Ana səhifə

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav slavistiky


Yüklə 1.07 Mb.
səhifə1/11
tarix27.06.2016
ölçüsü1.07 Mb.
  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11
Masarykova univerzita

Filozofická fakulta

Ústav slavistiky

Chorvatský jazyk a literatura


Mgr. Lenka Svobodová



Přejatá slova v oblasti odívání a kosmetické péče na stránkách chorvatské a české mutace časopisu

CosmopolitanPřejatá slova v oblasti odívání a péče o pleť na stránkách chorvatské a české mutace časopisu Cosmopolitan Přejatá slova v oblasti odívání a péče o pleť na stránkách chorvatské a české mutace časopisu Cosmopolitan Přejatá slova v oblasti odívání a péče o pleť na stránkách chorvatské a české mutace časopisu Cosmopolitan Přejatá slova v oblasti odívání a péče o pleť na stránkách chorvatské a české mutace časopisu Cosmopolitan Přejatá slova v oblasti odívání a péče o pleť na stránkách chorvatské a české mutace časopisu Cosmopolitan

Magisterská diplomová práce


Vedoucí práce: Mgr. Pavel Krejčí, Ph. D.



2007

Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

Ráda bych poděkovala vedoucímu práce za rady a odborné vedení.

Obsah
I. Úvod ...................................................................... 5

II. Teoretická část ....................................................... 8

2. 1. Publicistický styl a výběr jazykových prostředků .............. 8

2. 2. Cizí jazykové elementy v chorvatštině a v češtině a jejich

přizpůsobení danému jazykovému systému ................... 20

III. Praktická část ...................................................... 55

3. 1. Substantiva ...................................................... 55

3. 2. Adjektiva ........................................................ 117

3. 3. Numerália ........................................................ 133

3. 4. Verba ............................................................. 134

3. 5. Adverbia ......................................................... 138

3. 6. Prepozice ........................................................ 140

3. 7. Interjekce ........................................................ 141

3. 8. Slovní spojení .................................................... 142

3. 9. Další zaznamenané jevy ........................................ 143

IV. Závěr .................................................................. 150

Použitá literatura ............................................................ 161

Résumé v chorvatštině ...................................................... 165


I. Úvod

Téma této diplomové práce náleží do oblasti lexikologie a stylistiky, cizí (přejatá) slova, která jsou předmětem jejího zkoumání, totiž spadají do oblasti lexikologie a zkoumaná slova a slovní spojení byla excerpovaná z časopisu, nesou proto mj. znaky charakteristické pro oblast publicistického stylu.


V  první, teoretické části jsou zpracovány poznatky z  oblasti publicistického stylu a oblasti přejatých slov z odborné literatury a článků odborných časopisů, jak chorvatských, tak českých.

Jako důsledek vzájemných styků různých národů se objevuje větší či menší výměna kulturních jevů a v procesu jejich šíření má největší význam jazyk.1 Současné komunikační možnosti umožňují rychlé šíření informací, cizích slov a neologizmů. Publicistický styl díky své všudypřítomnosti, veřejnosti a rychlosti reflektuje nové jevy v jazyce a přejímá také znaky jiných funkčních stylů. Pro publicistický styl jsou charakteristické internacionalizmy a cizí slova.

Co se týká lexikologické části, zkoumáno je názvosloví, zejména označení přejatých slov na základě stupně adaptace, dále způsoby přejímání a adaptace výpůjček se zřetelem na chorvatské přejímání.

Poznatky čerpané z odborné literatury a článků, které jsou pro téma této diplomové práce významné, jsou zvýrazněny tučným písmem.


Druhá část práce je založena na excerptech z chorvatské mutace časopisu Cosmopolitan (12 čísel z vydání roku 2006). Jde o cizí (přejatá) slova týkající se módy v oblasti odívání a kosmetické péče. Mezi slovy, která se užívají výhradně v okruhu odívání a kosmetické péče, se však objevila i slova, vyskytující se běžně mimo tuto oblast. Pozornost tedy byla věnována pouze slovům prvně zmíněným, slova vyskytující se mimo zkoumaný tematický okruh pak byla uvedena níže s upřesněním kontextu,
v němž se v souvislosti s odíváním a kosmetickou péčí vyskytla. Pouze pokud byla slova z  druhé skupiny natolik významná a často se i ve spojení s módním stylem v odívání a kosmetiké péči objevovala, byla i ona podrobena analýze. Slova jsou v práci seřazena podle slovního druhu (počínaje substantivy) a v rámci tohoto pak řazena abecedně, pak jsou uvedena některá vyjádření, slovní spojení a jevy, které byly pro texty ve zkoumaném časopise typické a na kterých bylo možné pozorovat typické znaky příslušnosti k publicistickému stylu a v jeho rámci také reklamy. Na slovech byl zkoumán jejich původ, prostřednictví dalších jazyků při přejetí, míra a způsob adaptace, a to v rovině hláskoslovné, tvaroslovné, slovotvorné, významové atp., a souvislost stáří přejetí a míry přizpůsobení slov. Zejména zkoumání původu a prostřednictví přejetí slov bylo provedeno na základě údajů ve slovnících jednotlivých zkoumaných jazyků a slovnících cizích slov (a neologizmů) těchto jazyků. Údaje v těchto jazykovědných příručkách se nezřídka liší, a to nejen co se týká rozdílných údajů ve slovnících chorvatských a českých, nýbrž i v rámci slovníků jednoho jazyka. Uvedeny jsou tedy všechny možnosti s zamyšlením nad příčinami tohoto různého pojetí. Dále bylo využito překladových slovníků jednotlivých cizích jazyků, tj. několika anglicko-českých, česko-anglických, německo-českých, česko-německých, francouzsko-českých, česko-francouzských, italsko-českých, česko-italských, latinsko-českého, česko-latinského atd., zejména k porovnání podoby, výslovnosti a významu původního slova, resp. slova ve zprostředkujícím jazyce a tím k určení míry a způsobu adaptace v chorvatštině, češtině, resp. ve zprostředkujícím jazyce; užito bylo několik (většinou dva) slovníků z každého jazyka. Okrajově bylo využito i etymologických slovníků češtiny a chorvatštiny.

Slova byla získaná excerpcí z chorvatské mutace časopisu Cosmopolitan jako reprezentativního časopisu zabývajícího se životním stylem (zahrnujícím ve značné míře právě módu v odívání a kosmetické péči) a současně díky existenci i české mutace tohoto časopisu byla v rámci možností porovnána s ekvivalentními vyjádřeními v mutaci české. Nebylo však zdaleka možné nalézt všechny ekvivalenty, protože jednotlivé mutace se od sebe dosti odlišují, a tudíž některé výrazy v české verzi časopisu nelze nalézt vůbec. Platí to zejména pro nejnovější výrazy, které pak nejsou zachyceny ani v jednotlivých jazykovědných příručkách zkoumaných jazyků. Byly porovnávány nezřídka odlišné údaje o původu přejatých slov a hledány možné příčiny těchto nejednotných teorií. Dále


se srovnávala míra adaptace zkoumaných přejatých slov v chorvatštině a češtině. Za

každou analýzou slov jednotlivých slovních druhů následuje shrnutí nejpodstatnějších

jevů, které se ve slovech toho kterého slovního druhu objevovaly.

Na závěr byly analyzovány další jevy, které byly charakteristické pro oblast našeho zkoumání, a také jevy, které jsou příznačné pro texty publicistického stylu a na stránkách zkoumaného časopisu se objevily.

II. Teoretická část

2. 1. Publicistický styl a výběr jazykových prostředků
V Příruční mluvnici češtiny (dále zkr. PMČ) je v kapitole o stylistice je styl definován jako „výsledek výběru jazykových prostředků z množin prostředků konkurenčních“.2 Výklad o publicistickém stylu a analýza výběru jazykových prostředků zde chybí, proto je dále pro oblast publicistického stylu užito poznatků ze Stylistiky současné češtiny (dále zkr. STSČ).3

Podle ní „jazykový styl (dále jen styl) je způsob cílevědomého výběru a uspořádání (organizování) jazykových prostředků, který se uplatňuje při genezi textu [...]“.4

Autoři STSČ dále uvádějí, že styl každého projevu je v procesu svého vzniku ovlivňován mnoha faktory a že výběr a uspořádání výrazových prostředků vyhovuje určité funkci. Při zobecnění okruhu výrazových prostředků plnících jednu a tutéž konkrétní funkci nebo funkce přibližně stejné a při pomíjení individuality, kterou do textu a jeho výsledné podoby vnáší autor, dospíváme k vymezení funkčního stylu. Je objektivní, interindividuální, představuje určitou abstrakci při sledování funkce projevu, a to na rozdíl od individuálních stylů jednotlivců, tj. stylů subjektivních. Základy budování teorie funkčních stylů položil především B. Havránek (spolu s ním už od 30. let prosazoval funkční pohled na jazyk i V. Mathesius), jehož pojetí v podstatě přejal i J. V. Bečka, zásadní orientaci v klasifikaci funkčních stylů přinesla konference uspořádaná ÚJČ ČSAV v roce 1954 v Liblicích. V české lingvistice se většinou vymezují čtyři základní funkční styly: prostěsdělovací (hovorový), odborný, publicistický a umělecký, v současnosti se jejich počet rozšiřuje o styl administrativní, řečnický a někdy i esejistický.5

Chorvatská gramatika (Hrvatska gramatika6) (dále zkr. HG) se zkoumaným

problémem ani obecným vymezením stylu nezabývá. Avšak nově vydaná Gramatika chorvatského jazyka pro gymnázia a vysoké školy (Gramatika hrvatskoga jezika za gimnazije i visoka učilišta) 7 (dále zkr. GHJ) poskytuje alespoň stručný výklad o stylistice. Charakteristiku stylu sice přímo nenabízí, vysvětluje podstatu funkčních stylů: spisovný jazyk je polyfunkční a jeho jednotlivé funkce nazývamé funkčními styly (funkcionalni stilovi), těch rozlišuje šest: odborný (znanstveni), administrativní (administrativno-poslovni), publicistický (novinarsko-publicistički), hovorový (prostěsdělovací) (razgovorni) a umělecký (književnoumjetnički)8. S tím se shoduje i Josip Silić v článku „Novinářský styl chorvatského spisovného jazyka“ („Novinarski stil hrvatskoga standardnog jezika“)9 a hned v úvodu své práce věnuje pozornost názvu a vymezení tohoto stylu (které v GHJ chybí): „Novinářský (žurnalistický) styl (chorvatského) spisovného jazyka je nejsložitějším funkčním stylem. Někteří ho nazývají i publicistickým. Někteří pak novinářství (žurnalistiku) rozlišují od publicistiky. Za novinářství považují psaní a vydávání denních a periodických novin, a za publicistiku tištěný materiál aktuálního kulturního, literárního a společensko-politického života v denních a periodických listech, časopisech a zvláštních tiskovinách. A protože obsah novinářství i obsah publicistiky, jak jsou definovány, se zařazují do oblasti funkčního stylu, o kterém je řeč (ale nyní v širším smyslu), někteří ho nazývají novinářsko-publicistickým stylem. (Tak ho nazývá např. ruská funkční stylistika.)“10

Pojetí rozdílu mezi novinářstvím a publicistikou je tedy v chorvatském zdroji odlišné od českého pojetí (viz výše). Zajímavé také je, že autor nazývá uvažovaný styl novinářským, i když připouští, že někteří jej nazývají publicistickým, jak můžeme i doložit názvem tohoto stylu používaným např. Ladou Badurinou v článku „Některé charakteristické rysy lexika v současné chorvatské publicistice“ („Neke odlike leksika
u suvremenoj hrvatskoj publicistici“11)). Chorvatské názvosloví je tedy méně jednotné než české, které sice také připouští název novinářský, ale pouze pro styl textů periodického tisku (Podle STSČ styl textů psané publicistiky lze úže označit jako styl novinářský nebo žurnalistický, tj. styl textů periodického tisku.12). Shodu u obou zdrojů však lze pozorovat v dalších aspektech. Např. oba zdroje se shodují, že novinářství není jen oblastí psané, ale i mluvené informace. Josip Silić dále (nejen ve svém článku, nýbrž i jako spoluautor v GHJ) rozvádí, že navíc i oblastí slyšené a v médiích vizuálně sledované aktuální informace, a zahrnuje pod něj tedy kromě novin i rádio a televizi, a proto všechny tyto oblasti zařazuje pod pojem novinářský styl (spisovného jazyka).13 Dále autor uvádí funkce publicistického stylu (stejné jako v GHJ): informativní, propagační, popularizační, agitační, pedagogická a zábavná (na rozdíl od STSČ tedy uvádí i zábavnou), jejichž úkolem je tedy informovat o současných událostech, šířit poznatky o společnosti, kultuře, politice, víře atd., pracovat na získávání lidí pro nějakou činnost, vzdělávat, vychovávat a bavit.14 Také STSČ uvádí toto hlavní poslání publicistiky, o níž říká, že je „mezilidská komunikace informující o aktuálních společenských a politických událostech a komentující je.15 A pokračuje, že publicistický styl, který se pro tuto sféru komunikace vyvinul, má vedle své funkce sdělné, informativní, komunikační plní ještě funkci ovlivňovací, přesvědčovací a získávací16 - v českém pojetí tedy zase vidíme větší důraz na přesvědčování, získávání, ovlivňování (na úkor zábavy).

Autor konstatuje (podobně jako GHJ17), že se v tomto stylu užívají neutrální i expresivní jazykové prostředky, a uvádí výčet žánrů informativních, popularizačních a vzdělávacích, ve kterých převládají prostředky neutrální, tj. např. zpráva, komentář, kronika, recenze, interview, anketa, reportáž, a žánrů propagačních, agitačních a zábavných, ve kterých převládají prostředky expresivní, tj. např. krátká povídka,



causerie, humoreska, esej, fejeton, nekrolog, pamflet.18 Lze zaznamenat, že mezi žánry publicistického stylu autor na rozdíl od STSČ opět neřadí (žánr s funkcí přesvědčovací, získávací, ovlivňovací), tj. reklamu, které je v české příručce věnovaná poměrně velká pozornost. Čeští stylisté (STSČ) dále na rozdíl od Siliće a ve shodě se stylistickou literaturou slovenskou (Mistrík, 1985)19 rozlišují tři druhy žánrů: 1. zpravodajské (zpráva, oznámení, výzva, reklama, komuniké, interview, publicistický referát), 2. analytické (úvodník, komentář, glosu, novinářská recenze a kritika, projev, proslov, řeč, diskuse, debata, polemika), 3. beletristické (črta, sloupek, publicistická reportáž, novinářský fejeton).20
Autoři STSČ konstatují, že právě existence variantních a současně konkurenčních prostředků umožňuje jejich slohové rozlišení. Za variantní pokládají takové prostředky, které mají stejný sémantický a gramatický význam, ale nemusejí být totožné z hlediska stylového, z hlediska expresivity apod. Dodávají však, že pouhá existence dvou (nebo více) prostředků ještě nemusí znamenat, že budou mít rozdílnou slohovou platnost, často se však tyto variantní prostředky od sebe slohově nebo jinak liší. Plná rovnocennosti prostředků se uplatňuje, pokud jeden prostředek nenese nějakou další informaci ve srovnání s jiným a pokud jsou vzájemně kdykoli zaměnitelné.21 V STSČ je dále výklad o slohové charakteristice prostředků hláskových, morfologických, syntagmatických, slovotvorných, syntaktických a lexikálních, přičemž lexikální vrstva je z hlediska diferenciace výrazových prostředků nejbohatší - díky počtu jednotek a složitostí vztahů, které mezi nimi jsou.22

Podobně jako STSČ (a GHJ) uvádí i Josip Silić ve svém článku, že v publicistickém stylu se užívají tzv. figury, tj. metafora, metonymie, symbol, aluze, ironie, a dále že publicistický styl se od ostatních stylů odlišuje nadpisy a jejich velkou úlohou. Nadpisy pak autor rozděluje na „nominativní, informativní a reklamní“.23 Titulkům se autor

věnuje obšírněji, než je tomu v STSČ, a při analyzování tohoto jevu si již reklamní funkce všímá. Hlavním rysem reklamních titulků je podle autora sugestivnost. Možná by však nebylo marné také poznamenat, že navzdory tomu, že titulky by měly stručně a výstižně charakterizovat skutečný obsah samotného textu, jsou nezřídka i zavádějící, a to i záměrně, zejména z komerčních důvodů. (Mezi českými příručkami se ale titulkům věnuje, a to dosti detailně, např. příručka Český jazyk na přelomu tisíciletí, titulky člení na tematické, rematické a tematicko-rematické.24)

„Publicizmy“ („žurnalizmi“) autor charakterizuje jako „ustálené výrazy, které se jako takové rozpoznají, když se užijí ve funkčních stylech, kterým jinak nenáležejí.“25 Podle STSČ jsou publicizmy výrazové prostředky publicistického stylu, pro něž je typická modelovost způsobů vyjádření, a z druhé strany však také cílevědomá snaha o porušení této modelovosti a stereotypnosti. Jsou to pojmenování jednoslovná (masmédium) i víceslovná (časový horizont); patří k nim také ustalující se nebo už ustálené frazémy (otázky zajímající obě strany).26 V tomto stylu se projevuje automatizace jazykového vyjadřování, ale současně i obměňování stabilizovaných výrazových prostředků, tj. aktualizace. Oba zdroje se shodují (podobně i GHJ), že tato slova publicistický styl čerpá z ekonomie, sociologie, politiky, práva, vojenských disciplin atd., tedy že mnohá vznikla mimo publicistického stylu, ale ustálila se v něm, a tak se stala jeho faktory.27 Oba zdroje uvádějí podobné příklady, např.: ochlazené vztahy, pod hrozbou sankcí, strategický zájem, držet situaci v rukách, dobře informované zdroje, národní zájmy, politické kuloáry atd.28, STSČ navíc uvádí módní výrazy a výrazy odrážející dobu vzniku (kauza, časový horizont), frazémy a jejich modifikace (kráčet do Evropy, stávková vlna, politická scéna, rozpočet je již za dveřmi), výrazy zobecňující sdělení (masy, síly), parenteze specificky publicistické, uplatnění citátů (jak známo, jak oznámil), specifické užití jiných jazykových prostředků spisovného jazyka, využití jazykových prostředků z jiných útvarů a poloútvarů národního jazyka, metajazykový charakter vyjadřování (uvědomělé autorovo užití a označení (uvozovkami) jevu, který nespadá do

lexika spisovného jazyka).29 STSČ také podotýká, že získávací a uvědomovací funkci publicistiky podporují také prostředky signalizující kontakt s adresátem. Patří k nim imperativy, a to nejčastěji pro 1. os. pl., zřídka i pro 2. os. pl. Tutéž funkci plní užívané věty tázací, zvolací a přací, zvl. řečnické otázky.. Informační a agitační působení publicistických projevů je výrazně podtrženo záměrným uplatněním výrazů emocionálních, expresivních. Jejich pramenem není jen spisovný jazyk, ale i ostatní útvary a poloútvary národního jazyka.30 K tomuto je možné dodat ještě poznámku z PMČ, že publicistický styl zahrnuje výrazové prostředky zcela protikladné: hovorové i knižní, nocionální i emocionální a že některé publicistické projevy se blíží oblasti umělecké (fejeton, některé typy reportáže), jiné zase oblasti odborné, zvláště popularizační (publicistický referát). Cizí slova pronikají do publicistiky z různých oborů, zvl. z ekonomiky, počítačové techniky, ze sféry obchodování apod., např.: marketing, manažer, multimediální, deficit, mailingové služby atd.31

Dále Silić opět ve shodě s GHJ a STSČ píše, že mnohá „novinářská“ slova se nacházejí mezi internacionálními slovy, která jinak publicistický styl „má rád“. Jsou to např.: komunikovat, unifikovat, ratifikovat, mistifikovat, likvidovat, sondovat, delegovat, blokovat; vandalizmus, nacionalizmus, centralizmus, pluralizmus, rasizmus, šovinizmus; ratifikace, emigrace, kooperace; izolovanost, stabilita, rezolutnost atd.32 (autor nabízí na sto příkladů) „Když se položí otázka užívat nebo neužívat taková (internacionální) slova, zásadně se na ni může odpovědět - užívat. Především proto, že internacionální slova nejsou nenárodní slova (internacionální se nesmí plést s cizím), a pak i proto, že všechny profesionální oblasti, a tedy i publicistická, jsou bez nich bezmocné. Stala se skutečností každého civilizovaného národního jazyka. Někdy znějí „silněji“ než národní – srov. dijaboličan s đavolski.“33 Autoři STSČ dále rozvádějí výklad o užívání internacionalizmů, které je pro publicistický styl charakteristické: tvrdí, že současně s užíváním dochází často k  počešťování jejich podoby a že výskyt slov



přejatých v publicistických textech je výrazný i tehdy, kdy se pro komunikaci nabízejí české protějšky, plně adekvátní významově i funkčně, navíc zcela běžně užívané v jiné komunikační sféře (brífink, párty).34 Dále poznamenávají, že komplexní charakteristiku publicistiky nelze podat v zobecněné podobě, protože uplatnění jazykových prostředků je vzhledem k šířce a žánrové různorodosti publicistiky velmi variabilní; přitom se v současnosti častěji prosazuje potřeba být originální, neotřelý, vyniknout a upozornit na obsah sdělení i jazykem.35

V STSČ se dále píše, že publicistický styl dynamický a vzhledem k žánrovému rozpětí nesmírně bohatý a charakter jeho projevů je podmíněn jeho širokým společenským posláním, totiž rychle a výstižně informovat adresáta, zprostředkovávat mu myšlenky srozumitelně a jednoznačně, získávat čtenáře nebo posluchače pro přístup k problémům v duchu názorů, které publicistický orgán reprezentuje.

Také Lada Badurina se ve svém článku „Některé charakteristické rysy lexika v současné chorvatské publicistice“ („Neke odlike leksika u suvremenoj hrvatskoj publicistici“) zabývá danou problematikou. Téma článku není obecné jako Silićovo, které tak mohlo doplnit některé chybějící poznatky z chorvatských jazykovědných příruček příručky pojednávající i o stylistice, zato detailněji sleduje současné jevy v publicistice, což je blíže zkoumanému tématu této diplomové práce:

Autorka uvádí, že společenské a politické změny se odrážejí i v jazyce a nejvíce v lexikální rovině. Je tedy zřejmé, že změny v chorvatské společnosti na počátku 90. let

20. století ovlivnily i lexikum. Nejčastějšími procesy se staly revitalizace (přechod slov z pasivního do aktivního slovníku), kalkování a využívání slovotvorných modelů chorvatského jazyka, neologismy (neologizmy autorka pojímá jako využívání slovotvorných modelů chorvatského jazyka).36

Změny v chorvatštině v 90. letech 20. století se mohou rozdělit do několika skupin:



  1. Chorvatské termíny (odborné názvy), které častým užíváním v administrativě potlačily lexémy, s nimiž jsou v sémantickém vztahu, např. vojenské a právnické termíny, ale i četné lexémy vázané ke státní administrativě typu časnik, tajnik, putovnica, veleposlanik.

Dříve se objevovaly jako stylisticky příznakové nebo na některé oblasti omezené (např. časnik – oficír u obchodního loďstva, tajnik - vyšší úředník ve vzdělávacích institucích atd.), ale zvýšeným užíváním jsou neutralizovány. Jejich přítomnost v publicistických textech je důsledkem nového statusu těchto lexémů37;

  1. Chorvatská slova, která se z různých důvodů, zejména nelingvistických vnucují místo jiných (stejně hodnotných a vhodných, někdy i vhodnějších).

Lexém, jemuž užívání se dává přednost na úkor druhého, může získávat i nové, ideologické konotace, jsou to např. dvojice lexémů: nazočnost – prisutnost, pučanstvo – stanovništvo, glasovati – glasati, uporaba, poraba – upotreba, šport – sport, izvješće – izvještaj, podrijetlo - porijeklo atd. Autorka připouští, že důvody pro preferování vybraných lexémům mohou, ale velmi často nemusejí být lingvistické, totiž že jsou spíše psycholingvistické a sociolingvistické. Protože přitom ty lexémy, jejichž užití se preferuje, se stanou ideologicky příznakové, mluví se o nich jako o ideologismech. Z této skupiny se vydělují lexémy, jejich výběr se může připsat výhradně vlivu lexikální normy chorvatského spisovného jazyka, a tím zesílené péči o čistotu chorvatského jazyka; to jsou ty lexémy, které budou mít v každém případě přednost před lexémy, se kterými jsou v nějakém druhu synonymního vztahu, např.: dopustiti – dozvoliti, sudionik – učesnik, spoznaja – saznanje, nužan, /prijeko/ potreban - neophodan, tečaj – kurs, značenje – značaj, promet – saobraćaj. Autorka však upozorňje, že i zde je nutno zdůraznit, že lexémy uvedené jako první z dvojice nemohou nahradit ty, se kterými jsou uvedeny do vztahu, v každé situaci: dozvola zůstává administrativním termínem (vozačka dozvola, prometna dozvola), kurs nebude moci být nahrazen slovem tečaj, když se myslí na „směr, v němž se plave nebo jakým směřuje cestování“ nebo na „směr politiky“; saobraćaj bude i nadále ve významu komunikace mezi lidmi a slovo promet ho nahradí ve významech „přenášení, převážení lidí, zboží atd. pomocí dopravních prostředků“, „pohyb, chůze, jízda (na ulicích, cestách)“. Autorka se jako jediná věnuje ideologismům v publicistickém stylu (o ideologismech dále píší i jiní autoři, avšak v souvislosti s přejímáním z ruského jazyka, viz níže). Říká, že ideologizmy jsou publicistickému stylu vlastní a že jejich velká část pochází z administrativního stylu, ale že existují i neologizmy, které se poprvé objevují právě v jazyce médií a mohou usilovat o to, aby se staly součástí „ideologického“ lexika, např. dalekovidnica – televizija, vrtolet – helikopter, uspješnica – hit, bestseller atd.38

  1. Chorvatské výrazy stejného významu jako jejich internacionální protějšky, někdy stejné, někdy částečně rozdílné stylistické platnosti.

Autorka uvádí, že zde jsou tendence spisovné chorvatštiny dvojaké: z jedné strany je ve vytříbených projevech dávána přednost domácím lexémům. To je v souladu s obecnými puristickými tendencemi, zvláště se projevujícími v chorvatštině ve 90. letech 20. století. Podle nich má sustav přednost před slovem sistem, položaj před slovem pozicija, kakvoća před slovem kvaliteta, čimbenik před slovem faktor. Mohou se sem přidat i tyto chorvatské lexémy: gospodarstvo, jezikoslovlje, završnica, glazba, računalo, zaslon, životopis, zračna luka, središte, preslika, uljudba, pričuva, obavijest, stega/stegovnost, jamčiti, promidžba, mislilac, které ve větší či menší míře nahrazují internacionalizmy ekonomija, lingvistika, finale, muzika, kompjutor, ekran, biografija, aerodrom, centar, fotokopija, civilizacija, rezerva, informacija, disciplina, garantirati, propaganda, filozof. Autorka dále uvádí, že z druhé strany však v jednotlivých funkčních stylech (např. odborném, ale i prostěsdělovacím) internacionalizmy zcela dobře fungují, a mají dokonce přednost před chorvatskými ekvivalenty. Internacionalizmy si částečně zachovávají přednost jako termíny v rámci jednotlivých oborů a často mají přednost (jako mj. i cizí slova různého stupně adaptace) i v četných prostě sdělných situacích. Lexikální norma spisovného jazyka k nim pak zaujímá jasné stanovisko: pro spisovný jazyk jsou potřebné a jen v některých případech se mohou nahrazovat chorvatskými synonymy. Avšak i užívání domácích lexémů je záludné. Na některé z nich bude upozorněno.

Především mezi internacionalizmem a chorvatskou záměnou nemusí být vždy absolutní shoda. Např. srovnáme-li významy ekvivalentů linija a crta. Ve  Slovníku chorvatského jazyka [(Rječnik hrvatskoga jezika)] Vladimíra Aniće jsou zaznamenány čtyři významy lexému crta39 a deset významů lexému linija40. Jen v některých svých významech je lexém linija zaměnitelný lexémem crta, např. určitě ne ve významech přenesených – „principy, kterých se člověk drží v životě, politické stanovisko, úřední směr“. Navzdory tomu v chorvatském politickém žargonu (a následovaly ho i publicistické texty množstvím potvrzení) se taková záměna provádí dokonce i ve frazému biti na liniji – biti na crti. Publicistický styl zůstává necitlivý i k významovým niancím typu informacija – obavijest, lice – osoba, ličnost – osobnost, interes – zanimanje, tok – tijek, oficir – časnik atd.

Zcela jiné povahy je lexikum v části tisku a vysílání, která se dotýká nějakého „lehčího“ tématu (móda, láska, populární psychologie, pikanterie ze života známých osobností, horoskop, populární hudba) nebo je určené části populace (na příklad mladým, ženám), jejichž přízeň si chtějí získat i jazykem. Lexikum je tehdy částečně předurčeno předmětně-tématickým světem, o kterém referuje (např. kosmetika, móda, kulinářství atd.), a hovorovosti se pak dosáhne elementy hovorového stylu, prodchnutými často mimo jiné i jazykovými specifičnostmi mladé generace nebo pohlaví, k němuž se obrací. Odtud jsou v takovýchto textech – s částí obecného lexika, které sdílejí s ostatními texty publicistického stylu, ale i chorvatského spisovného jazyka jako celku – i kolokvializmy, žargon, argot, dialekty a podobné nespisovné jevy. Zde jsou některé příklady z časopisů určených mladým: faca, misica (missica), make up, shopping, super, the best, crazy, kužiti, klinci, štreber, cool, look, sex, frend/frendica, bad/bed (substantivizované anglické adjektivum bad ve frazému biti u bedu), fun, švorc, seksi, in – out, džogirati, lycra atd. (Už i sám název a podtitul časopisu sugerují část jazykové pravopisné koncepce: Teen – magazín pro holky a kluky. Ortografická neadaptovanost anglických slov je totiž součástí jazykové módy (nezřídka i snobizmu: původně se píší i ta slova, která už dávno v chorvatštině nabyla druhé, ortograficky přizpůsobené podoby) naší doby, zvláště mladých lidí čím dál častěji vychovávaných na základech populární americké kultury; podtitul magazínu (pro holky a kluky) otevírá cestu lexémům z hovorového stylu).41
Český článek věnující se podobným způsobem této tématice tak, aby poznatky z něj mohly být porovnány s chorvatskými, se nevyskytl, což ani částečně není vzhledem k některým chorvatským tendencím v jazyce (po rozdělení bývalé Jugoslávie) možné. Samozřejmě ale můžeme sledovat i shodné rysy v publicistice po roce 1989 – v podstatě jsou zmíněny v již zmiňované monografii STSČ, studie o dílčích jevech v současné publicistice však najít můžeme (i když např. jazyk časopisů pro ženy a mládež bohužel

prozkoumán nebyl), např. v článku Diany Svobodové věnujícím se anglicizmům v publicistice:42 Autorka uvádí, že anglicizmy se objevovaly nejčastěji v oblasti techniky, ekonomiky, sportu, módy, hudby. Zkoumána byla slova se zachovaným původním pravopisem, nejčastěji to byla substantiva, ale i adjektiva a sousloví citátového charakteru. Nejvíce se vyskytovala v hudebních časopisech. Tato slova bývají nesklonná, i když jsou přiřazena k rodům, někdy i k několika, např. image minimálně jako femininum a neutrum. Často se vyskytují i nesklommé atributy substantiv, např. jeans móda, pop kultura, často složeniny s komponentem super, vyskytující se dohromady, zvlášť i se spojovníkem, přičemž správně je dohromady, častý je prefixoid ex-, dále reklamní slogany v angličtině a anglické zkratky, např. PC, OK, HC.

Jednou z dílčích studií je i článek Diany Svobodové „Anglická a hybridní kompozita v současné češtině a jejich adaptace“. Autorka zkoumá anglická a hybridní kompozita na základě excerpt ze současných  publicistických textů.

Autorka vysvětluje výskyt velkého množství anglických kompozit v české publicistice, za něž nelze v převážné většině případů snadno nalézt či nově vytvořit vhodný jednoslovný domácí ekvivalent. Píše, že ten může být nahrazen pouze víceslovným pojmenováním, které je sice pro českého čtenáře srozumitelnější a může být i významově přesnější, ale z hlediska úspornosti vyjadřování, která je u publicistických textů obvyklá, je méně ekonomické a snižuje stručnost i přehlednost textu. Poznamenává ale, že existuje i celá řada takových kompozit, která svůj ekvivalent v češtině mají a jejichž užití lze pak často vysvětlit pouze snahou o „modernost“ a „mezinárodnost“ vyjadřování a že leckdy se dokonce stává, že české slovo nesložené bývá z podobných důvodů nahrazeno anglickým kompozitem. Tento jev zřejmě vyplývá z celkové rozdílnosti slovní zásoby české a anglické, v níž se vyskytuje podstatně více složených výrazů než v češtině (ale na druhé straně méně než např. v němčině).43

Na základě své analýzy konstatuje, že na pomezí pojetí prefixace a kompozice zůstávají výrazy tvořené komponenty inter- (interview, internet), mega- (megastar, megastore), super- (superbike, superman), ultra- ( ultralight) apod.44

Z hlediska formálního přizpůsobení češtině autorka kompozita dělí do na:


1. složeniny původní, pravopisně neadaptované, nesklonné (např. info-line, on-line);

2. složeniny morfologicky adaptované s původním pravopisem (např. businessman, airbag);

3. složeniny adaptované pravopisně i morfologicky (např. džentlmen, ofsajd, mejkap);

4. hybridní složeniny (např. technošílet).

Autorka poznamenává, že některá anglická kompozita mohou být řazena i do více výše uvedených skupin, protože se vyskytují v českých publicistických textech jako nesklonná i skloňovatelná (např.: interview, pop-star – instr. sg. interviewem, pop-starem).45

Autoři STSČ se dále zmiňují o tom, že svou informativní funkcí společně s funkcí ovlivňovací, přesvědčovací a získávací jsou s publicistickým stylem spojovány texty reklamy. Uvádějí, že styl reklamy nadto ovlivňuje adresáta nejen argumenty, ale také působí na jeho city a předstírá empatii. Reklamní texty využívají metaforického přirovnání, jiné pokládají otázku, na niž vzápětí odpovídají, časté je užití imperativu, přísloví a příměrů, věty jsou stylizovány jako nabádání nebo přímo výzva, vtip a pointa nechybějí reklamám založeným na hře s jazykem. Pro reklamní vyjádření je specifický také výběr hodnotících atributů, např. nabízené výrobky jsou vždy perfektní, skvělé, dokonalé, precizní nebo také super; ceny bývají úžasné, fantastické, exkluzivní. Dále konstatují, že se objevují se i cizích výrazy, zejména z angličtiny46. Funkci cizích prostředků v reklamě dále rozvádí i Světla Čmejrková: „Využití cizosti je jedním z principů aktualizace a jazykové hry, která – obrazně řečeno – nutí jazyk dělat věci, které normálně nedělá. Se snahou o aktualizované vyjádření souvisí porušování a někdy až deformace té jazykové normy, která je příznačná pro běžné užívání jazyka. Zapojení různých kódů, včetně kódu jazyka cizího, patří k inherentním vlastnostem reklamního textu.47


  1   2   3   4   5   6   7   8   9   10   11


Verilənlər bazası müəlliflik hüququ ilə müdafiə olunur ©atelim.com 2016
rəhbərliyinə müraciət