I. Antické základy evropské literární kultury
|
|  Yüklə 302.5 Kb.
|
|
"Psohlavci", chodští strážci hranic, měli řadu výsad. Byli například svobodníky, bez robot. Za Habsburků však hranice ztrácela smysl. A tak ač za českého povstání 1618 zůstali Chodové při císaři a nezůčastnili se ani selské rebelie 1680, dal je císař do zástavy věrnému Lammingerovi (u Chodů Lomikarovi). Nepodřídili se a v důvěře v císaře se dlouho bránili nevolnictví. Spoléhali na majestáty českých králů, které tajně uschovali u matky Jana Sladkého Koziny. Ten se prvních sporů nezúčastnil. Nedlouho před tím se oženil, žena Hanči si ho hleděla držet doma. Jana zamrzí, když vycítí nedůvěru i vůči sobě. Svou reputaci si upevní, když varován horkokrevným Matějem Přibkem se spolu s ním a dudákem Jiskrou postaví panským pacholkům a je i poraněn při obraně lípy. Jsou za to kyrysníky jati a odvlečeni na trhanovský zámek. Lomikarovi slídiči objeví zatím pergameny, které zámecký pán před odbojníky zničí. Dva nejdůležitější však Kozinova matka ukryla a s nimi se do Vídně za císařem vydává delegace, v níž je i Kozina. Advokát Straus jim zjedná přístup ke dvoru a jsou císařem v září 1692 celkem blahovolně přijati, což je povzbuzuje k odporu. Lomikar ale využívá svého vlivu, úplatků a stížností na drobné prohřešky. Žalobami Lomikar docílí, že je Chodům z Vídně i z Prahy uloženo mlčení a povinnost robotní. Lomikar chce oznámit rozsudek jen delegaci v kanceláři, ale Chodové schromážděni před zámkem trvají na veřejném čtení. A proti ortelu vystoupí Kozina: "Tuto není pravda! Tuto nemůže být!" - Novou chodskou petici postoupila Vídeň Praze a mluvčí Chodů zde jsou uvězněni. Doma zatím vypuká povstání vojensky potlačené. Drženi v kládách, o hladu, někteří zástupci Chodů se pokoří. Hrubý a Kozina ne. Trest zněl na rok žaláře, ale Lomikar si vynutil pro Kozinu trest oběšením. Hrubý zatím útrapami zemřel. Veřejná poprava konána 28.IX.1695 v Plzni. Dne 2.XI.1696 ranila Lomikara při snídani mrtvice. Chodové to chápali jako boží trest. Podle vzniklé pověsti zve i v románu Kozina Lomikara do roka a do dne na boží soud. Další představitelé: f.palacký: dějiny národu českého v Čechách i na moravě, k.h.mácha: kat -čtyřdílný román-Křivoklát, Vyšehrad, Karlštejn, Valdek-nedokončen,j.k.tyl: dekret kutnohorský, jan hus, kutnohorští havíři, zwinter: mistr kampanus, proti pánům,j.loukotková: není římského lidu, spartakus, navzdory básník zpívá, m.v.kratochvíl: mistr jan, pochodeň, život jana amose,jan amos komenský, j.toman: sokrates, po nás potopa, v.neff: sňatky z rozumu, královny nemají nohy, l.vaňková:zlá léta, žebrák se zlatou holí, rab z Rabštejna,cval rytířských koní, jholeček: naši. Jeho dílo je vrcholem české realistické historické prózy a má buditelské poslání. Narozen 1851 v Hronově, otec pekař. V rodném kraji Jirásek poznával bídu. Kolísal mezi malířstvím a literaturou, působil jako profesor dějepisu. Dílo: Staré pověsti české, dramata Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, trilogie: Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo, Temno, Psohlavci, F.L.Věk, U nás. VOJNA A MÍR: LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ V této rozsáhlé románové epopeji, jejíž rámec tvoří válka s Napoleonem, jeho tažení do Ruska r 1812, požár Moskvy a bitvy u Slavkova i Borodina, nevytvořil Tolstoj jen válečný román, nebo pouze román historický, ale syntetický román času a prostoru, který podává souhrnný obraz ruské společnosti. Líčí osudy Ruska a románových postav v období 1805-1820. Román se odehrává na velkém prostoru , vystupuje tu víc než 250 postav hlavních i epizodických. Dílo se soutřeďuje na osobnosti Andreje Bolkonského a Pierra Bezuchova, dva odlišné typy aristokratických intelektuálů, kteří úporně hledají svůj vztah ke společenskému dění a jeho filosofickému zdůvodněníé. Zvláště je zkoušen Andrej: je těžce raněn v bitvě u Slavkova, doma mu umírá žena. Zamiluje se do Nataši Rostovové, ale ta ho nakonec zrazuje. Hrdinové Vojny a míru prožívají velké události Vlastenecké války 1812, která prosvětlí jejich složitá ideová hledání. Andrej umírá v Natašině náručí po těžkém zranění, Pierre se seznamuje s lidovým filosofem Platonem Karatajevem. Přátelství Pierra s Natašou ústí v lásku a manželství. 1820 stojí Pierre na politicky opozičním stanovisku. Kromě Zmíněných fiktivních postav zde hrají velkou úlohu i historické osobnosti – Alexandr I., Kutuzov, Napoleon. Plastická líčení bitevních scén jsou svou kvalitou a rozsahem ve světové literatuře zcela ojedinělá. V závěrečném Epilogu Tolstoj obšírně shrnuje své názory na smysl dějin, úlohu osobnosti v dějinách a metodologii dobového dějepisectví. Další představitelé: voltair: esej o mravech a duchů národů, walter scott: waverly, dějiny skotska, život napoleona Bonaparta, viktro hugo: legenda věku, luis aragon: velikonoční týden, henry sienkiewicz: quo vadis, křižácin n.l.tolstoj: vojna a mír, r rolland: dobrý člověk ještě žije, t.mann: josef a bratři jeho,l.feuchtwagner: židovka z Toleda. Ruský prozaik a dramatik, jeden z největších světových spisovatelů, Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Jeho pokusy o řešení mravních a společenských rozporů Ruska skončily nakonec tím, že přijal mužický způsob života i myšlení, z pozice patriarchálního venkova odsuzoval soukromé vlastnictví, stát i církev. XIV. Literární moderna a nové umělecké proudy JAK JE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA: OSCAR WILDE Koncem 19. století se rozvíjí dělnické hnutí, prosazuje se revoluční nálada. Světové velmoci bojují o ovládnutí světového trhu, probíhá soupeření o kolonie. Nastává úpadek kultury a morálky, šíří se katastrofismus, umělci utíkají k renesanci a gotice. Moderna je vnitřní prožitek autora, vyjadřuje negativní prožitky a odpor, ale krásnou formou. Umělecké směry: impresionismus: zachycení momentálních dojmů, potlačení rozumové čáasti obsahu, vychází z malířství (C. Monet-obraz Imprese). Symbolismus je reakcí na realismus, naturalismus a impresionismus. Umělci používají své vlastní symboly, obrazné vyjádření pro těžko vyjádřitelné zkušenosti, oblíbený je volný verš. Dekadenc je úpadek, ventilace negativních zkušeností krásnými slovy. Dekadenti zdůrazňují odpor k měšťácké společnosti, oslavují jedince zbaveného morálních zásad. Zalíbení v náladách smutku, nudy, marnosti, opovržení životem, pocit rozkladu a msrti. Civilismus je směr, který oslavuje techniku, pokrok a lidskou práci. Děj tříaktové hry s hravě dvojznačným titulem (Jak je důležité býti Ernestem-Jak je důležité být vážný) se točí kolem nedorozumění, která způsobují dva přátelé–Jack Worthing a Algernon Moncrieff. Mladí gentlemani si vymysleli fiktivní osoby–Jack kdesi na venkově přítele Bunburyho a Algernon zhýralého bratra Filipa, jejichž existence jim umožňuje různé eskapády. Při pobytu v Londýně se Jack vydávaje se za Filipa seznámí s Algernonovou sestřenicí Gwendolínou Fairfaxovou a zamiluje se do ní. Gwendolina souhlasí se zasnoubením, neboť je mimo jiné okouzlena jeho jménem. Její méně romantická matka lady Bracknellová se však pídí po jeho původu a Jack přiznává, že je nalezenec, kterého kdosi odložil do úschovny zavazadel na nádraží Victoria. Matka, šokována takovou výstředností, mu káže obstarat so co nejdřív důvěryhodného rodiče. Algernon zjistí, že na přítelově venkovském sídle žije Jackova schovanka Cecilie, navštíví v jeho nepřítomnosti dům, vydávaje se za zkaženého bratra Filipa. Do Cecilie se na prvý pohled zamiluje a Cecilie, přitahovaná už dlouho tajemnou existencí neznámého Filipa, do něho též. Objevuje se tu Gwendolina a obě dívky se rychle spřátelí. Po krátkém nedorozumění a zápase o Filipa se vše vyjasní. Přijíždí lady Bracknellová a poznává v Ceciliině vychovatelce slečně Prismové chůvu, která pečovala o dítě její setsry, s nímž před léty beze stopy zmizela. Prismová vysvětluje jak omylem zaměnila rukopis svého románu za svěřené dítě, a tak se nemluvně ocitlo v nádražní úschovně. Toto dítě je Jack, ve skutečnosti Algernonův starší bratr, vskutku pokřtěný jako Filip. Oba mladé páry se zasnubují. Modernu dělíme podle států: usa-w.whitman: listy trávy,francie (prokletí básníci):ch.baudelaire: květy zla (báseň zdechlina),p.verlaine: saturnské písně, básnické umění, j.a.rimbaud: báseň samohlásky, báseň opilý koráb, s.mallarmé: faunovo odpoledne. Anglie: owilde: šťastný princ a jiné pohádky (slavík a růže), ideální manžel, jak je důležité míti Filipa, obraz doriana greie, německo:r.m.rilke: nové básně. Anglický dramatik, prozaik a básník, původem Ir. Životem i dílem okouzloval i šokoval londýnskou společnost jako okázale výlučný a přesto typický představitel doby dekadence. Nacházel zálibu v symbolech a složité fantazii. TRISTIUM VINDOBONA: JOSEF SVATOPLUK MACHAR Česká moderna se datuje kolem 90. let 19. století. Všechny jevy v moderním umění se objevily také v české literatuře. Na rozdíl od jiných literatur musí česká současně působit jako prostředek národního boje. Mladá generace spisovatelů (Ruchovci a Lumírovci) vystupovala v časopise Rozhledy a Manifestem české moderny 1895. Kolem manifestu se shromáždili osobnosti nejen z okruhu spisovatelů, ale také z politické a vědecké oblasti. Jednalo se v něm o politické a společenské požadavky. Zúčastnili se i osobnosti jako T.G.Masaryk a F.X.Šalda, které představovali tzv. vědecký realismus Tento ovidiovský žalozpěv vytvořil Machar ve Vídni, v "dobrovolném vyhnanství ", kde působil do I.světové války. Kompozice sbírky je promyšlená, básníkův jazyk je věcný, střízlivý, realistický, často až blízký próze. Jen místy se vyhne rétorskému ladění, jak je to dáno posledním knihy. Básník tuší, že přichází doba osudových zkoušek národa. A zatím představitelé obou našich politických táborů znají namísto činů jen "blýskavé fráze, hesla, slova, slova ". Machar ironizuje lpění našich politiků na starých pergamenech, historických právech Koruny české, místo aby vyzvedli naše přirozené jádro na sebeurčení. Šidítkem jsou mu báchorky o zlaté minulosti a světlé budoucnosti. Laciný optimismus jen uspává potřebu ustavičného usilování a boje. Básníkův posměch stíhá " drobečkovou českou politiku ", jalové pletichaření poslanců před poloprázdnými lavicemi říšské rady. Místo slovanské myšlenky kdysi tak romantické se už jen kramaří, hodí-li se to, prodá " bratr bratra ". S respektem i nostalgií se dílo vrací i k odkazu Velké revoluce francouzské. Machra děsí Evropa, jež " postavila k ochraně míru, pro štěstí národů - les bajonetů ". Hledí " s děsem " vstříc blížící se " bouři divé a hrozné ". V epilogu vybízí k soustředění sil pro lásku k otčině, po které se mu stýská. Další básníci: k.hlaváček: pozdě k ránu, mstivá kantiléna, jedním z autorů Moderní revue, obřezina: tajemné dálky, stavitelé chrámů, ruce, svítání na západě, větry od pólů, a.sova: z mého kraje, květy intimních nálad, ještě jednou se vrátíme, údolí nového království,vybouřené smutky, dojmy a rozmary, zpěvy domova. Český básník, vynikající fejetonista, jeden z iniciátorů České moderny a autor jeho manifestu, impresionista, dekadent. Proti poetice lumírovců prosazoval střídmý, civilní verš s prvky hovorového jazyka, ironií a sarkasmem. V dílech se objevuje autorovo milostné zklamání, jež záhy přechází do celkové životní deziluze a kritického vztahu k soudobé společnosti a jejím morálním zásadám. Dílo: Konfiteor, Čtyři knihy sonetů, Tristum Vindobona, Zde by měly kvést růže, S vědomím věků. XV. Generace buřičů v české poezii MĚSÍC NAD ŘEKOU: FRÁŇA ŠRÁMEK V prvním desetiletí 20. století se kritikou a prvky anarchismu projevuje generace buřičů. Seskupují se okolo časopisu Nový kult, většina členů byla omladina, někteří byli vězněni. Podle sfér zájmů můžeme rozdělit čtyři skupiny: anarchisté (S.K.Neumann, F.Šrámek), tuláci (K.Toman), konkrétní soc. kritika (P.Bezruč), protiválečné hry (V.Dyk, F.Gellner). Spolu s výtvarníky vytvořili Almanach na rok 1914, chtěli vytvořit českou kulturu. V malém městě se má konat sjezd bývalých abiturientů. Paní Hlubinová, žena papírníka a spořádaného maloměšťáka, to zatajuje před svým mužem. Hlubina byl totiž kdysi premiantem a měl vyšší touhy, než se stát maloměšťákem, ale stal se jím a žena přikládá velký díl viny také sobě. Do bytu v Hlubinově nepřítomnosti přijde se svým synem bývalý nejmilejší Hlubinův kamarád Roškot. Bydlel kdysi v tomto domě nad hlučící řekou, kouřívali spolu z jedné dýmky. Dcera Hlubinova SLávka jim namluví, že otec je duševně nemocný. Na návod matky, že nemá otci připomínat minulost, vystrnadí je z bytu. Hlubina však ví o sjezdu a zúčastní se ho nejen sám, ale i se svou ženou, jíž chce veřejně poděkovat za to, že uspořádala jeho život. Slávce je líto, když vidí, jak je otec střízlivý. Domnívala se, že si otec uschoval neporušený koutek mládí. Proto se ani nevdávala, byla doma ráda. Teď je otcem skoro zklamána. Vyprovází přítelkyni, která se jí šla pochlubit, že jí odloudila ženicha. Slávka najde před domem Roškotova syna, Mladičkého Vilíka. Přivede ho nahoru a zatímco jejich rodiče jsou na sjezdu, kde se zralí mužové vysmívají mládí - tomu fanfarónu - prožijí spolu mladičký hoch a stárnoucí dívka teplé chvíle srdečného rozhovoru. Když se staří vrátí, jsou nemile dotčeni, že vidí v takovou chvíli své děti pohromadě. Způsobí to mezi nimi chvilkové rozladění, ale Slávka přinese dýmku míru. Tutéž, z níž oba v mládí kouřívali, a když si jde trojice připít, rozloučí se Slávka s Vilíkem. Tímto rozchodem se Slávka definitivně loučí se svým mládím. A když se trojice starých vrátí a diví se, že už tu Vilík není, připojí se k nim Slávka jako čtvrtá.. Další buřiči: s.k.neumann: jsem apoštol nového bytí, apostrofy hrdé a vášnivé, kniha lesů vod a strání, nové zpěvy, zpěvy drátů, f.gellner: po nás ať přijde potopa, přetékající pohár, radosti života, v.dyk: milá sedmi loupežníků, země mluví, zmoudření dq, krysař, k.toman: sluneční hodiny, měsíce, torzo života, p.bezruč: stužkonoska modrá, slezské písně (maryčka magdonova, kantor halfar, bernard žár). kmč.chod: kašpar, lén mstitel, turbína, jindrové, b.benešová: don pablo don pedro a věra lukášová, v.mrštík: pohádka máje, santa Lucia Český básník, prozaik a dramatik. Patřil k mladší generační vlně básníků 90. let, hlásil se myšlenkově k anarchismu a polupracoval s Neumannovým Novým Kultem. Za účast při studentských demonstracích a za protimilitaristickou báseň Píšou mi psaní se roku 1905 dvakrát dostal do vězení. Dílo: Modrý a rudý (báseň Raport), Života bído přec tě mám rád, Splav, Stříbrný vítr, Tělo, Měsíc nad řekou, Léto. XVI. Moderní směry v divadle 20. století ZAHRADNÍ SLAVNOST: VÁCLAV HAVEL Před rokem 1945 jsou divadla rozdělena na Oficiální (Kvapil-Hilar), Neoficiální (kabarety Červená sedma, Revoluční scéna: V.Burian), Avantgardní (Osvobozené divadlo:V&W). Po roce 45 válka znamenala ztrátu několika předních umělců (Čapkové, Vančura, V&W). Hraje se Tyl-Kainar. V letech 48-56 byla veškerá kultura podřízena socialismu. Divadelní zákon vymezoval postavení a fci divadla, státní orgány zasahovaly do složení, dramaturgie, názvů (Stavovské->Tylovo, Městské->československé armády). Hrál se v.Káňa-V.Nezval. Léta 56-69 jsou Zlatým věkem čs dramatu. Politické uvolnění, rozmach absurdního dramatu, vlna rozhlasové a televizní dramatiky, rozkvět amatérských scén, P.Kohout-M.Kundera. V letech 70-89 se vláda snaží o ideové usměrnění divadel, podobné praktiky jako v letech 48-56. Hraje se O.Daněk-M.Uhde. Po roce 89 se vrátili emigrující umělci, havlovská vlna, konkurenční boj divadel o přežití, Ksteigerwald-J.A.Pitínský. Jednoduchý děj vychází ze znalosti psychologie českého člověka středních vrstev, jedož zásadami je: do ničeho se neplést, nevyjádřit přesně svůj názor, ale pokusit se využít situace a získat nějaké výhody. I hrdinové Zahradní slavnosi - manželé Oldřich a Božena Pludkovi se svými syny Hugem a Petrem jsou těmito typy. Jejich přizpůsobivá životní filozofie zapadá dobře do celkového společenského marasmu, který je vykreslen v postavách zdánlivě o něčem rozhodujících (pracovník Zahajovačské služby Plzák, její ředitel, tajemník i vlivný muž "v pozadí" Kalabis). Když je Hugo Pludek poslán svými rodiči na zahradní slavnost likvidačního úřadu hledat údajně vlivného Kalabise, rozjede se absurdita hry na život. Strach o své postavení, znemořňují normální myšlení, i snaha přizpůsobit se společenské normě za cenu ztráty vlastní identity a obludná podřízenost fungování byrokratického mechanismu vyúsťují v jeden logický závěr - hlavní hrdina Hugo Pludek si při své úspěšné výpravě za získáním lepšího společenského postavení osvojuje potřebné znaky myšlení a chování tak dokonale, že ho vlastní rodiče nepoznávají. Hra odkrývá absurditu života, který se zříká vlastní identity a přizpůsobuje se vnější moci. Další předsatvitelé: j.kvapil:princezna pampeliša-f.šrámek:léto,měsíc nad řekou-j.hilbert:vina, j.mahen:jánošík-f.langer:jízdní hlídka,periférie-čapkové: ze života hmyzu, k.hilar:divadelní promenády, boje proti včerejšku-v&w:vest pocket revue, caesar, osel a stín, kat a blázen, rub a líc, těžká barbora-j.drda:hrátky s čertem- f.peroutka: oblak a valčík- j.kainar: akce aibiš, v.káňa: parta brusiče karhana-m.stehlík: mordová rokle- v.cach:duchcovský viadukt-v.nezval: dnes ještě zapadá slunce nad atlantidou-p.kohout:taková láska-joseftopol: konec masopustu, f.hrubín: srpnová neděle -m.uhde: král vávra-j.drda: daskabáty hříšná ves- o.vaněk: svatba sňatkového podvodníka-i.vyskočil: kdyby tisíc klarinetů, faust a markéta -m.kundera:majitelé klíčů, ptákovina-o.daněk:válka vypukne o přestávce,zpráva o chirurgii města N,k.steigerwald: napoleonská choroba- m.uhde:pán plamínků,modrý anděl-k.steigerwald:nobel-p.kohout: kyanid o páté-j.a.pitínský: ananas, matka, medium fox thriller. Narozen v bohaté rodině, touha po rovnosti s ostatními. Potíže se získáním vyššího vzdělání, chemický laborant, večerní gymnázium. Působil v divadle Na zábradlí, absolvent DAMU. Poté pivovarský dělník. Ve vězení kvůli Chartě 77. Intenzivní společenská činnost v 80. letech. Po roce 89 prezidentem. Dílo: Zahradní slavnost, Audience, Vyrozumění XVII. Literatura v boji proti válce a násilí KOMU ZVONÍ HRANA: ERNEST HEMINGWAY Snad každý spisovatel, novinář či básník žijící v násilném světě válečného období, kdy je zabíjení a vraždění denním chlebem, kde lidé žijí v neustálém strachu nejen o jistoty svých domovů, ale i o životy své, nebo svých blízkých. Proto není divu, že se téma války objevuje více či méně u všech autorů, kteří prošli tímto peklem. Americký román z období španělské občanské války. Děj románu uvozený mottem z anglického básníka J. Donna ("Žádný člověk není ostrov sám pro sebe;... smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě") je soustředěn na tři dny života lektora španělštiny Roberta Jordana, který bojuje jako americký dobrovolník ve španělské občanské válce. Připojuje se k jedné ze skupin partyzánů v horách poblíž Segovie, aby vyhodil do vzduchu most a znemožnil tak přísun nepřátelských posil v době chystaného republikánského útoku. Během pobytu u skupiny, kdy projevuje její vedoucí Pablo na rozdíl od své družky Pilar a starce Anselma k Jordanově poslání nedůvěru, se Jordan zamiluje do Maríi, dcery republikánského starosty, zavražděného fašisty. Jordan sám o zdaru útoku pochybuje, velení jej však neodvolá včas. Při úspěšném zničení mostu Anselmo umírá, Jordanovi během ústupu zlomí kůň nohu. Ten posílá skupinu do bezpečí, sám však se zbraní v ruce očekává nepřítele. Motto románu ukazuje na hlubší významové pozadí "milostného válečného románku", jehož idealizované a romantizované vztahy mezi Jordanem a Maríou byly nepochybně příčinou čtenářského úspěchu této knihy. Mezní životní situace, do níž je Jordan, typický hemingwayovský hrdina vybavený mužností, přemýšlivostí, odporem k sentimentalitě, touhou po pravdě, snahou žít důstojně a svobodně ve světě násilí, zla a smrti, postavem, je totiž situací, která je vědomím smrti jednoznačně určena. Další představitelé: německo: e.m.remarque: na západní frontě klid, cesta zpátky, tři kamarádi, b.brecht: strach a bída třetí říše, žebrácká opera, matka kuráž a její děti, t.mann: buddenbrookové, josef a bratři jeho, kouzelný vrch, l.feuchtwagner: žid süs, čekárna, usa: e.hemingway: sbohem armádo, komu zvoní hrana, stařec a moře, wfaulkner: divoké palmy, francie: r.rolland: petr a lucie, okouzlená duše, dobrý člověk ještě žije, itálie: a.moravia: horalka. Americký prozaik a publicista, nositel Nobelovy ceny. Po návratu z první světové války, kde byl jako dobrovolník těžce raněn, vstoupil do literatury jako příslušník ztracené generace. Své hrdiny stavěl tváří tvář smrti, aby se museli projevit beze zbytku a prokázat míru své odvahy a cti. Dílo: Sbohem armádo, Komu zvoní hrana, Stařec a moře. ROMEO, JULIE A TMA: JAN OTČENÁŠEK Drásavé prožitky z období kolem Mnichova, fašistické okupace koncentračních táborů, heydrichiády byly silným inspiračním zdrojem pro uměleckou tvorbu. Bylo to i východisko pro ujasňování skutečných životních hodnot, smyslu života člověka a jeho postavení ve společnosti a ve světě. Román Jana Otčenáška je z období druhé světové války. Hlavní postavou je maturant Pavel. Bydlí u svých rodičů a má vlastní pokojík, kde studuje, ale také sní a přemýšlí o životě na vzdálených hvězdách. Jednoho dne si sem přivedl židovskou dívku Ester, kterou našel plačící v parku na lavičce. Ukryje ji před zraky celého světa, třebaže ví, že je za to trest smrti. Prožije s ní mnoho krásných a citově plných chvil, ale neustále jej pronásleduje myšlenka na smrt své milované dívky. Svůj osud nese velkou dobu sám, teprve od tovaryše se Pavlův otec dozví, koho má Pavel v pokojíku. Přesto mu poskytne pomoc, i když ji před matkou zastírá. Maminka má spoustu starostí, a není třeba jí přidělává další. Dohodnou se, že se Ester přestěhuje k Pavlově tetičce na venkov, kde nebude tolik na očích. Pavel to oznámí Ester, ale hned další den je dům obklíčen příslušníky SS. Rejsek, jeden z obyvatelů domu cosi prohodil na Gestapu, a tak má být provedena domovní prohlídka. Ester, připravená k odjezdu na venkov zpanikaří a uteče z bytu, aby ji tam nenašli a nepozabíjeli celou rodinu, která jí tolik pomohla. Její útěk je nepromyšlený a Ester vběhne přímo pod hlavně pušek Gestapa. Další představitelé: proti první světové válce: f.šrámek: života bído přec tě mám rád, modrý a rudý, splav, stříbrný vítr, léto, měsíc nad řekou, j.hašek: osudy dobrého vojáka švejka za světové války, rmedek: anabáze, lkopta: třetí rota, f.langer: jízdní hlídka, k.poláček: muži v ofsajdu, dům na předměstí, bylo nás pět, tetralogie: okresní město, hrdinové táhnou do boje, podzemní město, vyprodáno. Literáti proti sruhé světové válce: jdrda: němá barikáda, k.ptáčník: ročník 21, j.otčenášek: kulhavý orfeus, Romeo Julie a tma, a.lustig: dita saxová, modlitba pro kateřinu horowitzovou, nemilovaná, l.fuks: pan theodor mundstock, spalovaš mrtvol, mí černí bratři, n.frýd: krabice živých, lahvová pošta, mpujmanová: život proti smrti, jškvorecký: zbabělci, prima sezóna, k.čapek: bílá nemoc, matka, válka s mloky, Jfučík: reportáž psaná na oprátce. Začal literárně tvořit až na počátku 50. let jako jeden z autorů budovatelské prózy. Později se vrátil ve svých pracech do doby války a okupace. Dílo: Kulhavý Orfeus, Romeo Julie a tma. XVIII. Společenská a vlastenecká orientace čs meziválečné poezie TĚŽKÁ HODINA: JIŘÍ WOLKER Po první světové válce byla mladá generace silně ovlivněna evropskými filosofickými a uměleckými proudy, nezbytnost zlepšení života po stránce sociální zdůrazňuje revolučně orientovaná avantgarda – umělecký spolek Devětsil (V.Vančura, K.Teige, J.Seifert). Prvním programem Devětsilu bylo proletářské umění, přiblížení dělnictvu, boj proti souciálnímu útlkau, proti válce, sny o revoluci, kolektivnost. V opozici proti ideologické poezii vzniká v průběhu 20. let svébytný český básnický směr poetismus. Proletářská poezie se v letech 1920-1923 vedle civilistické a vitalistické poezie dostala výrazně do popředí. Byla z velké části inspirována ruskou revolucí a marxistickou filosofií. Těžká hodina je dobou dozrání chlapce v muže, snílka v bojovníka. Chlapec smí stavět vzdušné zámky, muž "alespoň skutečnou hospodu u silnice / pro ušlé poutníky a pro poutnice". Mizí hravá básnivost i radostný, důvěřivý vztah k světu. Básníkův hlas zvážněl, je v něm smutek, bolest, soud i bojové odhodlání. To ostří je v novém pohledu na společnost. V básni Tvář za sklem tenká hranice skla oddělí výrostka z ulice, kde je "bída a sníh", od světa lhostejného přepychu, kresleného v ironické karikatuře. Wolkrův účastný vztah se z člověka zužuje na proletáře, společenské vyděděnce. Jde o dílo "proletářského umění", promýšleného básníkem i teoreticky. Kolem ještě doznívá dědictví vojny, je hlad a drahota, sociální a politické nepokoje zesilují zprávy z revolučního Ruska (báseň Fotografie). V básni Mirogoj se mrtvý z válečného hřbitova táží: "Pověz mi, živý, proč jsem umíral?" Zima, hlad i počátky nemoci doléhají na autora i osobně. Revoluční poezie myslí na prostého čtenáře. Pro něho se nová sbírka překvapivě vrací k epice. Děj je potavějším nositelem myšlenky. Jde o tři známé sociální balady. Balada o nenarozeném dítěti skličuje příběhem chudých milenců, jejichž "dítě se nesmí narodit". V jejím doznění aspoň náznak naděje : "nenarodí se?" - Nejúdernější je Balada o snu, která je vyznáním nové revoluční víry. "Tady jsou sytí, tady hladoví..." Je-li svět "do půle rozťatý, umírá". Čím tedy ho léčit? Jan a Marie baladickému zlu v závěru nepodlehnou. Jdou je smést v zástupu s druhými proletáři. "Nemají dobré srdce jen, ale též dobré pěsti." Wolker při tom zůstává humanistou. Plyne to z důrazné pointy: "Ruce jsou zbraně-srdce štěstí!" Lyrika sbírky patří lásce, ale vždy zraňované a zrazované, často i otázce smrti (Pohřeb, Muž, Mirogoj). Ustupuje od křesťanského pojetí: "Neslaď řeč, kněže, blaženou duší." (Pohřeb). A Balada o očích topičových shrňuje emotivně a útěšně: "Dělník je smrtelný, / práce je živá, / Antonín umírá,/ žárovka zpívá: / Ženo má - ženo má, / neplač!" Další meziválečníci: j.hora: pracující den, bouřlivé jaro, struny ve větru, domov, Jan houslista, jhořejší: hudba na náměstí, korálový náhrdelník, zloděj z bagdádu, zlom,sk. Neumann: rudé zpěvy, sonáta horizontálního života, zamořená léta, Jseifert: město v slzách, samá láska, kbiebl: cesta k lidem, věrný hlas, později poetista. |