I. Antické základy evropské literární kultury
|
|  Yüklə 302.5 Kb.
|
| Nejvýznačnější proletář, po maturitě na prostějovském gymnáziu studoval práva v Praze. Od roku 1922 členem Devětsilu. Věří v dobro a v možnost vykoupení lidské bídy pokornou láskou. Touží po sbratření lidí. Stačil vyrůst v mluvčího mladé revoluční poválečné generace. Zemřel v nedořitých 24 letech na TBC. Dílo: Host do domu Svatý kopeček, Těžká hodina, Z pozůstalosti Umírající.
XIX. Avantgardní proudy v české a evropské literatuře PRSY TIRÉZIOVY: GUILLAUME APOLLINAIRE Umělecké proudy 20.-30. let 20. století jsou odrazem politické i sociální situace. Doznívá otřes první světové války, hledání nových literárních směrů. Mění se ráz literatury, ta nepodává ucelený obraz života, ale pouze úseky, často podoba subjektivní výpovědi. Futurismus vzniká v Itálii a Rusku ve 20. letech jako reakce na válku a sociální problémy. Zavrhoval minulost a podporoval vědu, pokrok. Hranice mezi uměním se rozplývají, opovrhuje básnickými prostředky. Kubismus vzniká před válkou ve Francii, přichází z malířství (picaso). Snaha vystihnout podstatu věci pomocí jejich rozložení, používá se pohled z více stran. Dadismus je básnický směr, vyjadřující pocit nesmyslnosti života, zabývá se chováním lidí, absurditou světa, pesimismem. Dada znamená hračka, je to dětský pohled na svět, svět, kde vládne náhoda, chaos a nesmyslnost. Surrealismus vzniká ve Francii v roce 1924 Manifestem surrealismu. Je to „nadreálný“ směr, využívá obraznosti a fantazie, volného toku obrazů bez zábran a rozumové kontroly. Vyjadřuje bezprostřední dojmy. Hra francouzského básníka a programové dílo divadelní avantgardy. Prolog shrnuje autorovy divadelní názory. Vlastní hra o 2 jednáních se odehrává v exotickém Zanzibaru. Je to radostné, fantaskní i parodický příspěvek k dobově závažnému francouzskému problému, jímž byl trvalý a silný pokles porodnosti. Ve sledu obrazů, vázaných básnickou a scénickou fantazií, se Tereza, emancipovaná faministka, vzdává základní ženské role – rození dětí. Odpoutává se od svých ženských atributů – prsů – balónků, které odlétají, a stává se mužem Tiréziem. Opuštěný manžel stvoří během následujícího dne 40050 dětí, neboť „čím víc budu mít dětí, tím budu bohatší“. Tereza, která se k němu vrací v převleku kartářky, vykladačky budoucnosti, spolu s ním posílá mezi diváky spousty balónků s přáním a výzvou „leťte a živte všechny děti lidského znovuzrození“. Představitelé futurismu: f.t.marinetti: manifest futurismu,v.majakovskij: oblak v kalhotách, v.chlebnikov: zakleti smíchem. Představitelé kubismu: gapollinaire. Představitelé dadaismu: t.tzara: návod jak si vytvořit dadaistickou báseň, Manifest o lásce slabé a lásce hořké. Představitelé surrealismu: abreton: zastavárna,magnetické pole, manifest surrealismu, druhý man. surrealismu Francouzský básník, jehož díla mají velký význam pro celou evropskou poezii. Jmenoval se Wilhelm Apolinaris de Kostrowitzky a narodil se jako nemanželský syn litevsko-polské šlechtičny. Většinu života strávil v Paříži, kde také zemřel na následky španělské chřipky. Dílo: Alkoholy, Kaligramy, Prsy Tiréziovy. MANON LESCAUT: VÍTĚZSLAV NEZVAL Po roce 1924 slábne proletářská poezie, nastupují nové směry: poetismus je založen na radosti ze života. Ukazuje člověka v okamžicích, kdy se baví, ukazuje exotiku, pestrost života. Ryze český směr, autoři shromážděni kolem spolku Devětsil. Poetisté přijímali vše moderní, svoboda, krása, světla, prstor, zeleň. Protiklad proletářské poezie. Umění má zpříjemnit život, rozvoj filmu. Studenti se rozjíždějí na prázdniny. Mezi nimi jsou i dva přátelé des Grieux a Tiberga. Oba se chtějí stát biskupy. Cestou si jde des Grieux vyzvednout šperk k hodináři, u kterého si ho nechal opravit a staví se v hostinci. Zde se seznámí s krásnou a něžnou Manon, která sem přijela, aby se stala proti své vůli jeptiškou. On se do ní zamiluje a slíbí ji, že ji osvobodí. Na druhý den přijíždí do hostince druhý host, pan Duval. Manon do kláštera neodjela a chystá s des Grieuxem na cestu do Paříže. Těsně před odjezdem se seznámí s Duvalem, ten jí skládá poklony a přitom jí půjčí vzácný náhrdelník. Po příjezdu do Paříže se des Grieux ubytuje s Manon v jednom bytě a napíše svému otci dopis, že se již nechce stát knězem a chce se s ním smířit. Prosí ho, aby mu dovolil oženit se s Manon. V Paříži navštíví Manon pan Duval. Znovu jí skládá poklony a prosí ji, aby mu šperk nadále opatrovala. Mezitím se Tiburga snaží svého přítele zachránit. Navštíví ho v jeho bytě a tvrdí, že Manon ho už nemiluje, ale že miluje Duvala. Des Grieux je velice zklamán a vstoupí k radosti Tiburgově do kláštera, aby se stal knězem. Manon vyhledá v semináři des Grieuxe a podaří se jí, aby se k ní vrátil zpátky. Pan Duval pozval Manon na venkov do svého bytu. Manon mu napovídala, že des Grieux je její bratr. Také slíbí, že mu bude splácet 40 linů na měsíc. Manon přijíždí i se svým milencem za Duvalem. Ten jí daruje naušnice. Za nimi přijede také Tiberga a prozradí tajemství Duvalovi. Duval se rozzlobí a sebere Manon všechny šperky a vyhrožuje jí policií. Tiburga navrhuje, že jediné slovo Duvalova syna by mohlo odvrátit nebezpečí, které jim hrozí. Do Manon se mezitím zamiluje italský kníže. Manon mu však před des Grieuxem řekne, že ho nemiluje. Des Grieux a Manon navštíví Duvalova syna a on slibuje, že se vynasnaží Duvalův hněv odvrátit a pozve Manon do divadla. Tiberga navštíví des Grieux a svěří mu, že schválně ji seznámil s Duvalovým synem, aby ji svedl. Opět získal přítele na svou stranu. Mezitím mu pošle Manon po služce dopis, že je v bytě Duvala a jako náhradu mu posílá pěknou služku. Des Grieux přijede do Duvalova bytu za Manon. Tiberga zatím spatřuje venku mladého Duvala. Přátelé od Manoniny služky zatknou mladého Duvala. Policisté, Tiberga a starý Duval přistihnou Manon v pokoji syna s des Grieuxem. Manon je zatčena a odvedena do věznice. Pak Manon odvezou na lodi trestankyň do Mississippi. Des Grieux ji doprovází. Manon umírá v jeho náručí. Další představitelé: k.teige: svět který voní, surrealismus proti proudu, manifest poetismu, založil Revue devětsilu, dále vítězslav nezval, j.seifert: proletářská poezie: město v slzách, samá láska, poetismus: na vlnách tsf, slavík zpívá špatně, intimní poezie: ruce venušiny, zhasněte světla, okupace a válka: vějíř boženy Němcové, světlem oděná, poválečná tvorba: říp v okně, maminka. Kbiebl: zloděj z bagdádu, s lodí jež dováží čaj a kávu, nový Ikaros, nebe peklo ráj, bez obav, cesta na Jávu. Největší osobnost lit. avantgardy, narozen v Třebíči, ovlivněn venkovem. Český básník, dramatik a prozaik. Po maturitě a krátkých studiích v Brně přichází do Prahy, ani tady nedostudoval, stal se nezávislým spisovatelem. Spřátelil se s mnoha umělci, účastnil se politického i kulturního života u nás a jeho význam vzrostl i po druhé světové válce. Dílo: poetismus: Podivuhodný kouzelník, Pantomima, Básně noci, socialní tvorba: Pět prstů, Milenci z kiosků, surrealismus: Praha s prsty deště, Absolutní hrobař, Žena v množném čísle, okupace: Pět minut za městem, Manon Lescaut, Matka naděje, poválečná tvorba: Zpěv míru, Z domoviny, Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou XX. Světová a česká meziválečná próza PETR A LUCIE: ROMAIN ROLLAND První světová válka velice zasáhla do cítění a života lidí. Rozvíjí se hlavně realistická literatura, která ukazuje na hrůzy války, na postižení evropských národů válkou. Převážná většina děl vzniká po válce ve 20. letech. K válečné tématice se obracejí autoři světoví i čeští. Protiválečná novela francouzského spisovatele stavějící proti úpadku morálních a společenských hodnot válkou rozvráceného světa humanistický ideál čistého milostného citu. Jak vyplývá z úvodní autorské poznámky, děj novely trvá od středy večer 30. ledna do Velkého pátku 29. března 1918". Osmnáctiletý Petr Aubier, syn měšťanské rodiny, zatížené konvencemi své stavovské příslušnosti, se uprostřed válečné Paříže sužované nálety nepřátelských letadel náhodně setkává v metru s dívkou Lucií, jež z existenčních důvodů nedokončila studium malířství a je nucena živit se proti vlastnímu přesvědčení malováním kýčařských obrázků na objednávku maloměšťáckých zákazníků. Oba mladí lidé, neuspokojeni dosavadním životem a vzpírající se šovinistické hysterii válečných štváčů a všeobecnému rozvratu mezilidských vztahů, jehož jsou svědky i ve svém bezprostředním okolí, se do sebe zamilují a vzájemným citem jeden druhému navrací víru v život i sebe sama. Přestože si uvědomují dočasnost krásného snu", neboť i Petr má být za půl roku povolán do armády, záměrně se izolují od okolního obludného světa a uzavírají se do samoty své lásky odhodláni prosadit i proti panující nelidskosti své lidské právo na štěstí. Petr, dosud se jen neuvědoměle bouřící proti morálce rodičů, si pod Luciiným vlivem uvědomuje hlubší kořeny společenské nepravosti a definitivně se odmítá ztotožnit s buržoazně republikánskými ideály své vlasti, v jejímž jménu by měl nasazovat život. Křehký a něžný svět milenců však zákonitě neunikne ničivému vlivu vnějšího světa plného nenávisti a smrti. Na Velký Pátek, uprostřed probouzejícího se jara, kdy se milenci chystají konečně završit svou lásku, hynou za náletu v troskách chrámu při poslechu gregoriánských chorálů. Další představitelé: rusko: m.gorkij: na dně, matka, bosáci, m.šolochov: tichý don, osud člověka, s.jesenin: jaro. Německo: e.m.remarque: na západní frontě klid, tři kamarádi, nebe nezná vyvolených, lfeuchtwagner: židovka z toleda, žid süs, goya, tmann: budenbrookové, josef a bratři jeho, b.brecht: šestálová opera, strach a bída třetí říše, matka kuráž a její děti, usa: e.hemingway: stařec a moře, sbohem armádo, komu zvoní hrana, jsteinbeck: na východ od ráje, hrozny hněvu, Francie: r.rolland, anglie: joyce: dubliňané, odyseus. Francouzský prozaik a dramatik, nositel Nobelovy ceny. Působil jako profesor dějin hudby a umělecký historik a kritik. Dílo: Nad vřavou válečnou, Jan Kryštof, Dobrý člověk ještě žije. NIKOLA ŠUHAJ LOUPEŽNÍK: IVAN OLBRACHT Román je prolnutím reáalného příběhu a zbojnické legendy. Nikola Šuhaj je vojenský zběh, který za první světoné války utekl z uherského pluku v Ďarmotech, ukrýval se v horách a lesích rodného verchovinského kraje a živil se zbojnictvím. Bída válečných let trvala i za rumunské nadvlády, i po připojení k Československu. Individuální i kolektivní zbojnictví nebylo na Verchovině ani v minulosti něčím neobvyklým. Nikola sám i s tlupou a nakonec se svým mladším bratrem Jurou se vrací do hor a pokračuje ve zbojničení. Jednou je na poloninš četníky chycen, po několika denním vězení na koločavské stanici však uprchne. Zuřivé pronásledování četníky nevede k výsledku. Šuhaj jakoby zázračně prchá a v přestřelkách hynou čeští četníci. Na Nikolovo dopadení je vypsána odměna. Tři koločavští rolníci nakonec úkladně sekyrou a ranami z pušek Šuhaje na polonině zavraždí. Olbrach se drží tohoto autentického dějového rámce, obohacuje však Šuhajův příběh barvitými epizodami. Kořeny zbojnické tradice osvětluje v kapitole o Oleksovi Dovbušovi. Neustále střetávání a prolínání dějů minulých a přítomných směřuje v patosu zbojnických činů k buducnosti. ("Nikola Šuhaj žije. Žije v těchto horách a s nimi. Bude žít. Neříkejme věčně, neboť tomuto slovu rozumíme dnes ještě méně, než mu rozuměli naši náboženští pradědové, a spokojme se s prostým slovem : dlouho. " - Závěr románu.) Mytologický ráz románu zdůrazňuje pudovost, projevená v činech Nikolových a v milostném vztahu Nikoly, Rržiky a četníka Svozila. Baladický charakter příběhu prohlubují působivá přírodní líčení, folklórní citace a pohádkové motivy. Tři světy : rusínský, židovský i český, jejich kontakty i izolovanost autor vykreslil s psychologickou dokonalostí. V jazykovém ztvárnění dosáhl Olbracht vrcholné úrovně v obraznosti, v slovníku i ve skladebné stránce. Právem se stal román jeho nejpřekládanější knihou. Další představitelé, německy píšící pražáci: e.e.kish: pražský pitaval, tržiště senzací, f.werfel: 40 dnů, píseň o bernadetti, f.kafka: proměna, proces, cizinec, zámek. Autoři: vvančura: pekař jan marhoul, rozmarné léto, markéta lazarová, iolbracht, m.majerová: mučenky, náměstí republiky, nejkrásnější svět, siréna, robinsonka, m.pujmanová: pacientka doktora hegla, předtucha, lidé na křižovatce, hra s ohněm, život proti smrti, kpoláček: okresní město, dům na předměstí, muži v ofsajdu, bylo nás pět, e.bass: cirkus humberto, Lidé z maringotek, klapzubova jedenáctka, e.hostovský: žhář, cizinec hledá byt, j.glazarová: roky v ringu, vlčí jáma, advent, j.havlíček: helimadoe, petrolejové lampy, neviditelný. Český prozaik, vlastním jménem Kamil Zeman. Dlouhá léta působil jako novinář, nejprve v sociálně demokratickém, později v komunistickém tisku. V celém svém díle projevoval zájem o společenské otázky. Tvorba :Anna proletářka, Hory a staletí, Nikola Šuhaj Loupežník, Galet v údolí XXI. Osobnost a dílo Karla Čapka BÍLÁ NEMOC: KAREL ČAPEK Prozaik, dramatik, novinář, esejista, autor dětských knih, básník, překladatel, filosof a zakladatel sci-fi a utopistického románu. Popudem k napsání tohoto dramatu z r. 1937 byl podle autorových slov "konflikt ideálů demokracie s ideály neomezených a ctižádostivých diktatur". Jistou zemi napadla epidemie bílé nemoci. Lékař Galén proti ní vynalezl účinný lék. Lék vydá jen tehdy, když se vlády zaváží, že již nikdy nebudou válčit. Hlava státu, v němž bílá nemoc vypukla - výbojný maršál - chce dobývat svět a před ničím se nezastavuje. Bílou nemocí je napaden hlavní zbrojař země baron Krüg. Galén jej odmítá léčit, dokud nebudou splněny jeho podmínky. Krüg žádá maršála, aby uzavřel mír. Ten však trvá na dalším zvýšení zbrojní výroby. Ani maršál nedonutí Galéna ke změně jeho stanoviska a i ve chvíli, kdy zpozoruje na sobě bílou skvrnu, fanatiky vyzývá k dalšímu výbojnému tažení. Teprve na naléhání své dcery a mladého Krüga, jehož otec se zastřelil, je ochoten uzavřít mír a splnit tak Galénovu podmínku, aby mohl být léčen. Galén přicházející k maršálovi je však ubit fanatickým davem, když odmítá provolávat slávu válce, a jeho lék je rozdupán. Čapek v předmluvě dodává, že tento tragický závěr není řešením, ale že "konečné řešení zůstává politickým a duchovním dějinám, na kterých nejsme angažováni jenom jako diváci, nýbrž jako spolubojovníci, kteří musejí vědět, na které straně světového dramatického konfliktu leží celé právo a celý život malého národa". Narozen 9.1.1890 v Malých Svatoňovicích na Náchodsku. Otec pracival jako praktický lékař. Byl nejmladší ze tří dětí (bratr Josef a sestra Helena). Byl velmi nadané, ale slabé dítě. Gymnasium začal studovat v Hradci Králové, pokračoval v Brně a dokončil v Praze roku 1909. Po vysokoškolských studiích v Praze a Brně (byl i v Paříži), ukončených roku 1915 doktorátem filosofie, byl vychovatelem u Lažanských a knihovníkem, až konečně zakotvil v redakcích novin. Nejprve v Národních listech (1917-1920), pak v Lidových novinách (1921-1938). V letech 1921-1923 byl dramaturgem Vinohradského divadla, kde působil příležitostně i jako režisér. Po 1. světové válce podnikl řadu cest do zahraničí. Roku 1935 se oženil s Olgou Schienplugovou, která po jeho smrti sestavila z jejich korespondence knihu „Český román“. Zemřel na Vánoce 1938 v Praze na zápal plic a jeho náhlá smrt symbolizovala konec jedné epochy národního života. Uznával dva filosofické směry: pragmatismus – co je užitečné je i správné, člověk musí ovládat své vynálezy, aby neovládaly oni jeho- a relativismus – neexistuje absolutní pravda. KRAKATIT: KAREL ČAPEK Prozaik, dramatik, novinář, esejista, autor dětských knih, básník, překladatel, filosof a zakladatel sci-fi a utopistického románu. Inženýr Prokop vynalezl třaskavinu hrozivé síly - krakatit (název vytvořil Čapek podle jména indiánské sopky Krakatoa). Při vynálezu je zraněn a v horečce bloudí Prahou. Setká se s přítelem ze studií Tomšem, který ho ošetří a vyzví od něho chemické složení krakatitu. Neznámá krasavice v závoji předá Prokopovi pro Tomše, který mezitím odešel, balíček peněz a dopis. Prokop v mrákotách jede k Tomšovu otci, venkovskému lékaři a je ošetřován jeho dcerou Anči, kterou si oblíbí. Ředitel vojenské továrny na třeskavinu v Balttinu Carson vyláká Prokopa do Prahy a chce koupit jeho vynález. Prozradí Prokopovi, že Tomeš u něho pracoval. Prokop odjíždí do Balttinu, tam je však uvězněn a donucován k prodeji vynálezu. Vzdoruje nátlaku a zamiluje se do nemocné princezny Wille, která mu umožní útěk do Itálie. Tam potká diplomata d´Hemona - Daimona, který ho uvede mezi anarchisty. Ti ukradli Tomšovi trochu krakatitu, kterého se zmocnil v Prokopově laboratoři, a chtějí zničit svět. Prokop, Daimon a krásná dívka pochybné minulosti prchají na Daimonovo sídlo. Odtud Daimon pomocí vlnového záření přivede krakatit k výbuchu. Předtím ještě Tomeš, který pracuje v blízké továrně na třaskaviny, odmítne Prokopovu návštěvu a nedbá jeho varování, že krakatit může být na dálku přiveden k výbuchu. To se stane a Prokop je z bezpečné vzdálenosti svědkem mohutné šestinásobné exploze. Prokop, prchající z Itálie, potká tajemného dědečka - symbol Pánaboha který mu v kukátku ukáže nejrůznější místa na světě a naznačí mu, že člověk má více myslet než cítit a být odpovědný za své činy. Prokop si nakonec uvědomuje, že drobný užitečný čin, prospívající lidem, je prospěšnější než gigantický vynález, který může lidstvu uškodit. Tvorba: předválečná: do roku 1917: Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny. Samostatná do roku 1920: Boží muka, Trapné povídky, Loupežník. Dramatická, utopické romány do1925: RUR, Ze života hmyzu, Továrna na absolutno, Krakatit, Věc Makropolus. Drobnější prózu a fejetony do1930: Povídky z jedné kapsy, Povídky z druhé kapsy, Apokryfy. Filosofické romány do1940: trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, Válka s mloky, Bílá nemoc, Matka, Život a dílo skladatele Foltýna. Pro děti: Devatero pohádek, Dášeňka čili život štěněte. Cestopisy: Italské listy, Anglické listy, Výlet do Španělska, Obrázky z Holandska, Cesta na sever. Novinářská tvorba: Hovory s TGM, Mlčení s TGM, O věcech obyčejných čili Zoón polikon. Ostatní díla: Zahradníkův rok, Skandální aféra Josefa Holouška. XXII. Funkce kritiky v literatuře KŘEST SV. VLADIMÍRA: KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ Literární kritika je součást litaratury. V antice se projevovala jako reflexe a reakce na díla, často přímo v ději. Ve středověku byla chápána jako výklad filosofických a náboženských textů. V humanismu se objevily první náznaky vědeckého bádání a polemiky (J.Blahoslav:Filipika proti musomusům). V době klasicismu se objevuje „salónová kritika“ ale pouze u vyšších vrstev – jsou to eseje, satiry a parodie. V osvícenství je součástí kritiky i kritika sociální (Voltaire,Diderot). V 18. století je kritika založena na vědeckých postupech, autoři si často kritizují díla navzájem. V 19. století se kritika stává samostatným literárním i publicistickým útvarem – recenze, referát, kritická studie, polemika a kritický esej. Námět Havlíček převzal z nestorova Letopisu ruského, jedné z nejstarších slovanských literárních památek. Jedná se o satiru ostře zaměřenou proti absolustické moci – panovníkovi a církvi, ale také proti soudnictví. Na první pohled vypadá Havlíčkův text jako parodie původního rukopisu, ale objevuje se zde ostrá kritika tehdejší rakouské monarchie a absolutismu. Křest sv. Vladimíra se skládá z 10 zpěvů, Havlíček jej pravděpodobně nestihl dokončit, nebo se zbývající část nedochovala. Slovanský bůh hromu a blesku Perun se vzbouří proti caru Vladimírovi a nechce zahřmět na carův svátek. Car ho nechá soudit, ale obyčejný soud si neví rady (nenajde žádný paragraf, podle kterého by mohl boha soudit). Car pošle Peruna před vojenský soud. Ten rozhodne, že jej utopí v Dněpru. Společně s ním odsoudí i jakéhosi žurnalistu (autor). Poddaní však po Perunově smrti odmítli platit daně, protože se nemají ke komu modlit. Nemohou tak prokazovat svoji poslušnost a zbožnost, což církvi nevyhovuje. Proto k carovi přichází delegáti všech církví. Na prázdné místo je vyhlášen konkurz. Skladba končí zpěvem popisujícím rozhodující bitvu mezi jednotlivými cirkvemi a závěrečné Vladimírovo pokřtění. Další kritici: khborovský: kapitola o kritice, fxšalda: časopis šaldův zápisník, Mácha snivec a buřič, v.černý: časopis kritický měsíčník, o českém baroku, anovák: kritika literární, jmukařovský: máchův máj (strukturalismus), j.durych: cesta umění, naděje katolictví v českých zemích (katolická kritika), marxistická k: z.nejedlý: stati o Jiráskovi, o němcové, jfučík: božena němcová bojující, nemarxistická k: kteige: surrealismus proti proudu, m.jungmann: objevení tróje. Současní kritici: j.pelc, j.lukeš. Klasik české básnické satiry, musel odejít z kněžského semináře, protože se bouřil proti kasárenskému způsobu života. Pochopil, že Kollárův všeslovanský sen je iluzí za carského absolutismu. Svou krátkou činnost zaměřil Havlíček proti všemu, co lid ohlupuje a udržuje v područí: církev, policie, státní moc.Ve vyhnanství v Tyrolsku vytvořil své největší satirické skladby. XXIII. Současný život v české i světové próze NĚMÁ BARIKÁDA: JAN DRDA V létech 1945-1948 je možno psát o současnosti, ale chybí odpovídající forma i obsah. Toto období je poznamenáno hledáním, současně trvá zpracování válečných prožitků. V letech 1948-1955 vzniká budovatelský román. Próza je poznamenána režimem, hrdinové jsou dělníci a funkcionáři, záporňáci jsou intelektuálové a špióni. V letech 1955-1969 se díky politickému uvolnění objevuje množství uměleckých proudů a individualit (surrealismus, knihy vzpomínek). V letech 1970-1989 probíhají normalizační snahy udržet umělce na uzdě. Autoři, pokud chtěli tvořit, museli přistoupit na požadavky vlády (neoriginální, úniková témata). Próza po roce 1989 má demokratický ráz. Lidé z města i vekvova, dělnící, horníci, úředník, učitel, žijí po šest let okupace nenápadně, jsou vojáky bez stejnokroje, nemají zbraně, ale mají odhodlaní bojovat za svobodu porobené vlasti, zůčtovat si s fašisty. Takový je Sláva Mach v povidce Třetí fronta. První frontu poznal v šestatřicátém ve španělsku, ta druhá padla bez výstřelu v devětatřicátém na prahu okupace, na třetí frontě stojí Mach v první řadě vzbouřeného davu proti ozbrojené jednotce SS. V povídce Včela ukrývá Havlík tři parašutisty až do chvíle, kdy jejich vysílačku Němci zaměřili. Vojáci objeví anténu, strhnou včelín a nepříčetní od útoku včel vraždí řídícího. Umírající Havlík předsouvá ruku, aby chránil včelí královnu. Vyšší princip je přezdívka komicky neobratného a nevzhledného profesora gymnásia. Při hodině latiny vstoupí do třídy ředitel a vyvolá na chodbu tři spolužáky Havelku, Moučku a Ryšánka. Jsou zatčeni pro schvalování atentátu na říšského protektota a popraveni. Ve sborovně se sešli profesoři, aby uvedly událost na pravou míru. Kdo půjde do třídy ? Před septimou stojí latinář. Místo odsouzení řekne : " Z hlediska vyššího principu mravního, vražda na tyranu není zločinem ". V tu chvíli se v očích studentů stává hrdinou. Hlídač dynamitu, František Milec vynáší ze skladiště třaskavinu a havíři vyhazují na trati vojenské vlaky s municí na frontu. Gestapo se dostalo na stopu a přijíždí Milce zatknout. Ten stačí utéci domů, jeho žena ukryje dynamit v poslední chvíli do pradelního hrnce a zahází špinavým prádlem. Němci oba manžele zběsile bijí. Když se jejich surovost stupňuje, položí Milcová hrnec na rozpálenou plotnu kamen a výbuch všechny zahubí. Odpor ke zrádcům zachytil autor v povídce Vesnická historie. Udavač chalupník Joudal zavinil smrt třech spoluobčanů. Tajný soud tvoří starosta, štábní Kudrna a četník Souček, kteří ho odsoudí k smrti. V podvečer na zledovatělé silnici mu rozsudek přečte Souček. Vystrašený Joudal sjíždí na kole z kopce, dostává smyk a v pádu se smrtelně zraní. Ráno pečlivě obhlížejí místo tragédie, rozbité kolo svědčí o tom, že šlo o obvyklou zimní nehodu - Po natažené šnůře od patníku k patníku není ani stopy. Lojza Mrázek a účetní Babánek v povídce Nenávist se zdokonalují na pražských střelnicích ve střelbě. Tlumí v sobě nenávist vůči fašismu a věří, že jednou si opravdu vystřelí. Příležitost dostávají v květnu, kdy bojují na barikádě. Babánek načrtne na strop převržené tramvaje patnáct čárek. Je to oplata za smrt syna, kterého Němci za Heydricha zastřelili. V povídce Pancéřová pěst se patnáctiletý Pepík Houšek dostává s houfem bojechtivých Pražanů k ukořistěným zbraním a ulehne mezi obránce barikády. Najíždějí německé tanky, jejichž postup mají zastavit tři střelci pancéřových pěstí. Prvnímu selže zbraň a je zastřelen, druhý nezkušený odpaluje opřen o zeď a je roztrhán, třetím střelcem je Pepík. Svým podařeným výstřelem zachraňuje barikádu. |