení imunity. Nejdříve se jedná o funkční poruchy, posléze o orgánové poškození. Psychické následky se projevují nepochopitelným jednáním, a to i za střízliva a zhoršením kvality duševních pochodů. Vyskytují se poruchy emocí a myšlení (bludy, pocity úzkosti, strach, halucinace). Psychologické poruchy vyvolané alkoholem (alkoholické psychózy) vznikají jako následek dlouhodobého, léta trvajícího užívání alkoholu. Řadí se sem alkoholická halucinóza, alkoholická paranoidní psychóza a alkoholická demence [5]. 2.3.1.7 Léčba Klíčovou roli v léčbě závislosti na alkoholu hraje psychoterapie. Většinou je používána skupinová terapie. V lůžkových odděleních jsou používány principy terapeutické komunity. Jedním z hlavních cílů je, aby pacient získal náhled na svou závislost, všechny její negativní následky a upevnil své rozhodnutí abstinovat. Závislost na alkoholu je charakteristická mimo jiné trvalou ztrátou schopnosti pít kontrolovaně alkohol, proto všechny léčebné terapie vedou k trvalé abstinenci. Farmakoterapie spočívá ve zvýšení citlivosti organismu vůči účinkům alkoholu. Podle nejčastěji používaného preparátu Antabus se nazývá tato záměrná reakce organismu na léky jako antabusová a projevuje se zrudnutím v obličeji, nauzei, nebo zvracením a bolestmi hlavy. 2.3.1.8 Alkohol a školní mládež Pro děti je alkohol mnohem nebezpečnější, než pro dospělé. Jejich játra nejsou schopna ho odbourávat tak rychle a v takovém množství jako u dospělého člověka [8]. Navíc mají nízkou tělesnou hmotnost a hrozí jim vážné otravy. Rodiče, nebo učitelé si u dítěte mohou všimnout různých příznaků: alkohol v dechu (často maskovaný bonbóny, či žvýkačkami), zarudlé oči, zhoršená pohybová souhra, bolesti hlavy a kocovina, nezřetelná výslovnost, nejistá chůze, ospalost, oslabení zábran, slovní, nebo fyzická agrese. Při časté a dlouhodobé konzumaci alkoholu se u dítěte objevují další příznaky jako třes, častější úrazy (pořezání, spáleniny), ztráta přátel, nebo dokonce onemocnění jater, nebo trávícího systému [8]. 1) strukturní vzorec ethylalkoholu 2) alkohol, jak jej nejčastěji známe 
2.3.2.1 TOLUEN – inhalační drogy Inhalační drogy jsou skupinou organických rozpouštědel, kterou u nás reprezentuje především toluen. Krom toluenu mezi ně patří například některá rozpustidla, lepidla, ředidla, nebo ether a rajský plyn. Společným znakem užití jsou pocity euforie, útlum a sluchové i obrazové halucinace. Zneužívání těchto látek však není běžné jen u nás ale i v západní Evropě a v USA. Toluen je často nazýván drogou hloupých protože člověku jen málo dá ale hodně mu vezme. Toluen totiž silně poškozuje tkáně organismu. Čichání toluenu je problémem, se kterým se setkáváme v nejmladších věkových skupinách 12 až 13 let. Toluen, chemicky methylbenzen je důležité a často používané rozpouštědlo a ředidlo, zejména laků. Tato bezbarvá kapalina získávaná většinou z ropy je také nejrozšířenějším zástupcem inhalačních drog u nás. U dětí často bývá užívání toluenu reakcí na tíživé rodinné prostředí. Často jde o únik problémy, které se dítěti zdají neřešitelné. Právě to je u užíváni toluenu patrnější něž v případech užívání jiných drog. 2.3.2.2 Historie užívání toluenu a inhalačních drog K největšímu rozšíření inhalačních drog došlo v Anglii roku 1980 [6]. V roce 1990 zemřelo na následky užívání těchto látek 149 lidí. Vdechovanou látkou však nebyly rozpustidla, či lepidla, ale butanový plyn ze zapalovačů. Objevovalo se i inhalování obsahu hasících přístrojů [6]. Tímto problémem se začali intenzivně zabývat politikové i média. Brzy pokusy o zneužívání těchto látek zaznamenávají i evropské země jako Rakousko, Belgie, Lucembursko, Dánsko, Finsko. Typickými uživateli jsou děti ve věku 13 až 15 let a nebo muži kolem 30 let, kteří ale tyto látky kombinují s jinými drogami [6]. V Evropě se ale také objevují skupinky dětí ve věku 10 až 13 let užívající pravidelně tyto látky. V české republice jsou zdokumentovány případy inhalování těkavých látek, které pocházejí již z doby před druhou světovou válkou, jednalo se ale tenkrát o osamocené případy a dospělé muže. Inhalovanou látkou byl nejčastěji ether. Koncem 60. let však u nás dochází k hromadném výskytu zneužívání těchto látek žáky základních a středních škol. Zneužívanou látkou byl čistící prostředek Čikuli, neboli trichloethylen, ten byl později vytlačen toluenem [6]. Od této doby se opakovaně objevují vlny užívání toluenu, nejčastěji mezi žáky vyšších ročníku základních kol a odborných učilišť. Zhruba 1/3 žáku toluen odmítne, 1/3 ho vyzkouší (nejčastěji ze zvědavosti, či touhy po nevšedních zážitcích, nebo pod nátlakem party), ale už jeho užívání neopakuje, a zbylá 1/3 pak inhalaci opakuje, někteří se na toluenu stávají závislí [6]. 2.3.2.3 Účinky a aplikace Toluen je volně prodejný v drogeriích a je relativně levný, je tedy snadno dostupný snad pro každého. Lze jej inhalovat přímo z láhve, ale častěji se inhaluje z napuštěné tkaniny. Častá je také inhalace pod dekou, či v igelitovém pytlíku přetaženém přes hlavu. Účinná dávka toluenu je řádově několik mililitrů, účinek se dostavuje během několika minut a je krátkodobý – odezní během desítek minut [6]. Lidé toluen užívají v různých prostředích, skupinách i individuálně. Dokonce i v parku na lavičce, nebo za chůze rušnou ulicí. Při inhalaci toluenu se rychle dostavuje pocit euforie a poruchy vnímání doprovázené živými, barevnými halucinacemi, při velkých dávkách dochází k útlumu, poruchám vědomí, komatu až smrti. 2.3.2.4 Rizika Při tomto způsobu užívání je téměř nemožné odhadnou vhodnou dávku. K smrti může dojít vlivem udušení zvratky, nebo zástavy srdeční činnosti, či dýchání. Pokud člověk s toluenem experimentuje poprvé a je nezkušený tyto rizika jsou ještě vyšší. Nebezpečí ještě zvyšuje při vdechování výparů pod dekou, či z igelitového pytlíku přetaženého přes hlavu, pokud při vdechování člověk ztratí vědomí je odkázán pouze na včasnou pomoc od svého okolí, která však nemusí přijít. Při pravidelném užíváni dochází k celkovému otupění (hloupnutí), poruchám emotivity a chování, zejména k afektivní labilitě, agresivitě, ztrátě zájmů a výkonnosti [6]. Jedná se o následek působení toxické látky na mozkovou tkáň, která zůstává trvale poškozena. Často také dochází k toxickému poškození jater a ledvin či poleptání dýchacích cest [6]. Pokud je užíván nějaký sprej rozhodně by neměl být vstřikován přímo do úst, aby nezablokoval dýchací cesty, nebo nezpůsobil omrzliny [8]. 2.3.2.5 Závislost K rozvoji somatické závislosti u toluenu nedochází. Psychická závislost způsobená tolulenem je zato velni silná. Někteří lidé inhalují toluen prakticky denně, v důsledku toho pak nejsou schopni normálního života. Dochází u nich k trvalému poškození mozkových struktur. Po ukončení užívání této drogy se neobjevuje syndrom z odnětí, ale uživatelé se k této droze často opět vrací a i po úplné dlouhodobé abstinenci je stále nutné počítat s tím, že již došlo k organickému poškození mozku [6]. 2.3.2.6 Léčba Na terapii za účelem trvalé abstinence je potřeba spolupracovat nejen s pacientem, ale také s rodinou a školou. Pro léčbu experimentátora s tolulenem či jinými těkavými látkami se používá individuální psychoterapie, nebo rodičovských skupin. Pacienta je poté nutné sledovat i několik let a snažit se zabránit návratu k užívání těchto látek. U závislých pacientů jsou však vyhlídky mnohem horší. Pacient již je dlouhodobým užíváním natolik poškozen, že není dostatečně schopen vnímat své okolí, chápat souvislosti a docházet do zdravotnického zařízení [6]. Někteří z nich končí úmrtím, či invaliditou [6]. 2.3.2.7 Toluen a školní mládež Organická rozpouštědla jsou nejčastěji zneužívaná dětmi a dospívajícími. Přinášejí sebou velká rizika, proto je třeba snažit se před nimi děti ochránit, nebo alespoň včas rozpoznat že je dítě inhalovalo. Užíváni toluenu jde rozpoznat podle těchto znaků: z dechu a oděvu dítěte je cítit zápach po chemikáliích, vypadá obluzeně a nepřítomně duchem, dítě působí neduživě, je pobledlé a je mu špatně, zanedbává školu, má rozšířené zornice a zarudlé oči a nepřítomným pohledem, má poruchy vnímání a nezřetelnou výslovnost, nesmyslně se směje. Bohužel se při dlouhém a častém užívání dostavují další následky jako je zvětšení jater, poruchy krvetvorby, vyrážka kolem úst, zhoršená pohybová souhra, lenost a špatný školní prospěch [8]. 3) strukturní vzorec toluenu 4) toluen, jak jej můžeme koupit v obchodě 
5) další inhalační droga: aceton 6) čistící prostředek čikuli  
|