I. Antické základy evropské literární kultury
|
|  Yüklə 302.5 Kb.
|
| Neobyčejný příběh je zachycen v povídce Zákeřník. Třikrát za sebou od sklepa až po půdu byl prohledán blok, byt od bytu, a přece odkudsi vystřelil zákeřník a zabil děvčátko na ulici. V bytě u staré Němky je objeven ostřelovač Walter. Pražané daly vraha k potrestání Partizánům.
Boj proti nacismu není jen věcí českou. Na pražském mostě stojí tři barikády, hájí je španělák Franta Kroupa, Holanďan a policajt Brůček. Útok německých tanků je odražen, barikády jsou ostřelovány děly, teprve potom jdou Němci bez obav na most, neboť barikáda oněměla. Němá barikáda však není mrtvá, je to pouze lest obránců, kteří čekají na boj zblízka - a jsou úspěšní. Podle této povídky nazval autor celou sbírku NĚMÁ BARIKÁDA. Další autoři do roku 1948: jan drda: němá barikáda, j.fučík: reportáž psaná na oprátce, e.hostovský: případ profesora körnera, cizinec hledá byt. Do roku 1955: jotčenášek: občan brych, romeo julie a tma, kulhavý Orfeus, nfrýd: krabice živých, vneff: sňatky z rozumu, královny nemají nohy. Do roku 1969: laškenázy: ukradený měsíc, alustig: modlitba pro kateřinu horowitzovou, dita saxová, nemilovaná. Do sametové revoluce: bhrabal: ostře sledované vlaky, pábitelé, postřižiny, slavnosti sněženek, v.páral: veletrh splněných přání, katapult, profesionální žena, romeo a Julie 2300, mladý muž a bílá velryba, lfuks: pan theodor mundstock, Splaovač mrtvol, opavel: smrt krásných srnců, jak jsem potkal ryby, pkohout: kde je zakopán pes, katyně, taková láska, rjohn: džínový svět, memento, jškvorecký: zbabělci, tankový prapor, prima sezóna, lvaculík: sekyra, český snář, mkundera: žert, Nesnesitelná lehkost bytí, valčík na rozloučenou. Po revoluci: mviewegh: báječná léta pod psa, výchova dívek v čechách, jkratochvíl: uprostřed nocí zpěv. Zahájil svou literární činnost jako novinář, do značné míry pod vlivem Čapka. Původně redaktor Lidových novin se projevuje jako jedinečný vypravěč. Narodil se v Příbrami XXIV. Česká poezie naší doby MOROVÝ SLOUP: JAROSLAV SEIFERT Básnická produkce 70.-80. let obnáší stovky sbírek vydaných v oficiálních nakladatelstvích, desítky dalších vydaných v exilu, několik set sbírek vydaných v samizdatu a možná tisíce, které zůstaly v rukopisu. V těchto letech se v poezii objevuje nový rys – institucionalizace literatury, tzn., že litaratura musela být pohodlná režimu, jediný způsob, jak čtenářům něco sdělit bylo mezi řádky. Básnická sbírka obsahuje verš z přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Seifert ji chtěl napsat jako rozloučení „se svou zemí, do které už pospíchám, a svými čtenáři, s kterými se loučím“. I zde opouští pravidelný rým a písňovou formu, pro něj tak příznačnou. To vše nahradil rytmizovanou prózou. Sbírka vyšla v Samizdatu. V jednotlivých básních se vrací do svého dětství, mládí, vzpomíná na mladé lásky, nevyhýbá se tématu smrti. V úvodní básni Na jedné ze svých dávných přednášek… připomíná své mrtvé přátele básníky (Wolker, Hora, Halas) a nostalgii stáří, myšlenky na smrt zahání projekcemi milostných zážitků, většinou již jen útržkovitých. Láska dodává člověku chuť do života, zachytil ji jak v náboženském pojetí, tak i v erotickém vztahu, jehož volání obětoval „polovinu života a možná ještě víc.“ (Kanálská zahrada). Ženu oslavuje velice často, vidí v ní „samu pěknost života“ (Kolotoč s bílou labutí). Zážitky z nemocnice mu prosvětlují krásné oči sestřiček. Stejný vztah jako k ženě má Seifert i k rodné zemi. „Byla mi možná víc než všechny mé lásky najednou… Ať tedy její kolena rozdrtí mou hlavu.“ (Morový sloup) V poslední básni A sbohem vzdává hold básnické činnosti. Použil k tomu slova, která jsou jeho skutečnou závětí: „Poezie jde s námi od počátků. Jako milování, jako hlad, jako mor, jako válka. Někdy byly mé verše pošetilé až hanba. Ale za to se neomlouvám. Věřím, že hledat krásná slova je lepší, než zabíjet a vraždit.“ Další představitelé oficiální tvorby klasické: seifert: býti básníkem, morový sloup, holan: sbohem?, Přepadení, závada: na prahu, živote díky, omikulášek: žebro adamovo, jskácel: a znovu láska. Oficiální tvorba nová: jhanzlík: kde je ona hvězda, ikaros existoval, jštroblová: čarodění, fatamorgány, ksýs: dlouhé sbohem, jžáček: okurková sezóna, rýmy pro kočku, napjatá struna, jpeterka: autobiografie vlka, autobiografie člověka. Představitelé exilové tvorby: idiviš: beránek na sněhu, moje oči museli vidět, abrousek: zimní spánek, vteřinové smrti. Představitelé smaizdatové tvorby: ebondy: otázky bytí a existence, trhací kalendář, jtopol: miluji tě k zbláznění, krajina s indiánama, kšiktanc: český orloj, ijirous magor: labutí písně, magor dětem Český básník. Do poezie vstoupil s vlnou proletářské literatury po 1. sv. válce. Stal se jedním z vůdčích básníků poetismu XXV. Vývoj a význam literatury pro děti a mládež ROBINSON CRUSOE: DANIEL DEFOE Dětská literatura má za úkol rozvíjet fantazii, vytvářet morální kritéria a uvést děti do světa dospělých a mezilidských vztahů. Podle věkových struktur ji dělíme na předškolní věk (leporela, říkadla), mladší školní věk (pohádkové příběhy, poezie, comics), starší školní věk (dobrodružství, sci-fi, fantasy, dívčí romány). Literatura pro děti vznikla na přelomu 18. a 19. století ve formě lidového folklóru. Pohádka je prozaický žánr, který podává objektivní realitu jako nadpřirozenou. Netýká se žádné konkrétní historické události.. Standartizované prostředky: byl jednou jeden, za devatero horami, a jestli neumřeli, hrdina plní tři úkoly, 3 synové, 3 pany… Kouzelné pohádky, zvířecí pohádky, legendární pohádky, realistické pohádky. Pověst je konkrétněji vázána s místem i časem, činí si nárojk na věrohodnost, má jednotný děj. Pověst místní, historická, etiologická, legendární, erbová, rodová, démonická. Život a zvláštní dobrodružství Robinsona Crusoe, námořníka z Yorku. Fiktivní autobiografie, světově proslulý román představitele měšťanské kultury zlatého věku anglického klasicismu. V 1. osobě vyprávěný příběh trosečníka, který po 28 let obývá pustý ostrov. Robinson Crusoe (vlastním jménem Kreutznauer) prožije po odchodu z domova motivovaném touhou po dobrodružství řadu příhod na moři, upadne do otroctví, po útěku se v Brazílii věnuje plantážnictví a obchodu s otroky. Při plavbě do Afriky jeho loď ztroskotá a Robinson, který se jediný zachránil na pustém ostrově, začíná vlastníma rukama s minimem prostředků zajišťovat svou existenci. Postupně se rozvíjející civilizovanost Robinsonova života na ostrově vyvrcholí v 25. roce pobytu, kdy se objektem hrdinova civilizačního úsilí stává i lidská bytost (vzdělávání zachráněného divocha Pátka). Do vlasti se Robinson vrací po 35 letech na anglickém korábu, jehož kapitánovi pomůže potlačit vzpouru. Po 7 letech pobytu v Anglii shledává při opětovné návštěvě ostrova, na němž byli zanecháni vůdci vzbouřenců, že tu civilizace pokročila do stadia soukromého vlastnictví půdy. Českou verzi tohoto díla převyprávěl Josef Věromír Pleva, který upravil některé části knihy. Například dobu pobytu o samotě zkrátil na deset let, protože při delší době by podle nových poznatků, které Defoe neměl, došlo k zešílení nebo ke zdivočení Robinsona. Rovněž při návratu se shledává s matkou, o které Pleva předpokládal, že byla poměrně mladá a mohla se dožít návratu syna. O Robinsonově obchodu s otroky Plea nemluví a nepíše, protože podle jeho překladu byl Robinson Velice civilizovaným a humánním moderním člověkem, který neuznával otroctví a věřil v rovnost mezi lidmi. Představitelé pohádkové litreratury: fnepil: já baryk, bříha: honzíkova cesta, o letadélku káněti, vítek, nikolaj nosov: neználkovy příhody. Carlo collodi: pinocchiova dobrodružství. Kčapek: devatero pohádek, dášeňka, josef čapek povídání o pejskovi a kočičce. Eštorch: lovci mamutů, alindgrenová pipi dlouhá punčocha, děti z bulerbinu. Kjerben: o třech přadlenách, dobře tak že je smrt na světě, tři vlasy děda vševěda. Bněmcová: devět křížů, o dvanácti měsíčkách, jkarafiát: broučci, eliška krásnohorská: svéhlavička, kvrais: cestrička k domovu, doma. Velice plodný anglický spisovatel, chtěl se stát knězem, ale raději se oženil a věnoval se obchodu. Horlivě se účastnil politického života, navrhoval různé reformy a brojil proti náboženské nesnášenlivosti. Za jeden z pamfletů se dostal na pranýř, ale Londýňané ho sasyúpali květinami. Světovou proslulost si získal románem Robinson Crusoe. |